What do you think?
Rate this book
Leto trideset devete
Savasin gongu calmis, aktorler sahnede yerlerini almistir. Roller ana hatlariyla bellidir ama tam yazilmamistir; oylesine dogaclama gidecektir. Cunku her aktor, starindan mizrak tutucusuna kadar bu oyunda rol calmak, son tiradi kendi soylemek ister. Perde, tum dunyanin gozleri onunde 1 Eylul 1939'da Polonya Radyo istasyonu'nda acilir. Bir Alman top mermisi, Szpilman'in -hani su Polanski'nin "Piyanist"i- piyanosundan yukselen Chopin melodilerini susturur. Ayni oyun farkli meknlarda sahnelenmeye baslar. Ikinci Dunya Savasi baslamistir. Oysa o yil digerlerinden cok da farkli degildir. Kapali kapilar ardinda soylenenlerin disinda kalan siradan insanlar icin hayat devam eder... Siradan olmayanlar, ya savasi fazla umursamaz ya da coktan surgun olduklari bir dunyada yerlerini almistir... 30 Mart'ta Bertolt Brecht son oyunu Galileo Galilei icin Danimarka'da atom fizikcisi Niels Bohr'dan bilgiler alir. Jorge Semprún, daha on bes yasindadir. 82 yasindaki Freud, Yahudi oldugu icin tehdit edildig
- GenresHistoryNonfiction
304 pages, Paperback
First published January 1, 2009
2 people are currently reading
89 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 7 of 7 reviews
June 21, 2018
"Savaşlar kötüdür, kim aksini iddia ederse yalancıdır." Sf:88
"Barış çok önemli bir konu. Savaşlarda tüm kanını akıtmış olan kuşağımız, barışı sonuna dek hak ediyor. Ancak dünyadaki hemen her şey gibi barışın da bir bedeli var, yüksek ama değeri tahmin edilebilir bir bedel. Biz Polonyalılar, bu bedeli ne olursa olsun kabul etmekten yana değiliz.İnsanların, ulusların ve devletlerin hayatında, bedeli olmayan tek bir şey vardır, şeref." Sf:126
"Asıl suçlular savaşı körükleyenler, insanoğlunun en aşağılık yönünü yüceltenler." Sf:231
"Barış çok önemli bir konu. Savaşlarda tüm kanını akıtmış olan kuşağımız, barışı sonuna dek hak ediyor. Ancak dünyadaki hemen her şey gibi barışın da bir bedeli var, yüksek ama değeri tahmin edilebilir bir bedel. Biz Polonyalılar, bu bedeli ne olursa olsun kabul etmekten yana değiliz.İnsanların, ulusların ve devletlerin hayatında, bedeli olmayan tek bir şey vardır, şeref." Sf:126
"Asıl suçlular savaşı körükleyenler, insanoğlunun en aşağılık yönünü yüceltenler." Sf:231
February 25, 2017
Gunluk hayattan kisa kisa kesitlerle savas oncesi yazin insan hikayeleri. Hem politik arenadaki zincirleme yanlislari ortaya yigiyor hem de kimisi siradan insanlarin yasadiklarini ve duygularini irdeliyor gun be gun. bazen cok kisa olmasi ve daldan dala atlama hissi vermesi disinda guzrl ve rahat okunan bir kitap.
January 22, 2018
„Jack“ (JFK) Kennedy si po vpádu nacistů do Polska poznamenává, že by bylo lepší tuhle zemi obětovat, a udržet tak mír. Zatímco v Anglii tento mladík prohání dámy z vyšší společnosti (jeho heslo: šup sem, šup tam, můžete jít, dámo), dokončuje diplomovou práci na téma politika appeasementu, kterou se křižovali Chamberlain s Daladierem, když už předtím Německu obětovali Sudety, potom celé Československo, Rakousko a kus Litvy. Jeho otec, americký velvyslanec v Anglii - cílevědomý zbohatlík, jenž by se zřejmě stal prezidentem namísto JFK, kdyby nezahynul po pádu letadla, milenec Marlene Dietrich, taky nenávidí židy, jenom nechápe, proč kolem toho musejí dělat Němci takový povyk. Námořní kapitán Gustav Schröder křižuje s téměř tisícovkou židovských uprchlíků střídavě pobřeží Kuby, Ameriky a Evropy a čeká na to, která země přijme „jeho židy“, aby se nemuseli vrátit do německého plynu. Žádná z velmocí ale židy nechce.
Goebbels natáčí propagandistické filmy o „židovském plemeni“ v Lodži, pozdějším ghettu, ze kterého nechají deportovat a usmrtit v plynových komorách na 200 tisíc jeho nucených obyvatel. Hitler začíná osnovat plán vyvraždění lidí „nehodných žití“ - těch, kteří by mohli hanobit rasu, ačkoliv jsou sami Němci. Postižení, nevyléčitelně nemocní, dlouhodobě věznění "kriminální živly" čekají na svou injekci smrti, později plynovou komoru. V Paříži se odehrává poslední veřejná poprava gilotinou, zatímco v Německu pálí „zvrhlé“ umění a „pokleslou“ literaturu.
To je léto a podzim 1939.
Kusé informace z učebnic dějepisu všech základních škol o tom, že 1. září 1939 bylo armádou Třetí říše napadeno Polsko, čímž začala Druhá světová válka, je v Biermannově podání apokalyptickým vyvrcholením jak enormně napjaté atmosféry tehdejších letních dnů, tak celé, historickými perličkami a zajímavosti poslepované, knihy. Den po dni se autor přibližuje vypuknutí nejničivějšího válečného konfliktu v dějinách lidstva, přičemž skrze velmi osobní deníkové zápisy tehdejších klíčových diplomatů světových mocností vystupuje úděl nevyhnutelnosti „druhé velké“ války, které však většina z „vyjednávačů“ chtěla zabránit za každou (někdy až amorální) cenu. Stejně jak v „1913. Léto jednoho století“ tak i zde člověk žasne nad tím, jak události dál „šlapaly“ nezadržitelným tempem, zcela jasně - bez odbočky - k jednomu cíli, přičemž svět jen tupě nepřihlížel, nezastavil se, nebyl ochromen, ale dál se vyvíjel všemi možnými směry.
(okupace Československa - 15. březen 1939)
„Německý tlumočník Paul Schmidt později vzpomíná: ‚Hácha a Chvalkovský seděli v křeslech jako zkamenělí, zatímco Hitler mluvil. Jen podle očí se dalo poznat, že to jsou živí lidé. Pro oba to musel být obrovský šok, když se od Hitlera dozvěděli, že nastal konec jejich země.‘“
„Sotva Hácha a Chvalkovský viditelně otřesení opustili pracovnu, vpadne Hitler do vedlejší místnosti k sekretářkám a jásá: ‚Děti moje, ten Hácha podepsal. Tohle je největší den mého života. Dejte mi každá pusinku. Vejdu do dějin jako největší Němec.‘(Podobné vyděračské jednání bude Hitler v budoucnu nazývat ‚háchovštinou‘.)“
(otec JFK o americké nenávisti k Židům)
„Kennedy v důvěrných rozhovorech s německým velvyslancem v Londýně Herbertem von Dirksenem před nějakým časem prohlásil, že většina Američanů, kteří informují o Evropě, má prostě strach z amerických Židů, a proto se neodváží říct o Německu nic pozitivního. ‚Židovská otázka‘ má prý pro německo-americké vztahy skutečně velký význam. Tehdy, v létě roku 1938, pak velvyslanec von Dirksen telegrafoval do Berlína státnímu tajemníkovi na ministerstvu zahraničí toto: ‚Americký velvyslanec je prý toho názoru, ‚že škodlivý není ani tak fakt, že se chceme Židů zbavit, jako spíše celý ten poprask, který kolem tohoto záměru děláme. On sám má údajně pro naši židovskou politiku plné pochopení; pochází totiž z Bostonu, kde jeho golfový klub ani jiné kluby už celých padesát let Židy nepřijímají.‘“
(italský velvyslanec v Německu po zjištění, že Německo chystá válku)
„‘Hitler je velice srdečný.‘ poznamená si hrabě Ciano, ‚ale v rozhodnutí neoblomný. Naše námitky ho ani v nejmenším nedokázaly od tohoto záměru odradit.‘ Své poznámky uzavírá trpkým poznáním: ‚Vracím se do Říma zhnusen Německem, vůdcem, jeho způsobem jednání. Obelhali a podvedli nás. A dnes se nás chystají strhnout do dobrodružství, které jsme nechtěli.“
„Alžírsko je rozděleno na tři francouzské departementy, a Francie, než se promění v bitevní pole, reprezentuje jeden z vůdčích národů Evropy. Ve skutečnosti však tato severoafrická kolonie není součástí demokratické země, je to spíše generály řízený francouzský vojenský distrikt. Žádný Alžířan nemá stejná práva jako Francouz, avšak v případě války, jako již v roce 1914, odtud bude přicházet enormní počet pěšáků, lidský materiál pro palbu na evropských frontách - tehdy byl mezi nimi také otec Alberta Camuse.“
(francouzský pokus „obejít“ Polsko)
„22. srpen, Moskva. Vedoucí francouzského vyjednávacího týmu v Moskvě generál Doumene dostane odpoledne nový příkaz, neboť v důsledku polské tvrdohlavosti došla francouzské vládě - která o nadcházející návštěvě německého ministra zahraničí von Ribbentropa v Moskvě již ví - trpělivost, takže nadále jedná bez dalších dohod s Brity či Poláky. Ještě týž večer navštíví generál Doumenc sovětského ministra obrany maršála Vorošilova, aby mu oznámil, že Francie je připravena uzavřít vojenskou dohodu s tím, že Rudé armádě přísluší právo na průchod Polskem a Rumunskem. Vorošilov se poněkud posměšně ptá, zda může jeho francouzský kolega předložit písemný souhlas Polska, na což francouzský generál odpoví jen vyhýbavě: ‚Vždyť čas letí.‘ Nikoli bez jinotajného humoru sovětský maršál odpovídá: ‚Čas nepochybně letí.‘“
Goebbels natáčí propagandistické filmy o „židovském plemeni“ v Lodži, pozdějším ghettu, ze kterého nechají deportovat a usmrtit v plynových komorách na 200 tisíc jeho nucených obyvatel. Hitler začíná osnovat plán vyvraždění lidí „nehodných žití“ - těch, kteří by mohli hanobit rasu, ačkoliv jsou sami Němci. Postižení, nevyléčitelně nemocní, dlouhodobě věznění "kriminální živly" čekají na svou injekci smrti, později plynovou komoru. V Paříži se odehrává poslední veřejná poprava gilotinou, zatímco v Německu pálí „zvrhlé“ umění a „pokleslou“ literaturu.
To je léto a podzim 1939.
Kusé informace z učebnic dějepisu všech základních škol o tom, že 1. září 1939 bylo armádou Třetí říše napadeno Polsko, čímž začala Druhá světová válka, je v Biermannově podání apokalyptickým vyvrcholením jak enormně napjaté atmosféry tehdejších letních dnů, tak celé, historickými perličkami a zajímavosti poslepované, knihy. Den po dni se autor přibližuje vypuknutí nejničivějšího válečného konfliktu v dějinách lidstva, přičemž skrze velmi osobní deníkové zápisy tehdejších klíčových diplomatů světových mocností vystupuje úděl nevyhnutelnosti „druhé velké“ války, které však většina z „vyjednávačů“ chtěla zabránit za každou (někdy až amorální) cenu. Stejně jak v „1913. Léto jednoho století“ tak i zde člověk žasne nad tím, jak události dál „šlapaly“ nezadržitelným tempem, zcela jasně - bez odbočky - k jednomu cíli, přičemž svět jen tupě nepřihlížel, nezastavil se, nebyl ochromen, ale dál se vyvíjel všemi možnými směry.
(okupace Československa - 15. březen 1939)
„Německý tlumočník Paul Schmidt později vzpomíná: ‚Hácha a Chvalkovský seděli v křeslech jako zkamenělí, zatímco Hitler mluvil. Jen podle očí se dalo poznat, že to jsou živí lidé. Pro oba to musel být obrovský šok, když se od Hitlera dozvěděli, že nastal konec jejich země.‘“
„Sotva Hácha a Chvalkovský viditelně otřesení opustili pracovnu, vpadne Hitler do vedlejší místnosti k sekretářkám a jásá: ‚Děti moje, ten Hácha podepsal. Tohle je největší den mého života. Dejte mi každá pusinku. Vejdu do dějin jako největší Němec.‘(Podobné vyděračské jednání bude Hitler v budoucnu nazývat ‚háchovštinou‘.)“
(otec JFK o americké nenávisti k Židům)
„Kennedy v důvěrných rozhovorech s německým velvyslancem v Londýně Herbertem von Dirksenem před nějakým časem prohlásil, že většina Američanů, kteří informují o Evropě, má prostě strach z amerických Židů, a proto se neodváží říct o Německu nic pozitivního. ‚Židovská otázka‘ má prý pro německo-americké vztahy skutečně velký význam. Tehdy, v létě roku 1938, pak velvyslanec von Dirksen telegrafoval do Berlína státnímu tajemníkovi na ministerstvu zahraničí toto: ‚Americký velvyslanec je prý toho názoru, ‚že škodlivý není ani tak fakt, že se chceme Židů zbavit, jako spíše celý ten poprask, který kolem tohoto záměru děláme. On sám má údajně pro naši židovskou politiku plné pochopení; pochází totiž z Bostonu, kde jeho golfový klub ani jiné kluby už celých padesát let Židy nepřijímají.‘“
(italský velvyslanec v Německu po zjištění, že Německo chystá válku)
„‘Hitler je velice srdečný.‘ poznamená si hrabě Ciano, ‚ale v rozhodnutí neoblomný. Naše námitky ho ani v nejmenším nedokázaly od tohoto záměru odradit.‘ Své poznámky uzavírá trpkým poznáním: ‚Vracím se do Říma zhnusen Německem, vůdcem, jeho způsobem jednání. Obelhali a podvedli nás. A dnes se nás chystají strhnout do dobrodružství, které jsme nechtěli.“
„Alžírsko je rozděleno na tři francouzské departementy, a Francie, než se promění v bitevní pole, reprezentuje jeden z vůdčích národů Evropy. Ve skutečnosti však tato severoafrická kolonie není součástí demokratické země, je to spíše generály řízený francouzský vojenský distrikt. Žádný Alžířan nemá stejná práva jako Francouz, avšak v případě války, jako již v roce 1914, odtud bude přicházet enormní počet pěšáků, lidský materiál pro palbu na evropských frontách - tehdy byl mezi nimi také otec Alberta Camuse.“
(francouzský pokus „obejít“ Polsko)
„22. srpen, Moskva. Vedoucí francouzského vyjednávacího týmu v Moskvě generál Doumene dostane odpoledne nový příkaz, neboť v důsledku polské tvrdohlavosti došla francouzské vládě - která o nadcházející návštěvě německého ministra zahraničí von Ribbentropa v Moskvě již ví - trpělivost, takže nadále jedná bez dalších dohod s Brity či Poláky. Ještě týž večer navštíví generál Doumenc sovětského ministra obrany maršála Vorošilova, aby mu oznámil, že Francie je připravena uzavřít vojenskou dohodu s tím, že Rudé armádě přísluší právo na průchod Polskem a Rumunskem. Vorošilov se poněkud posměšně ptá, zda může jeho francouzský kolega předložit písemný souhlas Polska, na což francouzský generál odpoví jen vyhýbavě: ‚Vždyť čas letí.‘ Nikoli bez jinotajného humoru sovětský maršál odpovídá: ‚Čas nepochybně letí.‘“
March 2, 2024
Jde o jakousi reportáž. Kniha je psána den za dnem v roce 1939. Události ale odskakují do minulosti i do doby po 1947. Je tam spousta zajímavých informací. Osoby, o nichž se tam hovoří skutečně existovaly. Velmi dobře to zachycuje, co se v dané době dělo ve světě. Jak se věci odrážely v jiných státech. Co to s nimi dělalo. Jak se chovali státy vůči Polsku, Německu. Co si mysleli, jak to uklidní.
Zajímavé je, že je tu utvrzeno, že v roce 1934 Polsko s Německem podepsalo smlouvu o neútočení za to, že získá kus Česka, Slovenska a ještě něco. Německo si pak v roce 1938 situaci chtělo utvrdit a opětně nabídlo Polsku další spolupráci. Nabídli jim Ukrajinu. Nicméně bylo to i proto, že potřebovali propojit východní část Pruska, tedy dnešní Kaliningrad s Pruskem. No A tak navrhli, že to všechno jim dají, ale že chtějí oblast Gdaňsk a železnici. Polsko, ale Gdaňsk dát nechtělo. Chtělo Ukrajinu, ale bez dalších závazků, slíbilo jim vystavět železnici a umožnit tudy pohyb. Jenže to se zase nelíbilo Německu. Myslelo si, že je jim Polsko také nakloněno. Také přece nenávidělo ŽIdy a komunisty. Taky se jich chtěli zbavit. Takže nečekali odmítnutí. Polsko to chtělo, ale bez vzdaní se Gdaňska. Když na ně Německo začalo tlačit a postupně začali i vyhrožovat, byť pořád si mysleli, že to vyjednají, Polsko začalo hledat pomoc u Británie... jenže i ona si myslela, že tím uchlácholí mít, takže se mají Gdaňska vzdát nebo hledat oporu u Ruska. Jenže ochrana Ruskem byla pro Polsko nepřijatelná a jak takhle trochu balancovali nad svou nenažraností... tak se mezitím Německo domluvilo s Ruskem. A najednou se to začalo hrotit. Už tam byla Goeblessova propaganda proti Polákům a už se to chystalo.... až to tedy bouchlo. Myslím si, že i o tomto by se mělo mluvit, protože to mění dost věcí. Polsko se totiž staví do výsostné pozice oběti, která navíc Židy milovala a chránila je a bůhví co ještě a ono to bylo dost jinak.
Faktem je, že potom se na nich ze vzteku Německo vyřádilo. Právě proto, že Polsko jim odmítlo jít na ruku.
No a zajímavé je i to, jak Evropa, tedy i Anglie se chtěla zbavit Židů. I ona totiž byla dost antisemitiská. Nejprve chtěla Palestinu rozdělit na dva státy, kdy Palestina bude samostatným státem, ale zároveň jim tam začala posílat tisíce Židů, kterým slibovala lepší život a brala si za transport nemalé peníze. Šlo vlastně o velký podvod. ... Když víme, co to posléze způsobilo...
A i další zajímavé věci v té knize jsou. Rozhodně stojí za přečtení a rozšíření si obzorů.
Zajímavé je, že je tu utvrzeno, že v roce 1934 Polsko s Německem podepsalo smlouvu o neútočení za to, že získá kus Česka, Slovenska a ještě něco. Německo si pak v roce 1938 situaci chtělo utvrdit a opětně nabídlo Polsku další spolupráci. Nabídli jim Ukrajinu. Nicméně bylo to i proto, že potřebovali propojit východní část Pruska, tedy dnešní Kaliningrad s Pruskem. No A tak navrhli, že to všechno jim dají, ale že chtějí oblast Gdaňsk a železnici. Polsko, ale Gdaňsk dát nechtělo. Chtělo Ukrajinu, ale bez dalších závazků, slíbilo jim vystavět železnici a umožnit tudy pohyb. Jenže to se zase nelíbilo Německu. Myslelo si, že je jim Polsko také nakloněno. Také přece nenávidělo ŽIdy a komunisty. Taky se jich chtěli zbavit. Takže nečekali odmítnutí. Polsko to chtělo, ale bez vzdaní se Gdaňska. Když na ně Německo začalo tlačit a postupně začali i vyhrožovat, byť pořád si mysleli, že to vyjednají, Polsko začalo hledat pomoc u Británie... jenže i ona si myslela, že tím uchlácholí mít, takže se mají Gdaňska vzdát nebo hledat oporu u Ruska. Jenže ochrana Ruskem byla pro Polsko nepřijatelná a jak takhle trochu balancovali nad svou nenažraností... tak se mezitím Německo domluvilo s Ruskem. A najednou se to začalo hrotit. Už tam byla Goeblessova propaganda proti Polákům a už se to chystalo.... až to tedy bouchlo. Myslím si, že i o tomto by se mělo mluvit, protože to mění dost věcí. Polsko se totiž staví do výsostné pozice oběti, která navíc Židy milovala a chránila je a bůhví co ještě a ono to bylo dost jinak.
Faktem je, že potom se na nich ze vzteku Německo vyřádilo. Právě proto, že Polsko jim odmítlo jít na ruku.
No a zajímavé je i to, jak Evropa, tedy i Anglie se chtěla zbavit Židů. I ona totiž byla dost antisemitiská. Nejprve chtěla Palestinu rozdělit na dva státy, kdy Palestina bude samostatným státem, ale zároveň jim tam začala posílat tisíce Židů, kterým slibovala lepší život a brala si za transport nemalé peníze. Šlo vlastně o velký podvod. ... Když víme, co to posléze způsobilo...
A i další zajímavé věci v té knize jsou. Rozhodně stojí za přečtení a rozšíření si obzorů.
September 27, 2020
On milyonlarca kişinin ölümüyle sonuçlanan ve dünyanın en büyük trajedisi olan bir sürecin hangi kısmına odaklanırsak odaklanalım inanılmaz hikayelerle karşılaşıyoruz. Elimizdeki kitap da II. Dünya Savaşı'nın başladığı o hüzünlü günlere odaklanan etkili bir kitap. Etkili olmasının başat sebebi savaşı ve yarattığı/yaratacağı travmaları pek çok farklı kişinin ağzından anlatıp kolaj şeklinde kurgulaması. 10 Mart 1939'da Polonya'nın işgal planlarıyla başlayıp gün gün farklı kişilerin hayatlarından ve bakış açılarından günlük şeklinde ilerleyen kitap 11 Kasım 1939'da Polonya işgalinden 2.5 ay sonrasında bitiyor. Arada olan oluyor kalan sağlar da maalesef bizim olmuyor. Çünkü 6 yıllık bir kaosun henüz ilk ayları anlatılan.
Hitler'den Thomas Mann'a , Sartre'dan Camus'a, Rudolf Höß'den (Auschwitz kasabı) Vladislav Szipilman'a (The Pianist) kadar pek çok bilindik ismin yanı sıra adı sanı bilinmeyen halktan insanların da o günleri nasıl yaşadıkları ve ne düşündüklerini anlatıyor kitap.
Günlük şeklinde ve her bir günün (hatta günün farklı saatlerinin) farklı kişiler tarafından anlatılması başta biraz odaklanma sıkıntısı yaşatsa da kitabın akışı içerisinde gayet alışılıyor. Bir aşamadan sonra -özellikle işler kızıştıkça- roman etkisi hissettirmeye başlıyor. Ama anlatılanların kurgu değil de kişilerin gerçek hikayeleri olması insanı gerçek manada üzüyor.
II. Dünya Savaşı konusundan alternatif okumalar yapmak isteyenlere kesinlikle tavsiye edebileceğim bir kitap. Özellikle Polonya'nın Almanya tarafından işgali, öncesi ve sonrası ayrıntılı şekilde ve farklı bakış açılarından anlatıldığı için kendisini zevkle okutan oldukça başarılı bir kitap.
Hitler'den Thomas Mann'a , Sartre'dan Camus'a, Rudolf Höß'den (Auschwitz kasabı) Vladislav Szipilman'a (The Pianist) kadar pek çok bilindik ismin yanı sıra adı sanı bilinmeyen halktan insanların da o günleri nasıl yaşadıkları ve ne düşündüklerini anlatıyor kitap.
Günlük şeklinde ve her bir günün (hatta günün farklı saatlerinin) farklı kişiler tarafından anlatılması başta biraz odaklanma sıkıntısı yaşatsa da kitabın akışı içerisinde gayet alışılıyor. Bir aşamadan sonra -özellikle işler kızıştıkça- roman etkisi hissettirmeye başlıyor. Ama anlatılanların kurgu değil de kişilerin gerçek hikayeleri olması insanı gerçek manada üzüyor.
II. Dünya Savaşı konusundan alternatif okumalar yapmak isteyenlere kesinlikle tavsiye edebileceğim bir kitap. Özellikle Polonya'nın Almanya tarafından işgali, öncesi ve sonrası ayrıntılı şekilde ve farklı bakış açılarından anlatıldığı için kendisini zevkle okutan oldukça başarılı bir kitap.
February 28, 2021
Belgeselci Werner Biermann’ın bu eseri, II.Dünya Savaşı hakkında farklı bir okuma yapmak isteyenler için ideal. Kitap 10 Mart 1939 tarihinde Londra, Berlin, Moskova, Paris, Madrid gibi başkentlerdeki siyasi planlarla başlıyor. Günlük şeklinde 11 Kasım 1939 a kadar devam ediyor. Sürgünler, darbeler, işgaller ve hepsinden önemlisi savaş karşıtı olan yazar ve aydınların çabasına devletlerin duyarsızlığı. On milyonlarca insanın ölümüne neden olan ikinci büyük savaştan önceki son yaz insanlığın yaşadığı bariz akıl tutulmasının acıklı hikayesi.
January 13, 2011
Viele kleine Häppchen, in Tagebuchform dargeboten, sollen die europäische Stimmung im Sommer 1939 beschreiben. Misslingen tut das nicht, aber richtig überzeugend ist das auch nicht, die Auswahl erscheint nicht besonders strukturiert, und so fehlt ein wenig der rote Faden. Dennoch nicht schlecht zu lesen, einen Eindruck bekommt man doch vermittelt, und der Laie lernt die verschiedensten Menschen kenn, die - als Täter oder Opfer - in die Vorbereitung des Krieges involviert waren.
Displaying 1 - 7 of 7 reviews