Gypsová dáma

by Karel Michal

Svazek próz Karla Michala přináší kromě dosud nepublikované novely sbírku povídek Bubáci pro všední den a historickou prózu Čest a sláva. Zdánlivě nesourodé seskupení prací spojuje autorský a ediční záměr, kter je symbolicky vyjádřen názvem titulní povídky. Gypsová dáma je v autorově pojetí spravedlnost. A nejde mu jen o formu jejího vnějšího projevu, v němž ji představuje, např. v kriminalistické povídce, i když v tomto žánru má patrnou zálibu, jde mu především o příčiny a následky etického kodexu, ať již zvoleného, získaného či vnuceného. Tento kodex hýbe kolečky stroje kriminální živnosti soukromého detektiva Lokvence i podivného advokáta v titulní novele situované do pražského podsvětí první republiky (text převzat od: http://www.databazeknih.cz/knihy/gyps...)

264 pages, Hardcover

First published January 1, 1967

About the author

Vlastním jménem Pavel Buksa. První manžel spisovatelky Violy Fischerové (v r. 1993 vydala sbírku Zádušní básně za Pavla Buksu). – Narodil se v rodině lékaře. Po maturitě na gymnáziu (1951) rok příležitostně pracoval jako kovodělník, přidavač u zedníků, vedoucí geometr stavby hutí. 1952 začal studovat na Lékařské fakultě UK, po sedmi semestrech však studia opustil. Před nástupem základní vojenské služby (1957–59) byl správcem jízdárny, po ní dlaždičem a správcem přístavu. Po vydání první knihy (1961) se stal spisovatelem z povolání, současně působil jako externí lektor nakladatelství Čs. spisovatel, filmový dramaturg (1963) a redaktor Literárních novin (od 1966). 1968 odešel do exilu. Usadil se ve Švýcarsku, v Basileji, a začal pracovat jako noční hlídač, od 1969 vyučoval na soukromém gymnáziu dějepis, latinu a řečtinu. Spolupracoval s exilovým nakladatelstvím Index.

Reviews

[Kristián · Rating 4 out of 5]

Na jméno Karel Michal (resp. Pavel Buksa) jsem poprvé narazil ve vyprávění jeho manželky, básnířky Violy Fischerové, jak je zachytil Mariusz Szczygieł ve své knize Není (2019). Když jsem v knihobudce v Nižboru narazil na tuto knihu, nemohl jsem ji tam nechat. Bubáci pro všední den (1961) jsou odlehčené povídky, které s elegantním vtipem podprahově znázorňují socialismus jako paradoxní vesmír, v němž strašidla, plivníci nebo vraždící permoníci působí vlastně docela přirozeně a naopak „nenormálně“ vypadá okolní svět a ideologie, která jej ovládá. Plivník je nežádoucí element, protože je příliš pracovitý, a ze všeho nejnebezpečnější pak je mrtvá kočka, která nemá ideologickou záklopku a s přísnou logikou říká vše, tak jak to je. „Kdyby se lidé báli říct, co vidí, tak by to všechno nemělo žádnou cenu,“ vystihuje to nešťastný kastelán Pupenec v povídce Bílá paní (mimochodem geniálně zfilmované Zdeňkem Podskalským v roce 1965). Padá na mě smutek, že takto zajímavý spisovatel toho stihl napsat jen o něco málo více, než tři prózy spojené v tomto svazku, než jej komunisté vyštvali ze země a on ve švýcarském exilu podlehl ztrátě identity. Neměl pro koho psát, a proto nepsal, utápěl se v alkoholu a v jednapadesáti si vzal život. Autora knihy o bubácích nakonec přemohli „bubáci“ jeho vlastní duše… Čest a sláva (1966) je ponurá tragikomická novela z konce třicetileté války, kdy už sice není proti komu povstat, ale tvrdohlavý rytíř přesto vytáhne do boje za lepší svět (byť jako lapka). Za pozornost stojí až okázale virtuózní čeština, ale přišlo mi to zbytečně ukecané a natahované. Gypsová dáma (1967) mě jako právníka velmi bavila, namísto očekávaného soudního dramatu přichází příběh o tom, jak cynický advokát a až démonický soukromý detektiv vyzrají na pachatele, oběť i pojišťovnu. Když totiž poctivé „dělníky práva“ nahradí vykukové bez skurpulí, stává se ze spravedlnosti opravdu jen ta sádrová soška slepé dámy s vahami, na níž pavouci spřádají sítě… (8/10)