V dávných časech, když u nás po revoluci všechny ty Fulghumovy knížky začaly vycházet, jsem ho totálně milovala. To umění zkratky, hledání souvislostí, filozofická zamýšlení nad běžnými věcmi a v neposlední řadě taky přiblížení americké nátury... S odstupem téměř dvaceti let můžu směle prohlásit, že Fulghum je pořád Fulghum, pořád píše čtivě, dovede vykreslit Buenos Aires i krásy tanga, odvypráví své, ale tak nějak nic víc.
Ve finále mi to přišlo trochu málo. Možná to bylo tematikou - tancování mě přece jen moc nebere, potažmo ani tango či obecně jihoamerická kultura mi moc neříká. Takže jo, dobrý, příjemný, ale na hlubší zážitek tohle teda nestačilo. Za mě tři z pěti. (Plus nutkání podívat se po letech do starých Fulghumovek. :))
P.S.: S touhle knížkou se mi povedl opravdu veselý kiks. Věděla jsem, že Fulghum napsal nějakou knížku o tancování, vidím tenhle tancovací přebal, tak si říkám, aha, to je ono, tak jo, to si vezmu. Čtu, zaeviduju si ji na Goodreads, pravda, podivím se, že nesedí počet stránek, ale říkala jsem si, že asi vycházejí z AJ vydání nebo něco. Když se pomalu chýlím ke konci, tak se zase podivuji nad poměrně vysokým čtenářským hodnocením, které na Goodreads tahle knížka má, ale ještě pořád mi to nedocvakne. No, a až na posledních stránkách knížky s doslovem (kde mimo jiné sumarizuje, co se stalo pak a zmíní tam tu druhou knížku, o které jsem se domnívala, že je to tato O:) :D) mi dojde, že čtu vlastně úplně něco jinýho! Nenapadlo mě totiž, že by mohl tancovací knížky napsat dvě za sebou. Tak tahle, vážení, tahle je ta argentinská... :)