What do you think?
Rate this book
Vtedy v Bratislave
Kto sa chce niečo dozvedieť o našej vlastnej minulosti, mal by si prečítať túto knihu. Napísala ju Žofia Langerová, manželka Oskara Langera, ktorý celé päťdesiate roky sedel v komunistickom väzení, napriek tomu, že sám bol pravoverným komunistom. Alebo práve preto. Asi dnes málokto vie, kto boli manželia Langerovci. Možno trochu osvieži vašu pamäť skutočnosť, že to boli rodičia kedysi populárnej speváčky Zuzky Lonskej. Jej matka, Žofia, prežila ťažkých desať rokov v nádeji, že jej manžel sa vráti. Čakala, dúfala a deň za dňom sa presviedčala, že jej muž neobetoval svoj život správnej myšlienke, že ideálna komunistická spoločnosť je chiméra, že reálne je iba násilie, ktoré sprevádza každú totalitu. Píše o údele ženy, ktorej muž bol vo vykonštruovanom procese odsúdený na vyše dvadsať rokov a stále veril, že to má akýsi hlbší zmysel, bol to skrátka veriaci komunista. Langerovej kniha nie je však len svedectvom doby. Je to aj dobrá literatúra a má všetko, čo má takáto literatúra obsahovať – fakty, osobný pohľad, emócie, detaily, v ktorých sa zrkadlí celok a v neposlednom rade humor, trpký, ale o to pôsobivejší.
Žo Langerová vo svojej knižke dokázala vyrozprávať svoj osud takým spôsobom, že tomu, čo by mohlo ostať len dokumentom, dala nový rozmer - rozmer románu o vzťahu ženy k svojmu manželovi, ktorý má čo povedať aj súčasníkom žijúcim v inej dobe, než boli roky totality a studenej vojny.
Žo Langerová vo svojej knižke dokázala vyrozprávať svoj osud takým spôsobom, že tomu, čo by mohlo ostať len dokumentom, dala nový rozmer - rozmer románu o vzťahu ženy k svojmu manželovi, ktorý má čo povedať aj súčasníkom žijúcim v inej dobe, než boli roky totality a studenej vojny.
224 pages, Hardcover
First published November 8, 1979
4 people are currently reading
123 people want to read
About the author
Jo Langer
1 bookJo Langer was born in Budapest in 1912. In 1934 she married a young communist militant, Oskar Langer, and they moved to his homeland, Czechoslovakia. In 1938 they escaped the Holocaust by emigrating to the US, returning to their home in Czechoslovakia after the war.
Oskar Langer was arrested and imprisoned in 1951, and died not long after his release ten years later. After the Soviet invasion in 1968, Jo Langer emigrated with her family once more, this time to Sweden. She died in 1990.
source: http://grantabooks.com/Jo-Langer
Oskar Langer was arrested and imprisoned in 1951, and died not long after his release ten years later. After the Soviet invasion in 1968, Jo Langer emigrated with her family once more, this time to Sweden. She died in 1990.
source: http://grantabooks.com/Jo-Langer
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 20 of 20 reviews
July 24, 2017
Silná kniha o osudech silné ženy. Brilantní pohled za oponu padesátých let, a to hned ze dvou stran - privilegované manželky vysokého stranického funkcionáře a pak ostrakizované manželky reakčního protistátního živla. Při čtení se člověk nemůže přestat podivovat nad autorčinou otevřeností, ale také jasnozřivostí, s jakou prohlédla přetvářku režimu, a především nad její silou přežít a zachovat si zdravý rozum (byť to někdy bylo nahnuté) a radost ze života.
Kontrast mezi Jo a jejím manželem je propastný, scény po návratu z vězení jsou až neuvěřitelné, ale lidská mysl se dokáže přesvědčit o všem a Oskar to uměl skvěle (nebo spíš v zájmu sebezáchovy odmítal vidět, co měl přímo před nosem). Také náhled Jo na celé Pražské jaro (psaný ještě před srpnem) je dechberoucí, ta žena opravdu neměla růžové brýle a viděla funkcionářům až do žaludku. Nemilosrdná ale není pouze směrem domů, ale také ven - se salónními levičáky ze Západu si také servítky nebere.
Vynikající kniha, přečtená jedním dechem - život píše ty nejlepší romány. Bez zaváhání plný počet hvězdiček.
Kontext: Nechtělo se mi hned číst další díl Watsona a Vanda byla nadšené z téhle knížky, tak jsem si udělala odbočku.
První věta: "Tvrdé lavice, lidé namačkaní na sebe."
Poslední věta: "Jsem vděčná za svobodu, zvědavá, milující a přemítající – cítím se živá."
Kontrast mezi Jo a jejím manželem je propastný, scény po návratu z vězení jsou až neuvěřitelné, ale lidská mysl se dokáže přesvědčit o všem a Oskar to uměl skvěle (nebo spíš v zájmu sebezáchovy odmítal vidět, co měl přímo před nosem). Také náhled Jo na celé Pražské jaro (psaný ještě před srpnem) je dechberoucí, ta žena opravdu neměla růžové brýle a viděla funkcionářům až do žaludku. Nemilosrdná ale není pouze směrem domů, ale také ven - se salónními levičáky ze Západu si také servítky nebere.
Vynikající kniha, přečtená jedním dechem - život píše ty nejlepší romány. Bez zaváhání plný počet hvězdiček.
Kontext: Nechtělo se mi hned číst další díl Watsona a Vanda byla nadšené z téhle knížky, tak jsem si udělala odbočku.
První věta: "Tvrdé lavice, lidé namačkaní na sebe."
Poslední věta: "Jsem vděčná za svobodu, zvědavá, milující a přemítající – cítím se živá."
February 14, 2023
S doslovom od Agneši Kalinovej má človek pocit, že kruh sa uzatvoril.
July 7, 2022
"Strana nema cas na subtilne analyzy rozdielov medzi skodami sposobenymi zamerne a medzi tymi, ktore su dosledkami osobnych chyb alebo ludskych omylov. Vzdy je napokon lepsie, ked sa zatvori tucet ludi, ktori sa presetria a pustia na slobodu, ak sa dokaze ich nevina, ako ked co len jediny nepriatel ostane na slobode."
Ked som citala Mojich sedem zivotov Agnesi Kalinovej, tolko v nich spominala Zo Langerovu, ze jej memoare Vtedy v Bratislave boli logickou volbou. Dalsia kniha opisujuca zivot zeny, ktory by vydal na celovecerny film ci netflixovsky serial, zivot, v ktorom sa zrkadli osud cesko-slovenskeho naroda.
Zo Langerova pochadzala z bohatej zidovskej rodiny, mladost prezila v Madarsku, vydala sa za lavicoveho intelektuala Oskara Langera a este pred druhou svetovou vojnou stihli odist do Ameriky. Po vojne Oskara domov povola nastupujuci komunisticky rezim a on, oddany idealom, zbali rodinu a vrati sa.
Zo, ktora s marxistickymi myslienkami flirtovala popri flirtovani s Oskarom, davno vytriezvela a kriticky vnima rozpinajuci sa rezim. Naopak, Oskar ma milion vysvetleni a ospravedlneni, preco zatkli toho a onoho. Revolucia vsak poziera vlastne deti a Oskar (bez zjavnej priciny, zrejme pre svoj zidovsky povod a “burzoaznu” minulost) je tiez zatknuty a obvineny z vlastizrady. Nic mu nepomohlo, ze stihol falosne svedcit v procese s Rudolfom Slanskym, ze boli sucastou sionistickej protistatnej skupinky. Slansky dostal popravu a Langer 22 rokov vo vazeni.
Zo, sice na slobode, ale de facto vyclenena zo spolocnosti, bez bydliska, bez prace, s dvoma malymi detmi, sa pretlkala, ako vedela, a do toho obcas dostala list od manzela z vazenia, s vyzvami, ku komu ma ist orodovat, akoby jeho uvaznenie bolo hroznym, vynimocnym omylom v inak normalne fungujucom state so spolahlivym pravnym systemom.
“Aj ja vidim chyby, ktore sa urobili, napisal Oskar, ale viem, ze su to len prechodne chyby, ktore strana prekona, a chyby su vyvazene vsetkym tym dobrym, co strana urobila.”
It’s not a bug, it’s a feature, Oskar. Kukaj, akou sebareflexiou presla Zo. Tak, ako triezvo opisuje rezim, pragmaticky hodnoti aj vztah s Oskarom a prinasa na tu dobu cerstve, az feministicke nazory.
"Kde som, preboha, bola, ked boli cistky v Moskve? Krcila som plecami. Kde sme vtedy boli? Opravnena otazka. Samozrejme, ze sme boli na tej strane, ktora bola proti Francovi, proti nepravostiam, proti Hitlerovi, proti rasizmu a vojne. Boli sme na tej strane, na ktorej boli vsetci slusni, mysliaci ludia v tom historickom obdobi. Boli sme na strane Sovietskeho zvazu."
Fantasticka zena a fantasticka kniha, povinne citanie popri stredoskolskom dejepise, pripadne miesto neho - pribehy ako tento daju precitit historiu viac ako zoznam mien ci datumov.
Ked som citala Mojich sedem zivotov Agnesi Kalinovej, tolko v nich spominala Zo Langerovu, ze jej memoare Vtedy v Bratislave boli logickou volbou. Dalsia kniha opisujuca zivot zeny, ktory by vydal na celovecerny film ci netflixovsky serial, zivot, v ktorom sa zrkadli osud cesko-slovenskeho naroda.
Zo Langerova pochadzala z bohatej zidovskej rodiny, mladost prezila v Madarsku, vydala sa za lavicoveho intelektuala Oskara Langera a este pred druhou svetovou vojnou stihli odist do Ameriky. Po vojne Oskara domov povola nastupujuci komunisticky rezim a on, oddany idealom, zbali rodinu a vrati sa.
Zo, ktora s marxistickymi myslienkami flirtovala popri flirtovani s Oskarom, davno vytriezvela a kriticky vnima rozpinajuci sa rezim. Naopak, Oskar ma milion vysvetleni a ospravedlneni, preco zatkli toho a onoho. Revolucia vsak poziera vlastne deti a Oskar (bez zjavnej priciny, zrejme pre svoj zidovsky povod a “burzoaznu” minulost) je tiez zatknuty a obvineny z vlastizrady. Nic mu nepomohlo, ze stihol falosne svedcit v procese s Rudolfom Slanskym, ze boli sucastou sionistickej protistatnej skupinky. Slansky dostal popravu a Langer 22 rokov vo vazeni.
Zo, sice na slobode, ale de facto vyclenena zo spolocnosti, bez bydliska, bez prace, s dvoma malymi detmi, sa pretlkala, ako vedela, a do toho obcas dostala list od manzela z vazenia, s vyzvami, ku komu ma ist orodovat, akoby jeho uvaznenie bolo hroznym, vynimocnym omylom v inak normalne fungujucom state so spolahlivym pravnym systemom.
“Aj ja vidim chyby, ktore sa urobili, napisal Oskar, ale viem, ze su to len prechodne chyby, ktore strana prekona, a chyby su vyvazene vsetkym tym dobrym, co strana urobila.”
It’s not a bug, it’s a feature, Oskar. Kukaj, akou sebareflexiou presla Zo. Tak, ako triezvo opisuje rezim, pragmaticky hodnoti aj vztah s Oskarom a prinasa na tu dobu cerstve, az feministicke nazory.
"Kde som, preboha, bola, ked boli cistky v Moskve? Krcila som plecami. Kde sme vtedy boli? Opravnena otazka. Samozrejme, ze sme boli na tej strane, ktora bola proti Francovi, proti nepravostiam, proti Hitlerovi, proti rasizmu a vojne. Boli sme na tej strane, na ktorej boli vsetci slusni, mysliaci ludia v tom historickom obdobi. Boli sme na strane Sovietskeho zvazu."
Fantasticka zena a fantasticka kniha, povinne citanie popri stredoskolskom dejepise, pripadne miesto neho - pribehy ako tento daju precitit historiu viac ako zoznam mien ci datumov.
August 22, 2018
Jedno z najlepších diel, aké som čítala o období 50. 60. rokov. Z knihy ide neskutočná ľudskosť, múdrosť a pravdivosť a úprimnosť. Autorka cez svoj životný príbeh popisuje veľmi živo, realisticky, ale i s dávkou ostrovtipu a irónie obdobie, ktoré našu spoločnosť tak veľmi poznačilo. Vrelo odporúčam.
February 5, 2017
Lager's personal account of a life under Communism in Slovakia between the late-1940s and the mid-1960s is one of the best books I have read on the subject (and overall) and a valuable contribution to the understanding of life under totalitarianism and the effect of totalitarianism on all aspect of every-day life. Lager also portrays the particularities of the "Slovak" experience, including the legacies of the WWII Slovak state and the regime's manipulation of Slovak nationalism. Also, being Hungarian (as in an actual Hungarian from Hungary rather than a Hungarian from Slovakia), Langer approaches the impact that the Hungarian Revolution of 1956 had on Czechoslovakia, a theme that is not often treated in Czech accounts from the same period.
February 26, 2017
Vyborna kombinacia intimnej spovede a komentovania udalosti. Obcas som mala pocit, ze musi ist o spomienkovy pesimizmus, lebo danu dobu reflektujeme len velmi malo, a tak sa zivot z knihy zda az nerealny. Divadelne spracovanie v podani Slovenskeho komorneho divadla v Martine je tiez vyborne a naozaj odporucam.
July 15, 2017
"Začínam byť stará a keď si večer líham, niekedy si takmer želám, aby to bol spánok navždy, lebo nič sa mi už nezdá dosť nádejné či dôležité na to, aby som sa opäť prebúdzala. No potom príde znova deň,keď sa viem pozrieť na Švédsko, akoby som sem prišla iba včera. Vtedy predsa len vidím, že sa potvrdzuje moja stará viera. Spoločnosť sa dá zlepšiť humánnym spôsobom, ľuďom možno dať lepší život tak, aby za to nemuseli platiť premrhanými osudmi a všetkým ostatným, čo robí život hodný žitia. Hoci nespokojnosť okolo mňa ma presviedča aj o tom, že nedostatok, utrpenie, ťažkosti a boj sú nerozlučne spojené so životom a sú nevyhnutné na ceste k takému stupňu zrelosti, ktorý vedie človeka k tomu, že si vie život vážiť."
October 17, 2020
Silný příběh silné ženy ze syrových padesátých let, bohužel takových byly tisíce. Kontrast mezi střízlivou a realistickou Žo a až fanaticky oddaný komunistou Oskarem je propastný, stejně jako mnozí jiní se divím, proč s ním vlastně zůstávala a stejně tak je obdivuhodné, co všechno pro něj dělala, přestože jí bylo jasné, že jsou její snahy marné.
Jediná škoda je, že o mnohých postavách Žo mluví jen v náznacích, iniciálách či pseudonymech, za kterými se skrývá nejedno známé jméno. Je to pochopitelné, kniha byla psána a vydána ještě v době, kdy by to dotyčným mohlo uškodit, dnes už takové nebezpečí nehrozí, takže by nebyla od věci nějaká kritická edice, která by skutečná jména odhalila, případně leccos jiného okomentovala. Přesto za mě za plný počet.
Jediná škoda je, že o mnohých postavách Žo mluví jen v náznacích, iniciálách či pseudonymech, za kterými se skrývá nejedno známé jméno. Je to pochopitelné, kniha byla psána a vydána ještě v době, kdy by to dotyčným mohlo uškodit, dnes už takové nebezpečí nehrozí, takže by nebyla od věci nějaká kritická edice, která by skutečná jména odhalila, případně leccos jiného okomentovala. Přesto za mě za plný počet.
November 10, 2020
I must confess that I found it hard to understand why anyone would leave the West and return to Czechoslovakia after the war to build Communism unless they were totally committed. Needless to say the dream turned sour and they got caught up in the totalitarian nightmare again.
Jo Langer tells her story without any trace of self pity, in painful detail, and honestly. This is great autobiography. I kept hoping that she would take advantage of the Prague Spring to get out before the tanks rolled in. Phew!
Jo Langer tells her story without any trace of self pity, in painful detail, and honestly. This is great autobiography. I kept hoping that she would take advantage of the Prague Spring to get out before the tanks rolled in. Phew!
April 1, 2023
Tato kniha mě velmi zasáhla a přitom ze začátku jsem si nebyl jistý, jestli je to literatura vhodná pro mě. Čekal jsem prostě takovou faktografickou obžalobu komunistického režimu a dostal jsem emocionální smršť od vzdělané židovské Slovenky, která velmi záhy pochopila i díky svému zaslepenému manželovi, co je komunismus za svinstvo, které v člověku ubíjí všechno to dobré a dělá z něho vyprázdněnou netečnou skořápku. Bylo to otevřené i v intimní oblasti, bylo to feministické, bylo to poučné. Klobouk dolů před Žo Langerovou…
March 31, 2018
Hard to put this book down. Jo Langer details just how ruthless, uncivilized, and cold-blooded were the criminal Communists in Czechoslovakia. No, Jo was not beaten, tortured and forced to confess to crimes she did not commit (like her husband) but she and her daughters suffered greatly. To think that there are still folks who believe that Communism is about peace, love and compassion. Jo was also a Communist -- until she saw the light.
April 9, 2018
toto bolo tak psychicky narocne pre mna citat. asi preto som mala len male useky dna,kedy som bola naozaj v pohode to citat ( nezda sa to, ale napr cestou do prace). naozaj surove realisticke rozpravanie zeny/ matky/ manzelky/ vyznavacky urciteho politickeho zmyslania. osobne mi to neprislo nijak citovo zafarbene a zaujate. dala by som to ako povinne dobrovolnu literaturu. o dejinach vieme z ucebnic, tu vieme o dejinach z ludskeho zivota.
December 6, 2021
Obrovská, malá knižka, o tom ako zdanlivo inteligentní a aktívni ľudia v hroznej hlúposti stvorili peklo na zemi. Nie je to ťažkopádny výpočet udalostí, ale nečakane intímne rozprávanie ženy väzňa o vlastnej sexualite, pocitoch viny, prenasledovaní, voľnej láske, rodičovstve a ľudskej odpornosti. Asi šesťkrát som mal počas čítania zimomriavky. Odporúčam ako spoľahlivý liek na akékoľvek fandenie ľavici.
June 9, 2018
Úžasné, poutavě napsané, za srdce beroucí menoáry při jejichž čtení se tají dech. Než jsem si je přečetla, nedokázala jsem si doopravdy představit, jak to vypadalo za komunismu, přestože jsem o tom často slýchala od rodiny. Žo ale popisuje události tak osobitě a nebojí se čtenáře pustit do svého srdce, takže kniha dodá člověku hned novou perspektivu.
September 11, 2017
Tuhle knihu bych opravdu zařadila mezi povinnou četbu,strašně rychle se tu zapomíná,bohužel... A soukromě-nemohla jsem se odtrhnout a velký obdiv schopnostem Zo Langerove!
October 15, 2019
Silná kniha o období a udalostiach, o ktorých sa na Slovensku hovoril príliš málo.
November 28, 2023
Wow. Vyborne napisane. Moja kniha roka.
October 11, 2020
Žo mala Oskara už v USA kopnúť do zadku a nechať ho ísť samého budovať socializmus. Podľa mňa, byť socialistom, je duševná porucha a samotná Žo si to myslela tiež, keď manžela rehabilitovali, tak namiesto toho, aby sa súdruhom otočil chrbtom, tak začal budovať ten správny socializmus. Byť antisociálny (čo je podstata socializmu) je diagnóza a veriť politikom tiež.
October 30, 2011
This is an incredibly detailed, personal and eloquent book about living in eastern europe under communism from the end of WWII up through Prague Spring in 1968. Really makes you want to know the author--she sounds wonderful and heartbreakingly honest.
January 29, 2017
"Kto sa chce niečo dozvedieť o našej vlastnej minulosti, mal by si prečítať túto knihu." Súhlasim a odporúčam. Výborne napísana spoveď.
Displaying 1 - 20 of 20 reviews