4,75*
4,75* si možná později rozmyslím, 5* si šetřím na opravdové zázraky, čím toto je, ale nechci je často udělovat.
Autorka velice pěkně ze začátku vylíčila, že celkově chování k ženám v Česku není tak hrozné, jako v ostatních zemích světa, zejména na blízkém Východě, v Asii nebo Africe. Otázka nutnosti ženské obřízky, to, že ženy se mohou vůbec vyjadřovat, studovat a pracovat je pořád ve zmíněných oblastech samozřejmostí.
Vždy, když se totiž ženám něco zakázalo, vždy to bylo s tím, aby se kontrolovaly: “…zatímco ženská obřízka bývá nástrojem kontroly ženské sexuality a touhy, u mužské žádná taková motivace ani následek není.” (Součástí obřízky je i částečné odstranění klitorisu, který je zodpovědný za klitoriální i vaginální orgasmus)
Dost se mi i líbí narativy, že antifeministické myšlenky nemají jen kultury a náboženství, jejími součástmi, které je přiživují, jsou právě ženy. Dále se autorka tímto zabývá ve všech odvětvích: žena-hospodyňka, -pečovatelka, -živitelka, -milenka, -druhořadá,…
Autorku musím velice pochválit za vyčerpávající výlety do historie, politologie, místy i geografie. Jazykem je napsána velice čtivě a člověk má nutkání číst dále.
Co ale trochu neocením, jsou místy apely na city: “Už jen fakt, že na světě žije 200 milionů žen, které si nemohou užít potěšení ze sexu, by měl každého normálně uvažujícího člověka vyděsit a zarmoutit” (nejsem tedy normálně uvažující, když mě to vyloženě nezarmoutilo?); “Předpokládám, že výčitka, jaká se snesla na hlavu mé známé, brnkla na citlivou strunu mnoha žen, které právě čtou tuto knihu”.
Co jsem ale našel mnohokrát byly historky autorky, kdy vedla rozhovory s některými lidmi, kdy ale dost chyběly zdroje. Chápu rozhovory pro časopis, to se dá jednoduše ozdrojovat, ale když dává neustále příklady ze (soukromých) rozhovorů s lidmi nedají se brát na stejné úrovni, je to takový “Dude, trust me…” moment, kdy nemůžeme ověřit, zda to je či není pravda. (Možná i velkým seznamem jmen, se kterými dělala rozhovor může budit dojem, že namedroppuje, že se tím honosí a chlubí, s kým udělala rozhovor (poznámka pana učitele))
Dále je i místy trochu extrémní: “Někde se staré kulturní zvyky doposud uchovaly v přežívajících úslovích — utkvělo mi zejména rčení z Trinidadu a Tobago, kde někteří tamní muži stále ještě říkají, že „oběd začíná po dvanácté“. Znamená to, že dívky jsou připraveny ke „konzumaci“ počínaje dovršením dvanáctého roku, protože už jsou biologicky dospělé. Pokud se vám při čtení těchto řádků dělá nevolno, pak sdílíte názor, že počátek lidské reprodukce je kulturně podmíněn, a hrdě stojíte po boku genderových ideologů a sociálních inženýrů, kteří znásilňují přírodu!”
V jednotkách případů byly zastoupeny i spekulace a prapodivná přirovnání.
Celkově ale knihu hodnotím velice kladně. Nebýt Bookparku, ke knize a víceméně i čemukoli feministickém bych se snad nedostal - mám spoustu knih, které si chci přečíst a tato mezi nimi nebyla a není. Byl jsem před přečtením víceméně antifeminista, nevzdělán o této problematice. Dost mě ale zajímalo, čím je tato kniha tak ceněna (90%), proč je tak úspěšná.
Chtěl jsem surové racionální argumenty, kterých se mi dostalo a který mi zcela změnily pohled na tuto problematiku. Není to vyloženě melancholický a emotivní výlev toho, jak jsou ženy podřadné a jak by se to dít nemělo a jestli to ostatním přijde v pořádku.
“…genderovém řádu není přirozeného naprosto nic; že nic jako odvěký přírodní řád neexistuje a vše je výsledkem kultury.”
DŮLEŽITÉ: I když kniha má mouchy (viz výše) není to nic v porovnání s tím, jak kvalitně protiargumenty rozbíjí, jak dává pohled na odlišnou a druhou stránku věci. Důležité je to, co (mi) předala, než chyb, které se dopustila. Třebaže mezi nimi i to, že Oscar Wilde je brán jako Angličan, když byl Ir: “…anglickému literátovi Oscaru Wildovi”