Koniec punku w Helsinkach

by Jaroslav Rudiš, Katarzyna Dudzic (Translator), Justyna Boguś (Cover)

Ole ma czterdzieści lat i jest właścicielem jednego z ostatnich barów, gdzie można palić, a matki z wózkami nie mają wstępu. Do jedzenia podaje się tu wyłącznie solankę i rolmopsy. Jako wieczne dziecko enerdowskiej epoki punku, Ole nie potrafi odnaleźć się w nowych wspaniałych czasach. Walcząc z demonami przeszłości, próbuje sobie wmówić, że pragnie tylko świętego spokoju. To jednak ostatnia rzecz, którą los ma Olemu do zaoferowania.

Jego opowieść przeplata pisany pod koniec lat 80. dziennik zbuntowanej czeskiej nastolatki. Nancy mieszka w położonym przy granicy z Polską Jeseniku, gdzie jedynie dzięki radiowej Trójce można posłuchać przyzwoitej muzyki. To właśnie zespoły takie jak Sex Pistols, Die Toten Hosen, Dezerter, Moskwa czy Siekiera czynią jej życie bardziej znośnym i nie pozwalają zwariować.

W swojej najnowszej powieści Jaroslav Rudiš opowiada o dojrzewaniu w cieniu radioaktywnego absurdu, ślepych uliczkach samotności oraz próżni, w której rozpływa się bunt. Wyrusz w podróż do Helsinek i przekonaj się, czy właśnie tam skończył się punk…

PUNK EI OLE KUOLLUT!

Genres: Czech Literature, Fiction, Novels, Contemporary

293 pages, Paperback

First published January 1, 2010

About the author

Vyrostl v Lomnici nad Popelkou. Navštěvoval gymnázium v Turnově, po něm vystudoval Pedagogickou fakultu Technické univerzity v Liberci (obor němčina – dějepis). Dále studoval v Praze a Curychu. V letech 2001 až 2002 pobýval v Berlíně, kde obdržel novinářské stipendium na Svobodné univerzitě.
Pracoval jako učitel, DJ, manažer punkové skupiny, hotelový portýr a naposledy jako novinář v deníku Právo. Nyní je spisovatelem na volné noze. Příležitostně vystupuje se skupinami U-Bahn a The Bombers, píše také písňové texty (mj. pro skupiny Umakart a Lety mimo). S básníkem a prozaikem Igorem Malijevským pořádá v pražském Divadle Archa každý měsíc literární kabaret EKG.
Prvotina Nebe pod Berlínem (2002) ho proslavila. Kniha získala Cenu Jiřího Ortena a byla také oceněna jako Nejkrásnější kniha roku. Román byl přeložen do pěti jazyků.
Vydal také trilogii komiksů Alois Nebel (spolu s kreslířem Jaromírem 99, tj. Jaromírem Švejdíkem, Bílý Potok, Hlavní nádraží a Zlaté Hory, 2003–2005) o česko-německém výpravčím vlaků, sloužícím na malé stanici v Sudetech.

Reviews

[Dymbula · Rating 5 out of 5]

Radostně uděluji 5 hvězdiček. Skvělý cit pro jazyk punkerů i výborné postřehy. A samozřejmě něco vysokému hodnocení přidalo i to, že to z oblastí, které dobře znám (JES). Přečteno skoro jedním dechem.

[Gift · Rating 5 out of 5]

Jedno velike, prevelike prekvapeni. Aneb pohadka o tom, jak se clovek muze dostat k sakra dobre knize.

Uz je to nejaky patek, co jsem na ceskou literaturu zanevrela. Znate to, clovek se prestehuje do zahranici a pokud sahne po knizce psane v rodmen jazyce, automaticky se ozve jeho cerne svedomi. Ted jsem ovsem nemohla jinak. Nahoda, nebo rikejme tomu treba hezky poeticky knizni osud, me na severu severniho Nemecka jednoho podvecera nahnala ke stolu ceskeho muzikanta, ktery se vecer mel sejit s kapelou Jaroslava Rudise. Ceskou moderni literature jsem na gymplu tehdy uz nestihla, ale Alois Nebel pro me byl i tak pojem natolik, ze jsem na pozvani na pivo samozrejme nemohla rict ne. Mam pocit, ze mi v tu chvili ani nedoslo, s kym vsim jsem si tehdy pripijela. Nasledovala navsteva koncertu Kafka Band a promitani Aloise, ktere mi poprve otevrelo oci. Do toho dne jsem si pod pojmem “ceska moderni literature” predstavila maximalne Viewegha. Timto se vsem postizenym omlouvam. Nejvice potom Jaroslavu Rudisovi, ktereho jsem ten prvni vecer nebrala dostatecne vazne. Konec punku v Helsinkach je… ojedinely. Nadherny priklad toho, jak se da zkombinovat nemecka a ceska mentalita, jak je mozne moderne a presto s uctou pracovat s ceskym jazykem a jak lze napsat na prvni pohled nedulezity pribeh par nedulezitych lidi a propujcit tomu zaroven neocekavanou hloubku.

Nahoda, nebo rikejme tomu treba hezky poeticky knizni osud, ale tato knizka mi jednoduse sedla tak, jako uz strasne dlouho zadna jina. Smekam a dekuji. Dusanovi, Jardovi a univerzitni knihovne :-).

[Blazz J · Rating 5 out of 5]

5/5. Helsinki je zakajeni "pajzl" v neimenovanem nekdaj vzhodnonemškem mestu, ki ga upravlja in stalnim strankam toči godrnjajoči 40-letni Ole, nekdanji anarho-panker, večni upornik in žur. Žurerski vsakdanjik mu je začel izstavljati račun(e), za katere ni mogoče dobiti popusta, obrestne mere pa naraščajo. Krasen vpogled delček pankerske scene v vzhodno-srednji Evropi, kjer so babe, babice, ome in omame zakrivale zavese ter žugale "razvajeni, rigajoči, izgubljeni" mladini z irokezami.

[Віталій (Книжкаріум) · Rating 3 out of 5]

Непогана річ, можна читати.

[Hymerka · Rating 4 out of 5]

"Дні повільно минають.
Двері бару «Гельсінкі» відчиняються і знову зачиняються, а земля під ними напружується й тремтить. Ніхто вже не в силах пригадати, як довго все це триває. Склянки танцюють три секунди, по трубах шумить вода."

Сумна й дуже ностальгійна історія про парубка, який в юності мав свій панк-гурт, а тепер має бар «Гельсінкі», названий на честь міста, куди той гурт так і не доїхав. Його старі друзі, його нові дівчата, майже доросла донька, яка не хоче з ним знатися ("гроші надішли поштою"). Зрештою, бюрократія, коли будинок оголошують аварійним, і Оле мусить "обкрадати" власний заклад, щоб врятувати хоча б улюблену італійську кавоварку і "романтичні" фільми (там з тими фільмами історія в стилі пана Винничука). Настрій упіймано дуже правильний, мені ця книга нагадала "Депеш Мод" і взагалі ранню прозу Жадана. А ще захотілося переслухати The Ramones, хоча в самій книзі набагато частіше згадуються Die Toten Hosen.
Книжка випадкова, бо я нічого не знала про неї, коли купувала, але серія "Сучасна проза" від видавництва "Темпора" — це просто диво, що не книга — то нове приємне відкриття. Ця вже в мене третя, обов'язково придбаю собі ще щось.

[Volodymyr Okarynskyi · Rating 4 out of 5]

ця книжка дозволяє краще зрозуміти що то означало бути неформалом, особливо панком, у країнах комуністичного блоку якихось 30 років тому. НДР, ЧССР, совєтський континґент у Чехії, колишні німецькі території у складі ЧССР (свої неконтрольовані асоціяції: поштові марки "Ческословенско", Луна-парк, чомусь хокей, потім Вацлав Гавел зустрічає Ролінґів), ді Тотен Хосен, касети, трава, гриби, пиво, панкснотдед, дружинники, менти.... після прірви у 20 років між комунізмом і капіталізмом - старість твоя і кількох твоїх друзів, яких ще не розгубив, самотність і спогади, які вторгуються і їх важко позбутися. і що з тим всім робити?
це продовження чеської гуманістичної традиції Чапека, Кундери і Грабала, і дійсно трошки нагадує ранню прозу Жадана.
і це гарна книжка (і кілька одруків або редакційних недоглядів у загалом доброму - місцями вельми - перекладі українською цього не псують. хоча, чого не залишили назву "Кінець панку в Гельсінкі/-ах).
P.S. самотність зміцнює.
PPS. My my, hey hey
Rock and roll is here to stay
It's better to burn out
Than to fade away
My my, hey hey.

[Mika Hočevar Helbl · Rating 5 out of 5]

Zelo sem uživala v knjigi. Odlična zgodba, ki res govori o panku in sicer v letu 1987 v komunističnih Češkoslovaški in vzhodni Nemčiji ter v novi skupni Nemčiji 23 let kasneje. V njej imajo poleg glavnih junakov prostor tudi veliki Sex Pistols in malo manj veliki, a prav tako super Die Toten Hosen. Ko mi je bilo 16 let, tako kot glavni junakinji, mi je takratni fant prinesel njihov album iz Avstrije. Glavna junakinja knjige pa je pri 16-ih dobila njihov album od babičine prijateljice iz takratne Zahodne Nemčije. Ona je dobila Damenwahl, jaz pa Opium fürs Volk. Razlike med nama pa točnih 10 let. Že zaradi vsega panka v romanu, mi je knjiga bila blizu. Priporočam.

[Sára Anna · Rating 5 out of 5]

hmm

[Kateřina Valová · Rating 3 out of 5]

Rudiš geniálně umí zajímavě psát o nezajímavých věcech, místy má skvělé postřehy ve stylu "jednoduché pravdy o složitém životě", výborný cit pro jazyk a povedlo se mu asi dost výstižně vykreslit "no-future" atmosféru východního bloku.
Jen jsem asi málo punk abych to dokázala docenit a moc mě nebaví číst marné příběhy marných lidí ze zoufalé doby, takže jsem vlastně celou knížku četla jen proto, že jsem byla zvědavá, jestli se do toho v některé části začtu (to se nepovedlo), jestli z toho něco vyleze (ano, naštěstí to nejsou jen náhodné útržky), a taky jak to dopadne. Aspoň že to mělo konec s nějakým použitelným rozuzlením. Nějak tam ale chybělo úplně všechno, co se mi tak líbilo na Českém ráji, takže danke, ale Rudiše už nee.

[Michal · Rating 4 out of 5]

Vynikající knížka s velice zajímavým závěrem. Nejsem punkový typ a ani mě nechytla punková moda, ale je to krásná vypověď o této generaci a generaci konce 80.let. Ukazuje jak malé možnosti měli mladí lidé v malých městech v Sudetech a po celém Československu. ta bezmoc, proti straně, pocit šedi a snaha být plně normalizován, aniž by někdo mohl říct bez problémů svůj názor. Doporučuji ke čtení, protože tu zásadní osobní rovinu si tam najde každý sám.

[Freckles · Rating 4 out of 5]

"Podle mě štěstí neexistuje. Je to jen nějaká naše hloupá iluze. Když je ti šestnáct, tak máš pocit, že musíš bejt šťastnej, že je na to nějakej recept, stejně jako si myslíš, že nikdy nenatáhneš brka. A pak ti poprvé dá někdo do držky, nebo se na tebe vykašle nějaká holka a ty víš, že to tak jasný a jednoduchý nebude."
"Ale já chci bejt šťastná."
"Já ti to taky neberu."
"Takže jsou momenty, kdy seš i ty šťastnej?"
"Jsou chvíle, kdy jsem docela v pohodě."

[Tomáš Fojtik · Rating 5 out of 5]

Rudišův nejvyspělejší román. Neztrácí v něm svůj styl a nachází nová velká témata. Skvělé.

[Ronja · Rating 4 out of 5]

Název v podstatě vystihuje úplně všechno. A já už teď pár dní po sobě poslouchám dokola Die Toten Hosen.

[natalie · Rating 3 out of 5]

dej si přášek proti smrti a nech čas plynout.

[František Vondrák · Rating 5 out of 5]

Pořád tu knihu miluju. ❤️

[Magdalena Wajda · Rating 4 out of 5]

Świetna książka Emotikon smile
Najpierw nie mogłam się wciągnąć, bo uznałam, że to powieść o jakimś facecie, co ma 40 lat i nie może sobie miejsca w życiu znaleźć. Trochę tak Emotikon smile
Mamy współczesny Berlin (chociaż nazwa miasta nigdy nie pada), w którym Ole prowadzi knajpę "Helsinki", ostatni bar w dzielnicy, w którym można palić, a modne mamusie z wózkami nie są mile widziane. To przeplata się z dziennikiem pisanym w 1987 roku przez młodą Czeszkę niemieckiego pochodzenia, punkówę z małego miasteczka. Te dwie pozornie oderwane części jednak łączą się ze sobą, Ole w młodości też był punkowcem i sporo z tego stylu życia pozostało w nim do dzisiaj.
Przyznam, że się wzruszyłam trochę, bo te opowieści o Czechosłowacji w końcówce lat 80-tych przypomniały mi własną młodość "durną i chmurną".
Jest to bardzo fajnie napisane, dobrym językiem, świetna stylizacja językowa zwłaszcza w tych częściach "dziennikowych" - i znakomicie się czyta.
Polecam zwłaszcza urodzonym w końcówce lat 60-tych i początku 70-tych, ale i młodszym powinno się spodobać.

[Ghostcat · Rating 4 out of 5]

First time reading this author, I enjoyed that book, even though its quite sad and disillusioned tone may forbid anyone to use the word "enjoy" for this novel. As an all time lover of the punk history and lifestyle (been there, done that when I was a teen, you know), and being born in 1977 and fascinated by the fall of the Berlin's Wall and all that followed artistically in Germany, I was very interested by this story. Characters were very human and real, I liked discovering their history by little bits and almost "backwards", to lead the reader towards the end in the softest way.
Using a different style of writing depending on who is speaking helped make characters even more real.
I'd like to discover other works from this author but I can't manage to find any.

[Iveta · Rating 3 out of 5]

Rudiš některá svá témata opakuje pořád dokola a mě už to moc neba. U Helsinek jsem hrozně dlouho čekala, jestli mě chytí nebo překvapí. A musím říct, že se to vlastně částečně povedlo. Famózní je celá dějová linka s fotbálkem a dějinami světa. A bavil mě i deníček pubertální punkerky z Jeseníku. Ale kolem už je to taková ta stará známá rudišovská omáčka... Sečteno podrtženo: pokud čekáte od Rudiše pořád jedno a to samé, přijdete si na své. A občas Vás i překvapí nějakým moc pěkným výmyslem. Ale nic přelomového to prostě není.

[Pavel · Rating 4 out of 5]

Nejsem punker a v podstatě vše v té knize mi přišlo divné, na hlavu až možná úchylně nezdravé. Někdy nebylo příjemné číst si o tom, co postavy v knize prožívají. To ale neznamená, že je kniha špatná. Situace a pocity jsou velmi snadno uvěřitelné a čtenář je může lidsky sdílet. Na druhou stranu to asi nebude kniha, ke které bych se nějak vracel - možná, kdybych ji četl před 10 lety, tak by na mne zapůsobila jinak, ale teď už mě to míjí.

[Marek · Rating 5 out of 5]

Nejlepší Rudišův román.

Údolí dutých hlav:
"Byl to dost mazec a chce se mi bulet. Na koncertě co měl bejt mírovej byla spousta pankáčů a dva drželi transparent Pryč s jadernou válkou a chlastali pod ním čučo. Ale vedle nás tam bylo taky mnohem víc diskařů a bloďatejch pipin s jejich honibrkama a rodinek se škeblema co přišli na Jandu a Majkla Nonstopíču Davida."
[...]
Takže fakáč.

[Janina · Rating 5 out of 5]

K Helsinkám jsem musela dozrát. Když vyšla, tak jsem nebyla schopna se začíst a odložila jí na neurčito. Takže danke, Den nepřečtených knih, protože jinak bych tuhle knížku měla stále založenou v knihovně. Mám ráda věci, na které myslím ještě x dní po přečtení a tohle je přesně ono. Závěr mě překvapil i rozhodil. A tak to asi mělo být. On ten Rudiš ty příběhy prostě vyprávět umí.

[starypes · Rating 4 out of 5]

punk!! Ole rozprava story o jeho punkovych casoch, o kapele v ktorej hraval a zivote, ktory doteraz zazil, o vsetkych holkach co stretol..teraz ma jeden super pajzel vo vychodonemeckom mestecku..kde sa vsetci po rokoch stretavaju. pribeh na druhej strane hranice pise punkerka, ktora zije v zaprdenom malom mestecku u hranic. dobra kniha, odporucam.

[Mountbatten · Rating 4 out of 5]

pank neni mrtvej jako! Pank žije, právě teď, sem víc pank, než ti fotrové, co jakože byli pank v osmdesátejch, no možná v československu to bylo fakt no future, ale hlavně teda je potřeba bojovat proti našim nepřátelům - cajtům a hlavně všem normálnim slušnejm lidem. Takže fakáč!
:-))))

[Olia Vorozhbyt · Rating 5 out of 5]

Самотність зміцнює - це правда. Ніколи не думала, що герої можуть бути такими складними і смішними водночас. Рудішові вдалося їх такими зробити

[Tuuli Tammenkoski · Rating 5 out of 5]

Aaahh tää on niin mainio. Herkkä ja tyly, melankolinen ja hauska, lempeä ja villi.

Kahdessa aikatasossa kulkeva tarina seuraa itäsaksalaisten ja tsekkoslovakialaisten punkkarien seikkailuja, sekoilua ja vapauden kaipuuta, ja tarjoaa pätevää ajankuvaa sosialismin ja sen jälkeisen ajan Itä-Euroopasta.

Nuorten itäsaksalaisten Olen ja Frankin ja heidän uuden tuttavuutensa, sudeettisaksalaisen Nancyn elämä 80-luvulla on totaalista kaaosta, keikkoja musiikkia, kapinaa ihan kaikkea vastaan ja haaveita länteen pakenemisesta. Parikymmentä vuotta myöhemmin he ovat eksyksissä kapitalismin ja kaupallisuuden vallatessa tilaa ja hakevat turvaa toisistaan ja Helsinki-nimisestä baarista, punkin viimeisestä linnakkeesta jossa aika on pysähtynyt ja sisällä saa vielä polttaa. Haaveet jäivät toteutumatta ja moni asia on mennyt täysin pieleen, mutta elämässä on lämpöä, toivoa ja yhteisöllisyyttä.

Lukijana on helpompi samastua nelikymppisiin punkkareihin, jotka eivät koskaan kasvaneet aikuisiksi tai kasvoivat eri lailla kun yhteiskunta odotti, kun superkapinalliseen, koko maailmaa vastaan taistelevaan teini-ikäiseen Nancyyn, jota haluaisi lähinnä halata ja kertoa että kyllä se siitä. Toki jos olisin lukenut tän kirjan 15-vuotiaana, niin asiahan olis ollut täysin päinvastoin :D

Tän yhteydessä ei voi olla mainitsematta Doom 94 -kirjaa, joka kertoi black metallista ja sijoittui vasta itsenäistyneeseen Latviaan. Kirjoissa on paljon samaa – melankolinen katse taakse jääneeseen nuoruuteen, rakkaus musiikkiin ja alakulttuuriin ja terävä ajankuva tietystä vaiheesta itäisemmän euroopan lähihistoriassa.

Tän lukeminen aiheutti akuutin tarpeen kuunnella pitkästä aikaa Die Toten Hosenia, ja muistutti siitä, että punk, anarkia ja diy-asenne ei häviä, vaikka tukka harmaantuu ja selkä tulee helpommin kipeäksi. Ihana kirja.

[Jarmik001 · Rating 5 out of 5]

Kniha je o punku v Česku a v Německu. Má dvě dějové linie, jedna z pohledu mladé české punkerky z dob reálného socialismu v tehdejším Československu, a druhá z pohledu německého punkového veterána o 20 let později. Oba milují německou punkovou kapelu Die Toten Hosen. Tyto linie se spojí na legendárním „mírovém“ koncertu v Plzni, kde byly nějakým omylem pozvány německé punkové skupiny včetně Die Toten Hosen společně s Michalem Davidem a Daliborem Jandou a to nemohlo dopadnout dobře. Záběry se dají stále dohledat na internetu.
Pankáči byli trochu šílení, ale taky normální lidi jako každý druhý, nebylo v nich nic zákeřného vypočítavého, i když navenek působili extravagantně, chtěli se jen vymezit vůči tehdejšímu režimu a dělat věci po svém. A i když se doba změnila, punk pomalu končí, hlavní hrdina pochopí, že člověk se některých věcí nezbaví, stále ho dohánějí a vleče si je sebou.
Výborně napsané od začátku až do konce, nešlo se od toho odtrhnout, čekal jsem snad ještě pár vět k osudu české punkerky, ale stejně perfektní. Kniha se mi líbila asi i proto, že jsem to, i když z pozice v šedé zóně, taky všechno zažil.
A ještě chválím netradiční obal.

[Will · Rating 4 out of 5]

"Tyfus byl v Praze a přivez zprávu roku že se v Plzni chystá za měsíc festival kde maj vystoupit pankový kapely taky Die Toten Hosen a možná i Sex Pistols protože to má bejt velkej světovej koncert na oslavu míru tak se možná daj dohromady.

Helmut ale říká že na Polácích říkali že Pistole byli vždycky jen na prachy a že byli vymyšlený jedním chlápakem co se jmenoval Malcolm co na nich chtěl vydělat taky jenom prachy ale možná to jsou jen komančský kecy ale fakt je jak řek Helmut že by se ty navoněný pankáči z Anglie posrali kdyby žili opravdovej pank v ČSSR kde no future je fakt no future. Ale to nic nemění na tom že tam všichni pojedeme tak jsem si začala pouštět Tótny a umírám protože už chci aby bylo září. Chci chci chci. A hlavně ten koncert je 15. září. To mám narozeniny a bude mi 17 takže dárek největší. Danke všem už teď."

[Michal Krchňák · Rating 4 out of 5]

Rudiš's story of the aging barman/punker Ole, and the young punk girl from Jeseník - 2 stories of life's loosers in different phases of their lives. Vivid, colorful stories that will intertwine and affect the lives of both heroes forever.

[Jan Svoboda · Rating 4 out of 5]

For all punks out there.
Fun read. Nostalgia about life in communist country. And about people who never grow up. Or grow up differently not following mainstream culture. Unique characters who would be fun to meet.

[Bronislav Sobotka · Rating 5 out of 5]

Na knížku jsem se dlouho těšil a nevím proč roky její odkládal. Knížku jsem nadšeně přečetl za asi týden a už dva měsíce o ní často přemýšlím. Je fakt skvělá. Úplně mě do sebe vtáhla. Přemýšlím dokonce o výletě do obou Helsinek :)