What do you think?
Rate this book
Krvavý náhrobek
Na hřbitově malé jihočeské vesnice je nalezena brutálně zavražděná mladá žena. Letní sezóna je v plném proudu, proto je nutné případ rychle a v tichosti vyřešit, aby místní podniky nepřišly o své hosty. Policie proto přizve k vyšetřování soukromého detektiva Erika Baumanna, bývalého člena budějovické mordparty. Čím déle se Erik případem zabývá, tím více záhad se objevuje. Navíc se mu do pátrání plete sličná novinářka Julie a mrtvých přibývá. Je možné, že případ souvisí s vraždou, která se zde stala před desítkami let? Nebo by mohla být pravdivá legenda o mstě zavražděného faráře?
256 pages, Hardcover
First published June 1, 2023
1 person want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 5 of 5 reviews
July 2, 2023
Další povedený kousek od mé oblíbené autorky. Moc dobře se četla a vraha se mi nepodařilo uhodnout skoro až do konce. Už se těším na další díl s detektivem Erikem :-)
August 14, 2023
Mám problém už se základní zápletkou, kdy náčelník z kriminálky běžně volá bývalého nedisciplinovaného zaměstnance, který se teď živí jako soukromý detektiv, aby slavné policii vytrhl trn z paty a našel zloducha, protože protekční fracek to nezvládne.
Takže hrdina vozí svědky na policejní stanici, vede výslechy, odnáší si složky domů a tak.
Detektiv tyhle bokovky (zjevně neplacené) vítá, protože „ho udržují v kondici“.
Mimochodem – během studia si přivydělával, aby měl na veselý studentský život, teď je v podstatě nezaměstnaný, když nepočítáme nějaké to sledování nevěrníků a zloduchů, kteří okrádají důvěřivé seniory, ale má luxusní rudou Alfu Romeo. Jestli ona se autorka neinspirovala u kapitána Exnera.
Taky má jisté výdaje se známostmi z barů, protože je stydlivý, a než aby se snažil a riskoval odmítnutí nebo se namáhal splétat sítě, tak je loví na peníze a ráno mizí po anglicku.
Děj je překombinovaný a autorka ne úplně udrží myšlenku.
Potřebuje přísného redaktora, který by jí řekl, že tudy teda fakt ne, a korektora, který by dohlédl na jazykovou stránku.
s. 19 Co když se mu vrah vyzpovídal?“
A kdy asi? Vražda o půlnoci a mrtvou našel farář ráno, když šel do kostela. (s. 13)
s. 5 O půlnoci vyfotit sochu Krista na kříži uvnitř kostela
s. 30 že vyfotí oltář
s. 31 že vyfotí sochu Krista na kříži uvnitř kostelíku
Prostě něco vyfotí, no.
Nakrátko je zjevně relativní pojem.
s. 35 Nakrátko střižené vlasy se jí vlnily natočené na velkých natáčkách
s. 20 Byla polovina prázdnin
s. 49 Léto vrcholí
s. 52 Neudělal už ani krok. Jeho útěk zarazilo mohutné tělo, stojící těsně za ním. Denis mu vpadl přímo do náruče. Děsivý výkřik ztlumila velká teplá ruka, která se vyděšenému chlapci přitiskla na ústa. Druhá pevně sevřela jeho rameno.
s. 57 „Seděl jsem ještě v knihovně a připravoval kázání na neděli, když mě vyrušilo křupání kamínků. A po vykouknutí z okna jsem viděl světlo od baterky. (…) Šel jsem se tam podívat a našel jsem malého chlapce, jak se ustrašeně krčí u zdi. Jmenuje se Denis. Nechtěl jsem, aby se tam potuloval sám...“
Proto ho chytil za rameno a přitiskl mu ruku na ústa?
s. 63 X už vzlykal nahlas a za slzy, které mu tekly po tvářích proudem a vpíjely se do kačírku na cestě, se očividně nestyděl.
Až tak?
s. 9 Dole vodácký kemp, nahoře hotel plnej pracháčů.
s. 38, 39 A druhý zavřený hotel Fara, bo bylo „málo zákazníků, málo turistů“.
Protože pro bohaté je to málo hogofogo a chudákům stačí kemp.
Kromě lidí, kteří tam jezdí z nostalgie, proto mají několik pokojů neustále připravených k přespání.
Což je z ekonomického hlediska hloupost.
Na s. 93 mluví o tom, že oběť zemřela jako kdysi farář a že se to povídá po kempu.
Na s. 118 mu znovu říká, že si myslí, že ty dvě vraždy souvisejí s legendou. On se diví, jako by nikdy nic takového neslyšel. A dozvěděla se to od jedné paní z vesnice. Která se kupodivu ukáže jako nejlepší informátor z okolí.
[Julie] Navíc měla čas od času tušení, něco jako intuici, která jí napovídala, co udělat nebo říct. A tentokrát ji to až moc táhlo k tomu vyprávění o případu někdy z padesátých let minulého století.
On má intuici, ona má intuici a trvá jim to 250 stran než najdou (spíš omylem) vraha.
s. 119 „Navíc mrtvé byly samé ženy. Poměrně drobné...“ dumala Julie.
A to ví odkud?
s. 122 stavení, za nímž se slunce pomalu klonilo k západu
Opravdu velmi pomalu, bo Oba mladí lidé s ní strávili nakonec velmi příjemné odpoledne.
Detektiv, který má vyšetřovat a servírka Julča, která má „pauzu“. Neustále opakuje, že je v kempu tóóóóólik práce, ale buď někde courá a/nebo má sick day. Navzdory tomu, že je tam zaměstnaná dva dny i s cestou.
Stejně tak courá i její jediný kolega Pepča. Takže majitel tam těch pár dní musel zaskakovat častěji než za posledních deset let dohromady.
s. 129 „...ovšem nám to prozradit nemohla. Jinak bychom nic neřekli.“
Zjevně je to její vina, že slovutný detektiv žvaní jako babka na trhu.
Znají se dva (?) dny a on už má po její zradě srdíčko úplně zlomené.
Policie není schopná najít autora článku, protože jí v redakci zapírají šéfredaktora (s. 105). Dokud hrdinu nenapadne, aby si na internetu přečetl jména redaktorů. (s. 128)
Vypadá to, že taky nebude nejostřejší pastelka.
s. 132-134 Aby ji nikdo neviděl fotit místo činu, vplíží se na hřbitov v noci. Má pocit, že za ní něco jde, přesto ukládá foťák do kufru auta.
Násilníka praští foťákem po hlavě a odjíždí. Pak si uvědomí, že je taková blbá kráva (ano), bo zlosyna mohla aspoň vyfotit. Tak se tam vrátí, ale už tam nikdo není.
Sice „nebyla tak praštěná“, aby „vylezla z auta a riskovala život“, ale kdyby ho zahlédla, tak by ho vyfotila. Takže jela zklamaně domů.
Tam potkala detektiva, který jí už dlouho volal, a když to nebrala, vydal se k ní domů, aby se ujistil, že žije, a aby jí z očí do očí řekl, co si o ní myslí.
Už na s. 136 si všimne, že se jí něco stalo.
vytřeštil oči na podlitiny, které jí naskákaly na krku i na rudý pruh, kterým místy prosakovala krev. (…) Vlasy měla rozcuchané, řasenku rozmazanou a ret na jedné straně napuchlý a natržený. Bylo vidět, že z něj trochu krvácela, protože po bradě se táhla slabá stopa setřené krve.
Sice si stačil do detailů všimnou, jak má zařízenou garsonku, ale jak vypadá hrdinka mu nějak uniklo.
Nedopočítala jsem se.
s. 156 [Hilda] „Mně bylo tehdy sedmnáct.“
Pár měsíců bylo strašných. Pak utekla, ale nebyla tam dlouho, protože ji strašila smrt X.
s. 157 v soudní síni před čtyřiceti lety
Takže by jí mělo být tak 58 let.
Její otec zemřel v březnu (maximálně na začátku dubna) 1951.
Přesto si Hilda pletla kdysi v padesátých letech svetr.
První vražda se odehrála někdy před sedmdesáti lety. 1951+70=2021.
Pokud je tedy rok 2021, musela by se narodit někdy kolem roku 1963, kdy už její otec byl bratru 12 let mrtvý.
Druhá vražda „zhruba o 20 let později“, takže před 50 lety. (viz s. 157)
s. 173 se stala v sedmdesátých letech
Kdyby ji otec zplodil na smrtelné posteli, narodila by se nejpozději v prosinci 1951. Plus 18 let a pár měsíců, to je stěží rok 1970. Jasná sedmdesátá léta.
s. 176 ke starému případu z roku 1968
Tady už ta sedmdesátá léta nenapasuje ani optimista.
Ale zase nám hezky sedí narození do doby života otce. Ten svetr si holt upletla v prvních deseti letech života.
„Notně shrbená stařenka“ (s. 121) na s. 161 donese občerstvení. Nejprve se na stole objevil džbánek s vodou, citronem a lístky máty. (…) a když se vynořila, nesla v jedné ruce zručně dva hluboké talíře, ze kterých se kouřilo a v druhé ošatku s nakrájeným chlebem.
Na to mi fantazie nestačí.
s. 162 Když se vrátila, nesla konvici s bílou kávou a linecké pečivo na tácku.
A z čeho pili?
s. 175 „Protože leze jako hlemýžď a je ráda, když donese na stůl tác s kafem a buchtou.“
Pořád mluvíme o stejné „notně shrbené stařence“.
s. 171 Mohla by snad být Hilda pokrevně spřízněna se starou paní Hanušovou? Ale proč jim o tom nepověděla?
„Protože jste se neptali!“ odpověděla si Julie na otázku sama
Takže se měli každé drbny v Horní Dolní ptát, jestli není příbuzná? No tak.
s. 182 X a Y sice potřebují zmizet, protože jim policie šlape na paty, ale po další vraždě volají hrdinovi, který je na místě činu dřív než policie s houkačkou. A má ještě chvilku čas, aby si je „proklepnul“.
Taky na první pohled vidí, že oběť „zemřela někdy v noci“.
Prostě proto.
s. 193 Byla ve straně kvůli otčímovi
V sedmnácti letech, popř. dřív?
s. 204 „Ne, ale zato ji zajímalo věno po matce.“
Matka ovdověla, když jim shořela chalupa i s chlévem. (s. 151)
Pak odešla z kraje, roky pracovala jako pomocná síla na statku. Když „pán domu“ ovdověl, pomáhala mu v domácnosti a pak se vzali, aby zajistila budoucnost své dceři. (s. 155)
Takže jaké věno přesně měla? Nebo věno jako dědictví?
s. 204 „Myslela si zřejmě, že není nikdo, kdo by zdědil dědovo majetek, kdyby se s ním něco stalo.“
s. 214 ve zdravé ruce nesla sklenici s ledovou kávou. Erikovu pomoc razantně odmítla. Nesnášela když se po její kuchyni motali cizí lidé.
s. 215 aby se napila svého ledové čaje ve sklenici
Ledová káva byla pro hrdinu. Sice se ho nezeptala, ale to byla asi zase ta intuice.
Co se týče kuchyně - na s. 136, 137 jí nevadilo, že se jí hrabe v lednici.
Na s. 217 ho přímo pošle do mrazáku pro led.
Zápletka na s. 235, 236 byla posledním hřebíčkem do rakve.
s. 237 „Pojedeme radši do kempu. Ať zůstane v Hildině bytě co nejvíc neporušených stop. Zřejmě se tam rvali, protože to tam vypadá, jak když tam prolít kulovej blesk.“
Takže místo, aby čekali venku, aby jim tam ještě někdo nevlezl, tak pojedou do kempu, aby místo činu třeba neuhranuli?
Jednou z nejlacinějších zápletek je „něco-jsem-zjistil-ale-nemůžu-ti-to-říct-po-telefonu“. Zvlášť když je to plochá historka okresního formátu.
Taky mám problém s jazykem.
s. 32 hodně brutálně zavražděnou
Hodně? Takže jsou i trochu brutální vraždy?
s. 44 a bude čekat, jestli se z nějakého hrobu začne nořit upír
Kdyby se upír nořil DO hrobu, tak bych to chápala, ale Z hrobu?
s. 51 Mžoural na něj očima
Čím taky jiným.
s. 79 už bylo slyšet dvojí kroky, kterak se hladově blíží ke kuchyni
Hladově?
s. 94 vyzubil se na ni
s. 106 Vazební věznice stála na břehu Malše a zdobila její levé pobřeží.
Zdobila?
s. 154 „Vlastík nebyl můj otčím. Toho jsem měla až později, když se matka podruhé vdala. A rozhodně to nebylo šťastné manželství, to mi můžete věřit. Vlastík byl můj otec.“
Tak schválně. Čí manželství nebylo šťastné? První s Vlastíkem? Nebo to druhé?
To druhé.
s. 195 Chová slepice a králíky (…) Drůbež si zabíjí i stahuje sama.
Králík je drůbež? Nebo stahuje slepice?
Proto ho napadlo, že by třeba mohla být vrah. Vesnice jsou zjevně plné vrahů.
s. 248 kuchyňskou linku, na které se na prkénku líně povalovalo hovězí maso
Líně?
Máme uvozovek na vybranou, ale nakladatelství se rozhodlo jen pro jeden druh, např. s. 87 „Když bude něco nového s tím vaším “důkazním materiálem“, dám vám vědět.“
s. 19 Ddobře
s. 154 Káral [káral]
s. 199 Oběti se přece bránili
s. 222 Email [E-mail]
s. 251 smrtelném obětí
strhaný/ztrhaný – s. 13, 17, 140, 142, 188
uvozovky - s. 148, 150
čárka - s. 89, 198
Takže hrdina vozí svědky na policejní stanici, vede výslechy, odnáší si složky domů a tak.
Detektiv tyhle bokovky (zjevně neplacené) vítá, protože „ho udržují v kondici“.
Mimochodem – během studia si přivydělával, aby měl na veselý studentský život, teď je v podstatě nezaměstnaný, když nepočítáme nějaké to sledování nevěrníků a zloduchů, kteří okrádají důvěřivé seniory, ale má luxusní rudou Alfu Romeo. Jestli ona se autorka neinspirovala u kapitána Exnera.
Taky má jisté výdaje se známostmi z barů, protože je stydlivý, a než aby se snažil a riskoval odmítnutí nebo se namáhal splétat sítě, tak je loví na peníze a ráno mizí po anglicku.
Děj je překombinovaný a autorka ne úplně udrží myšlenku.
Potřebuje přísného redaktora, který by jí řekl, že tudy teda fakt ne, a korektora, který by dohlédl na jazykovou stránku.
s. 19 Co když se mu vrah vyzpovídal?“
A kdy asi? Vražda o půlnoci a mrtvou našel farář ráno, když šel do kostela. (s. 13)
s. 5 O půlnoci vyfotit sochu Krista na kříži uvnitř kostela
s. 30 že vyfotí oltář
s. 31 že vyfotí sochu Krista na kříži uvnitř kostelíku
Prostě něco vyfotí, no.
Nakrátko je zjevně relativní pojem.
s. 35 Nakrátko střižené vlasy se jí vlnily natočené na velkých natáčkách
s. 20 Byla polovina prázdnin
s. 49 Léto vrcholí
s. 52 Neudělal už ani krok. Jeho útěk zarazilo mohutné tělo, stojící těsně za ním. Denis mu vpadl přímo do náruče. Děsivý výkřik ztlumila velká teplá ruka, která se vyděšenému chlapci přitiskla na ústa. Druhá pevně sevřela jeho rameno.
s. 57 „Seděl jsem ještě v knihovně a připravoval kázání na neděli, když mě vyrušilo křupání kamínků. A po vykouknutí z okna jsem viděl světlo od baterky. (…) Šel jsem se tam podívat a našel jsem malého chlapce, jak se ustrašeně krčí u zdi. Jmenuje se Denis. Nechtěl jsem, aby se tam potuloval sám...“
Proto ho chytil za rameno a přitiskl mu ruku na ústa?
s. 63 X už vzlykal nahlas a za slzy, které mu tekly po tvářích proudem a vpíjely se do kačírku na cestě, se očividně nestyděl.
Až tak?
s. 9 Dole vodácký kemp, nahoře hotel plnej pracháčů.
s. 38, 39 A druhý zavřený hotel Fara, bo bylo „málo zákazníků, málo turistů“.
Protože pro bohaté je to málo hogofogo a chudákům stačí kemp.
Kromě lidí, kteří tam jezdí z nostalgie, proto mají několik pokojů neustále připravených k přespání.
Což je z ekonomického hlediska hloupost.
Na s. 93 mluví o tom, že oběť zemřela jako kdysi farář a že se to povídá po kempu.
Na s. 118 mu znovu říká, že si myslí, že ty dvě vraždy souvisejí s legendou. On se diví, jako by nikdy nic takového neslyšel. A dozvěděla se to od jedné paní z vesnice. Která se kupodivu ukáže jako nejlepší informátor z okolí.
[Julie] Navíc měla čas od času tušení, něco jako intuici, která jí napovídala, co udělat nebo říct. A tentokrát ji to až moc táhlo k tomu vyprávění o případu někdy z padesátých let minulého století.
On má intuici, ona má intuici a trvá jim to 250 stran než najdou (spíš omylem) vraha.
s. 119 „Navíc mrtvé byly samé ženy. Poměrně drobné...“ dumala Julie.
A to ví odkud?
s. 122 stavení, za nímž se slunce pomalu klonilo k západu
Opravdu velmi pomalu, bo Oba mladí lidé s ní strávili nakonec velmi příjemné odpoledne.
Detektiv, který má vyšetřovat a servírka Julča, která má „pauzu“. Neustále opakuje, že je v kempu tóóóóólik práce, ale buď někde courá a/nebo má sick day. Navzdory tomu, že je tam zaměstnaná dva dny i s cestou.
Stejně tak courá i její jediný kolega Pepča. Takže majitel tam těch pár dní musel zaskakovat častěji než za posledních deset let dohromady.
s. 129 „...ovšem nám to prozradit nemohla. Jinak bychom nic neřekli.“
Zjevně je to její vina, že slovutný detektiv žvaní jako babka na trhu.
Znají se dva (?) dny a on už má po její zradě srdíčko úplně zlomené.
Policie není schopná najít autora článku, protože jí v redakci zapírají šéfredaktora (s. 105). Dokud hrdinu nenapadne, aby si na internetu přečetl jména redaktorů. (s. 128)
Vypadá to, že taky nebude nejostřejší pastelka.
s. 132-134 Aby ji nikdo neviděl fotit místo činu, vplíží se na hřbitov v noci. Má pocit, že za ní něco jde, přesto ukládá foťák do kufru auta.
Násilníka praští foťákem po hlavě a odjíždí. Pak si uvědomí, že je taková blbá kráva (ano), bo zlosyna mohla aspoň vyfotit. Tak se tam vrátí, ale už tam nikdo není.
Sice „nebyla tak praštěná“, aby „vylezla z auta a riskovala život“, ale kdyby ho zahlédla, tak by ho vyfotila. Takže jela zklamaně domů.
Tam potkala detektiva, který jí už dlouho volal, a když to nebrala, vydal se k ní domů, aby se ujistil, že žije, a aby jí z očí do očí řekl, co si o ní myslí.
Už na s. 136 si všimne, že se jí něco stalo.
vytřeštil oči na podlitiny, které jí naskákaly na krku i na rudý pruh, kterým místy prosakovala krev. (…) Vlasy měla rozcuchané, řasenku rozmazanou a ret na jedné straně napuchlý a natržený. Bylo vidět, že z něj trochu krvácela, protože po bradě se táhla slabá stopa setřené krve.
Sice si stačil do detailů všimnou, jak má zařízenou garsonku, ale jak vypadá hrdinka mu nějak uniklo.
Nedopočítala jsem se.
s. 156 [Hilda] „Mně bylo tehdy sedmnáct.“
Pár měsíců bylo strašných. Pak utekla, ale nebyla tam dlouho, protože ji strašila smrt X.
s. 157 v soudní síni před čtyřiceti lety
Takže by jí mělo být tak 58 let.
Její otec zemřel v březnu (maximálně na začátku dubna) 1951.
Přesto si Hilda pletla kdysi v padesátých letech svetr.
První vražda se odehrála někdy před sedmdesáti lety. 1951+70=2021.
Pokud je tedy rok 2021, musela by se narodit někdy kolem roku 1963, kdy už její otec byl bratru 12 let mrtvý.
Druhá vražda „zhruba o 20 let později“, takže před 50 lety. (viz s. 157)
s. 173 se stala v sedmdesátých letech
Kdyby ji otec zplodil na smrtelné posteli, narodila by se nejpozději v prosinci 1951. Plus 18 let a pár měsíců, to je stěží rok 1970. Jasná sedmdesátá léta.
s. 176 ke starému případu z roku 1968
Tady už ta sedmdesátá léta nenapasuje ani optimista.
Ale zase nám hezky sedí narození do doby života otce. Ten svetr si holt upletla v prvních deseti letech života.
„Notně shrbená stařenka“ (s. 121) na s. 161 donese občerstvení. Nejprve se na stole objevil džbánek s vodou, citronem a lístky máty. (…) a když se vynořila, nesla v jedné ruce zručně dva hluboké talíře, ze kterých se kouřilo a v druhé ošatku s nakrájeným chlebem.
Na to mi fantazie nestačí.
s. 162 Když se vrátila, nesla konvici s bílou kávou a linecké pečivo na tácku.
A z čeho pili?
s. 175 „Protože leze jako hlemýžď a je ráda, když donese na stůl tác s kafem a buchtou.“
Pořád mluvíme o stejné „notně shrbené stařence“.
s. 171 Mohla by snad být Hilda pokrevně spřízněna se starou paní Hanušovou? Ale proč jim o tom nepověděla?
„Protože jste se neptali!“ odpověděla si Julie na otázku sama
Takže se měli každé drbny v Horní Dolní ptát, jestli není příbuzná? No tak.
s. 182 X a Y sice potřebují zmizet, protože jim policie šlape na paty, ale po další vraždě volají hrdinovi, který je na místě činu dřív než policie s houkačkou. A má ještě chvilku čas, aby si je „proklepnul“.
Taky na první pohled vidí, že oběť „zemřela někdy v noci“.
Prostě proto.
s. 193 Byla ve straně kvůli otčímovi
V sedmnácti letech, popř. dřív?
s. 204 „Ne, ale zato ji zajímalo věno po matce.“
Matka ovdověla, když jim shořela chalupa i s chlévem. (s. 151)
Pak odešla z kraje, roky pracovala jako pomocná síla na statku. Když „pán domu“ ovdověl, pomáhala mu v domácnosti a pak se vzali, aby zajistila budoucnost své dceři. (s. 155)
Takže jaké věno přesně měla? Nebo věno jako dědictví?
s. 204 „Myslela si zřejmě, že není nikdo, kdo by zdědil dědovo majetek, kdyby se s ním něco stalo.“
s. 214 ve zdravé ruce nesla sklenici s ledovou kávou. Erikovu pomoc razantně odmítla. Nesnášela když se po její kuchyni motali cizí lidé.
s. 215 aby se napila svého ledové čaje ve sklenici
Ledová káva byla pro hrdinu. Sice se ho nezeptala, ale to byla asi zase ta intuice.
Co se týče kuchyně - na s. 136, 137 jí nevadilo, že se jí hrabe v lednici.
Na s. 217 ho přímo pošle do mrazáku pro led.
Zápletka na s. 235, 236 byla posledním hřebíčkem do rakve.
s. 237 „Pojedeme radši do kempu. Ať zůstane v Hildině bytě co nejvíc neporušených stop. Zřejmě se tam rvali, protože to tam vypadá, jak když tam prolít kulovej blesk.“
Takže místo, aby čekali venku, aby jim tam ještě někdo nevlezl, tak pojedou do kempu, aby místo činu třeba neuhranuli?
Jednou z nejlacinějších zápletek je „něco-jsem-zjistil-ale-nemůžu-ti-to-říct-po-telefonu“. Zvlášť když je to plochá historka okresního formátu.
Taky mám problém s jazykem.
s. 32 hodně brutálně zavražděnou
Hodně? Takže jsou i trochu brutální vraždy?
s. 44 a bude čekat, jestli se z nějakého hrobu začne nořit upír
Kdyby se upír nořil DO hrobu, tak bych to chápala, ale Z hrobu?
s. 51 Mžoural na něj očima
Čím taky jiným.
s. 79 už bylo slyšet dvojí kroky, kterak se hladově blíží ke kuchyni
Hladově?
s. 94 vyzubil se na ni
s. 106 Vazební věznice stála na břehu Malše a zdobila její levé pobřeží.
Zdobila?
s. 154 „Vlastík nebyl můj otčím. Toho jsem měla až později, když se matka podruhé vdala. A rozhodně to nebylo šťastné manželství, to mi můžete věřit. Vlastík byl můj otec.“
Tak schválně. Čí manželství nebylo šťastné? První s Vlastíkem? Nebo to druhé?
To druhé.
s. 195 Chová slepice a králíky (…) Drůbež si zabíjí i stahuje sama.
Králík je drůbež? Nebo stahuje slepice?
Proto ho napadlo, že by třeba mohla být vrah. Vesnice jsou zjevně plné vrahů.
s. 248 kuchyňskou linku, na které se na prkénku líně povalovalo hovězí maso
Líně?
Máme uvozovek na vybranou, ale nakladatelství se rozhodlo jen pro jeden druh, např. s. 87 „Když bude něco nového s tím vaším “důkazním materiálem“, dám vám vědět.“
s. 19 Ddobře
s. 154 Káral [káral]
s. 199 Oběti se přece bránili
s. 222 Email [E-mail]
s. 251 smrtelném obětí
strhaný/ztrhaný – s. 13, 17, 140, 142, 188
uvozovky - s. 148, 150
čárka - s. 89, 198
This entire review has been hidden because of spoilers.
September 9, 2023
Od autorky jsem již četl více knih (GUTTA Z BUBNU, PROKLETÍ SCHWARTZOVY VILY, SEZNAMKA, TAJEMSTVÍ PRACHU A KRVE). Obdivuji, že autorka píše různé žánry historické romány, romantiku, mysteriózní romány, dětské knihy, detektivky a napsala už hodně knih.
KRVAVAVÝ NÁHROBEK je detektivka odehrávající se v malé jihočeské vesnici. Děj knihy se odehrává v létě.
Na hřbitově je nalezena brutálně zavražděná mladá žena. Policie požádá detektiva ERIKA BAUMANNA, aby jim pomohl s vyšetřováním tohoto případu. S vyšetřováním mu pomáhá také novinářka JULIE, která se s ním seznámí. Nezůstane pouze u jedné vraždy. Může tento případ souviset s vraždou, která se stala v dávné minulosti? Nebo může být pravdivá legenda o mstě zavražděného faráře? To už se dočtete v této knize.
ERIK vystudoval kriminalistiku, byl členem budějovické mordparty, ale v současné době je soukromým detektivem. Někdy má horkou hlavu a jedná impulsivně při vyšetřování, ale z druhého hlediska to přináší výsledky. Líbilo se mi, že rád vzpomínal na dědečka a měl na něj pěkné vzpomínky, které prožil v dětství. Erik je sympaťák a je empatický. Má rád nealkoholické pivo. Ačkoliv občas porušuje zákony, tak jsem přivíral oči, protože v danou chvíli to bylo nezbytné.
JULIE je mladá krásná žena, která je novinářka, ale není si úplně jistá, jestli je pro ni toto povolání to pravé ořechové. Spíše si vybrala tuto profesi kvůli rodičům, kteří si přáli, aby se stala žurnalistkou. Julie má ráda také fotografování. V některých situacích se chovala nerozvážně až jsem se nad jejím chováním pozastavoval.
Celkově se mi kniha líbila a četla se dobře. Byl jsem zvědavý, kdo stojí za brutálními vraždami. Přemýšlel jsem nad tím, v hlavě jsem si spřádal různé varianty, ale bohužel můj odhad nebyl správný. Děj detektivky je docela zamotaný, musel jsem se na čtení pekelně soustředit, ale všechno je nakonec dostatečně vysvětleno a dává to smysl. Líbily se mi také části z minulosti, které jsou napsány kurzívou.
Kniha má moc pěknou obálku.
KRVAVAVÝ NÁHROBEK je detektivka odehrávající se v malé jihočeské vesnici. Děj knihy se odehrává v létě.
Na hřbitově je nalezena brutálně zavražděná mladá žena. Policie požádá detektiva ERIKA BAUMANNA, aby jim pomohl s vyšetřováním tohoto případu. S vyšetřováním mu pomáhá také novinářka JULIE, která se s ním seznámí. Nezůstane pouze u jedné vraždy. Může tento případ souviset s vraždou, která se stala v dávné minulosti? Nebo může být pravdivá legenda o mstě zavražděného faráře? To už se dočtete v této knize.
ERIK vystudoval kriminalistiku, byl členem budějovické mordparty, ale v současné době je soukromým detektivem. Někdy má horkou hlavu a jedná impulsivně při vyšetřování, ale z druhého hlediska to přináší výsledky. Líbilo se mi, že rád vzpomínal na dědečka a měl na něj pěkné vzpomínky, které prožil v dětství. Erik je sympaťák a je empatický. Má rád nealkoholické pivo. Ačkoliv občas porušuje zákony, tak jsem přivíral oči, protože v danou chvíli to bylo nezbytné.
JULIE je mladá krásná žena, která je novinářka, ale není si úplně jistá, jestli je pro ni toto povolání to pravé ořechové. Spíše si vybrala tuto profesi kvůli rodičům, kteří si přáli, aby se stala žurnalistkou. Julie má ráda také fotografování. V některých situacích se chovala nerozvážně až jsem se nad jejím chováním pozastavoval.
Celkově se mi kniha líbila a četla se dobře. Byl jsem zvědavý, kdo stojí za brutálními vraždami. Přemýšlel jsem nad tím, v hlavě jsem si spřádal různé varianty, ale bohužel můj odhad nebyl správný. Děj detektivky je docela zamotaný, musel jsem se na čtení pekelně soustředit, ale všechno je nakonec dostatečně vysvětleno a dává to smysl. Líbily se mi také části z minulosti, které jsou napsány kurzívou.
Kniha má moc pěknou obálku.
July 2, 2023
Zatím nejlepší kniha autorky. Čte se velmi dobře, chválím krátké kapitoly, kdy se stále neví děje. Trošku jsem se ztrácela v postavách z minulosti, které zasahují do současnosti. Konec byl velmi rychlý, naštěstí vysvětleno kdo a proč vraždil. Těším se na další knížku.
September 28, 2023
Nebylo to špatné, ale místy mi děj přišel poněkud překombinovaný.
Displaying 1 - 5 of 5 reviews