„Šaman” (1976) to jedna z najbardziej znanych, obok powieści „Invalidní sourozenci” („Kalekie rodzeństwo”), i najbardziej cenionych powieści w dorobku Bondy’ego, wydana po raz pierwszy w samizdacie, w 1976 r. Akcja tej radykalnej, zaangażowanej społecznie antyutopii z elementami groteski i pornografii rozgrywa się w prehistorycznej wspólnocie neolitycznej przypominającej swoją strukturą totalitarne systemy komunistyczne. Losy starzejącego się szamana, który pełni rolę duchowego przywódcy hordy jaskiniowców, odzwierciedlają przewrotność tamtej epoki. Już I.M. Jirous zauważył, że główny bohater to stylizowany portret samego autora tej książki, który łączy ze sobą elementy samooskarżenia i apologii. Uzupełniający powieść cykl wierszy sprawia, że „Szaman” przekracza granicę między „dydaktyczną epiką a konfesyjną liryką”. Książkę opublikowano po raz pierwszy w nieocenzurowanej wersji dopiero w 2007 r.
Born Zbyněk Fišer, Bondy was a Czech philosopher, writer, and poet. In the late 1940s, he was active in a surrealist group. From 1957 to 1961, he studied philosophy and psychology at Prague's Charles University. From the 1960s, Bondy was one of the main figures of the Prague underground, writing song lyrics for The Plastic People of the Universe. His non-conformism brought him into conflict with the communist regime in occupied Czechoslovakia, and his writings were circulated only as samizdat.
Něco jako když zkřížíte Kohoutovo Kde je zakopán pes se Štorchovou Osadou havranů, ale nedosahuje kvalit ani jedné z nich, na můj vkus je tam příliš interní mystiky a prvoplánových anachronismů. Možná bych byl nadšenější moci tuto knihu číst v době, kdy byla ještě aktuální.
Podle mého názoru jedna z nejlepších Bondyho próz. I když je rozhodně mnohem lepší básník než prozaik, takhle knížka se dá číst. Chce to trochu znalostí tehdejších reálií, ale je to vážně dobré.
Kniha obsahuje mnoho autobiografických prvků a je jedním ze stěžejních pramenů k pochopení fenoménu Bondy. V dokumentu Fišer alias Bondy II nás I.M Jirous odkazuje na toto dílo s jakousi poznámkou pod čarou - „On věděl, že byl tragickou postavou.” Kniha nás místy uvádí v úlek i úžas. To druhé jmenované se mně chytlo hlavně během částí výslechu státní bezpečnosti. Izomorfismus k realitě doby je až mrazivý. Vidíme zde Bondyho už ne jako komickou, sebeironickou postavu, ale jako někoho kdo ve své době také mnoho vytrpěl. Myslím, že názory lidí na Bondyho jako šíleného stbáka jsou velmi unáhlené a tato kniha je jedna z věcí, která mne o tom přesvědčuje. Dočetl-li jste až sem, omlouvám se. Je to první „recenze,” kterou píšu a nedělám si velké iluze, že další budou o poznání lepší. Pokud ve vás tento text něco vyvolal ať už cokoliv. Rád si imaginárně vyslechnu váš pohled na věc.