Král rytíř: Přemysl Otakar II.

Přemyslovská epopej #3

by Vlastimil Vondruška

Třetí část čtyřdílné románové fresky o životě posledních přemyslovských králů začíná v době mládí Přemysla II. V té době jeho otec Václav I. realizuje svůj politický sen – ovládnout prostřednictvím sňatku prvorozeného syna Vladislava rakouské země.

Genres: Historical Fiction, Historical, Czech Literature

632 pages, Hardcover

First published January 1, 2013

About the author

Narozen 1955 v Kladně. Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy působil v Československé akademii věd a v Národním muzeu. V té době publikoval více než 50 vědeckých studií z dějin hmotné kultury a několik odborných knih. V současné době žije nedaleko Bezdězu a věnuje se výhradně literatuře a historické publicistice.
Dosud vydal dvacet pět historických románů pro dospělé a dva pro mládež, satirický román o současné politice a několik populárně-naučných knih (mezi jinými Život ve staletích). Je autorem dvou divadelních her a filmu Jménem krále (s Karlem Rodenem v hlavní roli), který vznikl podle románu Vražda v ambitu. Podle románů Dýka s hadem a Záhada zlaté štoly byly natočeny rozhlasové hry (vydané rovněž na CD).
Již pětkrát obdržel "Cenu čtenářů" nakladatelství MOBA, dále získal Zlatou stuhu IBBY a cenu knihovníků SUK.

Reviews

[Iwik Pásková · Rating 5 out of 5]

Opět naprosto luxusní poslech, jenž stál za to, vřele mohu doporučit :)

[David · Rating 1 out of 5]

Uff. Mám to za sebou. Přemyslovská epopej – kompletní od 1. po 4. díl. Zvládl jsem údajně nejdelší českou audioknihu a bezpečně můžu říct, že už si ji nikdy nepustím znovu, a že kdybych měl tu knihu číst a ne jí jen vyplňovat chvíle při chůzi nebo řízení tak pochybuju, že bych dočetl byť jen první díl. Nejsem historik ale i tak jsem všiml několika málo nepřesností, na druhou stranu je to román a to by se dalo jistě odpustit. Co ale románu alespoň já odpustit nedokážu je ta plochost postav i dějů. S žádnou osobou v ději jsem nenavázal žádný vztah jen prostě přišly a zase odešly. Kniha nemá žádnou atmosféru je neuvěřitelně popisná a nudná, přesto že události, které popisuje, nudné nejsou. Vadil mi Vodruškův možná zbytečně chudý jazyk. Proč se nepustil do nějakých archaismů, když se ta kniha odehrává ve vrcholném středověku? To že občas postavy z 13. století použijí příměry, které by určitě nikdy použít nemohly je jen další věc, co zabolí. Vadilo mi neustálé opakování jmen na titulů. Vadila mi ta koncentrace milostných scén, které ale autor neumí psát, přesto se v nich vyžívá. Nikdo si nepředstavujeme středověk cudný, ale když už to logicky tak rozsáhlé knize mám tolikrát tak zapojím víc fantazie. No zkráceně za mě první a poslední Vondruška a budu se mu vyhýbat jak čert kříži.

[V · Rating 4 out of 5]

I třetí díl se mi poslouchal velmi dobře a těším se na ten závěrečný. :)

[Jiří Oukropec · Rating 4 out of 5]

Známý historický román. Můžu doporučit těm, kteří mají rádi historii. Husitská epopej mi však přijde lepší

[Medeiros · Rating 1 out of 5]

K příběhu samému se nedá velice nic říct, prostě se ve středověku nudili, a pokud nejedli nebo nesouložili, tak o tom přemýšleli nebo mluvili. Což je na 600 stran opravdu málo.
Jen doufám, že jsem někde udělala chybu já v logickém úsudku, neb jinak to o autorovi leccos vypovídá.

s. 208
V případě, že se bude nadále projevovat jako nehodný a nevděčný syn, zváží král Václav jeho dědická práva. Ať Přemysl nezapomíná, že má také sestry. Jejich manželé projevují českému králi mnohem více úcty než jeho rodný syn.“
s. 218
Po Třech králích roku Páně 1249 se král Václav vrátil s početným vojskem z Rakouska do Čech. (...) ...v Olomouci... Tam se dozvěděl, že na počátku adventu zemřela v Hukvaldech na hradě svého manžela při těžkém porodu jeho dcera Věnceslava.
Autor počítal s tím, že čtenář nebude historik a snažil se mu to usnadnit tím, že zařadil na konec knihy „Historické osobnosti“ (s. 614-632). Ale musím říct, že tohle „kdo je kdo“ je trochu matoucí. Vneslo mi to chaos do dcer Václava I.
s. 631 Václav I. zvaný Jednooký (1205-1253) – český král (1230-1253), syn Přemysla I. Otakara a Konstancie Uherské, manželka Kunhuta Štaufská, synové Vladislav, Přemysl II. Otakar, dcery Božena a Anežka. O Věnceslavě ani slovo. A když už jsme u toho, např. u Voka z Rožmberka není uvedena první manželka, i když ze str. 391 víme, že byl vdovcem.

Byla jsem zvědavá na to „nečekané odhalení“ které Vondruška slíbil v rozhovoru, a které se týkalo manželství s Markétou B. (Netvrdím proto, že bych ve svém románu objevil něco zásadního, ale přesto si myslím, že můj popis manželství Přemysla II. Otakara se stárnoucí Markétou Babenberskou určitě většinu čtenářů překvapí. Je trochu jiný než v učebnicích, ale je podle mého názoru správný.)
s. 295
Markéta bude jistě nesmlouvavě požadovat plnění manželských povinností. Ale rakouské země a Štýrsko za to stály. A Markétě zjevně o nic většího než o zalaškování nešlo, a i přes svůj věk byla ženou v plné síle, bo o svatební noci na Přemysla hupla 3x rychle za sebou a zjevně chlapce i něco přiučila. A druhý den se ožrala pod obraz.
To jako mělo být ono? Protože zbytek knihy se chová jako v ostatních románech.

IMHO je velmi hloupé, aby se v díle, které se tváří jako přísně historický román objevila fiktivní postava Oldřicha z Chlumu.

S. 435, rok 1260, Markéta Babenberská pronáší řeč, která má povzbudit vojsko před bitvou u Kressenbrunu.
Konrád z Hardeka byl můj přítel,“ začala naléhavým hlasem. Nekřičela, ale přesto ji bylo dobře slyšet. (...) „Když jsem se před mnoha lety, během nichž jsem zastávala nelehký úřad římské královny, vrátila domů, sem do mého milovaného Rakouska, nabídl mi své služby. Jako první z vás! Hostil mne a byl mi téměř otcem. Byl to on, kdo pozvedl z prachu důstojnost rakouského vévodství, když pro stolec mých slavných předků dojednal panovníka tak skvělého, jakým je český král Přemysl. Vedl mne k oltáři, když jsem se za českého krále provdala. Konrád z Hardeka je mrtev. Zemřel jako muž, jako rytíř, zemřel pro slávu této země, zemřel, když ji bránil proti hanebnosti uherského krále.“
O Konrádovi z Hardeka nevím vůbec nic, tak jsem se spolehla na „kdo je kdo“. Jen abychom si to ujasnili – Markéta Babenberská se narodila 1204/1205, za Přemysla se vdala v roce 1252.
s. 623
Konrád I. z Hardeka (1180-1250) – významný rakouský velmož, synové Ota II., Konrád III.
Konrád III. z Hardeka (1230-1260) – rakouský velmož, spolu s bratrem Otou III. Poslední potomci rodu.

Takže ji k oltáři vedl Konrád I., který byl už zhruba 2 roky po smrti, nebo Konrád III., který jí byl téměř otcem, i když byl zhruba o 25 let mladší?

s. 510
“A já bych ti koupil šaty, že by ti je záviděla i Eleonora Akvitánská,“ přidal se braniborský markrabě Ota.
„O té nestoudnici mi ani nemluv.“
V roce 1264 byla Eleonora 60 let po smrti, nicméně její vkus žil dál.

[Jiří Böhm · Rating 4 out of 5]

S touto trilogií jsem neměl sebemenší problém. Je to odpočinkové čtení s mnoha dialogy i řekněme akčními scénami. Během čtení těchto tří knih se člověk bez námahy propadne do časů českého středověku a užívá si to. Doporučuji především těm, kteří rádi čtou historickou beletrii orientovanou na naše dějiny.