Hodina mezi psem a vlkem

by Jan Skácel, Helena Konstantinová (Illustrator)

Básnická sbírka Hodina mezi psem a vlkem pochází z tvorby 60. let, stejně jako Smuténka či Metličky. Po vydání těchto děl byl básník zahnán do politického ústraní. Za své dílo byl oceněn až po roce 1989.

Genres: Poetry, Czech Literature

56 pages, Hardcover

First published January 1, 1962

About the author

Jan Skácel was one of the best known Moravian poets of the 20th century.

He often juxtaposed the fear stoked by the communist regime in Czechoslovakia and the highly free syntax of the Czech language. His poems are closely connected to the traditions and the nature of the region he lived in, Southern Moravia.

Skácel was the editor of Host do domu, an important magazine on literature, between 1963 and 1969.

Reviews

[Jakub Kratochvil · Rating 4 out of 5]

Malá nádraží

Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají.

Vždycky jsme malinko smutní
na malých nádražích,
kde nikdo nečeká.

Najednou máme bílou duši z bezu,
najednou je v nás příliš z člověka.

[Anna Wolfová · Rating 5 out of 5]

Možná je to jen absťákem po čemkoliv českém, ale tohle opravdu pohladilo po duši.

[Róbert Šedivý · Rating 4 out of 5]

Moje prvé stretnutie so Skácelom bolo príjemné a zasialo do mňa túžbu zapokračovať.

[anet · Rating 3 out of 5]

bylo tam par strasne krasnych basnicek, zbytek byl takovy mnou nepochopeny, mozna je cesta z masarycky do uval prilis kratka a casove stresova na tuto knizku, kdybych ji cetla cestu tam i zpatky by byla mozna lehce vic vcitena. ale nejake basnicky byly vskutku rozkosne;

jsou krajiny, kde jeste deti vlakum mavaji.

Vzdycky jsme malinko smutni
na malych nadrazich
kde nikdo neceka.

Najednou mame bilou dusi z bezu,
najednou je v nas prilis z cloveka

[Anton Klubničkin · Rating 4 out of 5]

čtivé, příjemné tu a tam archaismy. Vcelku velmi pozotivně laděná sbírka s náměti přírody a štěstí každédeních strastí

[Jana P.]

Hodina mezi psem a vlkem je sbírka, kterou jsem četla už na vysoké škole, ale zjistila jsem, že si vlastně z této sbírky vůbec nic nepamatuju. A po nynějším druhém čtení jsem zjistila, proč.
Bohužel musím konstatovat, že tato básnická sbírka po mně vůbec nic nezanechala, ačkoliv jsem se snažila pozorně číst a vnímat. Jenže tyto texty, které sbírka v sobě obsahuje, po mně prostě jen stekly a brzy zas nebudu vědět zhola nic, co tahle sbírka nabízí.
Básně na mne působily jako takové momentky ze života, kdy básník pozoruje své nejužší okolí a popisuje své postřehy. Jsou tu motivy města, přírody, ročních období, sněhu, květů... dvěma básněmi vzdává hold K. J. Erbenovi a také O. Mikuláškovi. Některé básně jsou rýmované, některé zase připomínají volný proud vědomí.
Nakonec knihu nechávám bez hvězdičkového hodnocení - neumím ji pojmout, hodnotit, uchopit. Ve srovnání se Skácelovou Smuténkou, kterou jsem četla nedávno, tohle nebyl můj šálek čaje. Zatímco Smuténka ve mně zanechala určité emoce a dojmy, Hodina mezi psem a vlkem bohužel nic, no.

[Marek · Rating 5 out of 5]

Kniha je rozdělena do 2 částí: Pauzy a Hvězdný prak. V básních se nalézají témata přírody, války, zvířat. Nalezneme zde také báseň Pocta Erbenovi aj.

NA SLOVO VZATÉ VÍNO
(Oldřichu Mikuláškovi)

Pili jsme, ale zároveň jsme také věděli,
že něco jiného je střemhlav opít se
a něco jiného je poslouchati víno,
na slovo vzaté víno.

Ba, s uchem na pohárku,
Uslyšel jsem v kaštanovém sudě
Své vlastní srdce sčítat obruče.

A staří zase k v ínu počítali léta.
Měli je v sobě pěkně dokulata,
ty roky bosé,
i ty v hustém mlází,
v obilí, co je láska strašně zválela,
pak roky na vojně

a léta v kriminále.

Pili jsme a za slovo jsme brali víno
na slovo vzaté.

A zvysoka jsme ulévali ohně.
Zelenou sírou čadila
červená srdce v kaštanových sudech.
Chtěli jsme se umýt.
Chtěli jsme svět mít jako oblázek,
kulatý, čistý, vodou přikrytý.

Pili jsme a jako přísné kruhy v pařezech
tkvěla v nás léta, léta dokulata,
s půlnocí rozkvétala kapradina zlatá,
a sokol létal.

Vyletěl sokol nad oblaky,
vynášel se nade všecky vtáky,
aj, nade všecko stvoření.

[Květa · Rating 4 out of 5]

Jižní Morava

Ať se kdo chce rýpe v našich vinách,
překrásné jsou noci na rovinách,
když sládne marhule
a v polích tvrdne rež.

Když noc je vysoká, když z noční šibenice
viselec visí,
obral u silnice

o lásku člověka a visí pro krádež.

[Hana Fabíková · Rating 5 out of 5]

Po letech jsem se vrátila ke Skácelovým veršům, miluju jeho metafory, pozorovací talent, zaostření na detaily z přírody i tu jeho melancholii.

Miluji srst a horké čenichání
nad střechami domů.
Mám rád tu chvíli,
kdy hyacintový křik dětí
probudí večer -

[LudekLacko · Rating 5 out of 5]

"Ráno mne pořezalo jako ostřice..
.... To ráno bylo jako pro mne vyryté
větvičkou jívy v mědi."

Poezie která mi zazvoní někde hluboko uvnitř, nádhera.

[Tereza · Rating 3 out of 5]

Jiné sbírky od Skácela se mi líbily víc, na tuhle budu muset asi ještě dozrát :)

[Janie · Rating 4 out of 5]

Přípitek

Ještě si přiťukneme
a vypijem to tiše.
Nikomu nepovíme,
co víno o nás zná.

A spadne hvězda.
Tenká jako plíšek.
A voda blízko mostů
bude stříbrná.

[jasmik · Rating 5 out of 5]

jujujuuupi

[Běla Přibylová · Rating 5 out of 5]

napadl čerstvý sníh,
je noc
a chlapci na kytaře hrají jedním prstem,

můj bože, nevím komu,
hrají si v chůzi a není toho moc,

není to nad ticho,
nad tmavá žebra stromů,
není to vůbec nic —

a přece.

[Adelle R. · Rating 3 out of 5]

Na nebi sbírá se vítr,
zítřejší nachový vítr,
a znova láska,
znova odedávna
zpovzdálí překáží smrti.

[Barčuga · Rating 5 out of 5]

Chtěla jsem zkusit něco nového a udělala jsem jedině dobře.