...a tak zkouším z paluby zamávat či poslat znamení, že zde jsem. Volám ze svého plavidla po někom, kdo by rozuměl, nakláním se přes palubu a odhazuji do moře lahve se zprávami, ale zdá se, že celý nekonečný svět je pustým oceánem, že zde není nikdo, ke komu by zprávy mohly doputovat. Ostatní lodi planet a flotily galaxií nejsou než bludnými Holanďany, vory bez života, nahodile plovoucí vesmírem. Já, jediný žijící ve skoro nekonečně a výstředně velkém vesmíru, jsem jediný námořník na palubě Země v tichém a černém moři nebeských hlubin.
Plujem vesmírem na lodi, na které se po milionech let nemyslící atomy přeskupily v atomy myslící. Jsme tu sami, kdo procitl z bezvědomí do vědomí, a ptáme se, zda má tato plavba smysl nebo zda je to jen nahodilé divadlo bez diváků.
Krátká kniha plná přirovnání a otázek. Plná hrátek se slovy o životu, o smyslu, o bolesti a o nás.
Sympatický, osobní a poetický pokus o skloubení moderní vědy a kosmologie a víry v Boha. Není to nějaká teilhardovská syntéza (byť se tímhle smérem odkazuje), spíš osobní vyznání.
Ďakujem za túto knižku. Neviem, či som úplne chytil pointu :D ale pre mňa táto kniha bola vyznaním prežívania života. Občas ticha, opustenosti, hľadania, ako normálnych súčastí našich dní..... Po tejto knihe mi je jej autor o mnoho bližší. A teším sa na ďalšiu knihu. (pripomínalo mi to trošku knihu od sv. Jána z Kríža, duchovná pieseň, nice!!)