Dvacáté století bylo stoletím střetu ideologií. I japonské náboženství se často stávalo nástrojem ideologického boje, a tomu zhusta odpovídal i charakter jeho recepce. Ať už bylo pod pojmem „japonské náboženství" míněno převážně státní šintó nebo zen. Japonské náboženství je obdivuhodně provázaným spojením bytostně univerzálních prvků. Snad vůbec nejuniverzálnějším a zároveň nejpozoruhodnějším rysem tohoto náboženství je jeho „metodické východisko": připouští koexistenci protikladů, akceptuje mnohost ústředního duchovního principu. Důvěra v japonskou mytologii nevylučuje platnost stvořitelské vize křesťanství, přijetí buddhistických zásad nevylučuje obdivné uchvácení pomíjivým světem.
Readable though somewhat dry overview of religion in Japan which gives a good understanding of the blend of Shintoism, Buddhism, ancestor veneration and New Religions. Since this is the 1984 edition, it would be preferable to read the 2013 5th edition which I see is doubled in length, and thus, would not be termed an overview! Earhart has been studying Japanese religion for decades.