Atmosféra.
Dýchala stále pomaleji a stále pomalejší a pomalejší tlukot srdce se jí rozléval v hrudi. Už v sobě neměla téměř žádný pohyb, žádný život, jen její pohled se začínal rozšiřovat a splývat s prostorem jako svazek světelných paprsků. Lullaby cítila, jak se její tělo otvírá, pomaloučku, jako dveře. Čekala na chvíli, kdy se konečně setká s mořem. věděla, že ho brzy uvidí, a tak už na nic nemyslela, nic jiného si nepřála... (28 - 29).