Jak vypadá české hygge a kde všude nacházíme radost? Odpovědi se skrývají v tom, co milujeme. Houbaříme, pejskaříme, grilujeme, luštíme a děláme mnoho dalších věcí, nad kterými občas jiní ohrnují nos. Známý novinář Milan Tesař napsal čtyřicet dva laskavých fejetonů o tom, co nás hladí nejen na duši, a oblíbený ilustrátor Marek Douša k nim nakreslil trefné obrázky. Protože smyslem života je být šťastný. Bez ohledu na to, jestli někdo ohrnuje nos nad zavařováním okurek nebo našimi ponožkami v sandálech.
Pekna sbirka zamysleni a kratkych uvah nad nekterymi typickymi realiemi a specialitami zivota v Cesku. Nekdy velmi vtipne a trefne popsane, jde opravdu poznat, ze autor ma velmi siroky prehled i zkusenosti s pohledem na Cechy ze zahranici. Pravidelne mi ale uvahy prisly az moc melancholicke, stavejici na starych vzpominkach z minuleho rezimu nebo odkazujici na dila, lidi a okolnosti, ktere neznam a ktere pro me byly jednodusse nadbytecne, protoze jsem si pod nimi nic nepredstavil. Z tohoto duvodu si taky nedokazu predstavit tuhle knihu prelozenou do jineho jazyka, protoze ocekavam, ze cizinec bude tohoto ceskeho kontextu pro pochopeni hlavnich souvislosti znat jeste mene. Ale zase by ho urcite pochopil vice po precteni tehle knihy? :)
Pohled jednoho muže na libůstky, zájmy a prvenství Čechů ( i Moraváků) Krátké fejetony na obvyklá klišé. Kapitola o Brnu...vtipy slýchám již více než 15 let, jsou stále stejné, poprvé to bylo vtipný, po 50 jsem se zdvořile usmála, po 1000 už ani to, není to tím, že by mě to uráželo, jen už to prostě není vtipný. Tečka. Víc v tom není.
Pro mě, kdo opustil před 17 roky rodnou zem, úsměvné a bavivé čtení a připomenutí mnoha věcí. Velká škoda těch překlepů, jako například na straně 174, ‘které našlo po vánočním stromkem.’ Na proofreading asi už nezbylo.
Nooo, za mě teda docela zklamání. Velmi lákavá, vizuálně i námětově rozhodně zajímavá a originální knížka, ale zpracování teda hraničící s trapností, nejapnými vtipy, „jástvím“, šovinismem a pragocentrismem.
Uznávám, trochu jsem se pobavil. Jinak je můj dojem z knihy spíše rozpačitý. Není ani třeskutě vtipná, ano se z ní nic zásadního nedozvíte. Jsou to prostě jen lehce úsměvné fejetony od stárnoucího chlápka. Do jaké míry se zmiňované české stereotypy protnou s vaší zkušeností závisí hodně na tom kolik let vás od autora dělí. Některé příběhy jsou na hranici trapnosti, jmenoval bych třeba ten o Velikonocích a pomlázkách. Jiné trochu pohladí naše české ego – jako ten o naší síti turistických stezek.