V nepřátelské a skoro opuštěné krajině na severozápadní Moravě se v zámečku po zavřeném nacistovi usídlí na podzim roku 1945 bývalý západní voják. Je to muž silný svou podivínskou slabostí, jíž je tentokrát absolutní pocit osamělosti a úpěnlivá snaha vyjít z osamění láskou k druhé bytosti, ženě neméně vykořeněné, avšak vnitřně silnější pro nenávistnou zarputilost duše. Körner napsal milostný příběh s nadčasovým významem; jde o tragický a svým způsobem nezdravý erotický vztah dvou lidí, kteří si jsou cizí národnostně, společensky, svým nejvnitřnějším založením a i neřešitelným rozporem dobové situace.
Gledao sam film „Adelhajd” pre neku godinu kada sam se zaljubljivao u filmove Františeka Vlačila. Adaptaciju romana u scenario učinio je sam Kerner, a ne bih se začudio da je Kerner podelio roman umesto scenarija Vlačilu i glumcima, jer ne sećam se da sam video da je neki roman ovoliko doslovno prevedeno u film kao što je to ovde slučaj. Kerner je uvek računao da svoje kratke romane može lako da pretvori u scenarije, ali i, obrnuto, svoje scenarije je sa istom lakoćom pretvarao u romane (kao što je slučaj sa „Dolinom pčela”). Tako da ako je neko gledao film, ovde će dobiti film u pisanom obliku i ništa više preko toga.
Iako „Adelhajd” nije baš žanrovski gotički roman, nesumnjivo je da dosta duguje tom obrascu, što u atmosferi, što u ambijentu. Odigrava se u pseudogotičkoj vili nakon Drugog svetskog rata, gde su nekada živeli Jevreji, pa onda nacisti, a gde nakon rata dolazi glavni junak Viktor, jedan od onih duboko oštećenih povratnika iz rata koji je samo „željan zraka! I Mleka!” (u ovom slučaju bukvalno je željan mleka), kako bi izvršio popis pokućstva. U tim poratnim vremenima, koja nikada nisu svetla već mučno siva, u Sudeti, gde su se Česi svetili nad sudetskim Nemcima, junak biva privučen misterioznom Nemicom, čerkom nekadšnjeg naciste kome je pripadala kuća. Pošto o njoj ne saznajemo mnogo - sasvim u skladu sa onim da rat nema žensko lice - junaku je dopušteno da u njenoj povučenoj i misterioznoj pojavi učitava svoju samoću i egzistencijalistički neizdrž. Baš neka siva poratna tuga upakovana u atmosferičan roman postignut elegatno svedenim izrazom gotovo bez ukrasa.
Körner na pár stránkách ukazuje, jak to vypadalo po válce, konkrétně jak vypadaly tehdejší vztahy Čechů a Němců a jak to dopadá, když náhodou někdo vybočí z řady.
A kam tedy patřím? Nikam. Ty jsi host na tomhle světě.
Pro demonstraci dramatických poválečných osudů si vybral kulisy zničeného kraje plného pozůstatků války a hlavního hrdinu válkou ještě zdevastovanějšího, jemuž jako protějšek věnoval partnerku sice poznamenanou důsledky války a odevzdanou, ale nesmířenou a nezlomenou.
Možná se setká s někým stejně postiženým válkou, stejně tak osamělým a blízkým.
Přestože pro jiné válka svým způsobem pokračovala, chtěli se mstít za minulé křivdy, aby se mohli posunout dál, pro Viktora tohle všechno skončilo. Je po válce a on už dál nechtěl prožívat násilí. Chtěl se od něj odpoutat. To je jeden z důvodů, proč prokázal laskavost Němce, kterou ostatní nenáviděli a která jím viditelně pohrdala. Stejně jako on přišla o všechno. Stejně jako on utíkala od své minulosti a cosi hledala. A stejně jako on byla cizinkou všude, kam vkročila. Snad proto v ní viděl spřízněnou duši, někoho, na něhož by se mohl upnout, kdo by ho dokázal podepřít. Pravda, Adelheid na to byla silná dost. Jenže ten, do koho se zamiloval, byla pouze Adelheid-představa. Ta pravá ho rozhodně neměla tak ráda, jak si myslel a jak by si snad i zasloužil. Ta pravá totiž chtěla jen jedinou věc, utéct od něj a žít.
Kniha je tak smutným svědectvím nejen poválečných událostí, ale i toho, jak moc dokáže člověka rozdrtit život a jak v době plné předsudků, kdy mezi dvěma lidi navíc stojí jazyková bariéra, může jeden na oko zlý čin, který má zachránit život, vydláždit cestu smrti.
Toto nie je dobre ani ako svedectvo povojnoveho zivota, ani ako love story a ani ako nejaka jemna erotika.... Pre mna uplne zbytocny pribeh, ktory nezachytil ani lasku, ani nenavist, v podstate nic....
Chci zpět svých 189kč. Tahle kniha je přesný příklad toho, že pokud jste starý bílý muž tak vám může projít cokoliv. A to třeba i vydat knihu, která ignorantsky propaguje mužskou nadřazenost a dát tomu nálepku “láska”. Zápletka v teto knize neexistuje,myšlenka stejná jako u každého poválečného díla a styl psaní suchý asi tak jako byla Adelheid během této knihy.
Kniha s délkou do 120 stran, kdy je navýšena na 140 graficky. Jde tedy o novelku, která je zasazena do Černé Vody, což je obec, která sousedí s Bílou Vodou, což je lokalita legendární knihy od Tučkové. Tato kniha však vznikla mnohem dříve a je zasazena do doby těsně po válce, přesně do roku 1945/46. Jde o román, kdy se vše měnilo, kdy se objevovali komunisti, kdy se vrátil letec z Anglie a dostal se do Sudet, kde byli zapálení Němci, kteří dělali peklo Čechům a nyní se situace obrátila... A kniha je takový zvláštní román o lásce a nenávisti ... Dobře napsané a zajímavé, od začátku až do konce.
"A tehdy se k němu s tím nesmírným klidem horské noci proplížila dobře uzamknutými dveřmi a pevně zabedněnými okenicemi tolik známá, jediná a tak blízká přítelkyně: osamělost."
Kniha většinou velmi dobře hodnocená, já bohužel nadšená nejsem vůbec. Knihu jsem ze začátku četla hodně na sílu, nemohla jsem se tzv. čtenářsky připoutat, ale konec byl zajímavý. Další problém jsem měla s hlavní hrdinkou, která mi byla doslova nesympatická. Neoslovil mě ani styl psaní. Téma zajímavé a poutavé, jako vždy, když se jedná o válečnou tématiku, ale to je tak všechno, alespoň mě osobně kniha nezaujala.