Slepá mapa

by Alena Mornštajnová

Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství.

Nestává se často, že by do redakční e-mailové schránky přišel rukopis, u nějž by už od prvního odstavce bylo zřejmé, že jde o knihu, která musí být vydána. Románová sága dosud neznámé Aleny Mornštajnové je právě takovým ojedinělým případem.

Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv.

Nový začátek se tak záhy proměňuje v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i na jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu, Anežky.
Drama života tří žen napnuté mezi vůlí po novém začátku a bezmocí vůči dějinám, vlastnímu „genetickému kódu“ i osudu líčí vypravěčka s porozuměním, ale současně též s provokativním nadhledem a sebeironií. I tak lze koneckonců chápat poslední větu románu: „Teď už je to jen na mně…“

Aleně Mornštajnové se nade všechnu pochybnost podařilo napsat strhující a mnohovrstevnatý románový příběh, v němž sleduje nejen životy tří hlavních hrdinek, ale i řadu dalších postav, a zdá se, že její kniha bude podobným zjevením, jako byla kdysi Paměť mojí babičce Petry Hůlové.

Genres: Czech Literature, Fiction, Historical Fiction, War, Contemporary, World War II, Audiobook

396 pages, Hardcover

First published January 1, 2013

About the author

Alena Mornštajnová vystudovala angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. V současné době pracuje jako lektorka anglického jazyka a překladatelka. Žije ve Valašském Meziříčí. V roce 2013 vyšel její debutový román Slepá mapa, který byl nominován na Cenu Česká kniha 2014.

Reviews

[Karolína · Rating 3 out of 5]

Kdybych mohla dát 3,5 , tak dám! Ale za mě nejslabší Mornštajnové knížka, asi jsem neměla začínat Hanou, kterou nic nepředčí. První 2/3 knížky jsem se vlastně nudila. Pořád jsem čekala, kdy se to rozjede a vlastně se to nikdy nerozjelo, dlouhý úvod trvající ty 2/3 knížky přeskočil do závěru, který byl zajímavý, opět poukazující na to, že nic není černobílé a za komunismu obzvlášť! Taky se přiznám, že se mi dost pletly postavy, v knížce jich bylo na můj vkus nějak moc, navíc 3 "hlavní" hrdinky (3 různé generace) se všechny jmenovaly od A, tak jsem v tom měla prostě guláš:D knížka zajímavá, když vydržíte na ten závěr, nebude to zklamání, ale od Mornštajnové prostě nejslabší...

[Mollyvknize · Rating 5 out of 5]

Skvělé, skvělé, skvělé!

[Bosorka · Rating 3 out of 5]

"K životu přistupovala vážně, téměř nikdy se neusmívala, mluvila jen, když měla co říct, úplně postrádala smysl pro humor..." Popis jedné z hrdinek Slepé mapy, Alžběty, jako by charakterizoval celou knihu. Příběhy tří generací žen procházejících napříč 20. století jsou vlastně vcelku zajímavé, nicméně vůbec mě neoslovil styl, jakým je kniha psaná. Je to jen vyprávění, chybí přesah, chybí otázky, chybí duše. Knížka je stejně praktická, vážná, suchá a cituprostá jako Alžběta. Předkládá přesně vypilované příběhy jeden za druhým bez zadrhnutí jako na běžícím pásu, který vyflusává co minutu stejný výrobek. Čte se to docela dobře, ale pro mě je to studené a něco tomu chybí, něco, co chytne za srdce - zvlášť v tak silných příbězích, které autorka předkládá. Čte se to dobře, než se ovšem chopí slova Anežka, pak mě přestalo i bavit číst a spěchala jsem, abych už to měla za sebou. Ženské postavy jsou nesympatické a nepříliš věrohodné, navíc i dějinné zápletky jsou vlastně klišovité a stereotypní. Škoda, ale asi jsem čekala víc.

[anežka · Rating 5 out of 5]

Další naprosto geniální kniha od Mornštajnové. Slepá mapa je takovou kronikou jedné rodiny, která si prochází nástrahami 20. století. Nejvíce jsem ocenila konec!

[Vanda · Rating 2 out of 5]

Dvě a půl hvězdičky, docela zklamání. Anotovaný děj mi připadal velmi slibný, tak jsem se s očekáváním pustila do četby. Nejdřív nás Anežka (vypravěčka, nejmladší dospělá generace) seznámí s pozadím příběhu své rodiny - popisuje manželství a osudy babičky, matky a řady dalších příbuzných a známých. Pořád jsem čekala, kdy ten úvod skončí a konečně začne jádro vyprávění, až mi někdy na 40% došlo, že TOHLE je ono.. že je to celé psané takovým vyprávěcím tónem, který po mně sklouzne jak voda po skle, ale hlubší stopu nezanechá. Že je to takové rádoby ženské, ale tak nějak plytké. A že mě vypravěčka šíleně štve. Což, uznávám, může být čistě můj problém :) Pokud nebudete mít příliš vysoké očekávání, s chutí do toho, ale buďte varováni.

[Book's Calling · Rating 4 out of 5]

První polovina mě bavila průměrně, ale pak se to krásně rozjelo a autorka nám dobře popsala spíše negativa komunismu. Nakonec hodnotím velice kladně. Poslouchal v audioverzi.

[Markéta Forejtová · Rating 4 out of 5]

Moje druhá kniha od Aleny Mornštajnové a opět jsem příjemně překvapená. Baví mě, jak autorka píše o lidských osudech a nechává vyniknout kladné i záporné vlastnosit postav. Tuhle knihu jsem četla úplně náhodou, tak třeba se jednou takhle náhodou dopracuju i k Haně :D
4/5*

[Melindaaaa · Rating 4 out of 5]

Mornštajnová je zkrátka Paní Spisovatelka. Řemeslně vynikající. Výborně se čte. Přiměje ke čtením doslova davy a koupí si ji jak zapálení knihomolové, tak ti, kdo přečtou jednu knihu za rok. Využívá témat, o kterých se dobře píše, ačkoli jsou tragická a možná právě proto jsou tak plodná, tak atraktivní a tak funkční a univerzální. Slepá mapa proto musí být výjimečná i něčím dalším než jen pozadí válek a poválečných období. Stojí a padá na postavách. Na rodinných vztazích. Na obyčejných každodennostech. V momentě kdy čtete, nemůžete se dojít ani vyčůrat. Otázka je, co se stane s pocitem pár dní po dočtení.
90 %

[Zuzana Turňová · Rating 5 out of 5]

Ďalšie poláskanie čitateľovej duše. Kniha je skvostná! Príbeh, ktorý sa odvíja pred očami ako film. Príbeh, ktorý hltáte od potulných bardov pred praskajúcim krbom a s otvorenými ústami čakáte, čo ďalšie prinesie. A po skončení sa vám v hrudi rozleje príjemné blaho a ešte dlho sa s postavami nechcete rozlúčiť a zaspávate s myšlienkami na ne. Alena Mornštajnová má môj nehynúci obdiv a som vďačná za takúto autorku. Žiadne zložité zápletky, vraždy ani ľúbostné peripetie.. a predsa tam všetko je. Tak, ako to život priniesol.

[Valerie Ulíková · Rating 4 out of 5]

Alena Mornštajnová umí psát a věřím, že si od ní ještě někdy něco přečtu. Příběh jedné rodiny během téměř celého 20. století se skvěle popsanými charaktery. Bavil mne popis různých politických režimů a jejich vliv na každodenní život. Není to žánr, který vyhledávám a nejsem z knihy úplně unešená, ale musím uznat, že se jedná o vážně zajímavou a kvalitní četbu. Také jsem měla pocit, že čtu jen úryvek z většího celku a chyběl mi tam výraznější začátek a konec, ale i tak doporučuji, čte se to samo.

[Denisa Ballová · Rating 3 out of 5]

Alena Mornštajnová vlani vydala román Hana, v ktorom predstavila pohľad žien na politické pomery predovšetkým v čase druhej svetovej vojny. Jej ďalšia kniha Slepá mapa sa takisto dotýka tohto obdobia, ale väčšinou sa v ňom venuje nástupu komunizmu až po jeho pád v roku 1989. Rovnako je v oboch románoch dejiskom malé české mesto, v ktorom každý pozná každého a život usmerňujú náhody. „Ve světe součtu a rovnic náhody neexistují, ale ve skutečném světe jsou nejčastější příčinou všech změn.“

Mornštajnovej kniha Slepá mapa je rozprávaním o dôležitosti rodiny, o správnych aj nesprávnych rozhodnutiach a možno aj o osude, ktorý vlastne ani neexistuje. „Jinak tam žijí lidé úplně stejně jako jinde a ani jim se nevyhýbají rány, které tak rádi připisují osudu, i když za většinu špatného nemůže osud, nýbrž zlo v nás.“

Ženské postavy sú výborne vykreslené. Ďalším plus je aj to, že hlavná hrdinka Alžběta je tvrdá a vzdorovitá. Pochopila totiž, že musí žiť život samostatného človeka, ktorý nie je materiálne ani citovo závislý na druhých. „Na rozdíl od své maminky a většiny žen Alžběta nebyla příliš výřečná, protože považovala své myšlenky za něco osobního a soukromého, o čem by ostatní lidé neměli mít tušení. Byla přesvědčená, že kdyby kdokoli věděl, co si myslí, ztratila by kus sama sebe.“

Okrem žien Mornštajnová výborne zobrazila rozličné typy mužov – tých, čo svoje manželky klamú, bijú, ale aj iných, ktorí ich bezhranične milujú až do smrti. Zasadila ich do čias prvej, ale aj druhej svetovej vojny, ktorou sa začalo obdobie ostražitosti, kedy nezáležalo na tom, či je človek dobrý alebo zlý, ale či je Nemec, Čech alebo Žid. Keď sa slávne ťaženie Nemecka zmenilo na potupu, v malom meste sa ľudia začali pýtať, kam po vojne patria Česi, ktorí pre svoju záchranu uzatvárali manželstvá s Nemcami. A potom prišiel komunizmus, ktorý ničil a zneužíval ľudí a vyvolával v ich hlavách zmätok. Navyše ich premenil na mravcov s jasnými úlohami, ktoré museli splniť, ak chceli mať pokoj. A oni ich plnili, pretože mali jediný cieľ – prežiť.

Alena Mornštajnová napísala román Slepá mapa ešte pred knihou Hana, ktorá obsahuje komplexnejší príbeh aj jasnejšie postavy. Napriek tomu román výborné zobrazuje dejinné súvislosti na ploche českej rodiny. Text je úsporný, dej dynamický. Nie je to len o politických zvratoch, ktoré so sebou priniesli malé aj veľké zmeny, ale predovšetkým spôsobili trápenie, ktoré sa časom premenilo na spomienky dedené medzi generáciami.

[Zuzulivres · Rating 3 out of 5]

Uf, tak toto príliš nevyšlo.
Nerada porovnávam, ale keď si spomeniem na Hanu, tak som po dočítaní mala zimomriavky a za sebou úžasný čitateľský zážitok, tuto to bola záplava postáv s nie veľmi zaujímavými príbehmi, snáď až priveľmi vykonštruovanými a nielen miestami to bolo veľmi silené. Chýbala výraznejšia pointa.
Ako dovolenkové oddychové čítanie ok, ale od knihy očakávam v mojom čitateľskom leveli niečo viac...Toto by som označila slovami "trošku slabé a priemerné," nie sú aj tie 3* veľa?! Ale dobre, za prvú tretinu knihy...
Uvidíme ako obstojí Hotýlek, ale trochu sa toho začínam báť.

[Simone · Rating 4 out of 5]

Přesně tenhle typ literatury bych jednou chtěla propašovat do svého životního díla. Jo, jsem naivní.
Moc mě baví číst příběhy, kdy babička není jen babička, která sedí u televize a peče buchty, ale má svůj vlastní příběh, své sny a moře času před sebou. Proto mě rodinné ságy tak moc přitahují. No a když se přidá špetka holocaustu, tak začínám klasicky na třech hvězdách.
Hana byla samozřejmě lepší, ale tak...

[V · Rating 5 out of 5]

Jak jinak hodnotit Mornštajnovou než pěti hvězdami? Miluju tu rozmanitost jejich příběhů. Její styl, střídání ich a er formy, propojování vzpomínek s přítomností. Střídání radosti a smutku, představování tak lidských charakterů, že mi to místy připadá jako příběh, který přece znám. Skvělá kniha, po které můžete sáhnout i poslepu a neuděláte chybu.

[Michaela · Rating 5 out of 5]

Knižku som začala čítať až deň potom, ako začalo spoločné čítanie, lebo som si ju nestiahla do čítačky, keďže sa mi musela najprv nabiť. Ale už som ju nevedela pustiť z rúk. Dočítala som ju tiež o trochu skôr, ako som mala (o deň) - veľmi pútavé čítanie.
Tri generácie jednej rodiny sledujeme cez ich ženské predstaviteľky (babička Anna, mama Alžbeta, dcéra Anežka). Ich chyby a rozhodnutia ukázali nielen dejiny spred prvej svetovej vojny, počas druhej a najmä po nej, odsun nemeckého obyvateľstva, či nástup totality, až pokračovali až do súčasnosti. Na pomerne malom rozsahu dokázala autorka rozvinúť osudy postáv, ktoré možno nie sú na prvý pohľad sympatické, či šťastné. Nie vždy konajú správne, nie vždy sa im podarí nájsť si svoje miesto v rodine, v práci a celkovo v živote. Odnášam si z prečítaného najmä presvedčenie nesúdiť ľudí, mať pre ich rozhodnutia pochopenie - veď my zvonku častokrát netušíme, čo ich k tomu viedlo. V knihe krásne vidieť, ako sa hlavným postavám menili životné hodnoty. Možno podobné osudy skrývajú aj ďalšie rodiny a ich "slepá mapa" ukrýva miesta rodinnej histórie (a prispieva k nej aj fyzické sťahovanie sa z miesta na miesto) tak dôkladne, že ďalšie generácie nemajú ani potuchy, čo sa im v priebehu minulého storočia prihodilo.

[majulinka · Rating 4 out of 5]

Tohle bylo zase krásné čtení. Slepá mapa je takový kronikový příběh jedné rodiny, který ukazuje opravdové příběhy lidí. Není to úplně pohodové čtení, ale mě to nějakým zvláštním způsobem uklidňovalo. Ale Mornštajnová má lehký jednoduchý jazyk, který z knihy dělá lehce přístupné a příjemné čtení.

[Marcela · Rating 5 out of 5]

Skvelá, skvelá. Výborne napísaná, zdanlivo jednoducho, miestami som mala pocit, akoby mi niečo unikalo (ak to porovnám s niektorými inými knihami, kde si musím príliš uvedomovať a premýšľať nad napísaným, tu sa "to čítalo samo"), ale bol to iba pocit. Línia bola jasná aj napriek osudom troch žien z troch generácií, príbeh bol pekný a uveriteľný. Hoci som čítala mnoho diskusií, či je lepšia Hana alebo Slepá mapa, nedá sa to, myslím, porovnať. Každá je svojská a iná. V Hane čitateľ trpí ako hlavná hrdinka, premýšľa nad hrôzami 2.sv.vojny, tu je prvá aj druhá veľká vojna iba akoby v pozadí príbehu a navyše je doplnená o ďalšie povojnové roky a roky socializmu. Je to naozaj vynikajúci knižný kúsok.

[sberatelka.knih · Rating 4 out of 5]

Trochu jsem ztrácela v postavách a v tom, kdo příběh vypráví, ale jako celek je to příběh velmi promyšlený, propletený a smutný a plný naděje zároveň. Některé postavy jsem si oblíbila, jiné nikoli, ale jejich charaktery byly vykresleny do hloubky - jejich názory a povahy se měnily během příběhu na základě konkrétních situací. Mnohdy jsem si určitou větu, souvětí nebo odstavec musela přečíst ještě jednou, tak moc se mi líbily. Paní Mornštajnová prostě umí.
.
Slepá mapa se řadí za Hanu ♥️

[Adriena Hovězáková · Rating 5 out of 5]

Tak to bylo mega čtivé. Ani nevím, jak bych seřadila hodnocení knih paní Mornštajnové, od nejpovedenější k povedené, ale asi by byla tato mezi prvními. Tiché roky a Slepá mapa se mi četly nejlépe. Samozřejmě zn. Mornštajnová znamená již tradičně několikero vypravěčů a období od první světové po socialismus. Ani zde tomu není jinak. Avšak koho baví sledovat lidské osudy, rád si takové počtení přečte znovu a znovu.

Jako vždy jsem udivena schopností objektivity autorky, schopnosti odprostit se od nesympatií k negativním lidským vlastnostem, a ještě takového člověka udělat jedním z hlavním "hrdinů" knihy. Já bych nemohla psát z pohledu depresivního člověka, který myslí často na sebevraždu, nebo komouše či nácka. Autorka to prostě píše tak, jak to je. Přijde mi bez vlastního promítnutí emocí. A umí pracovat s každým charakterem. Zajímavé.

[Tomáš Fojtik · Rating 3 out of 5]

Váhal jsem mezi dvěma a třema hvězdama. Tři dávám vlastně proto, že první třetina knihy byla skoro na pět. Mornštajnová vytvořila umělé příběhy, kterými ověnčila dějinné události. Mně to nestačí, byť čtivé to je příjemně. Jestli hledáte mimořádně nenáročné čtení, které se bude tvářit jako velká literatura a budete se chtít blýsknout ve společnosti, tak dobré. Ale zpětně musím říct, že to byl spíš ztracený čas.

[Klara Galeta · Rating 5 out of 5]

Ty bláho, tak tuhle knížku jsem si vážně uzila! Byla ještě lepší než Hana a to je co říct! 👌

[Lety · Rating 5 out of 5]

Knihy Aleny Mornštajnové mám ráda, tak jsem do Slepé mapy šla s celkem vysokými očekáváními, ale ani tentokrát mě nezklamala. Na autorčiných knihách mám ráda, jak lehce se čtou, ačkoliv téma je vždy nelehké. Kniha opět pokrývá příběhy několika generací. Tentokrát se ale odehrávají napříč skoro celým 20. stoletím, od doby před první světovou válkou až po pád komunismu. Bavila mě rozmanitost postav a ve výsledku i všechny dějové linky.

[Marie · Rating 4 out of 5]

Mám ráda knížky, které mě chytnou už od prvních stránek. Slepá mapa do této kategorie rozhodně patří. Vypráví životní osudy tří žen třech různých generací odehrávající se na pozadí velkých historických událostí. Osud Anny, která přes odpor svých rodičů odjede s milým Antonínem do pohraničního městečka, ovlivní (první) světová válka, odkud se její muž vrací raněn, její dcera Alžběta prožije v pohraničí pozvolný nástup fašismu, druhou světovou válku i poválečné znárodňování a Anežka, která už vyrůstala v socialismu a ve škole malovala obrázky příslušníků lidových milicí, se musí potýkat s nátlakem od StB a hlavně s vlastní zradou.
Trojici hlavních hrdinek pak doplňují i osudy mužů - příbuzných, kamarádů i starých lásek - dokreslující další osudy dané doby. Zase mi to z vlastního popisu zní hrozně schematicky, ale tahle knížka je hlavně o lidech. Lidech, kteří touží žít a milovat a být šťastní. Každá z žen je jiná povahou, vede jiný život, má odlišná přání a s osudovými událostmi se srovnává po svém. A i když je osud vede životem plným krutých zvratů a tragických událostí, přesto jejich touha žít přetrvává a vede je dál...
Je to strhující čtení. Ač je každá kapitola uzavřeným vyprávěním, stejně mě to pořád nutilo číst dál, chtěla jsem vědět víc. Rozhodně bych ji doporučila k přečtení všem, komu se líbily Žítkovské bohyně - tady sice nenajdete mystiku, ale zaměřením na ženské hrdinky a vyprávění lidských osudů na pozadí dějinných událostí mi je připomnělo...

[Oliver · Rating 5 out of 5]

Obdivuji schopnost paní Mornštajnové rozvinout do detailů celé propracované osobnosti hned několika postav se vzájemně propletenými osudy, nezamotat se do spletitých kliček české historie a vtáhnout čtenáře do příběhu tak intenzivně, že ten se najednou diví, jak kniha najednou tak rychle skončila, a touží po pokračování.
Po Haně to bylo další dílo, které toho ve mně hodně zanechalo a navnadilo mě na hlubší prozkoumání další autorčiny tvorby.

[Quanti · Rating 5 out of 5]

Bylo by ode mě pokrytecké dávat cokoli jiného. Žánrově podobné Vyhnání Gerty Schnirch nebo Němcům Jakuby Katalpy, ale ubíhá stejně hladce od začátku do konce a postavy mi přišly ze všech srovnatelných děl tak nějak nejživotnější - nejrozdílnější a zároveň nejsympatičtější. Anotaci jsem moc nevěřila, ale do příběhu jsem vklouzla úplně hladce. Víc takových.

[Dominika · Rating 3 out of 5]

Byla jsem fakt prekvapena, ze kniha skoncila v tuhle konkretni chvili... Bylo na muj vkus obsazeno az moc dlouhe casove obdobi, nebyla jsem tak nadsena jako z Hany. I kdyz nektere dilci pribehy byly silne.. Paradoxne se mi vic libila prvni pulka knihy o rodicich a prarodicich, nez o hlavni hrdince.

[Martina V. · Rating 5 out of 5]

Kniha tisícich drobných príbehov, ktoré sa odohrávajú paralelne alebo na seba nadväzujú a tvoria jedno úžasné rozprávanie o radostiach a starostiach obyčajne neobyčajných ľudí.

[Barča Bačíková · Rating 5 out of 5]

Bylo mi líto, že jsem knihu zhltla tak rychle. Nešlo to ale jinak. Baví mě její postavy, opravdové, hluboké, ne černobílé.

[Veru Březinová · Rating 4 out of 5]

Pro mě osobně asi jedna z nejslabších knih od Aleny Mornštajnové, ale i přesto si drží dost vysokou úroveň. Mám strašně moc ráda její styl vyprávění, ještě když jsou v centru tři hlavní hrdinky, tři generace jedné rodiny. Jak se příběh chýlil ke konci, trochu mi přišlo, že se opakuje zápletka z Hotýlku a k nejmladší dceři jsem si nedokázala najít pouto jako k její matce, potažmo babičce, proto 4 hvězdičky.

[Nela Kadlecova · Rating 4 out of 5]

Kniha je oproti Haně a Lesu v domě chaotičtějsi. Autorka se venuje vicero postavam a nekdy nelogicky preskakuje z doby do doby, takze pro me bylo narocnejsi se zorientovat, o kom zrovna pise.

O to vic, kdyz se zenske postavy jmenuji vsecky jmenem zacinajicim na pismeno A.

Nicmene jsem ocenila, ze i kdyz se take pribeh dotkne druhe svetove, vetsi cast je venovana dobe po valce.

Tim, ze jsem cetla drive jine dve knihy od autorky, mi tato v porovnani s nimi prisla slabsi. Stale ale byly pribehy postav poutave a zajimave.