Znamení. Předzvěsti. Vlna změn. Ať to chcete nebo odmítáte, Hvězdovládci přicházejí.
Sekta vyznavačů aurigiánské hereze je zničená, ale volání, vyslané do vesmíru, nezůstalo bez následků. Hvězdovládci – wëtrëigaës – se blíží. Představují hrozbu, proti které by se měli spojit i největší nepřátelé: telepat Aš~šád, velekněz z Rekeghu, Lodě, sgen z Fomalhiwy i nová pozemská Velekněžka Regentka. Jenže pro ty, kteří touží po moci, je těžké zapomenout na vlastní cíle. Ne každý překročí svůj stín. Dost se najde těch, kteří by si ve skutečnosti příchod Hvězdovládců přáli. A čím víc se o Hvězdovládcích mluví, tím víc se stávají realitou.
Lucas netouží být všemocným hrdinou. Slyší Lodě, nabírá psychotronické síly a Klíč má na dosah... jenže snadné cesty, které se samy nabízejí, nikdy nebyly pro něj. Jak je jeho zvykem, míří právě na opačnou stranu: do mlhy a do tmy, přes přízračný most a skrz největší ponížení – protože právě to je správný směr.
Tuší, co si ostatní ještě nepřiznali. Tady běžná řešení nestačí.
Mrzí mě, že jsem musel čekat tak dlouho. Hodně věcí z minulých knih se vykouřilo z paměti. Nemrzí mě, že jsem musel čekat tak dlouho. Stálo to totiž za to. Tohle je pokračování, které po předchozí slabším až nejistém díle přináší strhující čtení - ať už za to může blížící se finále nebo parádní prokreslení nových postav (a konečně dokreslení těch z minula, případně jejich upozadění). Vyprávění nedrhne, intriky dávají smysl a vše má své místo. Kadlečková dělá české fantastice tu nejlepší službu. Nechci tady blábolit o propracované budoucnosti, která je lidsky tak blízko. Ani o postavách. Je to prostě skvostné čtení a ke slastnému pocitu patří i to, že se prokoušete na konec knihy. Mycelium by nemělo nikomu uniknout, ale jestli jste ještě nezačali, tak raději počkejte na poslední díl - a pak začněte.
Škoda, velká škoda, že jsem si před otevřením této knihy nepřečetl... no, když už ne rovnou znovu všechny čtyři předchozí díly, pak alespoň jejich stručné shrnutí! Takhle jsem byl - víc než dva roky od okamžiku, kdy jsem otočil poslední stránku „čtyřky“ - vržen do víru děje až trestuhodně nepřipravený. Hodně dlouho mi tedy trvalo, než jsem se alespoň malinko zorientoval, a stejně si nemohu být jistý, že jsem správně pochytil všechno. Zkrátka, celá sága pro mě tak trochu ztratila kontinuitu, jednotlivé postavy mi odrostly (jaký je opak přirostly?) od srdce a já měl co dělat, abych se s textem sžil. Na druhou stranu, tohle není nic, co bych mohl vyčítat autorce. Ta píše pořád stejně dobře a stále mistrovsky pracuje s tím, v čem je podle mě asi nejsilnější - v líčení těch nejintimnějších pocitů, prožitků a vjevů, ve vykreslování vnitřních světů jednotlivých hrdinů. „Hlasy a hvězdy“ totiž zůstávají, stejně jako předchozí díly, v podstatě komorním příběhem, v němž se sice odehrává konflikt, který může změnit / zničit svět, ale zdaleka nejvíc pozornosti je věnováno postavám a tomu, co se děje v jejich nitru (vždyť koneckonců, jak každý čtenář „Mycelia“ ví, ty nejdůležitější věci se odehrávají v skrytu). Příběh „Hlasů a hvězd“ plyne zvolna - ale ti, kteří četli předchozí díly s tím už asi tak nějak dopředu počítají. Konflikty, zvraty, odhalení, prostě takové ty přísady, co dokážou rozvířit děj a vrhnout ho nečekaným směrem - to všechno tu je, ale trvá dlouho, než se k tomu člověk přes to, co je mezi, dostane. A tohle „to, co je mezi“ může být pro někoho zajímavé, ovšem někomu jinému to zase může připadat zdlouhavé. Vlastně by nějaký zlý jazyk možná mohl i tvrdit, že je celé „Mycelium“ natažené až přetažené a že pokud by se o dva tři díly zkrátilo, vlastně by se nic extra hrozného nestalo. Já se omezím na konstatování, že tempo příběhu je takové, jaké je, a že zůstává stejné jako v předchozích knihách; nezrychluje, ale ani nezpomaluje. Totéž platí pro akční pasáže - ale tady přece jen pochybují, že by se jejich fanatičtí přívrženci dokázali ságou prokousat až k pátém dílu. Upřímně, ono kdyby Lucas, Aš~šád a Pinky popadli plazmomety a čelili invazi nelítostných hmyzích monster, asi by to byla tak trochu jiná kniha... a asi by ji musel napsat tak trochu někdo jiný. Doufám, že mé hodnocení nevyznívá příliš vlažně (koneckonců, asi se do něho výrazně promítá ten nešťastný časový odstup mezi čtvrtým a pátým dílem). Každopádně, „pětka“ končí tak, že si člověk už tak nějak nemůže nepřečíst i závěrečnou „šestku“, jinak by si to musel až nadosmrti vyčítat... A mám já takových výčitek zapotřebí? Dopředu říkám, že fakt ne :)
Časová díra mezi díly 4 a 5 mi tedy moc nepomohla. Zvláště v situaci, kdy je román v podstatě jediný tok vyprávění, jednotlivé části končí když je hodně podzápletek rozjetých na plný plyn a zhusta je na konci až neslušný cliffhanger. Pro mě, který má raději SF než komplikované rodinné vztahy je tento díl pozitivní, protože se dál dostáváme k podstatě ossetských hub, jejich náboženství i Osseanů samotných, také se toho více děje v globálním měřítku. Ovšem chvílemi otázek spíše přibývá :-). Styl a kvalita vyprávění je stále stejná, postavy a jejich vztahy se vyvíjejí v rámci své vnitřní logiky(což mne osobně ne vždycky nutně zajímá), na konci je opět pořádný cliffhanger. A teď přijde to nejtěžší, konec, který z toho stejně dobře může udělat špičku žánru, jako to úplně zabít. Vzhledem k tomu, že autorka na tom dělá léta a teď to ještě celé předělávala, docela jí věřím.
Už se nám to pěkně rozmotává a začíná dávat ucelený obraz. Musím říct, že koncentrace odhalených point na knihu je v této zdaleka nejvyšší. Až se mi z toho zatočila hlava. Jak to všechno dává smysl. Jak je to celé promakané. Skvěle napsané. Úžasně vymyšlené, atd. Nemůžu se dočkat, jak to bude pokračovat dál.
Některým vadí příliš podrobný rozbor psychologie postav na úkor spádu vypravování. Mně tedy ne, já si vychutnával každé slovo a právě ta propracovanost postav je jednou z věcí, která mě na příběhu nejvíce baví.
Mycelium je jako série typická svým pomalým tempem a důrazem na vývoj postav. Zatímco se mi v předešlých dílech líbilo zaměření Kadlečkové na malé detaily a postupné odhalování různých politických a mezilidských/rasových pletich, Hlasy a hvězdy mi přišly jako bez života. Jeden velký začarovaný kruh, ze kterého člověk nemůže vystoupit a vše, s čím přijde do styku, mu zamezuje si text naplno užít.
Pátý díl mezi mě a sérii postavil téměř nepřekonatelnou zeď, která mi zamezila se vcítit do postav. Velké množství informací bylo opakováno prostřednictvím myšlenek i hledisek postav, takže kapitola věnována jejich odhalení pro mě nebyla ničím zajímavá. Protagonisté postupně prochází proměnou, ale ta byla tak dlouhá, že jsem jednoduše nemohl číst v kuse déle než několik desítek minut. Lucasovo prozření přišlo až v poslední čtvrtině a... neuspokojilo mě dostatečně na to, abych si řekl, že ta dlouhá a úmorná cesta stála za to. Stejně tak se mi začalo rušit poznámkování situací v závorkách, rádoby vtipně glosující situace, jindy doplňující probíhající akci. Tempo se zpomalilo na nejnižší možnou úroveň a byť jsem ocenil některé z momentů, bylo jich vzhledem k délce knihy málo na to, abych si je užil. Zdá se mi, jako kdyby autorce došel dech – buď je to příprava na další tři díly, nebo jednoduše došlo k vývoji série. Druhá varianta mě děsí víc.
První třetina je taková kecací, vysvětlovací.... což znamená, že tam jsou další zápletky, důvody a chaosy :-)) Takže kua jak to nakonec teda dopadne, kdyže vyjde ten závěrečný šestý díl pentalogie? :-D Následné dvě třetiny jsou akčnější, no prostě se to dál šmodrchá a zamotává a když už se jakžtakž něco vyjasní, hned vznikne nová situace. Když porovnám svý pocity po prvnim dílu, tak musim říct, že si mne tahle space opera kupodivu získala, asi mi sedí, že tam je míň lítání ve vesmíru a střílečky a víc... keců;)
Když jsem se na začátku knihy brodila několikastránkovým popisem Lucasova vnitřního (no… víceméně vnitřního) boje, tak trochu jsem se obávala, že tohle bude díl, kde se budeme nimrat v pocitech a dění si necháme na později.
Není tomu tak. Naopak se toho odehraje docela dost, jak mezi postavami, tak v celosvětovém dění, a v závěru to začne vypadat, že už se možná přece jenom blíží něco jako poslední díl.
V tuhle chvíli je mi fakt líto, že nemůžu pokračovat ve čtení dřív, než to všechno zapomenu. :)
Nu, to byla zase jízda. Oproti #4 se to pořádně rozjelo, kniha jde konečně k jádru věci, dozvídáme se v předchozích dílech věci skrývané, vesmír se propojuje, tajemství odhalují a já si to čtení užívám. I když otravnost hlavních postav je někdy až překvapující a stále mám pocit, že některé věci jsou v knize dost podivné, už se dost těším na poslední díl. Prosím o co nejdřívější dopsání :)
Ještě jsem určitě pod vlivem dojmů z čerstvého dočtení, ale víc než tři hvězdy to ani tentokrát není. Velká škoda. Původně poslední díl bude mít ještě jedno pokračování a já musím říct jedině - bohužel. Dvě třetiny knížky se toho moc nedělo a naopak poslední tři kapitoly by se daly lépe vytěžit. Vilma psát rozhodně umí, čtení mě baví, ale chybí mi dynamika a naopak si odnáším seriálovou pachuť. Šestý díl si ale samozřejmě ujít nenechám.
Minimalne 2/3 knihy som sa pomerne nudil, vsetko zaujimave sa odohralo v poslednej patine. Skoda, mohlo to byt roztiahnutejsie na vacsiu cast deja, neposobilo by to tak hlucho :(
Hlasy a hvězdy ničím nevybočují ze zajetého standardu Mycelia a proto i mé hodnocení je podobné, jako u předchozích dílů této série. Líbí se mi dynamika, se kterou se mění plány různých frakcí. Oceňuji, jak skvěle jsou dávkována postupná odhalení různých mystérií nebo prostě jen záměrů různě intrikujících skupin. Jednoznačně kladně hodnotím i vývoj a realističnost postav. Zejména Paüsuë v tomto díle vynikala. Nesedí mi strašné množství omáčky, která sice nějakým způsobem ukazuje právě vývoj a formování postav, ale u některých je to zcela zbytečně roztahané, neřku-li zbytečné kompletně. Mrzí mě, že některé organizace, které byly příslibem zajímavých akcí tady neměly prakticky žádný prostor. Trochu rozpačité pocity mám z posledních částí knihy. Závěr byl sice dobře zábavný, ale připadal mi trochu nepřirozeně "na sílu" dotlačený tam, kde ho autorka chtěla mít. Bohužel v knize bylo příliš mnoho míst, která byla hlušší a celá první polovina byla spíše méně zábavná, než by se mi líbilo. Dávám takové lepší tři.
Recenziu na audioknihu pre Fandom.sk napísala Valéria Scholtzová:
Vilma Kadlečková poodhaľuje stále viac zo svojho sveta. Treba povedať, že po tejto časti získajú čitatelia dosť dobrý obraz o tom, ako fungujú Lode, cirkev Akkütlixova a aurigiánska heréza. Zarytí ateisti pravdepodobne držali celý čas palce Lucasovi, ktorý bol stelesnením zosmiešňovania starých tradícií. Postupne sa však všetko obracia. Síce netreba cirkvi bezvýhradne veriť, stále je postavená na pravdivých základoch. Na vlastnej koži sa o tom presvedčí aj posádka, ktorá mala byť po smrti obetovaná spolu s Loďou...
Záver knihy by to vytiahol aj na vyššie hodnotenie, ale prvá polovica (možno aj niečo viac) ma až tak nezaujala. Bolo v nej príliš veľa momentov, ktoré ma tak nejak rozčuľujú (správanie postáv, ktoré síce odpovedá ich stereotypu, ale nie je v daných situáciách... pochopiteľné?). Toto platí vo väčšej či menšej miere pre všetky diely, ale tu som to vnímala tak nejak horšie, zrejme v očakávaní, že vývoj poznania charakterov prinesie aj dej bližšie k cieľu.
Musím říci, že v tomto dílu se už začínají projevovat problémy velké šířky... některé postavy VK doslova odložila do limbu, jiné zase přidala... naštěstí dnes, po druhém čtení, již vím, že celá sága skutečně jednou skončí, takže má obava, že uvízneme v písku, zdá se, nebude naplněna. Ke knize samé: autorka je prostě vypsaná, postavy se jí vyvíjejí (ne vždy se ná vývoj musím, pravda, líbit) a o kousek se postoupilo vpřed...ano, líbí se mi to.
Prostě super, jako předchozí díly. Není zde ale nějaký zásadní zvrat, tak jak se zdálo být v kažém minulém. Všechno postupuje a na sebe navazuje. Jen jsem nějak mysel, že další díl bude už o Vánocích, což prý ne :-/
Very interesting, it gives me creeps from time to time to realize how much it has to say for today's reality. And the characters are changig slightly over time, very refreshing.
The feeling you think you are finishing pentalogy and then discover it continues! Luckily autumn is not far away :)
Poslouchalo se dobře, ale konec divný. Až na Goodreads se dočítám, že má být vlastně ještě šestý díl, i když série měla být pětidílná. Celou knihu jsem poslouchala s tím, že je to závěr série a moc jsem se divila, že skončila tak otevřená. V tomhle mě zklamala. Ale jinak pěkný poslech.
Piata časť príjemne prekvapila, mám pocit, že bola lepšia než predchádzajúce. Hviezdičku uberám kvôli tomu, že mám pocit, že autorka to už príliš naťahuje.
Naprosto skvělé. Asi k tomu není třeba nic víc dodat. Krásně se to zamotává a přitom i rozmotává. Konečně jsem se dostala k části dopisu, na který jsem čekala už od prvního dílu. 😃
Hodně vysvětlovací díl, až moc. Jako by autorka psala díl s cílem vysvětlit, co se dá, a občas se jí to nepovedlo (Vkládat neúměrně dlouhá vysvětlení událostí do přímé řeči postav nepůsobí věrohodně.) Některé motivy - náhodně někam někdo zajde a náhodou je to důležité místo, i když vysvětleno psychotronikou - také nejsou originální. Občas mě překvapilo chování postav, když se chovaly jako děti (Sofie) a nevyplývalo to z jejich povahy. Měla jsem dojem, že postavy řeší svoje pocity zbytečně dlouho a stejně udělají, k čemu jsou předurčeny. Čtyři hvězdičky dávám jen za různá nečekaná vyústění na konci příběhu. Výpisky: "Různé varianty reality existují vedle sebe. Jsou to jen stavební kameny iluzí." "Když se člověk dostane mimo svoji komfortní zónu, možná se časem zbaví různých bludů." "Ty pořád žiješ v urrümaë, Lucasi. Velkolepá konstrukce tragického hrdinství!" "Když tohle člověk může říct po patnácti letech... znamená to jenom, že se i po patnácti letech tluče v tý samý kleci..." Témata: hrdinství, náš vztah k náboženství
Moc mi chybělo stručné shrnutí hlavních dějových linií na začátku. Přece jenom za ty dva roky mi většina z paměti vyvanula. Bojím se že už nebudu mít sílu těch cca 2500 stránek přečíst znovu vcelku.