Dmitry Vasilyevich Grigorovich (Russian: Дмитрий Григорович (March 31 [O.S. March 19] 1822 - January 3 1900 [O.S. December 22, 1899]) was a Russian writer, best known for his first two novels, The Village and Anton Goremyka, and lauded as the first author to have realistically portrayed the life of the Russian rural community and openly condemn the system of serfdom.
Jak jistě všichni víte, narodil jsem se na vesnici, takže umím sbírat mandelinky, hledat kamení na poli, trhat kopřivy, jíst rohlík s maggi a šestkrát týdně přežít průjem. Nejsou to skills, s kterýma jdou platit bills, ale nestěžuji si. Abych si trochu připomněl odkud jsem vzešel, zakoupil jsem Vesnicu a pustil se do čtení.
Ta je o tom, že se narodí mladá čmafítas a jelikož její máma hodí exit z dálnice jménem život, čmafítas se přichomejtne do rodiny, kde jsou všichni barbar Conan, takže ji lupou pohlavky od nevidím do nevidím, což je v Rusku něco jako u nás chodit do školy. Jelikož čmafíta nepije vědro vodky k snídani a je tím pádem jediná střízlivá na dvacet verstev okolo, všichni ji nenávidí a dávají ji to sežrat. Vše vyvrcholí tím, že jí najdou ženicha, kterej ji ani nechce, takže jen co jí upeče dortík v podbřišku, hned ji pošle pro vodu, kopřivy, šrot a další vesnický acesorís a na cestu ji zdarma přibalí slunce seno a pár facek.
Mít malou věc, která jen slintá a kadí, tedy psa nebo dítě, není jednoduchý a tak se čmafíta blokne a přestane mluvit. Tady už drámo trochu vrcholí a já to tu utnu, protože nemám auto a tím pádem ani spojlery. Jen řeknu, že konec je tak hořký, že by ho ani pornoherečky nespolkly. Za tuto morální devastaci dávám 9/10.
Druhý příběh o ubožákovi se sice taky povedl, ale ve světle předchozího martyria to bylo jen tak 7/10. Celkem tedy 8 bludišťáků