Timothée de Fombelle prostě umí, tohle byla tak nádherná pohádka, dobrodružná, napínavá, prostě parádní. Fascinuje mě styl autorova psaní, je poetické protkané zvláštní melancholií, přitom ale doslova hladí. A jeho postavy jsou skvělé a zajímavé, člověk se s nimi až nerad loučí. Vango samozřejmě, tahle osoba žijící v oblacích mě dojímá dosud. Statečný Zefiro, smutná Ethel, tajemný Andrej, skvělá Madmoisselle, komisař Boulard a jeho matka, šéf vzducholodí Eckener... A nejvíc ze všech mě vzala Myšice, úžasná, statečná, skvělá dívka, co zná všechny střechy světa.
Příběh byl takový, jaký má být: zrada, láska, pomsta, pronásledování, kladní i záporní hrdinové, smrt i znovuzrození, přátelství. Zasazené do reálné doby, s některými reálnými příběhy, až by se chtělo věřit, že se to celé opravdu stalo. Srdce se mi po dočtení úplně tetelí a bude se tetelit ještě dlouho. Jo, a naprosto nádherná obálka.