What do you think?
Rate this book
Buzíčci
Líbající se muži nebo dívky vedoucí se za ruce jsou dnes výjevy asi stejně pohoršlivé, jako když někdo nosí do sandálů ponožky. A to je dobře.
Spisovatelé pak totiž nemusejí aktivisticky dokazovat, že gayové a lesby jsou „stejní lidé jako ostatní“, nebo naopak ostentativně vystavovat své nejrůznější úchylky. Důvodem k příběhu už zkrátka nemusí být fakt, že homosexuálové „jsou“.
A právě to si velmi dobře uvědomuje Jan Folný ve sbírce povídek Buzíčci. Už sám název jako by naznačoval autorův postoj k jejich „hrdinům“, balancující mezi ironií a soucitem. Frustrovaný otec od rodiny setkávající se v gay baru s vietnamským mladíkem, slavný zpěvák, který nepřijede na třídní sraz, zamilovaný ligový fotbalista, starý muž chystající se do domova důchodců a řada dalších postav zde defiluje ve vzájemně provázaných příbězích. Folný přitom dokáže přesvědčivě střídat žánry a styly vyprávění, a jasně tak dokazuje, že toto téma konečně i u nás vykročilo z ghetta, aby se stalo literaturou.
Spisovatelé pak totiž nemusejí aktivisticky dokazovat, že gayové a lesby jsou „stejní lidé jako ostatní“, nebo naopak ostentativně vystavovat své nejrůznější úchylky. Důvodem k příběhu už zkrátka nemusí být fakt, že homosexuálové „jsou“.
A právě to si velmi dobře uvědomuje Jan Folný ve sbírce povídek Buzíčci. Už sám název jako by naznačoval autorův postoj k jejich „hrdinům“, balancující mezi ironií a soucitem. Frustrovaný otec od rodiny setkávající se v gay baru s vietnamským mladíkem, slavný zpěvák, který nepřijede na třídní sraz, zamilovaný ligový fotbalista, starý muž chystající se do domova důchodců a řada dalších postav zde defiluje ve vzájemně provázaných příbězích. Folný přitom dokáže přesvědčivě střídat žánry a styly vyprávění, a jasně tak dokazuje, že toto téma konečně i u nás vykročilo z ghetta, aby se stalo literaturou.
256 pages, Hardcover
First published August 14, 2013
3 people are currently reading
108 people want to read
About the author
Jan Folný
4 books12 followersVlastním jménem Jan Folvarčný, narozen 1977 v Karlových Varech. Vystudoval Pedagogickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni. Povoláním učitel českého a ruského jazyka, aktuálně vyhořelý. Autor knihy Od sebe / k sobě (LePress 2010), „nejlepší bisexuální novely Prahy 6 o Irsku všech dob“, v níž zúročil své zkušenosti a zážitky z tříletého pobytu v Irsku. V současnosti žije a pracuje v Londýně.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 43 reviews
August 20, 2021
Tak tohle mě fakt bavilo. 11 povídek, které vás dokážou do děje vtáhnout tak, že nevnímáte nic kolem. Několik pohledů na svět homosexuálů - mladým sebestředným gayem Michalem, který si myslí, že mu patří svět a starým homosexuálem, loučícím se s Prahou před odchodem do domova důchodců, konče.
Jak je první povídka o již už zmíněném Michalovi neurvalá a snad i (víc než míň) vulgární, tím jsou další povídky klidnější, hlubší a hlavně - po několikáté povídce čtenáři dojde, že jsou spolu povídky vzájemně provázané a to dostává příběh zas do vyššího "levelu". A sama za sebe musím říct, že díky tomuto zjištění mě pak zbývající povídky bavily snad ještě o něco víc.
Jak je první povídka o již už zmíněném Michalovi neurvalá a snad i (víc než míň) vulgární, tím jsou další povídky klidnější, hlubší a hlavně - po několikáté povídce čtenáři dojde, že jsou spolu povídky vzájemně provázané a to dostává příběh zas do vyššího "levelu". A sama za sebe musím říct, že díky tomuto zjištění mě pak zbývající povídky bavily snad ještě o něco víc.
October 20, 2020
Nie som veľmi poviedkový typ, ale táto kniha mi sadla, páčilo sa mi aj veľmi mierne a nekomplikované prepojenie poviedok navzájom. Zaujímavý náhľad na život gayov, aj keď mi možno chýbala väčšia rôznorodosť príbehov a viac vnútorného prežívania postáv. Nehrá sa to na nič viac a tým to má moje veľké sympatie.
December 30, 2020
Skvele poviedky. Citaju sa lahko, oslovuju cez celu skalu emocii, ponukaju pohlad na mikrosvet prazskych gayov a lesieb a cez osobne pribehy vytvaraju stycne body, priestor na empatiu, sucit, aj na identifikovanie sa. Hrdinovia a hrdinky tychto lahko poprepajanych pribehov riesia temy, ktore zo svojich zivotov pozname vsetci - tuzbu najst lasku a pochopenie, bolest z rozpadnuteho vztahu, strach, ze si uz nikoho nenajdeme. Boja sa rutiny v dlhodobom vztahu, alebo naopak zan citia zodpovednost, vychovavaju deti, ale navyse este musia riesit zlobu a pokrytectvo homofobie.
July 25, 2018
Buzíčci byli povídková knížka, co mě bavila od začátku do konce. Miluju, když jsou povídky navzájem propojené. A jazyk byl taky úžasný - v každé povídce jiný, přesně ušitý na míru tomu, kdo ji vypravoval. Skvělý lgbt kousek.
August 10, 2018
Soubor povídek, ve které stojí zato pouze jediná. Ta první. Takže si jistě dokážete představit moji rozmrzelost z toho, že jsem se tím divno textem plným ironie, ubrečenosti, soucitu a výronů (nikoliv těch kotníkových) prokousala až teď.
Au.
Au.
December 20, 2015
Prej stačí přežít první kapitolu. První kapitola je nejlepší!
June 27, 2019
Skvělá sbírka povídek, která tvoří volně propojený celek. Mám trochu potřebu knihu srovnávat s Pražskou buznou, které šlo ale zejména o komičnost a tragikomedická byla jen tak mimochodem. Buzíčci se vtipní být nesnaží, spíš jen vykreslují českou (a zejména pražskou) gay scénu. Je to smutné, vulgární, místy nadějné, jindy k pláči a zamyšlení. Nejvíc se mi asi líbil Supertalent, ale bezkonkurenčně nejsilnější byl Neviditelný.
March 3, 2017
Tahle knížka se mi doma už nějakou chvíli válela... než jsem ji dostala, chtěla jsem si ji strašně přečíst, ale pak jsem ji odložila - znáte to.
Nakonec jsem se k ní propracovala. A wow. Jan Folný je skvělý autor. Dokázal si udržet mou pozornost úplně u všech povídek a u jedné (5. kapitoly; Neviditelný) mě dokázal rozbrečet.
Pokud jste ještě nečetli, tak to honem napravte!
Nakonec jsem se k ní propracovala. A wow. Jan Folný je skvělý autor. Dokázal si udržet mou pozornost úplně u všech povídek a u jedné (5. kapitoly; Neviditelný) mě dokázal rozbrečet.
Pokud jste ještě nečetli, tak to honem napravte!
August 27, 2017
DUHOVÉ POVÍDKY
(Nový prostor, č. 426)
Termix, StaGe, iboys, adorace Josefa Klíra, promiskuita. ať už tyto termíny umíte skloňovat ve všech pádech, anebo absolutně netušíte, o čem je řeč, kniha Buzíčci vám otevře oči a otestuje vaši snášenlivost více než volební průzkumy.
„Ahoj buzíčci, vy vokurky svraštělý,“ vítá své čtenáře postava bloggera z nejnovější knihy Jana Folného. A již z citátu je patrné, že čtenáře svého blogu ani této knihy nikterak nešetří. Pražské gay kluby, internetové seznamky, aplikace v telefonu, kalhoty u kotníků, dark roomy, honění, prdění do pusy či vášnivé polibky – celý tento svět plný pokušení, který hraje podle svých pravidel, se vám ukáže jako na dlani.
Kdyby kniha Buzíčci pojednávala o heterosexuálech, jistě by byla označována za velmi otevřenou zpověď, ale je nutné jí dávat nálepku „šokující“ jen proto, že pojednává o homosexuálech? Nikoli. Témata lásky, sexu, vztahů, nevěry, hledání sebe sama a stárnutí se objevují v literatuře odjakživa, tak proč se na ně dívat jinak jen proto, že se v těchto povídkách zdvojnásobila koncentrace penisů. Kniha se nesnaží šokovat, věci a události popisuje automaticky a samozřejmě, bez pauz na „wau“ efekt. Není odlišná tím, že je o gayích, ale svým přístupem a pohledem na svět.
Rituál náhodné známosti
Knihu tvoří jedenáct povídek, které jsou navzájem propojeny tematicky i prostřednictvím jednotlivých hrdinů – ať už spolu spí, jsou si navzájem příbuzní či se dělí o cigaretu při čekání na první metro. Jednotlivé postavy podávají ucelený pohled na svět gay komunity skrze svůj charakter i příběh. Knihu odstartuje stejnojmenná povídka Buzíčci, ve které se arogantní sebevědomý mladík na svém homoblogu zpovídá ze své porno minulosti, HIV pozitivity (jeho chování by se dalo nazvat sexuální idiocií), a přitom neslevuje ze své úžasnosti „Je mi dvacet, jsem sexy, mám úžasný plochý břicho a novej ajfon.“ Tato smršť anonymního sexu, až pornografických popisů a k nim zvolených výrazů nasadí takové tempo, se kterým čtenář stačí sotva držet krok. Na úvod tuto povídku autor možná zařadil i jako zkoušku – dočteš-li ji do konce, dokážeš učíst i celou knihu, milý čtenáři.
V dalších příbězích ovšem tempo zvolňuje, ubírá se i na krajnosti prožitků jednotlivých postav. Hrdinou se stane třeba žák páté třídy, který má dvě maminky; v povídce Supertalent vyhaslá pěvecká hvězda sumarizuje svou neúspěšnou cestu za neopětovanou láskou („Jsem teplej a sám. Je mi třicet a čtvrt a můj život je beze smyslu.“); v Neviditelném se stárnoucí muž před odchodem do domova důchodců loučí se svým bytem, ze kterého den co den pozoroval souseda, mladého chlapce, jehož přítomnost dávala jeho životu řád a jakýsi smysl.
Přestupní stanice Buzeum
Druhá kniha Jana Folného, který debutoval románem Od sebe / k sobě, vyniká ještě jednou věcí, která ji vytahuje z hájemství literární šedi – propracovanou formou. Povídky gradují, jsou do detailu vypointované, plné paralel, jsou jasně ohraničené a vždy dotažené do konce. Střídají se formy vyprávění, použité prostředky, strohost se mění v metaforičnost dle potřeby a slovník postav se uzpůsobuje jejich povaze. Čtenářův mlsný jazýček si pomlaskává.
A právě kombinace řemeslně zvládnuté formy a uceleného pohledu na život buzíčků dělá z knihy mnohem víc než jen další zářez do queer literatury.
(Nový prostor, č. 426)
Termix, StaGe, iboys, adorace Josefa Klíra, promiskuita. ať už tyto termíny umíte skloňovat ve všech pádech, anebo absolutně netušíte, o čem je řeč, kniha Buzíčci vám otevře oči a otestuje vaši snášenlivost více než volební průzkumy.
„Ahoj buzíčci, vy vokurky svraštělý,“ vítá své čtenáře postava bloggera z nejnovější knihy Jana Folného. A již z citátu je patrné, že čtenáře svého blogu ani této knihy nikterak nešetří. Pražské gay kluby, internetové seznamky, aplikace v telefonu, kalhoty u kotníků, dark roomy, honění, prdění do pusy či vášnivé polibky – celý tento svět plný pokušení, který hraje podle svých pravidel, se vám ukáže jako na dlani.
Kdyby kniha Buzíčci pojednávala o heterosexuálech, jistě by byla označována za velmi otevřenou zpověď, ale je nutné jí dávat nálepku „šokující“ jen proto, že pojednává o homosexuálech? Nikoli. Témata lásky, sexu, vztahů, nevěry, hledání sebe sama a stárnutí se objevují v literatuře odjakživa, tak proč se na ně dívat jinak jen proto, že se v těchto povídkách zdvojnásobila koncentrace penisů. Kniha se nesnaží šokovat, věci a události popisuje automaticky a samozřejmě, bez pauz na „wau“ efekt. Není odlišná tím, že je o gayích, ale svým přístupem a pohledem na svět.
Rituál náhodné známosti
Knihu tvoří jedenáct povídek, které jsou navzájem propojeny tematicky i prostřednictvím jednotlivých hrdinů – ať už spolu spí, jsou si navzájem příbuzní či se dělí o cigaretu při čekání na první metro. Jednotlivé postavy podávají ucelený pohled na svět gay komunity skrze svůj charakter i příběh. Knihu odstartuje stejnojmenná povídka Buzíčci, ve které se arogantní sebevědomý mladík na svém homoblogu zpovídá ze své porno minulosti, HIV pozitivity (jeho chování by se dalo nazvat sexuální idiocií), a přitom neslevuje ze své úžasnosti „Je mi dvacet, jsem sexy, mám úžasný plochý břicho a novej ajfon.“ Tato smršť anonymního sexu, až pornografických popisů a k nim zvolených výrazů nasadí takové tempo, se kterým čtenář stačí sotva držet krok. Na úvod tuto povídku autor možná zařadil i jako zkoušku – dočteš-li ji do konce, dokážeš učíst i celou knihu, milý čtenáři.
V dalších příbězích ovšem tempo zvolňuje, ubírá se i na krajnosti prožitků jednotlivých postav. Hrdinou se stane třeba žák páté třídy, který má dvě maminky; v povídce Supertalent vyhaslá pěvecká hvězda sumarizuje svou neúspěšnou cestu za neopětovanou láskou („Jsem teplej a sám. Je mi třicet a čtvrt a můj život je beze smyslu.“); v Neviditelném se stárnoucí muž před odchodem do domova důchodců loučí se svým bytem, ze kterého den co den pozoroval souseda, mladého chlapce, jehož přítomnost dávala jeho životu řád a jakýsi smysl.
Přestupní stanice Buzeum
Druhá kniha Jana Folného, který debutoval románem Od sebe / k sobě, vyniká ještě jednou věcí, která ji vytahuje z hájemství literární šedi – propracovanou formou. Povídky gradují, jsou do detailu vypointované, plné paralel, jsou jasně ohraničené a vždy dotažené do konce. Střídají se formy vyprávění, použité prostředky, strohost se mění v metaforičnost dle potřeby a slovník postav se uzpůsobuje jejich povaze. Čtenářův mlsný jazýček si pomlaskává.
A právě kombinace řemeslně zvládnuté formy a uceleného pohledu na život buzíčků dělá z knihy mnohem víc než jen další zářez do queer literatury.
July 6, 2019
Queer kniha, která mě bavila od začátku až do konce. Každá povídka byla úplně jiná než ta předchozí, stejně jako se od sebe liší jednotliví hrdinové. Vzájemná provázanost povídek je vítaným pohonem, který vás nutí číst dál. Autor nádherně přizpůsobuje jazyk naturelu každé postavy. Nejsilněji na mě zapůsobil dvanáctiletý Honza píšící slohové práce o svých dvou maminkách a dědeček z povídky Neviditelný.
February 28, 2016
Nenechte se odradit tím, jestli vám povídky budou na první pohled připadat přitažené za vlasy a vágní. Vždy jen o pár stránek dál vám dojde, že jsou naprosto ze života, že podobné vztahové bizarnosti prožíváme několikrát do roka a že drtivou většinu postav v nějaké variaci známe osobně. Je to parádní čtení na dovolenou, které do týdne přelouskáte, i když byste knihu měli číst jen ve frontách na bufet. O postavách pak budete mít celkem zaručeně potřebu v klidu přemýšlet, takže se při cestě zpátky nebudete muset trápit prázdnými žvásty o tom, jak moc se kdo (ne)těší domů.
July 14, 2017
Pod nevalně znějícím názvem se skrývá velice čtivá kniha povídek. Hlavní protagonisté jsou vcelku logicky homosexuálové. Neřekl bych ovšem, že to je zvlášť zásadní neboť témata jsou zcela lidská a společná nám všem. Povídky jsou navzájem lehce provázané a postavy se často objevují znova ve vedlejší roli některé z následujících povídek. Autor každé kapitole přizpůsobil styl psaní a právě to je jedna z hlavních věcí co mě bavila a nutila číst pořád dál. Délka tak akorát, aby nedošly nápady.
October 9, 2013
Buzíčci by i přes svůj, pro někoho méně stravitelný námět, neměli uniknout žádnému milovníkovi kvalitní literatury. Autorův cit pro psaní, dokáže navodit tu správnou atmosféru a vtáhnout čtenáře do děje. Povídková sbírka, která je mnohdy šokující ale také jemná a citlivá, dokáže čtenáři nabídnout vše co od kvalitní knihy lze očekávat.
http://pcapek.blogspot.cz/2013/10/jan...
http://pcapek.blogspot.cz/2013/10/jan...
December 25, 2025
Tuhle knížku jsem si objednala chvíli po tom co vyšla, když mi bylo tak 14/15. Byla jsem čerstvě out a upřímně nevím, jestli jsem ji měla v tomhle věku úplně číst (respektive že mě rodiče nechali si ji koupit), ale neskutečně mě to bavilo a doteď ji mám v knihovně. Asi si ji přečtu znovu.
Edit: Depresivnější než si pamatuju, ale pořád stejně dobrá.
Edit: Depresivnější než si pamatuju, ale pořád stejně dobrá.
September 20, 2013
Sbírka povídek, jejíž název mluví za vše. Příběhy jsou různorodé a právě díky tomu jsem se tak skvěle bavila. Skvělá kniha ke kafi na jedno odpoledne.
October 28, 2022
Toto bylo opravdu fajn! Jak už zmiňují ostatní, velice se mi líbilo provázání všech povídek a zároveň opravdu oceňuji, že každá povídka měla nějaké to svoje homosexuální poselství, které jsme jako gayové či lesby minimálně jednou za život pocítili - tímpádem je možná trochu smutné, že se od doby, co tato knížka, ve společnosti nic nezměnilo... ale to už je jiný příběh.
October 17, 2017
Páni. Skvělá knížka! Moc se mi líbilo, jak jsou jednotlivé kapitoly provázané - ze začátku jsem se několikrát zarazila a listovala zpátky, abych se ujistila, kdo s kým se kdy potkal a jak co s čím souvisí. A samozřejmě Neviditelný asi jedna z nejlepších a zároveň nejsmutnějších povídek.
June 26, 2019
Způsob, jakým Folný propojil různé příběhy, je obdivuhodný. 3,5*
October 26, 2020
Docela zajímavá kniha. Vhled do světa gayů. Překvapivě dobře napsané. Nutno překousnout první povídku. Zdánlivě nesourodé povídky jsou dobře propojené.
December 15, 2020
První povídka mě skoro odradila, ale ty další už byli mnohem lepší. Ke konci i celkem náročné čtení, které příběh i propojovalo. Zajímavý vhled do tématiky LGBT, naprosto rozdílné od YA knih stejného zaměření. Reálnější.
June 12, 2014
Buzíčci nejsou čtení pro každého. Pro mě tématika zas až tak pohoršující není, ale někteří puritáni by mohli mít s mnohdy syrovým vylíčením jistých situací trošku problém.
Povídky moc často nečtu, ale v Buzíčcích se jednotlivé příběhy a životy tak šikovně prolínaly, že se dá snadno brát i jako jeden velký příbeh a ne 11 drobnějších povídek.
Radím vám, nenechte se odradit hned prvním příběhem, který je dle mého názoru už vážně přehnaný a naštěstí žádného člověka podobného Michalovi, ať už gaye, heterosexuála či lesbičku, neznám. Takhle afektované lidi vážně nezvládám a vůbec tato směšná postavička na gaye nevrhá právě pozitivní světlo. Ale předpokládám, že úmyslem autora bylo šokovat. Což se jednoznačně povedlo.
Další povídka s názvem Box of Roses je o poznání uvěřitelnější, mírnější a milejší. Tématika nevěry není tak drsně podaná, jako promiskuita a anonymní "šoustačky" (promiňte za to slovo, ale po přečtení této útlé knížečky už nevím, jak bych to jinak měla označit)v první povídce.
Supertalent je jedna z mých oblíbenějších povídek. Bývalá rychle vycházející a následně zapadající hvězdička Tomáš stále hledá toho pravého. Snaží se vymyslet, zda má cenu zkusit dát někomu druhou šanci. Dozvídáme se o jeho žalostné milostné minulosti a ptáme se, zda to vůbec má zapotřebí.
Dán jen se dvěma rukama je nejkratší povídka o náhodném setkání dánského rockového zpěváka a nenápadného českého gaye v ranní Praze.
Neviditelný je dost smutná povídka o zoufalosti stáří a jistého pána, jehož jedinou životní radostí je šmírování krásného a mládím kypícího souseda.
Dort pro Honzíka byla konečně moc milá povídka. Psaná s neuvěřitelnou citlivostí a grácií. O náhodném setkání dvou lesbiček.
Změna času byla hrozně podivná povídka o postarším učiteli, velice nešťastném ve svém manželství i ve vztahu se svým umírajícím otcem. Nenávist vůči nespoutanosti mládí z ní přímo čiší. Hodně je zde znát také lpění na tradičních modelech. Popírání je ústředním tématem této povídky.
Osmá povídka je psána v dopisech jednoho Vitenamského chlapce, který nesmí přiznat své babičce, že je homosexuál. Starší Vietnamská dáma by to samozřejmě nerozdýchala.
Třídní sraz je další příběh psaný pouze v e-mailech o zahořklosti vůči činům spáchaným v mládí a o "nespravedlnosti" světa.
10. povídka je zajímavá tím, že je psaná 12-letým školáčkem, s jeho roztomilým( a ne tak naivním jak by se mohlo zdát) pohledem na svět.
Praha plná buzíčků je prazvláštní zpovědí jednoho nešťastného novináře.
Sečteno podtrženo, Buzíčci jsou kniha, kterou přečtete za jedno odpoledne a nebudete stačit valit oči. Nevěřím tomu, že by všichni gayové byli tak nešťastní, jak to vypadá po přečtení všech povídek. A že by všichni hledali útěchu v anonymním sexu někde v klubu či po seznamkách. Tady jako by sklony k promiskuitě byly u gaye tou nejsamozřejmější vlastností. Ale šťastný život dvou gayů by samozřejmě nebyl tak šokující a dost zajímavý na to, aby se dostali do této sbírky.
Plně ztotožnit jsem se pochopitelně nedokázala s žádnou postavou, ale některé byly přece jen sympatičtější než jiné. Tomáš, lesbičky Marta a Anna, Lukáš a ten co pil hrozně moc kávy.
Knížku mohu rozhodně doporučit všem, kdo se nebojí šokujícího tématu a trošku vulgárnějších scén.
Povídky moc často nečtu, ale v Buzíčcích se jednotlivé příběhy a životy tak šikovně prolínaly, že se dá snadno brát i jako jeden velký příbeh a ne 11 drobnějších povídek.
Radím vám, nenechte se odradit hned prvním příběhem, který je dle mého názoru už vážně přehnaný a naštěstí žádného člověka podobného Michalovi, ať už gaye, heterosexuála či lesbičku, neznám. Takhle afektované lidi vážně nezvládám a vůbec tato směšná postavička na gaye nevrhá právě pozitivní světlo. Ale předpokládám, že úmyslem autora bylo šokovat. Což se jednoznačně povedlo.
Další povídka s názvem Box of Roses je o poznání uvěřitelnější, mírnější a milejší. Tématika nevěry není tak drsně podaná, jako promiskuita a anonymní "šoustačky" (promiňte za to slovo, ale po přečtení této útlé knížečky už nevím, jak bych to jinak měla označit)v první povídce.
Supertalent je jedna z mých oblíbenějších povídek. Bývalá rychle vycházející a následně zapadající hvězdička Tomáš stále hledá toho pravého. Snaží se vymyslet, zda má cenu zkusit dát někomu druhou šanci. Dozvídáme se o jeho žalostné milostné minulosti a ptáme se, zda to vůbec má zapotřebí.
Dán jen se dvěma rukama je nejkratší povídka o náhodném setkání dánského rockového zpěváka a nenápadného českého gaye v ranní Praze.
Neviditelný je dost smutná povídka o zoufalosti stáří a jistého pána, jehož jedinou životní radostí je šmírování krásného a mládím kypícího souseda.
Dort pro Honzíka byla konečně moc milá povídka. Psaná s neuvěřitelnou citlivostí a grácií. O náhodném setkání dvou lesbiček.
Změna času byla hrozně podivná povídka o postarším učiteli, velice nešťastném ve svém manželství i ve vztahu se svým umírajícím otcem. Nenávist vůči nespoutanosti mládí z ní přímo čiší. Hodně je zde znát také lpění na tradičních modelech. Popírání je ústředním tématem této povídky.
Osmá povídka je psána v dopisech jednoho Vitenamského chlapce, který nesmí přiznat své babičce, že je homosexuál. Starší Vietnamská dáma by to samozřejmě nerozdýchala.
Třídní sraz je další příběh psaný pouze v e-mailech o zahořklosti vůči činům spáchaným v mládí a o "nespravedlnosti" světa.
10. povídka je zajímavá tím, že je psaná 12-letým školáčkem, s jeho roztomilým( a ne tak naivním jak by se mohlo zdát) pohledem na svět.
Praha plná buzíčků je prazvláštní zpovědí jednoho nešťastného novináře.
Sečteno podtrženo, Buzíčci jsou kniha, kterou přečtete za jedno odpoledne a nebudete stačit valit oči. Nevěřím tomu, že by všichni gayové byli tak nešťastní, jak to vypadá po přečtení všech povídek. A že by všichni hledali útěchu v anonymním sexu někde v klubu či po seznamkách. Tady jako by sklony k promiskuitě byly u gaye tou nejsamozřejmější vlastností. Ale šťastný život dvou gayů by samozřejmě nebyl tak šokující a dost zajímavý na to, aby se dostali do této sbírky.
Plně ztotožnit jsem se pochopitelně nedokázala s žádnou postavou, ale některé byly přece jen sympatičtější než jiné. Tomáš, lesbičky Marta a Anna, Lukáš a ten co pil hrozně moc kávy.
Knížku mohu rozhodně doporučit všem, kdo se nebojí šokujícího tématu a trošku vulgárnějších scén.
October 29, 2014
Velmi dobrá kniha. První povídka je velmi pregnantní v popisování sexuálního života hlavního hrdiny, ale když to člověk bere lehce s nadhledem, tak je to velmi zábavné. S každou povídkou se mění styl vyprávění a nálada knihy. Moc se mi líbí, že se od povrchního a zábavného života dostanete během čtění i k ne úplně veselým příběhům. A moc oceňuju tu lehkost s jakou se postupně povídky mezi sebou protínají. Mrkněte do nejbližší knihovny nebo knihkupectví, rozhodně to stojí za to. Po přečtění Buzíčků sahám po předchozí knize od Folného a těším se na případné další.
February 19, 2016
Výborná záležitost. Měla jsem trochu obavy, jestli mě tohle bude bavit, ale Jan Folný psát umí a napsal a poskládal Buzíčky tak bravurně, že se mi snad ani nechce knihy vzdávat. Sled jedenácti povídek, každá je jiná, každá propojená jemnými, někdy letmými jindy silnějšími linkami osudů hlavních hrdinů. Dohromady tvoří podprahově propojený celek, který tvoří výpověď o teplém "podsvětí" v Praze. Doporučuju.
August 3, 2015
Skvěle vystavěná sbírka povídek, která vás hned v první chytne a nepustí až do konce. Každá je úplně jiná, jiný styl vyprávění, jiná nálada, vše nové. Přesto se však povídky spojují v celistvý obrázek. Po jazykové stránce doporučuji jen silným povahám, kterým nevadí explicitní popisy sexuálních aktů, samozřejmě i dost nezvyklých... Zda knihu zvládnete dočíst, otestuje hned první povídka. Ničeho horšího už se nebojte :-)
November 4, 2013
Téměř všechny povídky se mi líbily, každá z nich přinesla určitý pohled na život menšiny. První povídka mi sice dala trochu zabrat, nečekal jsem takový "nářez", ale poté, co jsem to "rozdýchal" musím uznat, že to bylo k dobru věci. Možná to propojování jednotlivých příběhů bylo až příliš cílené a zbytečné, ale budiž...
January 4, 2015
Prvni kapitola formou blog postů mě do značné míry rozčilovala, už kvůli tónu autora. Mistr světa amoleta - not my hero. Folný pokračuje lehce depresivními příběhy v ich formě, které spolu zdánlivě nesouvisí, ale při troše pozornosti jsou tu spojitosti, které mě potěšily. Občas syrový, občas nostalgický, občas smířlivý. Každopádně kniha na pár hodin, která stojí za přečtení!
December 26, 2013
"Nenech se odradit první povídkou," řekla kamarádka a předala mi knihu, kterou právě dočetla. První povídka je drsná. Všechny jsou. Jen každá trochu jinak. Jan Folný dokáže čtenáře skvěle vtáhnout do života pražských gayů. Píše o tom, o čem se nemluví. (Klidně o tom nemluvte, ale jeho knihu si přečtěte.)
February 15, 2014
Velmi smutné povídky psané však skvělým, čtivým a trefným jazykem. Skvělá přirovnání, různé styly vyprávění u jednotlivých povídek, avšek se společným jmenovatelem - končí smutně. Všechny. Bohužel i velmi přesně popisují situaci 4% komunity v Praze. Nejvíc mě asi zasáhla povídka o d§chodci, který pozoruje kluka odnaproti, Havranpírka. Povídka se jmenuje Neviditelný.
This entire review has been hidden because of spoilers.
February 9, 2014
Jo, bylo to dobré.
Jakmile jsem se oklepala z první povídky (která mi teď zpětně připadá jako nejlepší), tak jsem si knihu užila. Každá z povídek měla vlastní „osobnost”, jiný styl vyprávění, ale všechny byly nějak vzájemně propojené. Je to krátká kniha, přečtenou ji máte za chvíli a rozhodně za přečtení stojí.
Jakmile jsem se oklepala z první povídky (která mi teď zpětně připadá jako nejlepší), tak jsem si knihu užila. Každá z povídek měla vlastní „osobnost”, jiný styl vyprávění, ale všechny byly nějak vzájemně propojené. Je to krátká kniha, přečtenou ji máte za chvíli a rozhodně za přečtení stojí.
August 22, 2014
Příběhy často propletené jako v Lásce nebeské, avšak z prostředí homo/gay/lesbian. Velmi silné čtení, které mi po čase dodalo pocit (společně s přečtením Hejna bez ptáků), že mladá česká generace má šanci posunout naše myšlení a zemi konečně dál. Už nemusí veškerá tvorba neustále ukazovat, jak nám bylo za komárů ukřivděno. Díky za ty střípky a nové náměty.
Displaying 1 - 30 of 43 reviews