Poslední díl ságy o jedné z nejslavnějších epoch českých dějin, o době velkých přemyslovských králů, začíná na sklonku života Přemysla II. Otakara a narozením malého Václava II. Vypráví o jeho dětství, panování, manželství i smrti. Král Václav II. byl zajímavou osobností, v dějinách možná trochu nedoceněnou. Právě jeho zásluhou se vytvořil model stavovského státu s přesnou dělbou odpovědnosti mezi panovníkem a šlechtou.
Narozen 1955 v Kladně. Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy působil v Československé akademii věd a v Národním muzeu. V té době publikoval více než 50 vědeckých studií z dějin hmotné kultury a několik odborných knih. V současné době žije nedaleko Bezdězu a věnuje se výhradně literatuře a historické publicistice. Dosud vydal dvacet pět historických románů pro dospělé a dva pro mládež, satirický román o současné politice a několik populárně-naučných knih (mezi jinými Život ve staletích). Je autorem dvou divadelních her a filmu Jménem krále (s Karlem Rodenem v hlavní roli), který vznikl podle románu Vražda v ambitu. Podle románů Dýka s hadem a Záhada zlaté štoly byly natočeny rozhlasové hry (vydané rovněž na CD). Již pětkrát obdržel "Cenu čtenářů" nakladatelství MOBA, dále získal Zlatou stuhu IBBY a cenu knihovníků SUK.
Poslední díl je za mnou. Líbil se mi stejně jako předchozí, celá epopej se nesla ve stejném duchu a držela si stejnou kvalitu i tón (doslova, Jan Hyhlík to namluvil tak, že si ho s dílem neodmyslitelně spojuji). Zajímavý čtenářský zážitek, jen co je pravda. Teď jen zbývá počkat na vydání dalšího dílu Husitské epopeje.
Četli jste Hru o trůny? Zkuste tuhle sérii, až na draky je to tam všechno také, včetně Bílých chodců v podobě Mongolských nájezdníků. A navíc se to všechno tak nějak skutečně stalo!
Závěrečná výprava za rytíři mě jen utvrdila v tom, že Vondruška patří k nejčtenějším českým autorům zcela právem. Ač se pokles rytířské kultury vrcholného středověku lehce promítl i do záživnosti vyprávění, stále se autorovi dařilo převyprávět důležitou část našich dějin tak, aby se dalo celou tou bichlí proplout bez křečí, něco si z toho odnést a nelitovat společně ztráveného času. Opět mě fascinovala neuvěřitelná komplexnost, s jakou je autor dějiny schopný pojmout, aniž by zároveň příliš odbíhal od hlavní linie vyprávění. Nechci si asi ani představovat, kolik práce s prameny za takovým dílem může stát. Vyhovovalo mi i upřednostnění obsažnosti historického dění před psychologií postav, za které autora někteří kritizují - určitou plochost historických postav přičítám hlavně snaze o nestrannost a nepřišla mi nijak na závadu, ale naopak celkem na místě. Celá Přemyslovská epopej mě naprosto nadchla a pomohla mi pochopit a lépe si zapamatovat nejen zmiňované historické události, ale začaly mně díky tomu navíc dávat smysl některé politické a společenské aspekty současnosti. Oceňuji i autorův nesporný přínos co se popularizace důležité historie týče - naivně doufám, že čím víc budou lidi znát historii, tím víc se z ní poučí do budoucna.
"Minulost totiž nejde objektivně popsat." - kniha třetí, str.159 Přesto se domnívám, že celá epopej je napsána tak, že si dovedete představit, jak to asi tehdy mohlo vypadat. Přijde mi smutné, že nakonec král Václav II je často podceňován přesto všechno co dokázal. Každý si musíme rozhodnout sami, na či stranu se přidat a čemu nakonec věřit, zajímavé ale je, že i když se doba změnila, způsoby zůstali téměř stejné. Pak vyvstává otázka, poučili jsme se z minulosti?
Velmi obsáhle pojatá sága rodu Přemyslovců, která detailně popisuje jak tehdejší morálku, tak i nejednoduchý život nejenom vladařů, ale i obyčejných lidí. Typický Vondruška, není mu téměř co vytknout.
Nerada to přiznávám, ale přišla mi neskutečně nudná. I některé učebnice dějepisu mi přišly záživnější. Postavy jsou všechny ploché a zaměnitelné. VV se zjevně primárně zaměřuje na jiné věci; jsem si jistá, že informace na celou stránku o tom, kde všude se Eliška Rejčka oholila, aby potěšila Václava, jsou mu bližší.
Nepochopila jsem vsuvku na str. 428-436 s křižáky a pádem Akkonu. Naivně jsem čekala, že to bude mít nějaký vliv na hrdiny nebo přímou souvislost s NĚČÍM, ale to bych chtěla moc. Prostě Akkon padl.
VV zjevně počítá se vzdělanějším čtenářem s. 657 Ladislav IV. Kumán (1262-1290) - uherský král (1272-1290), syn Štěpána V. a Alžběty Kumánské, manželka Alžběta z Anjou, bez legitimních potomků s. 439 O měsíc dříve zavraždili (...) kumánští šlechtici svého uherského krále Ladislava. (...) Uherské panstvo mělo už Kumánů dost, a proto odmítlo nástupnické právo jeho dětí a na trůn povolalo vnuka krále Ondřeje. (...) ...začal podporovat nároky krále Ondřeje proti anjouovským příbuzným dětí Ladislava Kumána. Nebylo by dobré zmínit se koho těmi dětmi míní?
s. 529 ...byl syn českého krále Václav zasnouben s Alžbětou, dcerou uherského krále Ondřeje a jeho nedávno zemřelé manželky Feneny. Nedávno je zjevně relativní pojem, zásnuby byly 12. 2. 1298, Fenena zemřela 1295.
Kniha sedmá, 1298-1302 s. 534, 535 ...poznamenal sarkasticky Bernard z Kamence. Většinu času trávil v Praze, navzdory tomu, že byl míšeňským biskupem. (...) ...nesouhlasil Bernard z Kamence. Nemyslí se tím Bernard III. z Kamence z vysvětlivek, že ne? Ten už byl min. 2 roky mrtvý (1296). s. 648 Bernard III. z Kamence (kolem 1230-1296) - vratislavský kancléř (1262-1290), děkan (1268-1276) a probošt (1276-1294) míšeňské kapituly, biskup míšeňský (1294-1296), rádce krále Václava II. (1290-1294) (less)
Celou Přemyslovskou epopej jsem přečetla takříkajíc jedním dlouhým dechem. Zaujal mě autorův styl psaní i rozhled Díky úryvkům z osobního života jednotlivých postav na mě přemyslovští panovníci, jejich manželky, konkubíny a potomci i různí vlivní šlechtici působili neskutečně lidsky a dokázala jsem si mezi nimi najít své oblíbence. Určitě si v budoucnu přečtu i další autorovy knihy.
Naprosto luxusní poslech. Hlas narátora mě navrátil do dětství, kdy jsem s dědou poslouchala rozhlasové pohádky a tuším, že jsem tam zaslechla i hlas Jana Hyhlíka, jenž tuto audioknihu vypráví. Vřele doporučuji, stojí za poslech.
Uff. Mám to za sebou. Přemyslovská epopej – kompletní od 1. po 4. díl. Zvládl jsem údajně nejdelší českou audioknihu a bezpečně můžu říct, že už si ji nikdy nepustím znovu, a že kdybych měl tu knihu číst a ne jí jen vyplňovat chvíle při chůzi nebo řízení tak pochybuju, že bych dočetl byť jen první díl. Nejsem historik ale i tak jsem všiml několika málo nepřesností, na druhou stranu je to román a to by se dalo jistě odpustit. Co ale románu alespoň já odpustit nedokážu je ta plochost postav i dějů. S žádnou osobou v ději jsem nenavázal žádný vztah jen prostě přišly a zase odešly. Kniha nemá žádnou atmosféru je neuvěřitelně popisná a nudná, přesto že události, které popisuje, nudné nejsou. Vadil mi Vodruškův možná zbytečně chudý jazyk. Proč se nepustil do nějakých archaismů, když se ta kniha odehrává ve vrcholném středověku? To že občas postavy z 13. století použijí příměry, které by určitě nikdy použít nemohly je jen další věc, co zabolí. Vadilo mi neustálé opakování jmen na titulů. Vadila mi ta koncentrace milostných scén, které ale autor neumí psát, přesto se v nich vyžívá. Nikdo si nepředstavujeme středověk cudný, ale když už to logicky tak rozsáhlé knize mám tolikrát tak zapojím víc fantazie. No zkráceně za mě první a poslední Vondruška a budu se mu vyhýbat jak čert kříži.