Výjevy

by Ondřej Hanus

Sbírka oceněná v roce 2014 cenou Jiřího Ortena

Mladý básník, překladatel a publicista Ondřej Hanus se ve své druhé sbírce představuje jako velký virtuos. Čtyřveršová strofa, sonet, rytmická klenba jambu, rým — to vše patří k nejsamozřejmější výbavě tohoto básníka. O své básně jako by se už ani nemusel utkávat s nějakými náměty, neboť se stále pohybuje ve světě jakýchsi základních, tj. prvních a zároveň posledních, daností poezie. Hanus nebásní „o“, Hanus básní daleko spíše „z“ — z jazyka, z poezie samé. Umné, filigránsky jemné, malebně čarující… Poezie často plynule přechází v metapoezii. Odtud i velice nápadité slovotvorby a jazykové terminologie. Ano, dílem jde o poezii jakoby filologickou. Přesto nejsme zavřeni do zimního království básnického cizeléra, dalšího z „valeryánů“ české poezie. Štěrbinami jazykových siluet prosvítá Hanusovo jihočešství, zejména připoutání ke krajině, ba snad až jakési schoulené venkovanství. Slovo svébytné, triumfující, bravurní… zcela jistě; ale pořád i takové, jež nevzdává ve své poslední instanci hold jen sobě samému, neboť „jsou věci, které slovem neochočíš“. Báseň není jen jistotou, matečně záchovnou a vzývanou… Tedy přístřeším a modlou; je i stavem znejistění, hrábnutím do prázdna. Výjevy vycházejí ve spolupráci s revue Weles. (databazeknih.cz)

Genres: Poetry

64 pages, Paperback

First published January 1, 2013

About the author

Ondřej Hanus (* 5. března 1987) je český básník, překladatel a redaktor.

Pochází z jihočeských Nemějic, žije v Praze. Po maturitě na Gymnáziu Písek (2006) vystudoval bohemistiku a překladatelství na FF UK (2006–2012). Jako redaktor působil v časopisech Tvar a Psí víno. Přeložil několik knih z angličtiny z oblasti non-fiction i fiction, překládá též poezii. Redakčně připravil několik sbírek současné české poezie, společně s J. H. Krchovským byl editorem ročenky Nejlepší české básně 2018.

Vydal tři básnické sbírky: Stínohrad (2008, Weles), Výjevy (2013, Host – Cena Jiřího Ortena) a Volné verše (2017, Host – nominace na cenu Magnesia Litera). Jeho čtvrtá sbírka Účaří vyjde v roce 2026 v nakl. Argo, pátá sbírka pak v roce 2027 v nakl. Adolescent. Publikoval v řadě časopisů, jeho básně jsou též zastoupeny v několika zahraničních antologiích nebo v publikaci o současném českém umění Vanitas. Jeho tvorba byla přeložena do angličtiny, němčiny, polštiny, rumunštiny, maďarštiny, bulharštiny či řečtiny.

Reviews

[Barbora Romanovská · Rating 5 out of 5]

Moje srdcová záležitost... Výjevy s sebou tahám všude.

Sonety a žalmy, ve kterých forma následuje funkci. Obsahově barokně teskné, obracející pozornost k vlastním prožitkům, Ondřej oslovuje nejen čtenáře, ale i sebe.

"tak abys přežil, honem -
má tam tý smrti ještě hodně?
po dně, Ondřeji, po dně"

Na některá slova by jeden potřeboval výkladový slovník, ale ani to mi nezabrání se ke sbírce neustále vracet. Vážím si toho, že si dal Ondra tolik záležet na formě a předvedl lesk (bídu určitě) vázaného rýmu.

A jestli si někdy nechám do těla vyřezat nějaká slova, budou to tato:

"poznám-li doutnat, je mi zřejmo hořet
výhní, v níž stříbrem žízní o tvar
tvá věčná kotva"

[Ondřej]

sen jedem svítí

(viz výbor z Demla, co vyšel ve světovce)

[Jordan Tomeš · Rating 4 out of 5]

Sbírka básní, ze které jde napřed hlavně pach krve a vyzvánění umíráčku; u tohoto společného pojítka ale nezůstane a z prostorů, které básně umí otevřít, jde někdy závrať. Příjemná, češtinářsky utržená ze řetězu, koutky úst zvedající a mysl rozhýbávající závrať.

---

vzduch mezi stébly je tišší než ticho
dýcháš ho, dopíjíš zelený ichor

zítřek zní krvavým výkřikem do pustin
Bože můj, najdi mě tam, kde tě opustím

---

jsou věci, které slovem neochočíš
máme jich plné dlaně, dny, sny, světy
a sebelepší rým je nevysvětí
mají svá tichá místa v jeho očích

[Tomáš Sixta · Rating 5 out of 5]

Pro mě je Hanus jeden z nej současných českých básníků a rozhodně je jeden z mála, který dokáže pracovat s tradičníma básnickyma formama.

[Madla · Rating 4 out of 5]

K dílům lidí, které znám, mám vždycky opatrný přístup. To, že je někdo fajn, nemusí nutně znamenat, že umí psát. Natož básně. Jsem ráda, že tohle není ten případ. Po pár řádcích jsem se přistihla, že čtu nahlas. To dělám vždycky, když text na stránce zpívá a je potřeba užít si jeho tóny. Neříkám, že jsem všemu rozuměla, ale i to, co mi unikalo, jsem z dálky obdivovala. Jako nějaké vzácné neznámé zvíře, které se vám podaří zahlédnout.
Stejně tak jako vážná hudba je pro mě poezie většinou nesrozumitelnou záhadou, která se mi buď líbí, nebo ne a neumím moc dobře vysvětlit proč. Tuhle sbírku jsem si užila. :)

[Jana · Rating 3 out of 5]

Hrozně zajímavý, plný významů, na dlouhý odpledne tohle pročítat, škoda, že já to jen tak proletěla...každopádě po chvíli už mi to přijde jen stejné, stejné a zase stejné

[Barbora Doležalová · Rating 4 out of 5]

Poslední dvě básně...