Bylo pro mě dost těžké, se v dramatu zorientovat. Postavy často mluví přes sebe, nenavazují na předešlé promluvy, odkazují se k věcem, kterým nezasvěcený čtenář nemůže porozumět, nebo je rozhovor dvou postav přerušován jinou postavou, která mluví o něčem úplně jiném. Vytváří to dojem, jako byste přes sklo nahlíželi na střípek života postav bez kontextu, také je v tom zaznamenaná vyprázdněnost lidské komunikace, neschopnost porozumění vlastní pro absurdní dramata.
Po delším zamyšlení vidím, že je zde spoustu vrstev, co lze objevovat – vývoj a charakteristika jednotlivých postav, hodnotový spor mezi Vladimírem a jeho otcem (praktičnost a jistota vs. následování své vášně)...
Věřím, že v inscenované podobě by to mohlo skvěle fungovat, ale jako čtenářský zážitek to za mě bylo matoucí a vyčerpávající.