Po Nasledovaní Krista je toto útle, no mimoriadne obsažné dielko druhou najtvrdšou monastickou pilulkou, ktorú som kedy prehltol.
Klasický taliansky teatínsky rehoľník, absolútny majster duchovného života, ponúka aj pre uponáhľané a zmätené duše 21. storočia overený návod na jediný pravý boj, ktorý musíme všetci viesť – duchovný boj za odpútanie sa od tohoto sveta a pripútanie sa ku Kristovi.
Verím, že sa ešte k tomuto duchovnému prameňu budem vracať často.
„Nebývá korunován, leč by řádně bojoval.“ [2. Tim. 2,5] (str. 11)
„Avšak ovocem ducha dokonalosti jsou u lidí vpravdě duchovních, kteří drží na uzdě tělo, ježto urazilo svého Stvořitele, a aby je zachovali v ponížení a poslušnosti ve službě Boží; pěstují mlčenlivost a samotu, aby se vyvarovali každé nejmenší urážky Boha a prodlévání jejich bylo v nebesích; věnují se bohoslužbě a úkonům zbožnosti, modlí se a rozjímají o životě a utrpení Kristově, ovšem nikoli lákáni jsouce zvědavostí ani citovou sladkostí, nýbrž aby tím jasněji poznali svou špatnost a Boží dobrotu a milosrdenství, aby se den ze dne více a více rozněcovali v lásce k Bohu a v nenávisti k sobě, aby sebe zapírali a s křížem svým Syna Božího následovali; často užívají svatých svátostí ku větší slávě božské velebnosti, aby se důvěrněji spojili s Bohem a načerpali nových sil proti nepřátelům.“ (str. 12)
„Avšak z jejich života a mravů dá se snadno poznati, v kolika omylech vězí a jak velice jsou vzdáleni od té dokonalosti, kterou hledáme. Neboť chtějí míti v každé věci, ať důležité ať bezvýznamné, přednost před ostatními a býti pokládáni za něčeho vyššího, lepšího, stojí tvrdošíjně na svém mínění, žijí podle své vlastní přirozenosti a velmi houževnatě lpí na všech svých žádostech, starostlivě a pilně pozorují a kárají slova a činy jiných, ačkoli při vlastních jsou slepí.“ (str. 13)
„Jestliže bys mimo to třeba jen dost maličko zlehčil jejich pověst, pro niž sami o sobě velmi skvěle smýšlejí a – jak si náramně libují – něco znamenají u jiných, nebo je odtrhl od zbožných cvičení, která konají jen ze suchého návyku, tu jsou nanejvýš pobouřeni a sklíčeni nenapravitelným neklidem mysli.“ (str. 13)
„Neboť v žádném případě, ať nešťastném či šťastném, nechtějí se odevzdati a pokořiti pod mocnou ruku Boží, nespokojujíce se nevyzpytatelnými, ale přece vždy spravedlivými úradky Božími…“ (str. 14)
„Věz tedy, že nespočívá v žádné jiné věci leč v poznání dobroty a velikosti Boží a naší nicoty a náklonnosti ke všemu zlému; v lásce k Bohu a nenávisti k sobě; v našem podrobení se nejen Bohu, nýbrž i pro jeho lásku všemu tvorstvu; v přemáhání všech našich žádostí a v naprostém odevzdání do Boží vůle: mimo to vše toto nutno prostě i vůlí přijmouti i skutkem naplniti z pouhé touhy jemu se líbiti a posléze se zřetelem k tomu, že Bůh nejen chce, nýbrž i hoden jest, abychom mu takovou lásku a poslušnost osvědčovali.“ (str. 14)
„A poněvadž dychtíš-li po vrcholu takové dokonalosti, je ti třeba působiti na sebe samu dlouhotrvajícím násilím, abys rázně vykořenila a zcela odstranila všecky své veliké i malé vášně, musíš se k tomu boji vyzbrojiti statečnou vytrvalostí; neboť korunováni bývají jen velmi stateční bojovníci.“ (str. 15)
„Neboť napneš-li všecky své síly k tomu, abys potlačila a zničila všecky své nezřízené žádosti, tužby a chtíče, prokážeš tím Bohu větší potěšení a poslušnost, než kdybys se do krve ztýrala důtkami a náramně dlouho se postila a přivedla tisíce lidí na cestu ctnosti, ale při tom hověla některé z neřestí právě jmenovaných.“ (str. 15)
„[…] že je ti třeba podniknouti neustálý a velmi prudký boj proti sobě samé. Čtyři nejspolehlivější a nejvýš potřebné zbraně musíš si opatřiti, abys v tomto duchovním boji slavně zvítězila. Ty jsou: nedůvěra k sobě, důvěra v Boha, cvičení, modlitba.“ (str. 16)
„Nedůvěra k sobě, milá duše, je ti v tomto boji tak velice potřebná, že bez ní zcela určitě nejen nedosáhneš touženého vítězství, nýbrž ani nejmenší ze svých vášní nepřemůžeš.“ (str. 17)
„[…] že od nás nemůže nikdy nic vyjíti, ani zbožná myšlenka, která by se mu líbila.“ (str. 17)
(O nedůvěře k sobě) „Uvaž a uznej svou bezcennost a nicotnost a že svými silami nemůžeš vykonati žádné dobro, jímž by sis zasloužila vstoupiti do království nebeského.“ (str. 18)
„Když tedy zhřešíš, obrať ihned svou mysl k tomu, abys pokorně sebe samu poznala, a pros úpěnlivě Boha, aby nad tebou vylil pravé světlo sebepoznání a udělil ti plnou nedůvěru k sobě samé, nechceš-li opravdu znovu hřešiti a býti jednou zachvácena ještě větším pádem.“ (str. 19)
(O důvěře v Boha) „Budeme-li uvažovati a okem víry pohlížeti na nekonečnou Boží všemohoucnost a moudrost, již není nic nemožného a nesnadného, a ježto dobrota jeho je neomezená, že jest ochoten a připraven z nevýslovné své lásky dáti nám v každé hodině a v každém okamžiku vše to, čeho potřebujeme k duchovnímu životu a dokonalému vítězství nad sebou, jen když se s důvěrou vrhneme do jeho objetí.“ (str. 20)
(O důvěře v Boha) „Nevloží ji na svá ramena a nesvolá všechny sousedy a anděly nebeské ke společné radosti?“ (str. 21)
„[…] že ještě nikdy nikdo nebyl zahanben a oklamán nadějí, jestliže ji kladl v Boha.“ (str. 21)
„Abys té sebedůvěře co možná nejvíce unikla a konala vše s nedůvěrou k sobě a s důvěrou v Boha, je nutno, aby úvaha o vlastní slabosti přecházela do úvahy o Boží všemohoucnosti a obě aby předcházely naše činy.“ (str. 22)
„[…] neboť kdo z největší části sobě nedůvěřuje a v Boha silně doufá, pochybí-li někdy, ani nežasne ani se proto nesouží a netrápí, předobře věda, že to nutno přičísti své slabosti a malé důvěře v Boha.“ (str. 23)
„[…] a jedna pokračuje ve svém díle s pocitem veliké, avšak klidné a tiché bolesti nad urážkou Boží a s větším duševním klidem, jednak s pevnějším předsevzetím vůle stíhá své nepřátele až k úplnému zahlazení.“ (str. 23)
„[…] a jestliže snad pochybí, jakkoli z toho má pocit bolesti, přece není ani znepokojen ani se nediví, neboť dobře ví, že se mu to přihodilo jen z jeho ubohosti a slabosti, kterou rozumně poznává jasným světlem pravdy.“ (str. 25)
„[…] přece ať nikdy nepřestává doufati v Boha, ať nezahazuje zbraně a neustává od duchovních cvičení, nýbrž ať tím statečněji ze dne na den bojuje s nepřítelem;“ (str. 27)
„Neboť pak je rozum svobodný a prozíravý, ježto dosud není zatemněn žádnou vášní, a může jak poznati pravdu, tak rozeznati zlo, ztajené ve zdánlivé rozkoši, i odhaliti dobro, jež přichází pod rouškou zla.“ (str. 30)
„[…] nepřej si nic jiného znáti než Krista Ježíše ukřižovaného, jeho život a smrt a co od tebe požaduje.“ (str. 32)
„Hleď se tedy co možná nejdříve léčiti z tak nebezpečné pýchy, dříve než pronikne tě docela. Otup poněkud ostří svého rozumu; svůj úsudek rád podřizuj úsudku jiného; z lásky k Bohu hleď býti zcela prostičká a budeš moudřejší než Šalamoun.“ (str. 34)
„Když se ti naskytne nějaký předmět, který Bůh chce, nekloň se svou vůlí k jeho chtění dříve, než pozdvihneš mysl k Bohu, abys poznala, že se mu líbí, abys ten předmět chtěla, poněvadž tak sám přikazuje, a jen aby ses mu líbila.“ (str. 36)
„Neboť kdykoli se na Boží podnět a s touhou Bohu samému se líbiti pouští do nějaké věci, nedychtí po ní zajisté více než po jiné, nýbrž chce ji míti pouze tak, jak se zlíbilo Boží velebnosti, aby ji měl, a to s těmi okolnostmi a v tom čase, jak se Bohu líbí; a ať ji pak dosáhne či nikoli, přijme to s tichou a klidnou myslí; neboť ať to dopadne jakkoli, on dojde toho, co zamýšlel, a dosáhne účelu, jímž mu bylo pouze Boží zalíbení.“ (str. 38)
„A čím hlouběji častěji se budeme zabývati úvahou o nekonečných zásluhách Božích, vzbudí vůle tím vřelejší a častější úkony, o nichž jsem se zmínil, a tak utvoříme si snáze a rychleji zvyk a trvalou schopnost konati vše se zřetelem a z lásky k onomu Pánu, jenž samojediný je hoden, aby se mu taková úcta prokazovala.“ (str. 39)
„[…] žádáme-li si něčeho pouhým citem, toho vlastně nikdy vskutku nechceme, dokavad se ke chtění té věci nenakloníme vyšší vůlí.“ (str. 42)
„Svědomitě tedy dbej a vynalož všecko úsilí, abys potlačila i slabá a mírná, neřku-li silná a prudká hnutí jakékoli vášně; neboť ona první připravují pád do prudších, druhá pak v nás tvoří hříšný návyk.“ (str. 48)
„Opět pravím: Nesmí se ti protiviti boj; neboť je třeba uvědomiti si, v jakém jsme všichni závazku Bohu sloužiti a Jemu se líbiti, a jaká nutnost boje jest nám uložena, když se mu nemůžeme vyhnouti jinak než zraněni a zničeni; ba dokonce i kdybys chtěla prapor svého Boha jako zběh a zrádce opustiti a vrhnouti se v náruč světu a oddávati se tělesným rozkošem, bude ti přece ještě i tu třeba projíti různými boji, ať chceš či nechceš, a žádati si tolik zajisté protivných věcí, že ti hodně často zvlhne čelo hojným potem a smrtelná muka sevřou ti srdce.“ (str. 56–57)
„Nedůvěřuj si příliš, třebas ani nepociťuješ ani jsi nepociťovala smyslného pokušení po tolik let, v nichž ses velmi často stýkala s velmi mnohými lidmi, neboť zlořečená tato neřest v jediné hodině vyrve nám to, co za dlouhá léta nemohla dostati, a často své nástroje tajně nachystá a tím nebezpečněji škodí a tím nezhojitelněji zraňuje, čím přátelštěji se chová a čím menší vzbuzuje podezření.“ (str. 61)
(V boji proti tělesnosti) „[…] chraň se zahálky, pečlivě a horlivě zaměstnávej se myšlenkami a prací, jež jest přiměřena tvému stavu.“ (str. 62)
(V boji proti tělesnosti) „[…] obrať se v modlitbě k Bohu a co možná nejvíce se vyhýbej stykům, jež mají v sobě třeba jen slaboučký stín nebezpečí.“ (str. 63)
„Uvažuj tedy častěji, že jediné pozdvižení mysli k Bohu a pouhé pokleknutí k jeho cti má větší cenu než všechny poklady světa, a kolikrátkoli sebe a své nezřízené vášně násilně přemáháme, že andělé z království nebeského přinášejí duši naší věnec slavného vítězství.“ (str. 68)
„Vidíš tu chybu, hledej tedy proti ní lék! Bedlivě dbej a chraň se toho, abys nenechala své smysly příliš volně těkati a zabíhati tam, kam chtějí, a neužívej jich tam, kde je pouhý požitek a nepřivádí tě k tomu nějaký správný cíl nebo užitečnost nebo nutnost;“ (str. 71)
„Když si všimneš, že se zabýváš pozorováním věcí, v nichž září vznešená Bytost, uvaž ve svých myšlenkách nicotnost tvora a zdvihni svůj duševní zrak ke svrchovanému Stvořiteli, který je tam přítomen a udělil jim ono bytí, a pouze v Něm hledej rozkoš a pronášej takováto slova: ‚O božská podstato, nejvyšší předměte všech tužeb! Jak se vskutku raduji, že ty jediná jsi nekonečným původcem všech stvořených bytostí!‘“ (str. 72)
„Patříc na slunce, vzpomeň, že duše tvá je nad ně světlejší a krásnější, když jen je v milosti svého Stvořitele, jinak že je ošklivější než temnoty pekla a více opovržení hodná.“ (str. 77)
„Pohlédneš-li k obloze, jež se nad tebou klene, ať tvůj duševní zrak vystupuje dále, ať pronikne až do ohnivého nebe, a nad tím se zamysli, nad místem, jež ti je připraveno za věčný a blažený příbytek, budeš-li jen tráviti tento svůj život v nevinnosti.“ (str. 78)
„Při chůzi si vzpomeň, kolik uděláš kroků, o tolik že se blížíš ke smrti.“ (str. 78)
„Když pojmeš ve své mysli nějaký dobrý záměr, ptej se hned v duchu Boha a snaž se poznati, zda pochází od Něho, a vzdávej Mu za to díky.“ (str. 79)
„Neveď, prosím, dlouhých řečí s těmi, kteří tě neradi poslouchají, aby ses jim nezprotivila; rovněž ne s těmi, kteří tě poslouchají rádi, abys nevybočila z mezí skromnosti.“ (str. 82)
„Hleď, abys nemluvila příliš ohnivě ani příliš povýšeným hlasem, neboť obojí jest velmi protivné a je známkou domýšlivosti a marnivosti.“ (str. 82)
„Nikdy, leč dohnána jen nutností, nemluv o sobě, o svých záležitostech a svých příbuzných; jestliže to musí býti, hleď to odbýti krátce a stručně.“ (str. 83)
„Mlčení jest nejmocnější oporou a silou v tomto duchovním boji a jistou nadějí ve vítězství. Mlčení je milé tomu, kdo sobě nedůvěřuje a doufá v Boha; je strážcem svaté modlitby a podivuhodným pomocníkem při cvičení ve cnostech.“ (str. 83)
„Jako je nutno ze všech sil se vynasnažiti, abychom zase nabyli duševního klidu, jestliže jsme jej někdy ztratili, tak je třeba věděti, že žádný případ nám jej nikdy nesmí právem odníti nebo třebas jen maličko porušiti.“ (str. 85)
„[…] budeme-li plniti Jeho vůli, přejdeme s klidnou a jasnou myslí přes všecky trpkosti a bolesti tohoto života.“ (str. 85)
(O touhách) „[…] jejichž klam se mimo jiné známky dá velmi snadno poznati podle toho, že nás olupují o duševní klid.“ (str. 86)
„Za druhé obrať svou mysl k Bohu a se zavřenýma očima a bez myšlenek na něco jiného přijmi to vše z milosrdné ruky Boží prozřetelnosti, ježto je v tom plno výhod, jichž v tom čase právě ještě neznáš.“ (str. 88)
„Čtvrtý druh lsti, jíž na nás ničemný duch útočí, právě když nejvíce přímo vystupujeme ke ctnosti, jsou přemnohé zbožné touhy, jež v nás vzbuzuje, abychom od cvičení ve cnostech klesli do hříchu.“ (str. 100)
„Usiluješ-li na příklad (abychom zůstali u téhož příkladu) o získání trpělivosti, není dobře, aby ses stránila těch osob, skutků a myšlenek, jež tě ponoukají k netrpělivosti. Nevyhýbej se tedy stykům s některými lidmi, protože je ti to nemilé, nýbrž jednajíc a stýkajíc se se všemi, s nimiž máš co činiti, měj stále vůli připravenou a ochotnou ke snášení vší nechuti a obtíže, jež z toho může vzejíti; neboť budeš-li se chovati jinak, nikdy si nepřivykneš trpělivosti.“ (str. 120)
(O posuzování) „Nejlepším prostředkem proti tomu jest, aby ses zabývala nutnými záležitostmi vlastní duše, neboť můžeš denně více a více pozorovati, že máš tolik co činiti a zabývati se sama sebou, že ti nezbývá ani času ani vůle pozorovati a posuzovati skutky svých bližních.“ (str. 135)
„Dále Mu vzdávej díky neustálé, uvažujíc, že je dobrý, moudrý a lásky hodný stejně tak, když ti něco odepře, jako když od Něho něco obdržíš; a ať se stane cokoliv, vytrvej pevně a radostně v pokorném podrobení se Boží prozřetelnosti.“ (str. 141)
„[…] velmi pozorněji rozjímej o smrti; neboť až přijde, nebudeš se jí pak tolik báti a mysl tvá bude volnější a schopnější k boji.“ (str. 186)