Bajky a podpovídky

by Karel Čapek, Milan Hegar (Cover)

Chronologicky uspořádaný výbor z autorovy novinářské žně z let 1925-1938. Je to oslnivý kaleidoskop myšlenek, nápadů a postřehů, jež jsou stejně vtipné, bezprostředně působivé, útočné a výchovné ať se obírají člověkem, zvířetem, přírodou, věcmi, dějinami, literaturou, anebo reagují na politické dění a mobilizují lidi i svět proti válce.

Genres: Czech Literature

236 pages, Hardcover

First published January 1, 1946

About the author

Karel Čapek is one of the the most influential Czech writers of the 20th century. He wrote with intelligence and humour on a wide variety of subjects. His works are known for their interesting and precise descriptions of reality, and Čapek is renowned for his excellent work with the Czech language. His play R.U.R. (Rossum's Universal Robots) first popularized the word "robot".

(Arabic: كارل تشابك) (Hebrew: קארל צ'אפק) (Japanese: 카렐 차페크) (Russian: Карел Чапек)

Reviews

[Michal Kolacek · Rating 5 out of 5]

Těžko se píše zamyšlení lepší, než jaké roku 1961 sepsal Ivan Klíma v doslovu mého vydání. Přesto, alespoň pár mých osobních postřehů...

Čapkovy bajky vlastně ani nejsou bajky – zvířata totiž jednají sami za sebe, čímž trefně glosují a relativizují lidský pohled na svět, a tak se odkazují na motiv jeho známé noetické trilogie, totiž poznání sebe sama skrze porozumění druhým.

A jeho podpovídky? Ty jsou klasicky čapkovské – milými příběhy s malebnou češtinou předávají (vlastně vcelku jednoduché) myšlenky na témata každodenního života, vztahu jedince a společnosti, pacifismu. Jsou pak často zakončeny hlubokým morálním zobecněním, dokreslené oním metaforickým dějem, bez něhož by ztrácely na působivosti a účinnosti.

Hodnotím nakonec také jako výbornou volbu editora celou knihu sestavit chronologicky. Pozorný čtenář tak může docenit vliv společenských událostí na Čapkovy myšlenky a pocity, zrcadlící se v jednotlivých (mini)příbězích. Kniha se tak stává až překvapivě autobiografickou.

Nejvíce to lze pocítit v poslední, teskné podpovídce Deset centavos, napsané v roce 1938 měsíc před Čapkovou smrtí, kdy z něj propaganda udělala úhlavního nepřítele československého lidu a většina přátel ho zavrhla.

Cvak. Pan Varga ani nemohl najít věšadlo telefonu. Tak to byl nejlepší přítel. Jak se tak všechno může změnit! Zařiďte se podle toho – ale jak? Jak se má zařídit člověk na to, že ho někdo nenávidí? Má snad taky začít nenávidět, nebo co? A jak se má zařídit na nenávist, když se po celý život učil milovat?

Povídka se pak ale stočí k obyčejné situaci a končí:

Když pak Varga vystupoval, lidé v tramvaji mu přátelsky kynuli; i čtenáři novin zvedli oči a bručeli: "Adios, senhor!"

Nezdolná víra Karla Čapka v lidské dobro a individuální zodpovědnost v chaosu zůstávají stejně silné a inspirativní i po téměř století.

[Zbigniew · Rating 5 out of 5]

Bajki i Przypowiastki, polskie wydanie 1983. Cudne uzupełnienie Księgi Apokryfów. Minimalizm Bajek upodabnia je do aforyzmów, ale pozostają bajkami jednak z powodu zwierzęcej perspektywy, ale również i perspektywy przedmiotów i pojęć. Prawda Čapka ma charakter względny – jest bowiem zawsze prawdą kogoś. Bajka „Wiadomość z pobojowiska”: Nasze bohaterskie natarcie gazem powodowało tchórzliwą ucieczkę hord tubylców.

[Luigi Peninsula · Rating 5 out of 5]

Vynikající postřehy o maličkostech všedního dne, stejně tak podpovídky, které jsou vtipné a zahřejí u srdce.

[Keruonedz · Rating 3 out of 5]

Housenka vědecká:
Haha, ze mne že bude motýl? Babské pověry, pane. Pouhé iluze. Pohádky pro děti. Je vědecky zjištěno, že v nás housenkách jsou samá střeva a žádná křídla. Žádná barevná křídla. Pojde se a konec.

Moucha:
Ba, špatné časy. Ale za války, holky, to bylo krásných mrtvol!

Oblázek:
Dopracoval jsem se vnitřně k tomu být oblázkem.

Tulipán krasocitný:
Fuj! Kdopak by mluvil o hlíně!

Neutrál:
Neutralita? To znamená vydělávat na válce, kterou vedou jiní.

Najedený:
Ono se to s tou bídou na světě hrozně přepíná. Není to tak zlé.

Stádo ovcí:
Aspoň se ten vlk dřív nažere, když se mu nebudeme bránit.

Protest:
Žalujeme civilizovanému světu, že náš barbarský nepřítel, místo aby přijal naše podmínky, nechává dál od našich letců pobíjet své ženy a děti.

[Amálie · Rating 5 out of 5]

Bylo to tak přirozené a půvabné, jako když skáče kůzle nebo štěně si honí ocásek.
Zkrátka vznešeně prosté.