Románová klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.
V sedmdesátých letech 19. století zničila ohromné rozlohy šumavských lesů vichřice. Tato kalamita však nezpůsobila jen hmotné škody - paradoxně totiž vzápětí přinesla místním lesním dělníků a ostatním usedlíkům nečekaný, avšak jen dočasný blahobyt. Kvůli řádění kůrovce vznikla potřeba co nejrychleji zpracovat dřevo v napadených porostech. Rozkladná moc rychle nabytého bohatství však neblaze zasahuje do tradičního způsobu života šumavských starousedlíků; jejímu zničujícímu vlivu dokážou odolat jen ti morálně nejsilnější.
Karel Faustin Klostermann [klostrman], též pseudonymy Faustin, Doubravský, (13. února 1848 Haag am Hausruck – 16. července 1923 Štěkeň), byl český spisovatel s regionálním zaměřením na oblast Šumavy. Představitel realismu a tzv. venkovské prózy, jehož sebrané spisy obsáhly přes čtyřicet svazků románů, povídek, črt, fejetonů a skic, i část soustavných pamětí.
Karla Klostermanna jsem začal číst na dovolené na Šumavě. Zatímco jsem večer vstřebával zážitky ze Srní, Kvildy a Modravy, četl jsem o těchto místech příběh 150 let starý. V ráji šumavském je příběh o zpupnosti, pýše a mamonu a vlastně je to příběh, který ani po těch letech nezestárnul. Kniha určitým způsobem navazuje na jinou Klostermannovu knihu - Ze světa lesních samot. Ta popisuje Šumavu před ničivou kalamitou, V ráji šumavském po kalamitě.
Číst Klostermanna vyžaduje zpočátku menší úsilí, protože se musíte přeorientovat na stylistiku a jazyk té doby. Pro někoho, kdo je navyklý číst pouze současnou beletrii (a to ještě osekanou na dřeň) to může být problém. Ale Klostermann píše velmi čtivě a jeho příběhy vás dovedou pohltit. O to víc, když popisuje něco, co znáte :) Byl jsem spokojený a vlastně dost nadšený. I když příběh, který Klostermann popisuje patří spíš do limonádové literatury, v jeho podání to je slovní koncert.
Přiznám se. Klostermanna jsem programově před 55 lety sklil a ignoroval. Četl jsem jiné frajery, Hrabala, Škvoreckého, Rilkeho, Weinera, Kafku, Ferlighettiho a Baudelaira... Přece se nebudu zabývat nějakou zastaralou vyčpělou literaturou. Jak já jsem se mýlil. Karel Klostermann je vynikající. Tak krásný jazyk a tak krásně vykreslené příběhy. Zas po delší době kniha, kdy mi bylo líto, že končí. Karle promiň, že jsem tě ignoroval.
Asi druhá nejznámější kniha Karla Klostermanna popisuje události po památné ničivé vichřici, která postihla Šumavu roku 1870 a poničila obrovské množství lesů. Pro místní to překvapivě nebyla katastrofa, ale naopak dar z hůry. Takové množství dřeva bylo třeba vytěžit a prodat. Na Šumavu přicházeli noví lidé za prací, dokonce i zdaleka, z Itálie, zakládaly se nové pily a továrny, splavovalo se dříví, ale hlavně se tahalo voly a kdo měl povoz, byl brzy bohatý. Katastrofa paradoxně udělala ze Šumavy ráj na světě. Ale s penězi přišla i namyšlenost, zpupnost, lakota, odcizili se lidé, kteří si byli rodem blízcí. A jak už to tak bývá, ten, kdo se v době hojnosti pramálo staral o budoucnost a choval se nehezky k blízkým, ten na to, když časy ráje přešly, zase doplatil.
Kniha je sice psána lehce archaickým jazykem, ale dá se na to velmi snadno zvyknout a je pak radost číst o těch lidech, kteří na drsné Šumavě kdysi žili a hospodařili. Mám Šumavu velmi rád a rád se tam vracím. Musel to být krutý a těžký život, když tam ještě nevedly pořádné cesty, lidé bydleli někdy i hodiny chůze od sebe, ve výškách kolem 1000 m.n.m. se toho moc vypěstovat nedalo, noční teploty nezřídka i v letních měsících klesaly, a i dnes klesají, pod bod mrazu a zimy jsou tam velmi dlouhé.
Poutavý příběh napsaný archaickou češtinou konce 19. století a poukazující na přísloví, že pýcha předchází v pád. Celá rodina Podhamerských mi byla nesympatická. Kniha popisuje krásy Šumavy a dřevaře s jejich rodinami. Nalezneme zde bohatší, chudší, skromné stejně jako nabubřelé a domýšlivé. Každopádně jsou postavy zajímavé a uvěřitelné.
Lehce nabyl, lehce pozbyl... Smutný, ale krásný příběh o bezbřehé lidské chamtivosti. Moc doporučuji poslechnout román jako rozhlasovou dramatizaci z roku 1991. Šumava je krásná, drsná a neodpouští. Šumava je láska ♥ Cesty přes Kvildu, Srní, Zhůří už nikdy nebudou stejné ♥
Millions of trees fallen in a 6-hour windstorm. The catastrophe is followed by another - a bark beetle attack. People of Šumava first believe it is their chance to earn more money. The main character - the only one Podhamerský - is rightly punished for his arrogance.