1) Na rozdíl od jiných živočichů o svém zániku víme. 2) Podmínkou lidského štěstí je přijetí nějaké filozofie, která náboženství nahrazuje. 3) dance macabre - tanec smrti 4) Prach jsem a v prach se obrátím. 5) „Líp se umírá těm, co sami sebe přijali i s těmi chybami, než těm, kteří se pořád a pořád hájí, vysvětlují ostatním, co udělali a co udělat měli a proč to neudělali.“ 6) Smrt není jen fyzický konec těla, ale konec všech mých plánů, projektů, vztahů k ostatním lidem. Vše končí okamžikem smrti. 7) Erich Fromm - „věčný kojenec“ = A tak jako novorozenec, i on se přisává na druhé, vlastně parazituje na svém okolí.
čtivě a ryze napsaná kniha. sociologický a antropologický pohled na smrt, ale zároveň i ten lidský, plný otázek, které se bojíme položit, odpovědí, které nechceme slyšet, věcí, které nikdy nezměníme. při čtení jsem si uvědomovala svůj vlastní přístup ke smrti a její přítomnost třeba v aktuální části mého života. myslím, že je pro mě knížka takovým otevřením dveří do komplexnějších děl o smrti.
Četla jsem hned po rozhovorech s Marií Svatošovou. Čekala jsem víc, kniha mi přišla v nějakém ohledu jednoduchá, od autorky jsem čekala více. Přečetla jsem, ale neumím pojmenovat nic, co bych si odnášela.
Tak moc potlačené téma smrti je zde rozebrano věcně, bez obav. Autorka rozebírá spíše jak k tomuto tématu přistupujeme a jaké to plodí problémy, otázkám proč byla smrt takto vyhoštěna se věnuje méně. To ale není vůbec potřeba. Za mě jedno velké wow
Vynikajúco podaná téma smrti - čo zomierajúci prežíva, ako k nemu pristupovať a čomu sa vyhnúť. Samozrejmé sú narážky na diela svetovej literatúry a autorkine úvahy
Buranie tabu o smrti. Preco sa o nej nerozpravame a co nam to sposobuje. Kladie mnozstvo otazok a hoci malo odpovedi, stale je vyborna na zamyslenie a prekonanie strachu zo smrti.