Volné pokračování úspěšného autorova románu Plástev jedu. Představte si svět, který je tak přelidněný, že celý povrch kontinentů je zastavěný až do výšky několika set metrů, svět věčné tmy anekonečného zmaru, v němž vedle lidí žijí zmutovaná zvířata a degenerované rostliny.Nepříliš vhodné místo pročlověka. A přesto zde žijí v rodovém zřízení tisíce lidí. Mezi nimi i dvojčata Kastor a Polydeukés, které od sebe rozdělí nešťastný sled událostí. A existují také lidé, kterým je tajemná společnost žijící na dně plástve trnem v oku a hledají prostředky, jak ho dobýt a rodové klany zlikvidovat. Pár tisíc takřka bezbranných primitivů údajně ohrožuje pohodlný život milionů, žijících v blahobytu v horních sférách plástve. Jedinou nadějí pro vítězství ve válce, které má zajistit nadvládu vyvolených, je právě Kastor. Ale Kastor je současně jedinou nadějí svého kmene…
Josef Pecinovský (1946), v osmdesátých letech jeden z nejpopulárnějších autorů české fantastiky, se v posledních několika letech opět vrací na literární kolbiště. Základ jeho tvorby tvoří pochmurné dystopické příběhy plné akce.
Narodil se ve Varnsdorfu a vystudoval Střední průmyslovou školu chemickou v Ostravě. Pracuje jako učitel odborných předmětů na SOŠ a SOU ve Štětí.
V české literární sci-fi a fantasy scéně je jedním z nejzkušenějších autorů, kterého zejména starší čtenáři znají jako autora řady humoristických i akčních povídek a románů. Většina jeho kratších prací vyšla ve sbírkách Abbey Road (1991) a Házím ti laso, kamaráde (1999). Jakožto romanopisec debutoval titulem Plástev jedu (1990).
Podruhé jako beta poslech připravované audioknihy. A zas se mi to líbilo a zas mě štve, že je utnutý konec a mám si sehnat ten další díl :)
Asi ještě lepší než Plástev. Ale nutnost pokračovat dalším dílem se mi nelíbí :). Tohle fakt mohlo vyjít obojí v jednom! Rozjelo se tu pár linek, které mě opravdu dál zajímají, takže jdu shánět Děti plástve II.
První díl Pláství mě fakt bavil a tak jsem byl zvědav na pokračování. Děti plástve je rozděleno do dvou knih, ale vzal jsem to najednou. Oproti prvnímu dílu mi moc nesedl autorův styl vyprávění a mnoho dějových linek i nezajímavých postav. Ale pořád jsem zvědat, kam se bude děj ubírat, takže se v pokračování k Plástvím vrátím.
Kdysi jsem na palmknihach našel kus textu z plástve jedu, ale tehdy jsem si myslel, že jde o povídku. Až teď při vydání těchto pokračování jsem zjistil, že to nebyla povídka, ale začátek famózního příběhu, proto jsem se těšil na jeho pokračování. Bohužel jsem se ale až do 3/4 nějak nemohl vpravit do děje. Připadalo mi, že se neustále objevují nové postavy, neustále se něco opisuje a viceméně se nic neděje. Až ke konci konečně nabral děj ten správný spád a doufám, že další díl už v tomhto tempu a přímé linii poběží až do konce.
"Svět je přelidněný. Začalo se žít v takzvaných plástvích, vystavěných do výšky několika set metrů. Plástev je rozdělena do různých sfér (např. obytné nebo výrobní)."
Stylem se od Plástve jedu moc neliší, nesedlo mi to. Rytmus vyprávění byl nějaký divný, do nikoho jsem se nevžila a některé charaktery byly dost schematické, prostředí mě nevtáhlo a neoslovilo. Víc popisu na úkor ukazování. Připadalo mi to emočně ploché a nevěrohodné.
Hmm jak to napsat nějak citlivě ? Od špičky české SF jsem čekal opravdu mnohem víc, než přiběh který dnes najdete v každé druhé knížce. Moje dojmy : nevyužitý potenciál vynikajícího prostředí/pokus dojení už vydojené krávy/pošpinění jména vskutku kultovní SF (Plásten jedu).