Slibovali jim půdu, a dostali jen dřinu. Volyňští Čechové, kteří na konci devatenáctého století přesídlili do carského Ruska, na území dnešní Ukrajiny, dřou tvrdě od úsvitu do soumraku, aby se uživili, žení a vdávají se z povinnosti a umírají mladí. A osud jim připravuje jednu ránu za druhou – hladomory, války, epidemie, politiku… Román je působivou, mrazivou, ale zároveň dojímavou románovou kronikou, ukazující na pozadí nelítostných časů v první polovině dvacátého století drsný a krutý život několika generací české rodiny, která se odstěhovala za vysněným blahobytem – a dostala jen utrpení a pocit vykořeněnosti, protože vrátit se už nebylo kam…
Volyňská rapsodie mne zaujala svojí anotací a i přes určité trable, které jsem se čtením měla, nakonec hodnotím docela vysoko. Pro mne osobně je kniha přínosná hlavně tím tématem, kterým se zabývá, a tím je život volyňských Čechů na pozadí historických událostí a jak tyto události měly na život těchto lidí vliv. Je to téma, které je pro mne v literatuře nové a tudíž tak pro mne i nosné. Takže pokud jste na tom jako já, o tomto tématu jste v literatuře ještě nic nečetli a i to téma jako takové je v rámci historických reálií pro vás neznámé, mohu tuto knihu doporučit. Protože byť se stále pohybujeme na poli beletrie, nějaký základní historický rámec tu čtenář podle mého získá. Autorka umí psát velice čtivě, umí dobře zachytit atmosféru a čtenáře vtáhnout do děje. Přesto jsem bojovala s jednou věcí, a tím bylo větší množství postav, jejichž osudy jsou navzájem velice propojené. A já se prostě občas dost ztrácela v tom, kdo je kdo a kdo je s kým jak příbuzný. To, že se pak některé postavy jmenují stejně nebo podobně, mi v tomto ohledu moc nepomáhalo - spíš naopak. Jinak ale vlastně této knize nemám moc co vytknout. Za sebe tak určitě doporučuju. Je mi vlastně skoro až líto, že tato kniha není moc vidět, tu pozornost by si jistě zasloužila. Tato kniha mne velice mile překvapila a paní autorce děkuji za zajímavý čtenářský zážitek a za rozšíření mých čtenářských obzorů.
*3,75Kniha rozhodně není špatná a není ani trhákem. Není to kniha, kterou byste chtěli mít trvale v knihovně. Veskrze stačí jen jedno její přečtení. Informativně je nicméně přínosná a pokud jste toho z této oblasti moc nepřečetli, budete možná překvapeni. Z jiné strany... Po Kočičích životech to bohužel nemá šanci. Svým způsobem jsem četla asi 6 knihu v podobném ladění. Každá byla o jiné obci.. jedna byla polská, česká, ukrajinská, židovská... pohledy z různých stran... faktem je, že Ukrajina zjevně před příchodem Čechů žila hodně zaostale. Tyto informace se prostě opakují. Dokonce ani Polsko je zrovna moc neobohatilo a neposunulo . Všechno pozitvní bylo spojeno s Čechy. Ať vezmete jakoukoliv knihu. Nicméně společné je to, že to je bezútěšné hledání klidu a lepších vyhlídek a ... a víte, jak to všechno dopadne, když se po 45 dostanou do Česka.
Babička se narodila na Volyni. A je mi neskutečně líto, že jsem vlastně nikdy neměla možnost se jí na život tam zeptat - zemřela, když mi bylo čerstvě šestnáct, ale od svých jedenácti jsem ji viděla jen párkrát. Nevím, jestli by vyprávěla, ale trochu doufám, že ano. Byla to hodně tvrdá ženská, neměla vůbec lehký osud, o to víc je mi líto, že jsem se jí nikdy nemohla vyptat...
Knížka je to těžká - i když znám valnou část reálií, přece jen mě spousta věcí překvapila. To, jak moc byla Ukrajina zaostalá, když tam Češi na přelomu 19. a 20. století přišli. Jak ve své podstatě zůstala zaostalá i v dalších desetiletích.
Bohužel někdy kniha jen klouže po povrchu, některá témata by mě zajímala mnohem víc, například 20. a 30. léta, která jsou v knížce popsaná jen letem světem, doba hospodářské krize atd. Na druhou stranu - aspoň mám co zjišťovat...
Krásný a smutný román o těžkém životě Čechů na ukrajinské Volyni. Jakkoliv jsou houževnatí a prokazují neuvěřitelně silnou vůli, dějiny je nemilosrdně drtí a jedno neštěstí střídá druhé. Po hrůzách, které zažijí od Němců i banderovců, se po druhé světové válce většina rozhodne vrátit do vytoužených Čech. Naděje na lepší život se ovšem opět rozplynou, neboť přichází rok 1948…
I had bigger expectations. An intriguing topic, covering 1870 - 1950, when the Czechs had to return from Ukraine back to CR. But I feel a bit lost in the characters.