Dvě podstatný pochvaly: zápisky čtyř případů jsou příjemně detailní a krutě systematický. Müller navíc sem tam střihne dobrej fórek (ty o Colombovi, třeba) a mě skoro mrzelo, že takovejch mrkanců není v knížce víc. Ruka redaktorova v PŘÍPADECH bohužel absentuje. Zatímco první dvě historky jsou v podstatě suchá policajtština, u bratrů z Tymákova si už Müller víc věří a dokonce sympaticky táhne příběh v dialozích. Celek je ale kvůli tomu kapku rozcuchanej a je na něm znát, že by potřeboval hřeben. Vaz zážitku pak pro mě lámal fakt, že kompletní kvarteto případů jsem nedávno slyšel od Müllera pěkně komentovaný v podcastech Kriminálka a Zloději životů. A já se tak namísto svěží premiéry bohužel začítal do repríz.