Smrtelně nebezpečné ženy a jejich krvavé stopy v historii.
Zločin má i ženskou tvář – a nikdo to neví lépe než Lucie Bechynková, zločinožroutka a spoluzakladatelka oceňovaného podcastu Opravdové zločiny. Čeho všeho jsou ženy schopny? Co je k mnohdy brutálním činům vede? A jak vypadá osobní i pracovní život policistky, soudní psycholožky nebo ředitelky věznice? Poznejte téma zločinu z opomíjeného úhlu pohledu! Zjistíte, že trestné činy spáchané ženami se co do temnoty a krutosti vyrovnají i nechvalně proslulým vrahům.
Opět jsem si nemohla nechat ujít knihu od Lucky Bechynkové. Myslím si, že kniha člověka zaujme samotným názvem. A jsem ráda, že jsem po ní sáhla. Za mě je to nejlepší knížka od Lucky. Líbilo se mi, že se v knize objevují převážně české zločiny a tím, že byly spáchány ženami, je o to zajímavější. Navíc v knize najdete spoustu zajímavých rozhovorů, ze kterých jsem se dozvěděla spoustu informací o tom, jak to funguje v českým věznicích. Je zajímavé číst o tom, jaké je to být ženou ředitelkou věznice, bagařkou nebo třeba soudní psycholožkou. I zločiny Lucka vybrala skvěle. Já rozhodně doporučuji ten poslední, i když ten zrovna není od nás. Ale rozhodně vás i nějakým způsobem pobaví! Určitě knihu moc doporučuji všem fanouškům krimi!
Nevim, jak Lucie vybirala pripady do knizky, nebyly nicim moc zajimave az na jeden spise az vtipny. Rozhovory byly ta zajimavejsi cast, hlavne s byvalou reditelkou veznic. Trosku zklamani:(
Jak tohle hodnotit... Od Lucie Bechynkové jsem četla zatím její detektivku Neodpovídej, kterou jsem hodnotila průměrně. A vlastně to průměrné hodnocení dávám nakonec i tady, byť se nejedná o beletrii, ale o knihu zabývající se reálnými osobami z obou stran zákona - vražedkyň na straně jedné, na straně druhé s ženami bojujícími na straně dobra. Nápad jako takový vůbec není špatný - oceňuji snahu o vyrovnanost - v tom smyslu, že se tu autorka nevěnuje jen těm "špatným", ale že dává prostor i těm lidem, co vyšetřují, zabývají se prevencí atd. Obsahově tedy zajímavý počin, ale za mne však bohužel trochu haprovala ta forma, kterou to bylo napsané. U vražedkyň, o nich autorka píše, by mne zajímalo, jakým způsobem byl proveden výběr - proč se kniha právě věnuje jim a ne někomu jinému? Co se způsobu psaní týče, úplně mi tu neseděl styl psaní. Za mne byl místy dost neučesaný a asi by za mne snesl o něco víc editorské práce. Jako bych četla vyprávění, které někdo někomu vypráví u kafe nebo v hospodě. Takové hodně uvolněné, trochu freestyle. U podcastu, který autorka má s Bárou Krčmovou, se tento styl odvyprávění snese, v mluvné podobě proč ne. Ale v psané podobě bych si to asi představovala trochu víc ukočírované. Rozhovory s vybranými osobnostmi byly zajímavé, bavily mne a asi k nim nemám víceméně větší výhrady. Nevím, do jaké míry to je chyba autorky či v čem přesně byl problém. Ale občas mne zaráželo, jak se na některé otázky dokáží dotazované pěkně rozpovídat a jejich odpovědi působí skoro uvolněně, zatímco u některých odpovědí jsem cítila odtažitost, úsečnost, skoro chlad. Ptala se autorka na nevhodné otázky, na které se těžko odpovídalo? Nebo v čem byl problém? Každopádně nakonec průměrné hodnocení. Koncept knihy samotný vůbec nebyl špatný, ale to provedení a celkové vyznění prostě za mne ne úplně dotažené...
Možná jste si už všimli, že pokud jde o zločiny, vždy se kniha objeví i na mém profilu. Číst o zločinech, vnímat příběhy a děsit se. Ano, někoho děsí horory, mě naopak reálné hrůzy, které se dějí kolem nás.
Když jsem viděla obálku této knihy, nastavila sem si očekávání, která možná odůvodňují mé celkové hodnocení. Podle obálky jsem si vysnila knihu plnou příběhů zločinů provedených ženami. Toto ve mě umocnil i text ohledně smrtelně nebezpečných žen.
A teď k jádru pudla, jak s oblibou říká má kolegyně. Kniha Ženy zločinu je sestavena ze šesti opravdu děsivých příběhů vězenkyň jak z České republiky, tak ze zahraničí. Tyto příběhy na mě působily opravdu silně, například o kapitole Ďáblova dcera jsem přemýšlela i pár dní po a děsila sem se, že jsou na Zemi lidé, kteří nepoznají reálný svět jinak, než přes mříže.
Tyto opravdové příběhy jsou prolínány neméně opravdovými rozhovory s ženami na druhé straně barikády. Psycholožka, dozorkyně, ředitelka věznice…
Zde si nemůžu odpustit menši vložku - vyrůstala jsem v rodině bachařů, jednoho jsem si i vzala a tak mě prostředí vězeňství provází celý život. Konkrétně tedy příběhy dozorkyně a ředitelky pro mě nebyly výrazně zajímavé a myslím, že pokládáním jiných otázek by se dalo dosáhnout i zajímavějšího výsledku. Závěrečný rozhovor s paní ředitelkou mě pak chvílemi až překvapoval určitou dávkou naivity. Věřím ale, že pokud nejste v detailu fungování věznic, neznáte nikoho, kdo v tomto prostředí pracuje - přijdou vám zajímavé i tyto dialogy.
Za mě bych uvítala knihu, která by se věnovala jen ženám na temné straně, kterých by pak mohlo být i více. Knize ovšem nemohu odepřít čtivost, přečteno sem měla za 1 den.
I ženy dokáží naplánovat a posléze zrealizovat chladnokrevnou vraždu. Co je ke spáchání brutálního činu vede? A jak vypadá osobní i pracovní život bývalé ředitelky věznice, policejní psycholožky, vězeňské dozorkyně nebo policistky?
Patřím mezi posluchače podcastu Opravdové zločiny, tohle je ale má první kniha od Lucie Bechynkové, ačkoli jich má vydaných už několik a další se připravují.
O jednotlivých příbězích těch několika málo žen jsem měla docela jinou představu. Čekala jsem, že když jsou napsané, budou probrané do větší hloubky. Přišly mi hodně krátké a celkem rychle odbité. Žádný z těch případů jsem doposud neznala, a o to víc bych ocenila trochu detailnější informace.
Rozhovory byly s velmi zajímavými ženami ve svém oboru. Jsem ráda, že jsem mohla nahlédnout "do zákulisí" některých profesí, se kterými se člověk běžně nepotká a mnohdy ani neví, jaká je jejich náplň.
Na jedné straně tu máme otřesné činy žen a na druhé odpovědi od inspirativních žen, které se pohybují třeba na místech činu, u výslechů nebo v prostředí věznic… zkrátka se dostanou do lokalit, jež jsou lákavé pro všechny zločinožrouty.
Podcast Opravdové zločiny miluju, ale na knížky slýchám ne úplně kladné recenze a chápu proč. Ostatní knížky autorky (až na Neodpovídej) jsem nečetla, ale u téhle jsem měla pocit, že nevyužila svůj potenciál a příběhy byly spíchnuté horkou jehlou.
Příběhy žen s kriminálním pozadím na sebe nijak nenavazují (což nevadí), ale ani nejsou ničím zajímavé. I když, co je v tomhle ohledu zajímavé, že? Zkrátka mi chybělo něco, co by příběhům přineslo přidanou hodnotu nebo bych si po nich řekla "wow"! O některých jsem dokonce už slyšela (buď v podcastu nebo na besedě) a tak pro mě nebyly nijak překvapivé.
Rozhovory se četly jedna báseň, ale i když se Lucka ptá zajímavých žen, které dělají úctyhodnou práci (v pro mě naprosto neznámém prostředí), nijak zvlášť mě nezaujaly. Asi i kvůli mlčenlivosti, ke které jsou zavázány. Ve spoustě věcech se opakovaly a formulace otázek mi někdy přišla bohužel trochu banální.
Knížku jsem měla za dva dny (i s miminkem v náruči) přečtenou, takže musím uznat, že se dobře čte, ale od obsahu jsem nejspíš čekala víc.
Rozhovory se ženami, které jsou nepochybně inspirativní a jejich práce je zajímavá a obdivuhodná. Nicméně nesedlo mi jakým způsobem autorka tyto ženy zpovídala. Kdyby se některé samy více nerozpovídaly, měla jsem pocit, že se toho moc nedozvíme. Kniha také obsahuje několik příběhů žen, které spáchaly trestné činy. Objevují se zahraniční případy a rovněž z našeho území. Za mě bych volila pouze české ženy, které spáchaly zločin, a to v kontextu formátu knihy, kde jsou zpovídány ženy “z druhé strany zločinu” - dozorkyně, forenzní psycholožka, ředitelka věznice apod., které působí/působily v Česku .
Kniha mě utvrdila v tom, že asi nebudu fanoušek opravdových zločinů. Ano, rozhovory byly strašně zajímavě, hlavně ty z ženami, které působily ve věznicích. Ale velmi často, mě mi to narušovaly otázky, které autorka pokládala. Prostě mi nepřišly relevantní, důležité, nebo dobře položené. A zároveň příběhy vražedkyň mi nepřišli dobře zvolené, myslím, že by se daly vybrat zajímavější.
Knihy od Lucky mám ráda, jsem fanouškem OZ, ale bohužel tahle za mě byla slabší. Nápad mít dva typy pohledů za mě super, z rozhovorů mi přišel přínosný bohužel pouze a jen ten poslední - nové informace, zajímavé názory apod. Ty předchozí rozhovory byly takové ploché a nezajímavé. Příběhy byly zajímavější, u toho posledního jsem se i zasmála :-)
Od knihy jsem čekala o mnoho více příběhů. Bylo jich tam jen pár a ani nebyly moc zajímavé. Tato část se dala zpracovat o mnoho lépe. Štvalo mě, že většina knížky byly rozhovory. Kromě jednoho mě tahle část vůbec nebavila a otázky se často opakovaly. Popravdě jsem docela zklamaná
Takove prijemne pocteni o dnesnim vezeni a jak to v nem chodi. Velmi me bavili kratke pribehy o zenach kriminalnicich. Samotne rozhovory take prinesly mnoho.