Hrdinové kapitalistické práce v Evropě jsou pokračováním úspěšného reportážního projektu Saši Uhlové – tentokrát z prostředí východoevropských migrantů, kteří se jako levná pracovní síla vydávají hledat štěstí na západ Evropy.
Téma pracovních podmínek lidí z východu a jihu Evropy, kteří se neuživí v zemích svého původu, je zde zpracováno formou deníku. V něm autorka popisuje, jak se nechávala zaměstnávat v různých odvětvích, která jsou na levné pracovní síle cizinců často postavena. Jedná se o práci v zemědělství (autorka pracovala na farmě v Německu), o práci v ubytovacích službách (konkrétně v irském hotelu, kde se autorka nechala zaměstnat jako pokojská) a nakonec o péči o seniory (v terénních sociálních službách ve Francii).
Oproti reportážím, které vycházely na Alarmu a které byly značně zkrácené, kniha podává mnohem komplexnější obraz životních trajektorií lidí, kteří opouštějí své domovy, aby se uživili. Také je zde detailněji popsáno, jaký vliv má jejich zranitelnost na trhu práce na pracovní podmínky, včetně porušování nejen zákoníku práce, ale i lidské důstojnosti.
Hrdinové kapitalistické práce v Evropě názorně ukazují, že chudí lidé jsou kvůli tomu, aby se uživili nebo aby uživili své děti, ochotni podstupovat strašné věci. A také, že platová nerovnost mezi východem a západem Evropy je dlouhodobě neudržitelná a ohrožuje evropskou integraci.
Jsem nekonečně vděčná, že vznikla podobná kniha. O hrozných a nesmyslných podmínkách práce se totiž nemluví. A nebo mluví, ale mluví pohrdavě v rovině, kde to vypadá, že si za to pracovníci můžou sami. Sama si pamatuji své ponížení, když jsem uklizela veřejné místo v rámci své brigády a cizi žena s dítkem na mě ukázala a rekla, že takhle dítě dopadne, pokud se nebude ve škole učit. Bylo to pár dnů poté, co jsem získala svůj první bakalářský stupeň vzdělaní a měla červený diplom.
Deset z deseti možná i patnáct z patnácti. A s mojí zkušeností z Airbnb úklidů v Kanadě a celkově z příběhů mých kamarádů a kolegyň co jeli na západ za lepším je tohle rozhodně ta kniha která ty zkušenosti za mě popsala naprosto dokonale. Roztrhané rodiny, “podřadná” práce, neschopnost vylepšit si pracovní podmínky a celkově prostě pocit selhání v tom jak člověk zrovna pracuje a dost často dobrovolně a dlouhodobě jen proto že není lepší možnosti. A ano i když to tak sami necítí a i když ani ostatní to vesměs nevidí, to oni/y jsou ti/y současní/é hrdinky a hrdinové.
5* za tento počin, za nápad túto tému vôbec spracovať
Chýbal mi, rovnako ako pri prvej časti, záver. Bolo to veľmi silné a boľavé. Predstaviť si, koľko ľudí žije takéto životy lebo musí a nemá na výber, je reality check ktorý potrebujeme všetci.
necakala som az take emocie, citat niektore pasaze naozaj bolelo. knizka je obsahovo hodnotna a velmi som ocenila aj autorkinu sebareflexiu. extremny slay od sasi uhlovej, ze sa na toto dala, akutne si potrebujem niekde zohnat aj prvu cast.
Páčila sa mi ešte trošku viac než jednotka. Ako študentka som tiež chvíľku pracovala v zahraničí a dodnes na osudu pracovníčok migrantiek často spomínam a predstavujú pre mňa zaujímavú tému, o ktorej sa málo hovorí. Mať slobodnú Európu neznamená len skvelé príležitosti pre mladých študentov a pohodlné cestovanie, ale aj otázky, ktoré si Saša Uhlová kladie v celej knihe a som nesmierne rada, že o tom niekto napísal.
O tejto téme sa dá samozrejme diskutovať racionálne a hľadať praktické riešenie a úpravu pracovných podmienok. Som však rada, že autorka nepodceňuje emocionálnu stránku tejto témy. Rozbité rodiny, dlhé hodiny práce a zabitý čas na cestách, ktorí by sa dal prežiť krajšie a plnohodnotnejšie ma trápia najviac. Ekonomickí migranti necestujú pre zábavu a často ani krajinu a jej kultúru neskúmajú, oni neodišli úplne dobrovoľne a väčšinu času trávia telefonátmi s rodinou. A je mi z toho vlastne smutno a želala by som si aby mali krajšie životy.
Práce v zemědělství sedm dní v týdnu, minimum spánku, žádná smlouva, žádný rozpis směn, žádné soukromí. Na farmách v Německu i jinde, kde lidé zpracovávají zeleninu, kterou si pak mnohdy koupíme v supermarketu, abychom ji pak za pár dní zase vyhodili. Nedůstojné podmínky, odloučení od rodin, mimo sociální systém, bez nároku na dovolenou či nemocenskou. A přestože kontroly chodí, nějak se to vždycky udělá, aby všechno pokračovalo dál, bez pokut a změny. Krom zemědělství také zkušenost z hotelnictví a z péče o seniory, v Irsku a ve Francii. Přes kopírák to samé.
Něco podobného se děje po celé Evropě. Lidé nepracují v důstojných podmínkách, nedostávají důstojnou mzdu, přestože jejich práce je naprosto nezbytná a jako společnost bychom se bez jejich úsilí neobešli. Zatímco ti nejbohatší tady jsou velmi málo zdanění, velké korporace a finanční instituce často platí velmi mizivé a žádné daně, lidé pracující od rána do večera jsou novodobými otroky.
Díky za tuhle knížku, za to úsilí, za ten vynaložený čas, který autorka místo se svou rodinou strávila daleko od domova.
V globalizovaném světe, který je zároveň plný až neuvěřitelných nerovností, se vždy najde dost lidí ochotných jet pracovat někam do cizí země, kde si, pokud se rovnou neudřou k smrti, zničí zdraví. (s.25)
Sašu jsem si oblíbil už dávno a její práci hrozně obdivuju. Tahle kniha není výjimkou. Zaprvé, je to skvělý pohled do různých zaměstnání, kde se porušují pracovní podmínky a vlastně je trochu smutné, že to není nic moc, co by člověka překvapilo. (V zahraničí jsem pracoval a tak jsem už řadu toho slyšel od lidí, kteří si tím prošli.) Co asi nejvíce oceňuji je neskutečná lidskost, kterou do toho Saša vkládá. Jak trpí, jak otevřeně píše o svých pocitech, o těžké ráně ztráty otce v průběhu výzkumu... je toho hodně. Poslední dny, když jsem knihu četl, jsem ji probíral s takovým množstvím lidí a snad je i inspiroval ke čtení. Knihu jednoznačně doporučuji a už se těším na další texty od autorky.
Oproti první knize se jedná o daleko osobnější styl vyprávění, nicméně autorka podává zajímavé svědectví o pracovních podmínkách východoevropanů na západě, ale také nabízí vhled do některých příběhů lidí, se kterými se autorka na různých pracovištích setkala.
Je to jiné než české HNK, ale stejně smutné, často zoufalé a nakonec jsme rádi, že nepípáme v Albertu na kase nebo nečistíme saláty v německé hale. Protože ty (mnohem častěji než ti), které to dělat musejí to mají fakt tvrdé. Proč to je tak tvrdé asi podvědomě tušíme, ale černé na bílém v evropských HNK je to silné kafe.
Ilustrace jsou výborné, víc knih z alarmího nakladatelství prosím!
Insight into the lives of people who are trying to get better of in different countries but have little legal grounds to do the stuff properly/with all the paperwork, so are often forced to work long hours for little money. First hand experience of the author added extra genuine touch.
Podobné jako první kniha zaměřená na ČR. Zde krom poznatků z ČR jde pozorovat aspekt toho, jak to chodí v jiných zemích (ano, existují zajímavé rozdíly) a také to, že pracovníci/pracovnice jsou mnohdy daleko od domova a od rodiny, což s sebou nese kvalitativně odlišné důsledky.