Tři generace, tři životní názory a postoje. Děda, otec, dcera.
Děda, bývalý učitel tělocviku, vnímá, že svět není v pořádku. Píše o tom knihu, přitom je zcela v zajetí konspiračních teorií. Otec Vladimír, počítačový expert a velký obdivovatel vědeckého pokroku, se samostatně vypracoval a zastává lukrativní pozici v technologické firmě. Rád si vypočítává, co všechno udělal pro blaho rodiny i lidstva, a vždycky mu vyjde, že na sebe může být právem pyšný. Až do chvíle, kdy zjistí, že z jeho dcery Julie se stala radikální ekologická aktivistka, která nekompromisně bojuje právě proti tomu, v co sám věří. Kousavý román Michala Kašpárka se čte jako katalog mezigeneračních nedorozumění. V ostře načrtnutých situacích a vtipně podaných dialozích se střetávají tří rozličné pohledy na svět.
- kdybych měl víc peněz, zaplatím Michalu Kašpárkovi rok života, aby napsal i něco přes 200 stran (protože na Fosilie jsem se těšil dlouho a pak je přečetl za večer).
- MK do české literatury vrací umění chytrých lines, dvouvětí napsaných tak lehce a důmyslně, že si člověk přpomene, proč je psaní umění
- btw, Fosilie za mě ani tolik nejsou o neporozumění mezi generacemi – hlavní linie neporozumění se táhne rozdíly mezi společenskými třídami. Vladimír ml. se k Vladimírovi st. chová tak opovržlivě/blahosklonně, protože se otec narozdíl od něj nestihl dostat z nižší střední třídy. Julie ke svému otci chová podobně smíšené pocity ne nutně kvůli generační propasti, ale proto, že už vyrostla v blahobytu. Nepotřebuje nikomu dokazovat, že dokáže kumulovat materiální věci, spíš se svými postoji potřebuje včlenit do svého poměrně elitního okolí ("replikanti" na osmiletém gymnáziu, jejichž děděný sociální a kulturní kapitál stejně nedožene)
Od Kašpárka jsem nečekala nic, než že to bude fakticky brilantní a jazykově silně uspokojující. V kombinaci s tím vystačí knížka svou délkou tak na den (nepřekvapivě s ohledem na námět mě hned napadlo, jestli se teda musela tisknout, jestli uhlíková stopa digitální verze by byla hodně menší nebo snad větší? a jestli to vlastně umíme spočítat, a jestli takhle přemýšlet nad knihami… slušná 🐇hole, což je pro mě vždycky známka dobrýho čtení).
U podobného námětu je pád do propasti klišé velmi snadný, to se tady nekoná. Naopak, text stojí za to už jen kvůli popisu paralely láskyplného vztahu s jízdou na kole u moře.
Škoda naopak poslední kapitoly. Vypravěčsky dává smysl, oblouk příběhu se tím uzavírá krásně, ale asi bych si po tom všem přála zakončení… méně didaktické, víc obyčejně lidské.
takto: malo to velky potencial, ale spracovanie ma najma k zaveru nenadchlo. ale tema perfektna a nad medzigeneracnymi rozdielmi neustale rozmyslam odkedy som knizku otvorila..
Našlapaná mezigenerační výčitka krásně ukazuje, jak velký skok společnost udělala za tak 'kratké' období.
Bohužel je tahle výčitka napsaná jako powerpointová prezentace, která vás zahlcuje množstvím slajdů napěchovaných odshora dolů nekonečným množstvím odrážek. Co odrážka, to téma, co téma, to výčitka od jedné generace směrem k jiné v pár větách ... a pak hned zas další odrážka ...
Každá věta je jako přesně vysoustružený clickbaitový titulek mířící na solar plexus jedné z postav. Jen je to tak ohlodané na kost, až nezbyde žádný prostor na vykreslení postav, prostředí, ani na příběh. Aby to bylo v téhle kadenci srozumitelné, používají se hojně klišé a zkratky.
Hrozná sračka, zajímalo by mě, jak by vypadalo hodnocení, kdyby to nenapsal Kašpárek, ale random bloger. Všechny postavy ad absurdum dohnané do extrému, žádný pořádný děj nebo zajímavé myšlenkové pochody zúčastněných, nic, jenom utrpení na mojí straně.
Written with incredible familiarity. Three generations of a family where the grandfather is a conspiracy theorist, father a liberal-right top 09/ODS supporter and daughter is a progressive climate activist. The discussion without being reductionist or simplistic very much resemble discussions flowing through most Czech families. We can see how emotions and personal experiences creep into political convictions. How grandpa sees his familiar world unstoppably falling apart. How dad is proud of his work ethic and intelligent use of technology and how guilty the daughter feels for her impact on the environment. Each character is presented with a sympathetic eye while they fail to understand each other. This is 70% of the book. Brilliantly and timely written I highly recommend.
There are unfortunately two weak spots, which if absent, would make me regard the book as the best book of 21st century Czech literature so far. Firstly, the story begins in a plausible way, but fails to develop meaningfully. The story only mildly supports or creates ground for the otherwise ingenuous political/emotional conversations between the characters.
Secondly, the ending is out of the blue sky somewhat surreal and for me uncomfortably narrated. The uncomfortable narration has a reason (future daughter two generations later is jumping into story-telling of her grandma who often forgets what she wanted to say). On the other hand, the ending is at least somewhat plausible in terms of the larger story, but it should have to my taste been delivered more conventionally without surreal aspects and stammering grandma monologue.
Overall, I think this book is a decent work of art, incredibly timely picture of political climate and, if I am charitable, a good way to bridge across generational-political differences. Certainly a good gift for our parents and vis versa a good gift from our parents to us.
Nevím, jak ji hodnotit. Rozhodně mě bavila a autor je každopádně chytrý člověk s širokým rozhledem (za sebe i před sebe, pod sebe i nad sebe, i na Harariho a Orda dohlédne, to jsem třeba poznala :) ). Jen mi to moc nepřišlo jako beletrie. Kniha na mě spíš působila jako sbírka velmi dobrých, příběhově pojatých esejů nebo fejetonů. Na tom samo o sobě není nic špatně, jen od románu čekám víc, než že mě zcela neomylně povede od jedné myšlenky k druhé (od toho máme literaturu faktu). Já si chci jako čtenářka taky třeba něco domyslet, někde se ztratit, někde se třeba i splést, a to Kašpárek moc nedovolí. U jeho postav nezbývá moc prostoru k interpretaci, jsou prostě, jaké jsou, a čtenář má taky z četby odcházet s celkem jasným závěrem o generačních konfliktech a lidstvu jako celku. Po mně jako po čtenářce se toho tady moc nechce, všechno mi je vysvětleno, dokonce i vtipy, průpovídky v cizím jazyce, popkulturní reference, kdo byl Archipov atd. To mě na tom mrzelo. Jinak je to samozřejmě pořád vtipné, jako vždy naprosto přesné a z pozice stárnoucího bílého muže sympaticky přívětivé k nastupující generaci.
Z první poloviny knihy jsem byl naprosto unešen - románové zpracování generačního neporozumění v současné české společnosti; autor přitom využívá stereotypů, ale nesklouzává ke klišé a nutí čtenáře k zamyšlení.
Škoda poslední kapitoly, která přenáší děj do budoucnosti a která na mne byla příliš deterministická a násilně Harari-style filosofická. Bez této snahy o velký přesah a tematické rozšíření by šlo o jednoznačně nejzajímavější a nejpodnětnější knihu o generačních rozdílech v současnosti. Nepovedeným závěrem se vyznění knihy částečně rozplývá. Přesto ale nepochybně doporučuji k přečtení a čekám (minimálně) nominaci na Literu.
Ani neviem, ako to zhodnotiť. Téma medzigeneračných rozdielov je skvelá, zo začiatku aj dobre vyobrazená. Malo to veľký potenciál, no na konci ma autor úplne stratil a záver pre mňa pokazil knihu.
Tohle mě moc bavilo! Bod dolů za posledních kapitolu, která už to hodně natahovala, ale vlastně byla tahle “sci-fi” vložka docela zajímavá. Nebylo to nutně jen o mezigeneračním konfliktu (i když ten dal prostor pro mnohdy komické konverzace), ale i o tom, že bychom se měli zamyslet nad tím, kam naše planeta spěje a jak tomu všichni (ne)pomáháme.
Nadchl mě popis knihy. Naprosto mě nadchlo grafické zpracování knihy a to především její obálka. Samotná kniha… já nevím. Autorův jazyk se mi líbil. Obsah už o dost méně. Charaktery postav mi přišly trochu toporné a tak trochu klišé vidění těhle archetypů osobností. A jakmile to přišlo do období koronaviru, tak jsem přestal autorovým myšlenkovým pochodům rozumět úplně. Navíc jeho vize budoucnosti mi přišla absolutně zvláštní a nepravděpodobná.
Kniha to není špatná a určitě si najde spoustu nadšených čtenářů. Ke mě bohužel nedokázala moc promluvit a nenaplnilo se v ní mé očekávání.
Na začátku jsem knihu úplně hltala - téma mezigeneračního neporozumění mezi třemi postavami je rozhodně nosné a vlastně důležité, všechny tři postavy měly co nabídnout, jenže zhruba od poloviny se něco zlomilo a nakonec jsem knihu dočítala bez většího zájmu. Najednou se všechno začalo opakovat, postavy stále něco dělaly, ale chyběl jejich konání kontext a možná i hlubší smysl. No a závěr mi přišel úplně pitomej. Také mě mrzelo, že Julie - nejmladší postava - nedostala více prostoru, ačkoliv zastupuje dnešní mladou generaci a v knize se vyznačuje zajímavými charakteristikami.
Na Fosilii jsem se velmi těšila, ale nakonec vyšuměla úplně do ztracena. Minimálně v mém případě určitě zapadne mezi ty průměrný český prózy. Trochu fňuk.
Upřímně jsem vůbec nečekala, jak moc mě Fosilie nadchnou. Až budu velká, taky bych chtěla mít takový přehled, propracované postavy, pospojované linky a lehké psaní ❤️
Jako upřímně jsem na začátku ani nečekala, jak moc mě to semele. Kašpárek na docela útlých 182 stranách nasolí do čtenáře tolik “tyvole, aha” momentů, přihodí mnoho bolestných pravd o stavu naší společnosti a země a to celý napíše mně velmi blízkým jazykem. Skvělý, ale oddechovka to fakt není.
Byť chodiacou fosíliou, ktorá o nerozumie svojmu okoliu a reťazcom argumentov, ktoré ho riadia - to sa stane raz-dva (teda nielen mužovi 45+). Ale práve knihy ako táto sú dobrý sprievodca. Len sa človek nemôže nechať oklamať "len 184" stranami hustej, neplytvajúcej sadzby. Dej je natiahnutý medzi stáročiami, historickými dokumentmi a vlastnými mytológiami.
Napísané je to skvelo, precízne, každá veta nesie obsah a nie je plytvaním priestoru ani vašej pozornosti. Nakúpiť jej viac kusov a priniesť na rodinné Vianoce, sledovať ako ju rôzni členovia príbuzenstva zvládajú a čo ju na nej štve - táto predstava mi akosi zostala v mysli.
Na záver sa názory budú rôzniť, ale mne taký neobvyklý happyend v knihe významne spojenej s klimatickým rozvratom nevadil. Pripomínal mi Vzpomínku na Zemi.
Kniha je výbornou příležitostí promítnout sebe a své milé příbuzenstvo do jasně vykreslených archetypů tří generací, které spolu naneštěstí musí v současnosti koexistovat. Pro mě je vítězem zejména ve vyobrazení odpudivého českého macho dědy. Byť jsem chvílemi knihu podezíral z longtermismu, tak je spíš připomínkou toho, že lidský čas je leckdy otravná, genetická a kulturní linka mezi minulostí a budoucností.
Velmi zajímavá a čtivá kniha nejen o mezigeneračním (ne)porozumění. Hvězdičku jsem ubrala jen za přenos do budoucnosti v poslední části, který mi přišel násilný a do příběhu příliš neseděl.
Velice hezky napsana kniha o generacnich problemech z pera ceskeho autora.
Obcas sem mel pro cteni dojem ze ctu opisy Al Gore the Inconvenient truth. Jindy zase Skeptiky a tesitele od Umberta Eca a obcas ...ale jenom obcas sem si pripadaljako kdybych cetl ceskou verzi Atlasu Mraku.
Autor bezpochyby intelligentni a sectely clovek vytahuje na ctenare ( predpokladam ze asi ne zrovna inteligentniho ci svetoznaleho ) jeden vytribeny argument za druhym. Jednu paralelu ci statistiku za druhou jak zrucny eskamonter kraliky z klobouku.
Je to uplny informacni ohnostroj. Jenom Skoda, ze se autor posleze vyskrta a pak nastavaji casti, ktere mohou nekomu prijit az nudne...momenty, kdy se vcelku zajimava zapletka promeni spise v cosi co pripomina ekologickou Nebo managerskou agitku.
Konec dobry vsechno dobry. Vidim tu rozhodne spoustu materialu na pokracovani hlavne tedy Julinyho pribehu. Konec koncu kdyz to dokazal Proust Nebo Zola Proc by to nemohl dokazat Michal Kasparek.
Rozhovory odposlechnuté a stavěné zcela přesně a pečlivě piplané, téma generačního střetu a života jako takového uchopené místy trochu moc štědře na muj vkus, ale stále velmi pochopitelně.
Nemohlo mi to nepřipomenout Sekyru - krátký román, ve kterém je hodně, formální strohost. Méně těch jedněch vět které jsou tak silné že bych si je chtěl nechat vytetovat, více prokreslené postavy.
Ale hlavně: není to jen parafráze nebo připomínka. Je to kniha, která nabízí jak zábavné, tak podstatné tři hodiny čtení, po kterých budete hodně zvažovat zavolat rodičům: a jestli mít děti. Doporučuji velmi. Jediná otázka mě straší: mluvila by ta kniha i k lidem jako Vladimírův otec či Julie? Nevím, prostě nevím.
Upřímně nevím, co si z toho vzít (třeba ty naučné vsuvky psané kurzívou), ale čtení to bylo velmi zajímavé a jazykově kvalitní (když jsem si zvykla na neznačenou přímou řeč).
Tři generace jedné rodiny, tři lidské stereotypy dohnané do extrému... + "sci-fi" dovětek z budoucnosti. Rozhodně nutí k zamyšlení, aspoň trochu.
Pět kapitol s mezigeneračními dialogy dědečka, jeho syna a vnučky. Vzájemné porozumívání a nedorozumívání. Konfrontace mezi dědečkem - píšící román o třetí světové válce s konspiračními teoriemi - a vnučkou - klimatickou aktivistkou - byla místy vtipná. Závěrečný dialog mezi babi a malou - vzdálenými příbuznými hlavních postav v daleké budoucnosti byl až děsivý, když se spolu baví o kanibalismu. Příběhy občas proložené něco jako faktickými a historickými událostmi nebo úvahami nad světem.
Svižný, chytrý a vtipný. Ale rovněž plochý, šablonovitý a směrem ke konci dýchavičný. V zásadě nepřekvapivý - vyjma dílčích postřehů -, lehce opakující se a doplácející na zjevné stranění nejmladší z postav.
Na mňa tento medzigeneračný román, od určitého bodu, začal pôsobiť ako strašný výhrot, ktorý potreboval viac priestoru. Chýbalo mi tam niečo, skrz čo by som postavy nevnímala tak umelo. Chcela som udeliť 3/5 ale posledná kapitola bola číra✨pain✨. Škoda.