Cestování po stopách ledovců, vikingů, trollů, sobů, ovcí a sem tam tesly. Zajímalo by vás, jaké to je, vidět polární záři, udělat eskymácký obrat na kajaku v Grónském moři, stopovat auta na Faerských ostrovech, navštívit ve Finsku domek Santa Klause, přejet na Islandu ovci nebo si vychutnat švédské muzeum odporného jídla? Tak si přečtěte AŽ NA SEVER! - originální a humorný cestopis ze Skandinávie, plný zážitků ze zemí, kam se jezdí běžně, ale i velmi vzácně.
Velmi příjemné povídání o cestování po severských zemích. Pokud jste křehký kavárenský povaleč pudu sebezáchovy a na dobrodružné nápady odpovídáte zásadně 'ano!!' - tak je to o vás. My ostatní jsme aspoň na cestovném ušetřili, nohy ani kalhoty si neochodili, ale víme, jaké heštěgy zčeknout na instagramu pro hezké fotky.
Jedná se o cestopis, ve kterém nám autorka popisuje zážitky ze svých cest ze severských zemí – Dánsko, Švédsko, Norsko, Finsko, Island, Faerské ostrovy, Grónsko.
Autorka žila nějakou dobu v Dánsku. Autorka také pracovala jako recepční na Islandu. Půlku jejího úvazku tvořila práce s koňmi.
Autorčiny příhody byly zajímavé a mnohdy úsměvné a díky tomuto cestopisu jsem poznal lehce jednotlivé země. Často cestovala se svými přáteli. Určitě by mě někdy lákalo navštívit tyto lokality. Jsou zde zajímavá místa k vidění a nepochybně pěkná příroda, která láká turisty ze všech koutů světa.
Zajímavé bylo Muzeum nechutného jídla v Malmö ve Švédsku, které skrývá nejrůznější kousky, např. asijskou lahůdku – myší víno. Pousmál jsem se při čtení příhody s ovcemi na Islandu a zajímavé bylo také kajakování v Grónsku. Velkým zážitkem musí být také vidět polární záři. Autorka zažila nespočet dalších příhod.
V knize se nacházejí barevné fotografie, které nafotila samotná autorka. Fotografie se nacházejí v závěru každé kapitoly.
Kniha je pěkně graficky zpracovaná a má pěknou obálku. Cestopis se četl celkově dobře. Možná časem vyzkouším autorčinu prvotinu MOJI DÁNOVÉ A SKORO DÁNOVÉ.
Cestovatelské příběhy mě hodně chytly! :) a jakmile se vyprávění týká severu, nic mě nezastaví :D Povídání cestovatelky Albi, která je z Česka, ale už několikátým rokem žije v Dánsku a cestuje po světě ubíhalo rychle, bylo plné inspirací a vtipných příhod. Nečekejte turistického průvodce, ale souhrn zážitků jedné mladé dívky, která se rozhodla nesedět doma na zadku a poznávat to, co život nabídne :)
No co si budem, Zibura laťku nastavil proklatě vysoko. Bylo to hodně zajímavé, to určitě, sever mě jako studenta skandinavistiky zajímá, ale téhle knize prostě chyběl systém. Nejvíc mě vytáčelo seřazení příběhů, které jako by bylo všechno jen ne chronologické. Proč máme nejdřív příběh z výletu v Norsku a pak až potom příběh o tom, jak se do Norska dostala? Humor taktéž na některých místech působil spíše nuceně než přirozeně.
Ty jo, miluju sever Evropy i knížky a snažím se díky knihám omezit čas strávený na sociálních sítích a telefonu... ale v tomhle případě je lepší si zkouknout pár cestovatelských reelsek. Kniha není ani vtipná, ani dostatečně poutavá; jak zde už zaznělo níže, stereotypy nešetří. Ok, já chápu, že každý nemůže psát jako Zibura (je to mainstream, ale jeho knihy při četbě mají nějakou flow). Ale v tom případě by měl přijít na řadu editor, který zakročí, když jednotlivé kapitoly nejsou provázané, nebo mi jako čtenáři nejsou představeny postavy, které se nahodile objeví v ději aniž byste věděli, o koho jde.