Druhé covidové Velikonoce. Zemi svírají nejpřísnější epidemická pravidla včetně zákazu nočního vycházení. Přesto se Tamara uprostřed noci probudí v autě na lesní cestě. Je celá od krve a z posledních hodin si nic nepamatuje. Netuší, čí je ta krev, ani kam zmizel její čtrnáctiletý syn Ben. Vesnici v Lužických horách, kde trávila matka se synem sváteční víkend, posedne paranoia. Kam až vedou kořeny spletitého případu? A podaří se chlapce najít, než se po něm nadobro slehne zem?
Magnesia Litera za detektivku se poprvé udílela v loňském roce. Jedna z nominovaných byla Jana Jašová s knihou Znič to jméno. Letos v nominacích byla znovu, a to právě s touto knihou: Krutým měsícem. A tentokrát Literu vyhrála. Já si slíbil, že si ji přečtu.
Detektivky čtu už posledních 14 let, dříve jsem se jim spíše vyhýbal. Mám už své oblíbené autory, styly a přístupy k tomuto žánru. Ten, který zvolila Jana Jašová, mezi ně ale zpočátku nepatřil.
Nebo lépe řečeno: Nepatřil, než jsem se do Krutého měsíce ponořil.
Mám raději buď procedurální detektivky, kde se reálně vyšetřuje týmem detektivů, nebo krimithrillery ve stylu Joa Nesbøho. I ten je ale v podstatě procedurální detektivkou, jen hozenou do severského kabátu. Zaujal mě také přístup slavného švédského autora Stiega Larssona, který ze svého příběhu udělal tvrdou společenskou kritiku.
Jana Jašová se ve svém románu nachází někde uprostřed. Hrdinkami jsou dvě ženy – Tamara a Betyna, sousedky, které se moc nemusí. Jejich rodiny si už vůbec nerozumí. Tamara se před pár měsíci přistěhovala do černého domu na kopci, který nikdo z vesnice nemá rád. Stejně jako nikdo nemá rád rodinu jejího přítele Michala Tatera. A protože se děj odehrává v době druhých covidových Velikonoc, život ve vesnici (a nejen tam) není úplně jednoduchý.
Tamara se jednoho dne probudí v lese, opilá a zakrvácená. Nic si nepamatuje a zjišťuje, že se ztratil její syn a přítel. Navíc se sousedčina mladá dcera chová divně. Začíná závod s časem, během kterého se otevřou staré rány a zároveň vzniknou i nové.
Je to teprve druhý detektivní román Jany Jašové vydaný v nakladatelství Motto. Přesto je ale vidět, že autorka je zkušená a umí čtenáře strhnout tak akorát svižným tempem, aby mu neprozradila vše hned na začátku a přitom udržela jeho pozornost. Policie se v případu prakticky nevyskytuje, takže se celý případ rozmotává jen vzpomínáním a objevováním podrobností, které jednotlivé postavy příběhu neznaly.
Vyprávění je střídavé: jednou z pohledu Tamary, jindy Betyny. Zde vidím jediné úskalí knihy: Postavy se až příliš nápadně podobají, přestože obě pocházejí z úplně jiného prostředí. Pražanda uvízlá v Lužických horách mluví podobně jako někdo, kdo se zde narodil a celý život žije.
Běžný čtenář (a ne takový rejpal jako já) si toho ale pravděpodobně ani nevšimne. Příběh je podaný tak poutavě, že se neudržíte a budete chtít knihu číst i za chůze. Oceňuji také, že si autorka dala záležet na detailech a všechny údaje v knize souhlasí. Čili když v určitou chvíli mluví o tom, že na Staroměstském náměstí byly covidové kříže, tak děj příběhu skutečně odpovídá danému časovému období.
Krutý měsíc je opravdu dobře napsaná detektivka, která dělá čest svému žánru. Myslím, že autorka brzy vydá další knihu, takže si ji osobně nenechám ujít.
Tohle jsem doslova vdechla, za den a půl. Recenze výborné, věděla jsem předem, že to bude můj šálek kávy, ale opravdu mě kniha velmi příjemně překvapila.
Od autorky jsem již četl knihu ZNIČ TO JMÉNO (60 %) a DRAVÉ ZVĚŘI NAPOSPAS (100 %).
Jedná se o detektivku s prvky thrilleru.
Hlavní postavou je žena ve středních letech TAMARA, která se uprostřed noci probudí v autě na lesní cestě. Je celá od krve a z posledních hodin si nic nepamatuje. Zmizel její 14letý syn BEN.
Tamara pracuje v charitativní společnosti. Ve svém životě neměla štěstí na muže a v současnosti žije s přítelem, který pracuje v IT. Betyna má 3 děti, její manžel je lékař, který pracuje v Německu. Pečuje o svou mamku, která má Alzheimera.
Děj příběhu se odehrává v Lužických horách během Velikonoc a během covidu. Je to období, na které nerad vzpomínám a během četby se mi hodně okamžiků vybavilo – velká úmrtnost, přísná pravidla zákusu cestování mezi jednotlivými okresy, očkování aj.
Kniha má 6 částí. Kapitoly se střídají z pohledu TAMARY a BETYNY. Jsou to sousedky, jejich domy se nacházejí blízko sebe.
Autorčiny knihy jsou docela rozvleklé, ale z předešlých knih jsem zvyklý na autorčin styl psaní.
Kniha Krutý měsíc nebyla špatná, ale z druhé strany nebyla tak napínavá jako kniha Dravé zvěři napospas. Během četby jsem odhadnul, jak to nakonec skončí a nebylo to pro mě žádné překvapení. Autorka se zabývá důležitými tématy.
Autorka má ráda zvířata, miluje knihy a filmy. Z této knihy je to určitě poznat, protože jsou zde zmíněny různé knihy a filmy.
Už u knihy Znič to jméno, stejné autorky, jsem obdivovala a totálně se zamilovala do spisovatelčiny schopnosti krásně, pomalu a velice napínavě odhalovat minulost. Když jsem se do knihy Krutý měsíc začetla (někdy v deset večer) nemohla jsem ji odložit dřív než asi po 150 stranách. Nešlo to. Svižnému čtení nahrávají krátké kapitoly. Tamara a Betyna, které střídavě vyprávějí příběh z malé vesnice v Lužických horách, jsou zdánlivě každá úplně jiná. Tamara je z Prahy. Do Hvozdína přišla během Velikonoc v covidovém období. Se svým dospívajícím synem Benem bydlí v luxusní vile svého přítele Michala. Betyna je její sousedka. Starý dům s jabloňovým sadem obývá se svými třemi dětmi a se stárnoucí matkou. Betyna, servírka a rebelka s drogovou minulostí musí vše zvládat bez manžela, který je lékař a díky covidovým opatřením zůstává v nemocnici na německé straně hranic. A nám se pomalu odvíjí a rozmotává příběh z minulosti i přítomnosti. Betynin bratr, dvojče, Adam před mnoha lety spáchal sebevraždu. Oběsil se v jabloňovém sadu. Betyna dodnes neví proč to vlastně udělal. A my se postupně dozvídáme, jakou roli hrál v jeho příběhu partner Tamary, Michal Tater. Jakou roli hrál v životě Betyny? A jeho divná matka? Co ta s tím má společného? Opravdu povedená knížka, kterou můžu všem doporučit.
Tohle byla jízda. Strašlivě napínavá detektivka, kterou rozhodně nezačínejte číst, když máte ráno brzy vstávat. Většinu knihy vůbec není jasné, jestli vlastně někde nějaká mrtvola je. Rozuzlení není úplně nečekané a ze střípků informací se dá odvodit, jenom se to pak hezky poskládá do uceleného obrazu. Střídání dvou hrdinek/vypravěček neruší a nepletou se, každá jsou úplně jiná, jak myšlením a zkušenostmi, tak vyjadřováním. Ale obě jsou velmi reálné a uvěřitelné. Body navíc za věrné vykreslení šílené covidové doby a umístění děje do Lužických hor, které znám a miluju (kdo si taky myslí, že knižní Hvozdín je doopravdy Krompach? 😁)
Výborné, knihu jsem začala číst ještě než získala Magnezii. Nejdřív jsem si říkala, že je fajn, čtivá..ale zase až taková bomba to není. Ale když jsem jí dočetla, musela jsem uznat, že má něco do sebe. Příběh je zajímavý, postavený trochu netradičně, charaktery typově dobře zvolené a atmosféra podmanivá. Nešlo ani o to, co se stalo a kdo je za tím, ale že je vše popsáno uvěritelně, postavy nejednají křečovitě a všechno do sebe na konci zapadne. Takže za mě fakt pěkný čtenářský zážitek.
Uprimne prvni polovina knizky mi prisla hrozne tahla, nutila jsem se do toho cist a trvalo nekolik dni, nez jsem se tim prokousala. Druha polovina prectena za den, skoro jsem nedychala a pro napeti nemohla prestat cist. Ubiram jednu hvezdicku jen za tu prvni polovinu, jinak skvela knizka!
Nesmírně poutavé čtení o osudu dvou žen a jejich rodin nejen v době covidu v malé obci u hranic s Německem. Kniha je vyprávěna střídavě z pohledu každé z nich a postupně tak přivádí čtenáře k pochopení souvislostí.
This was actually a very good crime story! The point down is only for this not being my exact cup of tea. Betyna (and her 3 kids and a demented mother - the hero of the day) and Tamara with Ben, Tater being the very bad guy.
Tak tohle bylo naprosto skvělý. Nešlo se odtrhnout, a přitom to bylo mnohovrstevnatý, chytrý, svižný. Musím prozkoumat další tvorbu autorky, protože jsem nečekala takovou pecku.
Díky autorce jsem si připomněla dobu pandemie Covidu - je to jen pár let, a přesto člověk tak rychle zapomíná! Detektivka se četla výborně, prostředí odloučené vesnice, zajímavé postavy.
Jak jsem si myslel, ze je zapletka uplne jasna, tak jsem se od knizky od pulky nemohl odthnout a skoncilo to vyborne, nečekaně... rozhodne muzu doporucit a kouknu se po dalsich knihach od autorky.