What do you think?
Rate this book
Denníky #1
Дневник русской студентки
- GenresHistoryNonfictionRussia
250 pages, Hardcover
First published January 1, 1931
2 people are currently reading
112 people want to read
About the author
Alya Rakhmanova
13 books5 followersGalina Dyuragina (1898-1991) was a Russian author and child psychologist. She is known for her diaries, published under the pen name Alexandra or Alya Rakhmanova (German transcription: Alja Rachmanowa), which describe her childhood, studies and marriage under the Russian revolution, and life as a refugee in Vienna.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 21 of 21 reviews
January 10, 2017
Táto séria knižiek – použijem Rachmanovovej obľúbené slová – ma hlboko dojala.
Ala Rachmanovová nie je len vynikajúca a pedantná spisovateľka, ale vlastným pričinením sa stala aj literárnou postavou. Pre mňa tou najsympatickejšou literárnou postavou akej som bol pri mojom čítaní svedkom. Inšpiratívna a príkladná osobnosť dejín. Mnohonásobná vyhnankyňa, ktorú Rusko doslova vyvrhlo a nikdy neprijalo späť. V jej rodnej krajine si knihy, ktoré napísala, ani dnes nikto nedovolí vydať.
V denníkoch sa venuje osudu svojej rodiny počas Októbrovej revolúcie, ozvenám prvej svetovej vojny, nástupu boľševizmu, životu chudobnej vrstvy vo Viedni medzi vojnami, nástupu fašizmu – nie je len svedkom krutého obdobia, ale hlavne jeho obeťou.
Je podivné a znepokojujúce, že táto žena a jej dielo nie je notoricky známe. Ale aspoň pre mňa už známe je.
Ala Rachmanovová nie je len vynikajúca a pedantná spisovateľka, ale vlastným pričinením sa stala aj literárnou postavou. Pre mňa tou najsympatickejšou literárnou postavou akej som bol pri mojom čítaní svedkom. Inšpiratívna a príkladná osobnosť dejín. Mnohonásobná vyhnankyňa, ktorú Rusko doslova vyvrhlo a nikdy neprijalo späť. V jej rodnej krajine si knihy, ktoré napísala, ani dnes nikto nedovolí vydať.
V denníkoch sa venuje osudu svojej rodiny počas Októbrovej revolúcie, ozvenám prvej svetovej vojny, nástupu boľševizmu, životu chudobnej vrstvy vo Viedni medzi vojnami, nástupu fašizmu – nie je len svedkom krutého obdobia, ale hlavne jeho obeťou.
Je podivné a znepokojujúce, že táto žena a jej dielo nie je notoricky známe. Ale aspoň pre mňa už známe je.
January 31, 2018
Zrychlující se tempo, stále neskutečnější věci a syrový obraz Ruska v jeho asi nejtemnější hodině. Neskutečný příběh o tom, jak jednoho podzimního dne slavíte narozeniny s jídlem, hosty a dary, abyste za rok v ten samý den nevěděli, jestli budete druhý den naživu. Stále jste ale doma. Za půl roku už jste ve vagonu na Sibiři, polovina rodiny je mrtvá a vaše matka umírá na tyfus. Otec míří v trestaneckém vagonu někam k Číně a vy se zbavujete i deníku, protože k rozsudku smrti stačí i vlasní myšlenky sepsané na papír.
Rachmanovovou lze jistě obivnit ze spousty věcí, pokud jde o objektivitu. Přeci jen to byla dcera aristokrata a lékaře, žila v bytě o několika pokojích a ještě v roce 1916 jí matka vyčítala, že si postel stele sama a nenechá to udělat služku. Ale i přesto se domnívám, že její narativ je nejčistší možný. Nejšílenejší jsou krátké, úderné kapitoly - pátek: zatkli ho; sobota - samozřejmě, že ho hned zastřelili. Poprvé to čtenáře praští, postupně ho to ale otupuje, stejně jako hlavní protagonistku v reálném životě. Příběh nejprve kráčí, aby ve druhé části vyloženě utíkal, stejně rychle jako vlak odvážel uprchlíky na Sibiř. Mrtvé nestíhá počítat ani Alja, ani vy.
Pro českého čtenáře určitě nebudou nezajímavé sibiřské pasáže s účastí československých legií. Pokud jste stejně jako autor této renceze zvyklí pouze na českou středoškolskou didaktiku, buďte připraveni na nepříjemné překvapení. Zdá se, že naši hoši nebyli jen hrdiny z transsibiřské magistrály, ale dokázali si nadělat některými svými kroky i hodně nepřátel mezi prostým lidem. Nechápu, že o Radolovi Gajdovi ještě nevyšla tisícistránková monografie. Stihla by beztak postihnout jen klíčové události jeho života.
Deníky Alji Rachmanovové dnes vypadají jak z jiného světa. Události tam popisované musejí všem přijít jako dnes naprosto nereálné, nepředstavitelné nebo dokonce snad i neproveditelné. Chyba lávky. Právě rychlý spád věcí ukazuje, jak tenká linie je mezi klidem a totálním chaosem. A jak rychle se člověku může stát, že to jediné, co má, je jeho život. Alja přežila ve svých 18-22 letech v situacích, kde bychom většina z nás neobstáli ani náhodou. Neskutečné čtení pokračuje i v doslovu a při dohledávání dalších informací o autorce. Osud jí Rudé přihrál do života ještě dvakrát. Poprvé, když jí rudoarmějci v dubnu 1945 zastřelili syna ve Vídni, podruhé, když před nimi musela naposledy v životě ustoupit ze Salcburku do Švýcarska.
Nakonec lituje čtenář asi jen jednoho. Že se přes dar dlouhého života (zemřela v nedožitých 93 letech) nedočkala rozpadu Sovětského svazu. Nestihla to o pouhých 11 měsíců. Co by asi řekla na dnešní Rusko? V rodném jazyce její knihy nikdy nevyšly.
Rachmanovovou lze jistě obivnit ze spousty věcí, pokud jde o objektivitu. Přeci jen to byla dcera aristokrata a lékaře, žila v bytě o několika pokojích a ještě v roce 1916 jí matka vyčítala, že si postel stele sama a nenechá to udělat služku. Ale i přesto se domnívám, že její narativ je nejčistší možný. Nejšílenejší jsou krátké, úderné kapitoly - pátek: zatkli ho; sobota - samozřejmě, že ho hned zastřelili. Poprvé to čtenáře praští, postupně ho to ale otupuje, stejně jako hlavní protagonistku v reálném životě. Příběh nejprve kráčí, aby ve druhé části vyloženě utíkal, stejně rychle jako vlak odvážel uprchlíky na Sibiř. Mrtvé nestíhá počítat ani Alja, ani vy.
Pro českého čtenáře určitě nebudou nezajímavé sibiřské pasáže s účastí československých legií. Pokud jste stejně jako autor této renceze zvyklí pouze na českou středoškolskou didaktiku, buďte připraveni na nepříjemné překvapení. Zdá se, že naši hoši nebyli jen hrdiny z transsibiřské magistrály, ale dokázali si nadělat některými svými kroky i hodně nepřátel mezi prostým lidem. Nechápu, že o Radolovi Gajdovi ještě nevyšla tisícistránková monografie. Stihla by beztak postihnout jen klíčové události jeho života.
Deníky Alji Rachmanovové dnes vypadají jak z jiného světa. Události tam popisované musejí všem přijít jako dnes naprosto nereálné, nepředstavitelné nebo dokonce snad i neproveditelné. Chyba lávky. Právě rychlý spád věcí ukazuje, jak tenká linie je mezi klidem a totálním chaosem. A jak rychle se člověku může stát, že to jediné, co má, je jeho život. Alja přežila ve svých 18-22 letech v situacích, kde bychom většina z nás neobstáli ani náhodou. Neskutečné čtení pokračuje i v doslovu a při dohledávání dalších informací o autorce. Osud jí Rudé přihrál do života ještě dvakrát. Poprvé, když jí rudoarmějci v dubnu 1945 zastřelili syna ve Vídni, podruhé, když před nimi musela naposledy v životě ustoupit ze Salcburku do Švýcarska.
Nakonec lituje čtenář asi jen jednoho. Že se přes dar dlouhého života (zemřela v nedožitých 93 letech) nedočkala rozpadu Sovětského svazu. Nestihla to o pouhých 11 měsíců. Co by asi řekla na dnešní Rusko? V rodném jazyce její knihy nikdy nevyšly.
April 26, 2021
Je jedna věc číst velkolepé romány a dívat se na výpravné a drahé filmy z odobí pádu ruské monarchie a nástupu bolševiků. Jenže je úplně jiný kafe číst autentický deník skutečného člověka, který svým vlastním osobitým způsobem zaznamenal teror, který jinak známe hlavně z učebnic dějepisu, románů a filmů. Ví to třeba i čtenáři deníku Anne Frankové a tady to není jiné.
I v tomto případě se jedná o deníkové zápisy mladé dívky. Alya má úplně všechno, co si jen může přát. Je krásná, chytrá, obklopená milující a bohatou rodinou. Jenomže pak přijde revoluce a naivní a luxusním životem znuděná dívka se musí vyrovnat s hrůzami, násilím, bezprávím a krutostí této dějinné epochy.
Na polozapomenutou autorku Rakhmanovou a její deník jsem narazila úplně náhodou. Protože mě tahle hnusná fáze ruské historie fascinuje, musela jsem ji mít. (Nebýt rudého teroru, před kterým můj pradědeček utekl z Ruska do Čech, nebylo by totiž ani mě. Proto se k ruským dějinám zčásti s úžasem a zčásti se znechucením často vracím.)
Nejde o žádný literární vycizelovaný skvost, pořád je to "jen" deník. Důležité je ale právě to syrové vyprávění o konkrétních obyčejných lidech a o tom, co je během let 1916-20 potkávalo. Ruská revoluce totiž není jenom chladnokrevném zavraždění carské rodiny, ale o bídě a strachu miliónů nevinných lidí.
Není to ani trochu příjemné čtení. Podobných a ještě horších záznamů (jako níže uvedená citace) je deník úplně plný. Ale právě díky jeho bezprostřednosti a opravdovosti se nedá zapomenout na to, jak snadno se nechá dav strhnout a zmanipulovat.
12. prosince 1917
Během dne dal Gorbunov předvést před starcovu mrtvolu popa a jeho rodinu. Chtěl pokračovat v dokazování, že Bůh neexistuje. Duchovního s manželkou svázali a posadili je na lavici před kůl. Potom přivedli jejich děti, osmiletého chlapečka a tříleté děvčátko, a před očima rodičů je ubili pažbami pušek.
„Modli se, ty popská svině!“ křičel Gorbunov, který byl opět opilý. „Proč se nemodlíš, aby tě Bůh zachránil?“
Matka srdceryvně naříkala, potom omdlela. Rodiče nakonec odvázali a zavedli k jezeru. Vojáci je chytili za nohy, strčili je hlavou do díry v ledu, opět je vytáhli a hráli tuhle hru tak dlouho, dokud mučedníci jevili známky života. A lid se díval a mlčel, mlčel... Kdo dokáže mlčet tak jako ruský lid?!
I v tomto případě se jedná o deníkové zápisy mladé dívky. Alya má úplně všechno, co si jen může přát. Je krásná, chytrá, obklopená milující a bohatou rodinou. Jenomže pak přijde revoluce a naivní a luxusním životem znuděná dívka se musí vyrovnat s hrůzami, násilím, bezprávím a krutostí této dějinné epochy.
Na polozapomenutou autorku Rakhmanovou a její deník jsem narazila úplně náhodou. Protože mě tahle hnusná fáze ruské historie fascinuje, musela jsem ji mít. (Nebýt rudého teroru, před kterým můj pradědeček utekl z Ruska do Čech, nebylo by totiž ani mě. Proto se k ruským dějinám zčásti s úžasem a zčásti se znechucením často vracím.)
Nejde o žádný literární vycizelovaný skvost, pořád je to "jen" deník. Důležité je ale právě to syrové vyprávění o konkrétních obyčejných lidech a o tom, co je během let 1916-20 potkávalo. Ruská revoluce totiž není jenom chladnokrevném zavraždění carské rodiny, ale o bídě a strachu miliónů nevinných lidí.
Není to ani trochu příjemné čtení. Podobných a ještě horších záznamů (jako níže uvedená citace) je deník úplně plný. Ale právě díky jeho bezprostřednosti a opravdovosti se nedá zapomenout na to, jak snadno se nechá dav strhnout a zmanipulovat.
12. prosince 1917
Během dne dal Gorbunov předvést před starcovu mrtvolu popa a jeho rodinu. Chtěl pokračovat v dokazování, že Bůh neexistuje. Duchovního s manželkou svázali a posadili je na lavici před kůl. Potom přivedli jejich děti, osmiletého chlapečka a tříleté děvčátko, a před očima rodičů je ubili pažbami pušek.
„Modli se, ty popská svině!“ křičel Gorbunov, který byl opět opilý. „Proč se nemodlíš, aby tě Bůh zachránil?“
Matka srdceryvně naříkala, potom omdlela. Rodiče nakonec odvázali a zavedli k jezeru. Vojáci je chytili za nohy, strčili je hlavou do díry v ledu, opět je vytáhli a hráli tuhle hru tak dlouho, dokud mučedníci jevili známky života. A lid se díval a mlčel, mlčel... Kdo dokáže mlčet tak jako ruský lid?!
April 4, 2018
Desivé. Najdesivejšie na tom je fakt (znova a znova a znova), aký plíživý je v skutočnosti teror. Najskôr sa sem-tam stalo niečo, čo vybočovalo z vtedajšej normy, niekoho zbili, niekoho okradli, niekoho zatkli...a o rok ľudia umierali od hladu, duchovných topili v potoku a deti vraždili pred očami svojich rodičov.
Chcela by som napísať niečo o tom, ako sa máme všetci poučiť, ale to akosi nefunguje. Ja si za seba skúsim aspoň držať v hlave, že totalita začína naozaj pomaly, subtílne a nenápadne.
Chcela by som napísať niečo o tom, ako sa máme všetci poučiť, ale to akosi nefunguje. Ja si za seba skúsim aspoň držať v hlave, že totalita začína naozaj pomaly, subtílne a nenápadne.
June 1, 2015
chcela by som napísať slovo krásne
ale treba k tomu dopísať, že to bolo aj smutno - hrozné ,
čo vlastne krásu len podčiarkuje.
denníková forma, ktorú moc neobľubujem, sa mi tu skutočne veľmi páčila.
čo sa mi ďalej páčilo: charakteristika postáv, pútavosť, vysvetlený historický kontext.
ešte by som chcela napísať konečne som bola v Rusku ... ale treba k tomu dodať, že som sa veľmi bála a bolo mi tam ťažko.
úžasná kniha.
ale treba k tomu dopísať, že to bolo aj smutno - hrozné ,
čo vlastne krásu len podčiarkuje.
denníková forma, ktorú moc neobľubujem, sa mi tu skutočne veľmi páčila.
čo sa mi ďalej páčilo: charakteristika postáv, pútavosť, vysvetlený historický kontext.
ešte by som chcela napísať konečne som bola v Rusku ... ale treba k tomu dodať, že som sa veľmi bála a bolo mi tam ťažko.
úžasná kniha.
March 7, 2021
If you are of the view that the ongoing COVID-19 pandemic is a disastrous global situation and we are living in unpleasant and unprecedented time that deserves pity, I highly suggest you read this book to jump four storeys downwards and get a grasp of what is human suffering.
Similar to the diary of Anne Frank, this book depicts the candid world of the Bolshevik coup that has created two hostile camps. Torture, unexplained disappearing, murder, these are all daily happenings in the world of Alya, where political conviction rules over the value of human life. At times, I could not believe this was all real.
Similar to the diary of Anne Frank, this book depicts the candid world of the Bolshevik coup that has created two hostile camps. Torture, unexplained disappearing, murder, these are all daily happenings in the world of Alya, where political conviction rules over the value of human life. At times, I could not believe this was all real.
November 6, 2022
Výborná kniha, ktorú som si chcela prečítať už niekoľko rokov a konečne som sa k nej dostala :
February 8, 2020
Knihu Študenti, láska, Čeka a smrť môžete čítať ako historickú kroniku. Denníkové zápisky sú autentické, a pokiaľ to čítate s týmto vedomím, pôsobia naozaj emotívne. Ak vás v škole učivo o Veľkej októbrovej socialistickej revolúcii len lizlo a ruský teror poznáte iba z dedkovho rozprávania, rozšírite si obzory.
Ja rada v knihách hľadám niečo viac, ako len dejovú líniu. Z tejto knihy vytŕča jeden varovný prst – akokoľvek sa nám môže zdať takéto rozprávanie vzdialené, môže byť omnoho bližšie, ako si myslíme.
Nechcem do literatúry pchať domácu politickú scénu, všade inde jej máme dosť. Bolo však pre mňa zaujímavé čítať o udalostiach spred sto rokov, ktoré sa začínali veľmi podobnými problémami, akými žijeme dnes my…
Celá recenzia: http://www.monicqa.sk/knihy/ala-rachm...
Ja rada v knihách hľadám niečo viac, ako len dejovú líniu. Z tejto knihy vytŕča jeden varovný prst – akokoľvek sa nám môže zdať takéto rozprávanie vzdialené, môže byť omnoho bližšie, ako si myslíme.
Nechcem do literatúry pchať domácu politickú scénu, všade inde jej máme dosť. Bolo však pre mňa zaujímavé čítať o udalostiach spred sto rokov, ktoré sa začínali veľmi podobnými problémami, akými žijeme dnes my…
Celá recenzia: http://www.monicqa.sk/knihy/ala-rachm...
April 2, 2021
Los leí cuando chica y los he releido muchas veces. Es maravilloso/terrible cada vez.
September 28, 2017
Krutosť ukrývajúca sa za príjemnými tvárami, ľudstvo meniace sa na šelmi.
Nenávisť. Zloba, zlosť.
Zotročený a poddaný ruský národ snívajúci o súcite a láske v období Ruskej Revolúcie.
Všetko toto zachytila autorka v jednom zo svojich denníkov. Jej zmena zo snívajúcej študentky na ubité dievča, neschopné nájsť čokoľvek dobré v zničenom svete je silná. Videla a zažila veci pri ktorých by sme nevedeli ostať stáť, no ona išla ďalej, mysliaca na iných. Je to veľmi silný príbeh, ktorý vás prinúti pochybovať o ľudstve, no musíte to čítať!
Nenávisť. Zloba, zlosť.
Zotročený a poddaný ruský národ snívajúci o súcite a láske v období Ruskej Revolúcie.
Všetko toto zachytila autorka v jednom zo svojich denníkov. Jej zmena zo snívajúcej študentky na ubité dievča, neschopné nájsť čokoľvek dobré v zničenom svete je silná. Videla a zažila veci pri ktorých by sme nevedeli ostať stáť, no ona išla ďalej, mysliaca na iných. Je to veľmi silný príbeh, ktorý vás prinúti pochybovať o ľudstve, no musíte to čítať!
September 4, 2018
Fantastická kniha, pri ktorej mi niekoľkokrát bola hrôzou až zima. Neustále opakujúci sa motív bezstarostnej ľahostajnosti u mlčiacej väčšiny, ktorú nakoniec aj tak dejiny dobehli a zomleli, je vo veľmi silnej paralele s dneškom. Bojím sa.
January 28, 2019
Úprimné, výstižné a bolestivé.
Postupné prekreslovanie agresie od nespokojnosti cez násilnú myšlienku až po masové vraždenie. Denník Ali mi olúpal kožu. Suché fakty pretavil do študentských čias. Rok 1916 krásne naivné, dobrosrdečné, len tušiace zlo, 1917 zlo(m), 1918 ľudská masová katastrofa.
Postupné prekreslovanie agresie od nespokojnosti cez násilnú myšlienku až po masové vraždenie. Denník Ali mi olúpal kožu. Suché fakty pretavil do študentských čias. Rok 1916 krásne naivné, dobrosrdečné, len tušiace zlo, 1917 zlo(m), 1918 ľudská masová katastrofa.
January 10, 2020
(In German) The heart-rending tale of a bourgeoise teenager at university having to adapt herself, to the developing mores of the Bolshevik/ Communist regime in order to survive.
September 12, 2023
Morálny rozklad ruského človeka zahniezdený hlboko v jeho duši. Skvele...a tak aktualne....Veru mame k tomu Rusku zial tak blizko...
September 2, 2024
Nechapem, ako toto nie je povinna literatura? Uzasna kniha, hrozna kniha. Ked si predstavim, ze to nie je fiction.
August 22, 2020
Túto knihu, napísanú strhujúcim štýlom, hodnotím vysoko pre autentickú výpoveď hrôz revolúcie a občianskej vojny v Rusku. Zároveň však túto knihu hodnotím negatívne pre silne jednostranný výklad a neschopnosť objektívneho hodnotenia, v dôsledku ktorých podáva značne zjednodušený a miestami aj skreslený pohľad. Prvýkrát som ju čítal v časoch, keď ešte nemohla vychádzať a dostať sa k nej dalo iba cez staršie vydania, ktoré vyšli za Protektorátu alebo za Slovenského štátu. Vtedy som bol z tohto príbehu otrasený a posilnilo to vo mne odpor k systému, v ktorom sme vtedy žili. Ale o niečo neskôr som pochopil, že občianska vojna v Rusku nie je to isté ako reálny socializmus 80-tych rokov 20. storočia a že autorka sa iba veľmi okrajovo dotýka zločinov druhej strany, ktoré musela vidieť a s plnou plasticitou sa venuje iba násiliu, ktoré páchali červení. Pre autorku neexistuje kontext otrasného vykorisťovania v predrevolučnom Rusku a nepredstaviteľné obete I. svetovej vojny, ktoré nakoniec viedli k vypuknutiu revolúcie a občianskej vojny. A tak nám z toho môže vychádzať značne nepravdivá predstava, že červení spadli z oblakov ako absolútne zlo a vpadli ako mor a kobylky do idylickej krajiny, v ktorej dovtedy kvitli ruže, bohatí pomáhali chudobným a vládla harmónia. Tieto súvislosti by som vôbec nespomínal a zostal by som iba pri pozitívnom hodnotení autorkynho opisu autentických zážitkov z tých, keby autorka podávala iba to, čo videla očami účastníka. Ona však pridala aj horory, o ktorých počula z druhej alebo aj z tretej ruky, ale k tomu aj naivné a silne nevyvážené reflexie, vrátane politických hodnotení tej zložitej doby, a preto nemám dôvod zostať iba pri pozitívnom hodnotení opisu jej zážitkov a považujem za správne vytknúť jej určité nedostatky. Hnev počas revolúcie a občianskej vojny neprišiel len tak sám od seba na bodákoch "červených diablov", ako to radi interpretovali vydávatelia tejto knihy za fašistických režimov Protektorátu a Slovenského štátu. Victor Hugo v románe Deväťdesiattri napísal o Maratovi, architektovi recvolučného teroru počas Francúzskej revolúcie tieto slová: "Marat nie je mŕtvy! Nezáleží na tom, či ho pochováte v Pantheóne alebo ho hodíte to žumpy - on sa vráti! Vráti sa v každom mužovi, ktorý prišiel o prácu, v každej žene, ktorá nemá čo jesť, v každom dievčati, ktoré musí predávať svoje telo a v každom dieťati, ktoré nemohlo chodiť do školy...Marat je v každom studenom ľudskom príbytku, v ktorom sa nekúri a v každej rozbitej posteli bez matrace...je v nezamestnaných i v pracujúcich...je v bordeloch i v žalároch. Je vo vašich neľudských zákonoch a vo vašich školách, ktoré okrádajú o budúcnosť. Znova a znova sa zjaví všade tam, kde ste zasadili nevedomosť a vzkriesi ho temno, ktoré ste uvalili na druhých! Počítajte s tým, že Marat bude žiť, kým nezhynie chudoba a mizéria!"
A tak sa Marat vrátil v revolúcii a občianskej vojne v rokoch 1917-1921, ktorým bezprostredne predchádzala otrasná I. svetová vojna s 2.6 miliónmi mŕtvych. Marat sa zjavil, lebo ho vzkriesilo otrasné vykorisťovanie a čerstvé spomienky na nevoľníctvo...Marat sa vrátil aj v Čekistke, ktorá si lepila falošné fúzy a vybavovala si v pivniciach Čeky účty s tými, ktorí boli podľa nej s tou zlobou spojení. Heslom dňa bolo "Ukradni ukradnuté!" Marata držali pri živote aj trpké spomienky na všetky neúspechy o evolučné zlepšovanie spoločnosti, ktoré nikam neviedli, iba k zbytočným rečiam, kým na uliciach zostávala krutá realita hladných detí a žien, ktoré sa museli predávať. Ak má táto kniha slúžiť ako výpoveď videného očami účastníka, potom má svoje miesto. Táto kniha nemá miesto ako nástroj propagandy a zjednodušovania histórie. Táto kniha má svoje miesto hlavne ako výstraha všetkým, ktorí stoja za zlom, útlakom, vykorisťovaním a ponižovaním človeka teraz aj kedykoľvek v budúcnosti.
A tak sa Marat vrátil v revolúcii a občianskej vojne v rokoch 1917-1921, ktorým bezprostredne predchádzala otrasná I. svetová vojna s 2.6 miliónmi mŕtvych. Marat sa zjavil, lebo ho vzkriesilo otrasné vykorisťovanie a čerstvé spomienky na nevoľníctvo...Marat sa vrátil aj v Čekistke, ktorá si lepila falošné fúzy a vybavovala si v pivniciach Čeky účty s tými, ktorí boli podľa nej s tou zlobou spojení. Heslom dňa bolo "Ukradni ukradnuté!" Marata držali pri živote aj trpké spomienky na všetky neúspechy o evolučné zlepšovanie spoločnosti, ktoré nikam neviedli, iba k zbytočným rečiam, kým na uliciach zostávala krutá realita hladných detí a žien, ktoré sa museli predávať. Ak má táto kniha slúžiť ako výpoveď videného očami účastníka, potom má svoje miesto. Táto kniha nemá miesto ako nástroj propagandy a zjednodušovania histórie. Táto kniha má svoje miesto hlavne ako výstraha všetkým, ktorí stoja za zlom, útlakom, vykorisťovaním a ponižovaním človeka teraz aj kedykoľvek v budúcnosti.
March 10, 2018
Až také hrôzy som nečakala. Ťažko sa mi aj o nich píše, asi ako o všetkom, pričom tuhne reč.
Okrem mnohých iných vecí je na denníku číslo jedna poučné aj to, ako sa každodenné, normálne veci, prepletajú s tými "nenormálnymi." Najprv trebárs jedna znepokojujúca vec každé tri strany, potom každé dve, a nakoniec napichávajú duchovných na koly.
Okrem mnohých iných vecí je na denníku číslo jedna poučné aj to, ako sa každodenné, normálne veci, prepletajú s tými "nenormálnymi." Najprv trebárs jedna znepokojujúca vec každé tri strany, potom každé dve, a nakoniec napichávajú duchovných na koly.
July 18, 2017
Amazing book about the student life in Russia between 1916 and 1920.
October 28, 2013
Úžasná, dych vyrážajúca.
December 15, 2013
Úžasné, hrôzostrašné, poetické, mrazivé, no najmä až priveľmi skutočné a priamočiare.
Displaying 1 - 21 of 21 reviews