What do you think?
Rate this book
Sans cheveux
Un autre regard Tereza n'aurait jamais cru qu’un jour elle perdrait la queue de cheval qui lui chatouillait le dos. Mais il faut se rendre à l’évidence, elle devient chauve. La cause : l’alopécie, une maladie auto-immune qui peut survenir pour diverses raisons… Elle va donc devoir faire face à son nouveau look, au sentiment de perte de féminité, au regard des autres et bientôt au choix d’une perruque ! Tereza sait que depuis la nuit des temps les cheveux symbolisent notre rapport au monde, que l’on soit punk, hippie ou bouddhiste, notre coiffure en dit long sur nous-même. Alors avec ce changement, elle change aussi sa façon de percevoir ses relations, son travail et surtout son regard sur elle-même. D’autant que personne n’est capable de lui dire pourquoi ses cheveux tombent… la série d’examens ne donne rien de concluant. Entre faux espoirs, confidences amicales et doutes, Tereza va vivre sa première année sans cheveux avec une bonne dose d’humour et nourrir sa réflexion. Un témoignage sensible par un duo tchèque détonant qui interroge les normes de beauté et le regard de la Société.
128 pages, Hardcover
First published October 30, 2020
1 person is currently reading
180 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 69 reviews
January 31, 2021
„Neustále jsem musela každému vysvětlovat, o co jde. Namlouvala jsem si, že jde o osvětu, ale ve skutečnosti jsem se omlouvala za to, jak vypadám,“ píše Tereza Drahoňovská v komiksu Bez vlasů, jehož je autorkou i hlavní postavou. Když kvůli alopecii, autoimunitní nemoci, přišla během několika měsíců o všechny vlasy, musela se vyrovnat se změnou vzhledu i s nabídkou paruk. V příběhu sledujeme jak její pocity a nejrůznější reakce okolí, tak především nalézání ztraceného sebevědomí a ženskosti a uvědomování si svého těla. Kvůli tomu je růžové dílo zajímavé i pro širší publikum. Komiks velmi pěkně, citlivě a řekl bych s pochopením ilustrovala Štěpánka Jislová, která je kromě jiného autorkou komiksového zpracování života Milady Horákové.
September 9, 2024
Tereza, author of this graphic memoir, finds she is losing hair at a rapid pace. Turns out she has alopecia, and her body is quickly moving towards shedding all her hair. The book is her working through this loss, in the end more psychologically than physically. A book about acceptance of what is inevitable, and about reframing your own identity.
The art is interesting, coloured in soft pinks, which works very well.
(Thanks to Graphic Mundi for providing me with an ARC through Edelweiss)
The art is interesting, coloured in soft pinks, which works very well.
(Thanks to Graphic Mundi for providing me with an ARC through Edelweiss)
March 10, 2021
Tohle bylo božské <3
Neuvěřitelná kresba, silný příběh, který na mě skutečně zapůsobil a něco nového jsem se i dozvěděla.
Velké doporučení, jsem moc ráda, že taková knížka u nás vyšla.
Neuvěřitelná kresba, silný příběh, který na mě skutečně zapůsobil a něco nového jsem se i dozvěděla.
Velké doporučení, jsem moc ráda, že taková knížka u nás vyšla.
December 11, 2020
Jedno z příjemných českých překvapení poslední doby.
Se svým minulým kouskem mě Štěpánka tolik nezaujala, ale v duetu s Terezou Drahoňovskou se jí povedlo nakreslit super knížku o tom, jaké to je pro dívku žít bez vlasů.
Celým provedením je to neuvěřitelně "holčičí" kousek, protože jak obálka (s parádním použitím parciálního lakování), tak celý obsah jsou tak růžové, že růžovější ani být nemůžou. A ono to sedí.
Jediné, co mi osobně moc nesedělo byly části, kde se začalo něco vysvětlovat, protože mi přišlo, že trochu narušují tempo vyprávění. Jinak je to ale skvělý kousek, který se nebojím doporučit, pokud máte náladu na něco ze života, doslova.
Se svým minulým kouskem mě Štěpánka tolik nezaujala, ale v duetu s Terezou Drahoňovskou se jí povedlo nakreslit super knížku o tom, jaké to je pro dívku žít bez vlasů.
Celým provedením je to neuvěřitelně "holčičí" kousek, protože jak obálka (s parádním použitím parciálního lakování), tak celý obsah jsou tak růžové, že růžovější ani být nemůžou. A ono to sedí.
Jediné, co mi osobně moc nesedělo byly části, kde se začalo něco vysvětlovat, protože mi přišlo, že trochu narušují tempo vyprávění. Jinak je to ale skvělý kousek, který se nebojím doporučit, pokud máte náladu na něco ze života, doslova.
July 9, 2025
First of all, I loved this art style! The cover drew me in immediately. I loved how it made Tereza look like a mega-stylish Dracula. Very hot. Very cool. This graphic novel did an excellent job combining humor with the protagonists’ worries and emotions.
The story was interesting! It was about the author’s alopecia diagnosis and learning to accept her hair loss. Hair seems to be a woman’s entire identity, and that's very purposeful. Even without the traditions or cultural ties or religion or power or whatever meaning is tied up in hair, it means something to us as individuals. It can be a comfort, a shield. Personally, after a lifetime of haircuts ranging from chin down to breast-length, I cut my hair out of choice. Even so, it was a very gradual process. I was afraid it would look bad and I wouldn’t be able to hide it. I was afraid I’d look ill, or that I'd have a lumpy head, or that a future-partner wouldn't accept me.
It's easy to empathize with Tereza’s fears and insecurities. Seeing her slow acceptance and appreciation of her baldness was gratifying. I especially appreciated that Čechová included the price tags for wigs and various treatments, etc. Society rarely talks about how expensive it is to be disabled. I think the average person (not a hair-expert) would be surprised by how pricey wigs are. And that's just the tip of the disability iceberg! It doesn't include all of Čechová's specialist visits, insurance coverage, etc. My disabilities are more mentally/emotionally-based and I cannot afford all the medications, doctor visits, check-ins. Let alone the subtle "disability taxes" that eat up my wages: books and guides, specially-designed accessories, supportive aids, specialty products (for Čechová that would be wigs, special shampoos, etc.), and more!
For example, it's not talked about as a disability so much, but poor vision is a disability (there's a reason you need a specific line on your license for it). And yet, in the US, vision is rarely covered in medical insurance. And even when you do have insurance for it, most costs are still out of pocket. Contacts, glasses, replacement lenses, contact solution, cleaning cloths, yearly appointments, and probably more (but that's all I can currently think of).
Anyway, fuck the United States healthcare system. Fuck insurance companies. UNIVERSAL HEALTHCARE FOR ALL CITIZENS NOW.
The story was interesting! It was about the author’s alopecia diagnosis and learning to accept her hair loss. Hair seems to be a woman’s entire identity, and that's very purposeful. Even without the traditions or cultural ties or religion or power or whatever meaning is tied up in hair, it means something to us as individuals. It can be a comfort, a shield. Personally, after a lifetime of haircuts ranging from chin down to breast-length, I cut my hair out of choice. Even so, it was a very gradual process. I was afraid it would look bad and I wouldn’t be able to hide it. I was afraid I’d look ill, or that I'd have a lumpy head, or that a future-partner wouldn't accept me.
It's easy to empathize with Tereza’s fears and insecurities. Seeing her slow acceptance and appreciation of her baldness was gratifying. I especially appreciated that Čechová included the price tags for wigs and various treatments, etc. Society rarely talks about how expensive it is to be disabled. I think the average person (not a hair-expert) would be surprised by how pricey wigs are. And that's just the tip of the disability iceberg! It doesn't include all of Čechová's specialist visits, insurance coverage, etc. My disabilities are more mentally/emotionally-based and I cannot afford all the medications, doctor visits, check-ins. Let alone the subtle "disability taxes" that eat up my wages: books and guides, specially-designed accessories, supportive aids, specialty products (for Čechová that would be wigs, special shampoos, etc.), and more!
For example, it's not talked about as a disability so much, but poor vision is a disability (there's a reason you need a specific line on your license for it). And yet, in the US, vision is rarely covered in medical insurance. And even when you do have insurance for it, most costs are still out of pocket. Contacts, glasses, replacement lenses, contact solution, cleaning cloths, yearly appointments, and probably more (but that's all I can currently think of).
Anyway, fuck the United States healthcare system. Fuck insurance companies. UNIVERSAL HEALTHCARE FOR ALL CITIZENS NOW.
November 19, 2025
4,5/5
"Calva" és la història de la Tereza i el seu procés; l'any 2016 li diagnostiquen alopècia quan té vint-i-cinc anys.
Un recorregut per la seva infància on ja ens mostra les seves inseguretats, la seva autoexigència, i és en aquells anys quan comença a brodar amb la seva àvia i serà on temps després trobarà el refugi que necessita i l'espai on plasmar tot allò que li passa.
Sentia que no feia res bé i això era extrapolable a qualsevol esfera de la seva vida (en els estudis, a la feina, a l'hora de socialitzar...)
En un viatge a Islàndia amb el seu xicot s'adona que li cauen molt els cabells i aquí comença el periple i la lluita interior: buscar complements que li tapin les clapes per poder sortir al carrer i sentir-se mínimament segura, enfrontar-se a les fotos, visitar tota mena de metges i especialistes, buscar informació en blogs de tota classe i trobar inspiració per aprendre a conviure amb l'alopècia, comprar perruques i ser conscient del preu elevat que cal pagar quan ets una dona alopècica.
Intenta entendre la malaltia, les causes, però no és fàcil i el que li costa més és haver-ho d'explicar a tothom i constatar les reaccions diverses del seu entorn. L'esperança va minvant i només li queda acceptar que serà calba la resta dels seus dies, un camí cap a l'autoacceptació molt dolorós, on ha de travessar un dol psicològic amb ella mateixa i la seva autoimatge.
Prova diferents tractaments, però el resultat és el mateix i li cau la resta de pèl del cos. Així que arriba un dia que decideix rapar-se i adaptar-se al nou look, fer-ho públic. Ho combina amb l'ús de perruques i diferents complements.
Troba a faltar la quotidianitat del passat (fer-se una cua, rentar-se els cabells, posar-se rímel) i no s'acaba de sentir a gust amb el seu cos. A poc a poc s'empodera, i malgrat la manca d'autoestima, sentir el suport de companys de feina, amigues i parella l'ajuden a sortir del clot i comença a veure-hi la part positiva.
Un curs de narrativa a Escòcia és el detonant, el pas que l'ajuda a avançar, es presenta amb els cabells rapats, explica la seva malaltia i és en aquesta estada amb un grup de desconeguts on s'allibera i reflexiona sobre les seves vulnerabilitats, i descobreix que tots tenim les nostres.
En aquell instant fa un canvi dràstic, deixa la feina, es canvia de ciutat, fa teràpia i comença a escriure.
Aquesta novel·la gràfica exposa el simbolisme del pèl, com aquest conforma la nostra identitat, quines referències socials i culturals té. Explora la superació personal i visibilitza l'invisible, un tema encara tabú avui dia. Un clam a la diversitat!
I unes il·lustracions precioses, belles, sensibles, on el rosa destaca per sobre del blanc i del negre, que acompanyen a la perfecció la història. Un traç potent que fa que gaudim tant del que llegim com del que veiem.
"Calva" és la història de la Tereza i el seu procés; l'any 2016 li diagnostiquen alopècia quan té vint-i-cinc anys.
Un recorregut per la seva infància on ja ens mostra les seves inseguretats, la seva autoexigència, i és en aquells anys quan comença a brodar amb la seva àvia i serà on temps després trobarà el refugi que necessita i l'espai on plasmar tot allò que li passa.
Sentia que no feia res bé i això era extrapolable a qualsevol esfera de la seva vida (en els estudis, a la feina, a l'hora de socialitzar...)
En un viatge a Islàndia amb el seu xicot s'adona que li cauen molt els cabells i aquí comença el periple i la lluita interior: buscar complements que li tapin les clapes per poder sortir al carrer i sentir-se mínimament segura, enfrontar-se a les fotos, visitar tota mena de metges i especialistes, buscar informació en blogs de tota classe i trobar inspiració per aprendre a conviure amb l'alopècia, comprar perruques i ser conscient del preu elevat que cal pagar quan ets una dona alopècica.
Intenta entendre la malaltia, les causes, però no és fàcil i el que li costa més és haver-ho d'explicar a tothom i constatar les reaccions diverses del seu entorn. L'esperança va minvant i només li queda acceptar que serà calba la resta dels seus dies, un camí cap a l'autoacceptació molt dolorós, on ha de travessar un dol psicològic amb ella mateixa i la seva autoimatge.
Prova diferents tractaments, però el resultat és el mateix i li cau la resta de pèl del cos. Així que arriba un dia que decideix rapar-se i adaptar-se al nou look, fer-ho públic. Ho combina amb l'ús de perruques i diferents complements.
Troba a faltar la quotidianitat del passat (fer-se una cua, rentar-se els cabells, posar-se rímel) i no s'acaba de sentir a gust amb el seu cos. A poc a poc s'empodera, i malgrat la manca d'autoestima, sentir el suport de companys de feina, amigues i parella l'ajuden a sortir del clot i comença a veure-hi la part positiva.
Un curs de narrativa a Escòcia és el detonant, el pas que l'ajuda a avançar, es presenta amb els cabells rapats, explica la seva malaltia i és en aquesta estada amb un grup de desconeguts on s'allibera i reflexiona sobre les seves vulnerabilitats, i descobreix que tots tenim les nostres.
En aquell instant fa un canvi dràstic, deixa la feina, es canvia de ciutat, fa teràpia i comença a escriure.
Aquesta novel·la gràfica exposa el simbolisme del pèl, com aquest conforma la nostra identitat, quines referències socials i culturals té. Explora la superació personal i visibilitza l'invisible, un tema encara tabú avui dia. Un clam a la diversitat!
I unes il·lustracions precioses, belles, sensibles, on el rosa destaca per sobre del blanc i del negre, que acompanyen a la perfecció la història. Un traç potent que fa que gaudim tant del que llegim com del que veiem.
May 30, 2023
Výborný komiks. Osobný a zároveň osvetľujúci univerzálne fakty ohľadom alopécie. O vnútorných bojoch, ktoré vidno omnoho menej ako vonkajšie prejavy tejto choroby. Jednoduchá, jasná a efektná kresba, skvelé vystavanie príbehu. Veľmi dobré.
February 19, 2021
Neskutečně moc se mi líbily ilustrace v knize a vysvětlující okénka ❤️ Knížka vypráví důležitý příběh a líbilo se mi, že si z něj každý něco vezme, ale musím říct, že jsem od knihy měla moc veliká očekávání, jak ji všichni vychvalovali.
January 1, 2021
Prvně musím říct, že je to řemeslně krásná knížka. Ten 3d parciál je úžasnej, papír těžkej a příjemnej na dotyk, má krásnej, teplej odstín... tohle se fakt povedlo a i když nerad čtu fyzicky, tak tohle jsou knížky, který maj fyzicky smysl a maj nějakou přidanou hodnotu.
Art není uplně pro mě ale to nic neznamená, funguje hezky s příběhem a hlavně sedne k celýmu konceptu zpracování knížky. Trošku kostrbatej storytelling vyvažuje síla námětu a brutální emoce, který z Bez vlasů tryskaj všema směrama. Všechy záchvaty smutku a nejistoty hlavní hrdinky se na mě přenášely efektivnějc než by se mi líbilo a o to krásnější byly vtipný a veselý momenty. Dost mě překvapilo jak opravdu vtipnej ten komiks umí bejt.
Malinko mě rušil lettering, občas kompozičně neseděl do bublin uplně a všeobecně mi neseděl ale co. Mám slabost pro díla, který fungujou jako terapie a filtr emocí. To se mi pak ignorujou různý nedostatky snadno.
A vlastně ještě jedna věc, je fajn jakým způsobem tu byly podávaný různý fakta a info o alopecii. Většinou mě tyhle věci otravujou a rozbíjí tempo, tady ne.
Bez vlasů doporučuju mít v knihovně, je to krásně zpracovanej a působivej komiks, kterej si rozhodně zaslouží podpořit.
Art není uplně pro mě ale to nic neznamená, funguje hezky s příběhem a hlavně sedne k celýmu konceptu zpracování knížky. Trošku kostrbatej storytelling vyvažuje síla námětu a brutální emoce, který z Bez vlasů tryskaj všema směrama. Všechy záchvaty smutku a nejistoty hlavní hrdinky se na mě přenášely efektivnějc než by se mi líbilo a o to krásnější byly vtipný a veselý momenty. Dost mě překvapilo jak opravdu vtipnej ten komiks umí bejt.
Malinko mě rušil lettering, občas kompozičně neseděl do bublin uplně a všeobecně mi neseděl ale co. Mám slabost pro díla, který fungujou jako terapie a filtr emocí. To se mi pak ignorujou různý nedostatky snadno.
A vlastně ještě jedna věc, je fajn jakým způsobem tu byly podávaný různý fakta a info o alopecii. Většinou mě tyhle věci otravujou a rozbíjí tempo, tady ne.
Bez vlasů doporučuju mít v knihovně, je to krásně zpracovanej a působivej komiks, kterej si rozhodně zaslouží podpořit.
May 4, 2021
Milý komiks, který vám zároveň něco předá. Ilustrace byly taky boží a celkově mi to přišlo zpracované na jedničku!
April 2, 2021
Taká rýchlovka na piatkový večer, ale veľká srdcovka pre mňa osobne, keďže s alopeciou sa už poznáme. Je to komplikovaný vzťah plný vzletov a pádov, ale presnejšie ako tento komiks by som to nikdy nedokázala vyjadriť.
March 8, 2021
Autobiografický komiks Bez vlasů jsem vídala na instagramu poměrně často, a tak jsem mu nakonec také neodolala. Komiks líčí nenásilnou formou příběh autorčina života s alopecií – autoimunitní nemocí, která ji během pár měsíců připravila o všechny vlasy.
Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde o příběh, který má primárně za cíl ukázat světu, čím si člověk s alopecií prochází a jaké pohledy a poznámky musí snášet od okolí, tak pro mě osobně to ale byl více příběh o síle, sebepřijetí a sebevědomí. Tereza Drahoňovská ukazuje nejen lidem s alopecií, že je důležité jít s hlavou vztyčenou a naučit se mít rád sám sebe, i když to může trvat a okolí tomu nemusí přispívat. Ukazuje, že člověka netvoří to, jak vypadá. Jestli má vlasy, nebo ne…
Bez vlasů je za mě vskutku povedený komiks jak příběhem a posláním, tak kresbou (od Štěpánky Jislové). V průběhu čtení ve mně vyvolal strašnou spoustu pocitů a emocí – dojal mě a donutil mě přemýšlet. Za sebe ho musím jedině doporučit, pokud ho stále odkládáte a vyhýbáte se mu, kvůli velikému bookstagramovému boomu, tak mu i přesto zkuste dát šanci. Myslím, že nebudete litovat.
Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde o příběh, který má primárně za cíl ukázat světu, čím si člověk s alopecií prochází a jaké pohledy a poznámky musí snášet od okolí, tak pro mě osobně to ale byl více příběh o síle, sebepřijetí a sebevědomí. Tereza Drahoňovská ukazuje nejen lidem s alopecií, že je důležité jít s hlavou vztyčenou a naučit se mít rád sám sebe, i když to může trvat a okolí tomu nemusí přispívat. Ukazuje, že člověka netvoří to, jak vypadá. Jestli má vlasy, nebo ne…
Bez vlasů je za mě vskutku povedený komiks jak příběhem a posláním, tak kresbou (od Štěpánky Jislové). V průběhu čtení ve mně vyvolal strašnou spoustu pocitů a emocí – dojal mě a donutil mě přemýšlet. Za sebe ho musím jedině doporučit, pokud ho stále odkládáte a vyhýbáte se mu, kvůli velikému bookstagramovému boomu, tak mu i přesto zkuste dát šanci. Myslím, že nebudete litovat.
March 26, 2023
Výborné komiksové zpracování něčeho tak neviditelného jako alopecie (před věcí s Oskarama). A nejde jenom o zpracování nemoci samotné, ale jsou zde i poučná okénka o tom, co znamenají vlasy v různých kulturách a jak se jejich pojetí liší. Což se mi moc líbilo, protože sama svoje vlasy beru také jako součást mé identity (vlastně k nim přistupuji praktickým způsobem že si je nechám narůst, nosím nejjednodušší culíky a když je jich moc, takže jdou právě na v knize zmíněné paruky). Každopádně zde nejde jenom o témata samotná, ale i o celkové zpracovaní knihy co se týče i scénáře, který se vyhýbá moc popisovaným zbytečnostem a nechává také za sebe mluvit kresbu, což by také měl být ideál. Kresba se mi moc líbila, má krásnou volbu barev a super stylizaci. Bylo příjemné se na ni koukat. Jediný co, tak bych to uvítala hlubší a delší, ale to je asi problém toho, že jsem to přečetla na posezení.
December 4, 2020
Ja teda nerada čítam autobiografické veci a už vôbec také, kde sa rieši rakovina/potraty/lgbt tématika/whatever iné. A často ma ešte odrádza keď je hlavným hrdinom žena. Ale toto sa dvojici autoriek naozaj podarilo a ja som bola rada, že som tomu venovala čas. Je to krásne nakreslené, milé, poučné a miestami naozaj zábavné či už opisom alebo kresbou. Trochu ma mrzela posledná 1/4 knihy, kedy sa to už viacmenej točilo okolo práce ale tak to k autorkinmu životu patrí, takže to nejdem brať ako negatívum. Za mňa super a po tomto dám Štepánke Jislovej ako ilustrátorke šancu a mrknem aj na iné veci od nej. 4,5/5
March 31, 2024
Σε αυτό το graphic novel η συγγραφέας μας παίρνει μαζί της στο προσωπικό της ταξίδι μέσω της αλωπεκίας. Με παραστατικό και inforative λόγο, υπέροχο art style και μπόλικες δόσεις χιούμορ, το Hairless είναι σίγουρα ένα ανάγνωσμα που αξίζει όλοι να μάθουν.
December 7, 2020
Každý máme něco, že?
Terce moc přeju, aby ji v životě čekaly už jen příjemné zážitky. Bylo to velmi emotivní čtení, trochu jsem si poplakala, hodně souzněla, byť jinak.
A parádní ilustrace :)
Terce moc přeju, aby ji v životě čekaly už jen příjemné zážitky. Bylo to velmi emotivní čtení, trochu jsem si poplakala, hodně souzněla, byť jinak.
A parádní ilustrace :)
January 12, 2025
Avtobiografski risoroman, v katerem se Tereza, mlada Čehinja, sooča z izpadanjem las in dlak kot posledico alocepije. Zgodba, ki govori o psihološkem dvoboju samega s sabo in zunanjo okolico, iskanju bistva v življenju in trenutkov, ko lepoto prepoznavamo drugače.
December 10, 2025
Interesante testimonio sobre una mujer con alopecia y su camino para aprender a estar cómoda con ello. Es divulgativo pero también muy personal, la edición es bastante chula con un UVI haciendo el pelo en la portada.
January 1, 2021
Skvělý! Citlivý, milý, s děsně příjemnym humorem a mnoha zajímavými fakty. Kresba se krásně hodí ke stylu vyprávění. Zkrátka skvělý! :)
May 5, 2021
4,5/5
Nemůžu se zbavit pocitu, že bych si to více užila, kdyby to bylo napsané jako román🙈. Ale na to neberte velký ohled - já také neberu, prostě já a komiksy = meh
Jinak to bylo krásně zpracované - výstižné kresby, popisy toho, co to vlastně je. Nikdy mě nenapadlo o alopecii nějak více přemýšlet - mě se to netýká, žejo. Až na to, že by se to klidně týkat mohlo. Nad tímto komiksem budu přemýšlet déle, než nad většinou knih.
Nemůžu se zbavit pocitu, že bych si to více užila, kdyby to bylo napsané jako román🙈. Ale na to neberte velký ohled - já také neberu, prostě já a komiksy = meh
Jinak to bylo krásně zpracované - výstižné kresby, popisy toho, co to vlastně je. Nikdy mě nenapadlo o alopecii nějak více přemýšlet - mě se to netýká, žejo. Až na to, že by se to klidně týkat mohlo. Nad tímto komiksem budu přemýšlet déle, než nad většinou knih.
March 22, 2021
Komiksy jsou podle mého ideální médium pro zprostředkování méně známých výjevů (ať už historických, biologických či právě autobiografických). Myslím, že se Tereze se Štěpánkou povedlo výborně přiblížit onemocnění jako takové, a také pocity, kterými si člověk v jeho průběhu prochází. To, jak chce být vnímán, jak nechce být vnímán, jak se cítí sám ve vlastním těle. Nenásilnou formou tak dochází k osvětě, která je velice důležitá. Kresba je jedinečná a skvěle podporuje intimitu sdělení, coloring je pak naprosto famózní, myslím, že komiksu ta trojbarevná kombinace vyloženě svědčí. Obzvlášť pochválit zaslouží polo či celostránkové panely, tam dochází k nejlepšímu přenesení emocí a rovněž samotná obálka. Menší panely se mi líbily o něco méně, na druhou stranu tam zase převládá spíše obsahové sdělení. Celkově je Bez vlasů vynikající komiks, který by nikoho neměl minout, Tereze je třeba vzdát čest za to, že se takto odhalila, jistě tím pomohla spoustě lidí, kteří si prochází něčím podobným. O hodnotnosti této knihy svědčí i cena Muriel za nejlepší komiks roku 2020.
January 18, 2021
Komiks Bez vlasů mě upoutal svou obálkou, díky které jsem si přečetla anotaci a zjistila jsem, že se jedná o autobiografický příběh. Sama si nedovedu představit, že bych neměla vlasy. Jsou zkrátka mou součástí a mám je ráda i když nejsou perfektní. Proto nesmírně obdivuji autorku Terezu Drahoňovskou, která je za mě velmi silná osobnost. Svůj příběh napsala s grácií a ukázala tak lidem svět ve kterém žije. Bez vlasů jsem si rozdávkovala na dva dny, protože jsem ji nechtěla přečíst na jeden zátah. Stránky mi ubíhali pod rukama. Za mě rozhodně velmi podařené dílo, které doufám, že získá i zasloužené ocenění.
January 20, 2021
Přiznám se, že jsem úplně nevěděla, co od tohoto komiksu přesně mohu čekat, ale nakonec mne to překvapilo autorčinou otevřeností a přímostí ohledně svých zkušeností s alopecií.
Obsah ve mně emocionálně ještě teď dost rezonuje. Nechci tvrdit, že chápu, čím si T. Drahoňovská prochází - vlastně si neumím představit, jaká psychická a emoční zátěž to musela a musí být. Ale faktem je, že příběh ve mě vyvolal řadu emocí. Lítost, smutek, splín, ale také pocity naděje a obdivu.
Zároveň si myslím, že tento komiks velmi přístupnou formou otevírá dveře do světa, který je pro řadu lidí asi úplně cizí a umožňuje čtenářům se dozvědět něco více o tomto onemocnění. V té možnosti předat čtenářům nové informace vidím určitě velký přínos.
Těžko lze hodnotit tento druh příběhu hvězdami a slovy "líbilo/nelíbilo", když se jedná o autobiograficky laděný příběh. To je jako kdyby člověk řekl "1 hvězda, špatný život - 5 hvězd, dobrý život" - a tak to podle mne v tomto případě nefunguje. Moje hodnocení se tak odvíjí od toho, jaký dojem na mne kniha udělala svým zpracováním a co mi přinesla. A dojem rozhodně udělala a přinesla mi hodně. Proto vysoké hodnocení.
Obsah ve mně emocionálně ještě teď dost rezonuje. Nechci tvrdit, že chápu, čím si T. Drahoňovská prochází - vlastně si neumím představit, jaká psychická a emoční zátěž to musela a musí být. Ale faktem je, že příběh ve mě vyvolal řadu emocí. Lítost, smutek, splín, ale také pocity naděje a obdivu.
Zároveň si myslím, že tento komiks velmi přístupnou formou otevírá dveře do světa, který je pro řadu lidí asi úplně cizí a umožňuje čtenářům se dozvědět něco více o tomto onemocnění. V té možnosti předat čtenářům nové informace vidím určitě velký přínos.
Těžko lze hodnotit tento druh příběhu hvězdami a slovy "líbilo/nelíbilo", když se jedná o autobiograficky laděný příběh. To je jako kdyby člověk řekl "1 hvězda, špatný život - 5 hvězd, dobrý život" - a tak to podle mne v tomto případě nefunguje. Moje hodnocení se tak odvíjí od toho, jaký dojem na mne kniha udělala svým zpracováním a co mi přinesla. A dojem rozhodně udělala a přinesla mi hodně. Proto vysoké hodnocení.
November 11, 2020
Krásně zpracovaný autobiografický komiks. Knížka se skvěle čte a doporučuji ji každému, kdo si chce rozšířit obzory nejen o alopecii. Moc se mi líbí, jak se příběh průběžně propojuje s vyšíváním.
July 16, 2021
To jsem snad ani nečekala. Výborné vyvážení osobního příběhu a "poučení" o alopecii, ani já jsem nevěděla. Jednoduchá, ale sympatická kresba doplněna o texty, které byly "přesně akorát". Nevím, jak jinak to popsat - nenudilo mě to, byla jsem zvědavá, určitě si přečtu víckrát. Zajímavý počin.
March 22, 2021
Graficky velmi povedený komiks, především přebálka se mi moc líbila, výborný nápad. Obsahově je kniha také velmi výstižná, i poučná. Zabývá se alopecií, autoimunitní chorobou, kde ztrácí daná osoba vlasy, chlupy, atp. Autorka popisuje své osobní zkušenosti, takže je to velmi autentické a tím to vlastně i čtenáře upoutá, na konci je i pár fotek a informací jak o autorce, tak o ilustrátorce - ideální. Za mě k přečtení můžu doporučit.
June 27, 2024
C'est une thématique très très peu abordée, ou alors seulement sous l'angle de la perte de cheveux suite à une chimiothérapie. J'étais donc étonnée mais agréablement surprise quand j'ai vu cette nouveauté dans ma médiathèque !
En dégradés de rose, blanc et noir, on suit Tereza dans le récit de sa vie : du jour au lendemain, une pelade fait tomber ses cheveux. On passe par toutes les étapes avec elle, du choc au déni, l'essayage de perruques, les mille traitements essayés, la peur, l'acceptation...
Il y a également des pages plus pédagogiques, pour expliquer le fonctionnement de la pelade, ou encore parler de la place des cheveux dans l'histoire. A la fin de la BD, des photos de Tereza enfant et adulte sont là pour nous montrer son grand sourire.
Personnellement, je suis plutôt team alopécie adrogénétique : plus insidieuse, mais bien là. Il n'y a pas de hasard : lorsqu'on s'intéresse à ce sujet, ce n'est pas pour rien. Cette BD m'a donc beaucoup parlé, notamment sur THE sujet : raser sa tête ou non ? Comment être perçue dans l'espace public après cela, ou au travail ? Je ne dis pas que je le ferais demain, mais ce genre de témoignages montre que c'est *possible*
La préface est signée de l'association La Tresse, que je suis sur Instagram et qui propose également un podcast. Merci à toutes les personnes qui s'emparent de ce sujet !
En dégradés de rose, blanc et noir, on suit Tereza dans le récit de sa vie : du jour au lendemain, une pelade fait tomber ses cheveux. On passe par toutes les étapes avec elle, du choc au déni, l'essayage de perruques, les mille traitements essayés, la peur, l'acceptation...
Il y a également des pages plus pédagogiques, pour expliquer le fonctionnement de la pelade, ou encore parler de la place des cheveux dans l'histoire. A la fin de la BD, des photos de Tereza enfant et adulte sont là pour nous montrer son grand sourire.
Personnellement, je suis plutôt team alopécie adrogénétique : plus insidieuse, mais bien là. Il n'y a pas de hasard : lorsqu'on s'intéresse à ce sujet, ce n'est pas pour rien. Cette BD m'a donc beaucoup parlé, notamment sur THE sujet : raser sa tête ou non ? Comment être perçue dans l'espace public après cela, ou au travail ? Je ne dis pas que je le ferais demain, mais ce genre de témoignages montre que c'est *possible*
La préface est signée de l'association La Tresse, que je suis sur Instagram et qui propose également un podcast. Merci à toutes les personnes qui s'emparent de ce sujet !
February 24, 2021
Cítím veliký respekt a obdiv k autorce knihy. Posílám náruč světla podpory a radosti z toho, jak celou situaci dovedla zpětně pojmenovat. Občas se asi vloudí chvíle nostalgie, ale z této knihy je cítit, jak ji cesta ztráty vlasů a boj s nepochopitelnou diagnózou posílila, a tuto sílu předává dál. Druhá velká pochvala je za grafické zpracování knihy. Vtipné ilustrace s nadsázkou tvoří další rovinu psanému příběhu. Dospělá uvolněná kresba bez zbytečných "roztomilostí" mi dodala při čtení pocit, že hrdinka není zlomená oběť a že to zvládne:)))
December 30, 2024
It was a solid graphic novel, though the beginning panels were a bit tricky for me to follow timeline wise. The biggest glare for me was the (imo) unnecessary mention of Black women who wear wigs
“wigs for Black women tend to have angular roots and are often even frizzy which makes it hard for white women in Europe to find wigs that will work for them”
Huhhhh???? And theres also no deeper dive into this or the author’s potential misinformation/misunderstanding. It just says that and moves on? I literally just kept thinking about that weird page the entire rest of the book lol
“wigs for Black women tend to have angular roots and are often even frizzy which makes it hard for white women in Europe to find wigs that will work for them”
Huhhhh???? And theres also no deeper dive into this or the author’s potential misinformation/misunderstanding. It just says that and moves on? I literally just kept thinking about that weird page the entire rest of the book lol
Displaying 1 - 30 of 69 reviews