„Když se zamyslím nad všemi svými povídkami jako nad celkem, dalo by se říct, že v mém světě nejsou lidé dobří ani lidé zlí. Jsou v něm lidé snažící se o dobro zlou cestou anebo dobří lidé nacházející odpověď v něčem velmi zlém (ať už pro okolí, nebo pro ně samotné). Myslím si, že v každém zlém činu se dá najít právě to tenké černé vlákno, které vás nakonec dovede k jeho motivaci. Něco, co lidi přiměje dělat věci, které nejsou správné. Někdy je to bolest, někdy bezmoc, někdy příliš krutá pravda a někdy neschopnost rozumět sám sobě a ostatním lidem. Zkrátka černobílý svět neexistuje.“ První sbírka povídek držitelky pěti Českých lvů a jedné ceny Magnesia Litera.
Co Tě nezabije … Myslím, že lepší název pro tuto knihu autorka zvolit nemohla. Výstižné, trefné, nadčasové …zasazuje pomyslnou pecku do zahrádky tohoto rozkvetlého díla. Jednodušeji. Jedná se o sbírku deseti povídek lidí, kteří ve svém životě mají něco, co se nám může jevit jako lehká satira či prazvláštní přesto reálná souhra náhod, osudu a výsledek činu pramenící z vlastních myšlenek. Během četby každé povídky jsem si pokládala otázku, jak je to možné, že se člověk může sám jen díky svému jednání a myšlení, dostat do takových situací, které jsou jednak neobvyklé a někdy nemají pro nás správné východisko. A co je správné rozhodnutí, jak postupovat a mít jistotu, že cesta, kterou jsme si zvolili bude mít námi správný předpokládaný konec? Příběhy hlavních hrdinů jsou v knize opravdu zajímavé, někdy až do poslední chvíle je čtenář překvapen, jakým obratem se může situace proměnit.
Nejvíce se mi líbily povídky - Ema má babičku, Její rodina, Milada a Motýlek.
Dovolím si zde jednu citaci z knihy:” Pokud by připustila, že díky ošklivosti se věci stávají krásnými, platilo by stejně, že určitá míra tragédie orámuje váš život neopakovatelným a jedinečným kouzlem, že díky prožité hrůze se možná člověk přestane bát a díky změně optiky se z loveného stává lovec.” *
Dále se mi na knize líbí, že nová kapitola začíná vždy ještě stranou na které je část dialogu hlavní postavy. Působí to jako souhrn o jedné větě z celého děje a ve čtenáři to na první dojem zanechává otazník, co se s danou postavou bude asi v nové kapitole dít.
Před lety - a že už to bude drahně let aneb babička vypravuje - jsem od Aňi četla P.S. (to, že si matně vybavuju, o čem bylo, dejme stranou), které má velmi pozitivní notu a tak nějak jsem to čekala i tady, ale velmi jsem se překvapila, možná i nemile.
I přes trýznivá témata povídek sbírku hodnotím spíše jako oddychovou, která moc neurazí a nadchne pouze někdy. I po dočtení a sesumírování si v hlavě podle obsahu na zadní straně, o čem ta daná povídka byla, jsem neobstála u dvou prostředních, kdy jsem si děj už prostě nevybavila.
Ale musím říct, že obzvlášť povídky na začátku měly něco do sebe a překvapivé rozuzlení ().
Ježíšek to určitě myslel dobře. Stejně jako Aňa. Její knížka P.S. se mi líbila, tahle sbírka vůbec. U celebrit funguje, když se drží ich-formy a vlastních historek z natáčení. Do povídek bych se nepouštěla. Ani jazyk je možná bohatej, ale ve všech příbězích stejnej, unylej, nažehlenej. Popisný pasáže, málo dialogů, děj na hraně uvěřitelnosti. Děkuju, stačilo.