Věčná devadesátá: Proměny české společnosti po roce 1989

by Veronika Pehe, Apolena Rychlíková, Ondřej Daniel

Divoká? Kriminální? Plná naděje? Devadesátá léta byla mnohem víc Co se v první porevoluční dekádě stalo s českou společností a jak nás to ovlivňuje dnes? Jaké překvapivé kontinuity s dobou před rokem 1989 „devadesátky“ vykazují? V jedenácti tematických kapitolách se autoři a autorky zaměřují na příběhy podnikání, bydlení, sportu, médií ad. O své postřehy se v rozhovorech dělí odborníci i pamětníci. Společně ukazují, že 90. léta nebyla jen dobou bezvýhradné svobody, nepadnoucích sak či kriminálního temna. Byla i mnohým dalším ostatně proto jsou věčná.

Genres: Nonfiction

272 pages, Paperback

Published January 1, 2023

Reviews

[schlosserius · Rating 3 out of 5]

S švarcsystémem a polistopadovými novináři na věčné časy. U některých textů trochu zamrzí obecnost (viz konzum a kultura), část o romské komunitě byla nejzajímavější. Pobavila taky chvilka sebereflexe v citaci Jindřicha Šídla, co sám přizná, že o devadesátkách mluví furt.

[Marián Tabakovič · Rating 3 out of 5]

Devadesátky boli úžasným obdobím, ktoré som stihol zažiť už ako tínedžer. Boli nebezpečné, špinavé, nevkusné, ale aj živelné, autentické, plné nádeje a optimizmu. Teraz si po materiálnej stránka žijeme oveľa lepšie, ale čo by sme dali za ten pocit, že?

Kniha samotná je kompiláciou textov nevyrovnanej kvality, ktoré sú viac či menej ľavicovo ideologicky podfarbené. Keď už nič iné, tak si pre účely revolty voči nastupujúcej diktatúre na Slovensku požičiam dobové heslo klubovej scény: „Vaše je moc, naše je noc!“

[Tatiana Jančáriková · Rating 4 out of 5]

“V politickém i mediálním provozu došlo k velkému podcenění skutečnosti, že ne všichni jsou vítězové polistopadového uspořádání, a dodnes za to platíme. Kdybychom tehdy byli trochu ohleduplnější k celé společnosti, možná by dnes bylo méně těch, kteří cítí apriorní nedůvěru k celému demokratickému systému, podléhají propagandě a mají pocit, že společnost tu není pro ně."

Aká je vaša prvá spomienka na 90.roky? Moja taká, že sa durdím v škôlke, lebo nám súdružka—->pani učiteľka oznámila, že spartakiáda, na ktorú sme týždne nacvičovali choreografiu, sa nebude konať, lebo bola Nežná revolúcia. Tak sme mali ísť tancovať hoci aj na Nežnú revolúciu! bublala nespravodlivosť vo mne.

Fast forward 35 rokov a emócie sú stále vyhrotené. Niektorí si November 89 ani nevšimli, pre niektorých je svätokrádež povedať krivého slova na roky divokého kapitalizmu, ktoré po ňom nastali. Výborne ich mapuje kniha Věčná devadesátá.

Jedenásť kapitol o transformácii ekonomiky, bývania, kultúry, médií, športu, občianskej spoločnosti, ktorých kvalita kolíše v závislosti od autorstva. Niektorí písanie poňali ako osobné spomienky, iní ako obsiahlu analýzu. Obzvlášť prínosná a smutná je kapitola o rasizme od Apoleny Rychlíkové. Plus ça change, plus c'est la même chose.

Mnoho online recenzií kritizuje autorstvo, že si robí nárok na jedinú pravdu, prípadne že v 90. rokoch boli príliš mladí a nerozumejú tomu. Ja si myslím, že kým nenarušíme monopolný výklad zmeny režimu a nepochopíme tú časť obyvateľstva, ktorá zďaleka nepatrí k víťazom ekonomickej transformácie, dovtedy sa budeme čudovať, prečo dodnes volia populistov, ktorí síce neponúkajú riešenia a z problémov vinia migráciu či menšiny, no aspoň tie problémy pomenúvajú. Na česko-slovenské pomery výnimočná kniha, až by som povedala povinné čítanie.

"Dlouhodobé nenaplnění ideálů transformace zapustilo v části české společnosti kořeny frustrace a nedůvěry, které se promítají jak do současných pocitů opuštění, tak i do zásadních reflexí nedávné minulosti. To ovšem z opačných důvodů platí i pro ty, kterým tato doba přinesla historickou možnost prosadit se a získat politické nebo další mocenské funkce, na něž by v jiné konstelaci takto jednoduše nikdy nedosáhli. I oni mají tendenci své příběhy vyprávět individualizovaně a bez kontextu, jako by veškeré jejich úspěchy byly pouze odrazem vlastni píle a ničeho jiného."

"Devadesátá léta skutečně pro mnohé představovala konec dějin, jak to ve slavném eseji pojmenoval americky politolog Francis Fukuyama. Liberální demokracie a kapitalismus měly být konečným stadiem historického vývoje. Pro velkou část společnosti bylo nepochopitelné, že se proti tomuto vývoji někdo vymezuje. Jak podotýká Arnošt Novák, i v rámci anarchistického hnutí nebylo možné v devadesátých letech otevřeně hovořit o kritice kapitalismu - „to bychom byli hned považováni za komunisty". Mluvili proto o konzumni společnosti a ekonomické globalizaci. Teprve dnes, s odstupem casu, je možné již legitimně ve veřejném prostoru říkat to, co bylo v devadesátých letech jen naznačováno. Tedy ze problémy vysoké hmotné spotřeby a ničení životního prostředí jsou svázány se samotnou podstatou kapitalistického systému orientovaného na neustálý růst a zisk, byť se tato kritika stále setkává v českém kontextu s nepochopením zejména ze strany těch, kteří se v devadesátých letech plně ztotožnili s představou o dohánění západu."

[Edna Nová · Rating 3 out of 5]

Některé kapitoly byly zajímavější a některé méně. Pro mě subjektivně. Protože sport, politika… Nuda.