Robin Verner pracuje v reklamce, zároveň má ale i spisovatelské ambice. Nečekanou a na první pohled podivnou nabídku vést kurzy tvůrčího psaní na gymnáziu v horském městečku Rozklava tak bere jako příležitost oddechnout si, uspořádat si život – a taky napsat další knihu. Jenže Rozklava není jen tak nějaké obyčejné místo, spíš to vypadá, jako by se tady zastavil čas. Internetové připojení nefunguje, mobil je pro místní neznámé slovo, z rádia znějí jen provařené hity z osmdesátek – a v místních hlubokých lesích občas mizí lidé obětovaní podivnému kultu. Robinova pracovní dovolená tak nabere neočekávané obrátky a posléze se změní v hrůzostrašný zážitek.
Temný mysteriózní thriller s hutnou, takřka lovecraftovskou atmosférou.
Knížka přečtena v podstatě na posezení (nepočítám cestu na a z podpisové akce). Pustila sem si ke čtení Petera Gabriela a Growing up uvařila si zázvorový čaj a nechala se unášet. Knížka má vzhledem ke své délce celkem svižné tempo, neztrácí se zde čas popisem osob a tak sem si úplně v klidu představovala Robina jako Jardu, jak se s cigaretou v puse potlouká po Rozklavě, kochá se krajinou a užívá si místního Rozklanu. Konec sem rozhodně nečekala za to palec hore. Za mě podařená kniha.
Nejsem kovaný čtenář hororu, takže se mi bude těžko srovnávat s jiným čtivem v tomhle žánru, ale wow. To, co na prvních stránkách vypadá jako přímočará drasťárna, najednou zpomalí, aby se zhruba v polovině rozvinulo do odsýpajícího folk hororu s jednoduchým, ale i tak důmyslným zakončením. Jo, kdo třeba autora sleduje nebo zná, pozná, odkud vítr inspirace vane. Trochu Lovecraft, trochu Resident Evil 4/Village, přidejte české zasazení do hlubokých hvozdů bývalých sudet, kde lišky dávají dobrou noc a signál tu nenajdete ani na nejvyšší věži kostela, do kterého stejně už téměř nikdo nechodí. Pár škobrtnutí v dialozích nebo nelogického postupu hrdinů se v knize najde, ale můžeme je buď autorovi odpustit, nebo je třeba připsat labilnímu psychickému stavu samotných postav, což by se za dané situace nebylo čemu divit. Tip: číst pěkně večer za minimálního světla, nebo ještě lépe (jak název napovídá) za mlžného dne někde na chatě bez signálu.
Doporučuje 7 z 10 lesních duchů. Chápu obě strany, nadšené ohlasy i výhrady vůči hororovým klišé nebo málo propracovaným motivům. Beru to, jako že to tak Konáš napsal záměrně, jako poctu žánrovým vzorům i pokus vytvořit netradiční horor v českém prostředí. Za mě se to hlavně skvěle čte a ani chvilku nenudí, i když nad některými věcmi musíte kroutit hlavou. V závěrečné cca čtvrtině se fakt odkryjou karty a jde se tzv. do plnejch. Já to akceptuju. Přál bych si jen, aby byl Robin skutečnější, lidštější. Takhle je to takový věšák na děj, postava, která může být kdokoliv normální, kdo by chtěl Rozklavě přijít na kloub a dostat se pryč. Jeho pokusy o únik jsou mojí nejoblíbenější pasáží. A úplný závěr? No, řekněme, že si to Robin i Rozklava zasloužili. Za výsledek se autor rozhodně nemusí stydět. Víc to všechno rozebírám v recenzi - viz odkaz na článek "Jarda je lesa pán" ;) https://medium.seznam.cz/clanek/lukas...
Mlha obklopující město, lidé obětováni tajemnému kultu a tísnivá atmosféra. Folk horor Jaroslava Konáše má všechny správně ingredience k tomu vás chytnout a nepustit až do mrazivého finále.
Atmosféru autor dávkuje postupně, hlavní hrdina Robin přijíždí do zapadlého městečka učit kurzy tvůrčího psaní a srovnat si život. Postupně začne zjišťovat, že v místě není signál a moderních výdobytků je tam poskrovnu. Stále víc a víc se noří do místních pověstí o tajemném Pánovi lesa a seznamuje se se svéráznými místními.
Práce s kultem, který je rozlezlý napříč společností, je výborná, navození skličující paranoie funguje také skvěle, snad jen začátek, kdy se Robin seznamuje s městečkem nemá takový drive jako zbytek textu. Což na druhou stranu, vzhledem k délce knihy, není zásadní výtka. Věci se dají do pohybu celkem rychle, pak Město v mlze neodložíte. Fakt doporučuji.
Kniha hned z úvodu naznačí, o co půjde, že město Rozklava nemusí být tím, čím se zdá, a hlavní postava - spisovatel Verner se k tomu zjištění pomalu dobírá. Chvilkama se děj táhne, ale na konci to začne mít rychlý a překvapivý spád a poněkud skličující závěr. Ve městě se rozrostl kult tajemného a nedobrého ducha a ani mlha neskryje, co se stane, když menšina začne sloužit zlu a většina dělá, že nevidí a neslyší.
Výstižné jsou popisy Rozklavy, hornického města ve strmě stoupajícím údolí. Mám svůj tip, na podzim tam teda mlhy jsou, klikaté nelogické uličky a rozpadlé budovy také. ;)
Chybělo mi zapojení čtyřrukého Jana Lišky z Blaštejna, když už tam měla sochu. Celkově to bylo trochu ploché, ale ne zas tak špatné.
Konáš má nepopiratelnej cit na postavy. Ačkoli je MĚSTO V MLZE jednohubka na dva večery, je arzenál vedlejších charakterů zajímavej, pestrej a dobře zapamatovatelnej. I proto bych si tý první půlky dal víc. Klidně bych se zastavil u všednosti, jen tak plkal s Milanem u zvětralýho Rozklanu, a zašel si v tom mlžným zapadákově tam i onde. Já! Já, kterej se vrtí, když se děj v thrilleru chvíli nehejbe! Tak dobrý genius loci MĚSTO V MLZE má. Záhy ovšem člověk zjistí, že králem příběhu je tempo. Druhá půlka je zběsilá, akční, prorostlá vydatnou lovecraftovskou atmosférou, která si ale zvládne udržet příjemnej nádech českosti. A ani tentokrát v ní není slova navíc.
Od začátku mě kniha nenechala moc oddychnout a i když jsem jíž i nechtěl dál číst, nedokázal jsem ji odložit a vytrval do konce. Musím říct, ze twist posledních 30 stran to namířil zcela jinam než jsem čekal, konec se pro mě stal celkem nečekaným překvapením. Na českou kotlinu se však nejedná o vůbec špatný počin.
No, musím říct, že minimálně první polovina knihy, která líčí atmosféru a poměry ve městě, je skvělá a velmi mě bavila. Místní divno-lidé, pradávný kult spojený s krvavými rituály v pozadí, stará opuštěná část města, místní blázinec... Zato druhá část, to jsem už jen koukala, kam se to celé řítí... Je to napínavé, akční, mysteriózní, ale na mě už to bylo trochu moc (například ta upírská vložka!). Z konce taky nadšená úplně nejsem, ale beru, no. Pro mě je tahle kniha něco jako kombinace Uranovy a Cestou špendlíku a jehel. Čtenáři zmiňují Lovercrafta a Kinga, nemůžu sloužit, neb klasiky tohoto žánru žel moc dobře neznám.
Byla to taková delší povídka. Pobavilo mě (z autorského hlediska) řešení některých věcí (intimní scény, nedostupnost mobilní komunikace a internetu) ale docela se mi líbila práce s folklorem a magií. Hezká inspirace.
No po přečtení Město v mlze můžu říct, že jsem si tento rok dala kombo toho nejaktuálnějšího, co v žánru mysteriózních thrillerů/hororů, co u nás vzniklo a jsem nadšená. Po Danielovi Krásném a Petre Klabouchové uzavírám tento balíček Městem v mlze od Jaroslava Konáše. Markeťák a spisovatel Robin se rozhodl kývnout na nabídku vést kurzy psaní na gymnáziu v malém městěčku Rozklava v Sudetech. A už od příchodu je všechno tak nějak podivné, na město padne mlha, není vidět na krok, nikde není telefonní signál ani připojení k internetu a lidi jsou tu prostě divní a to co se děje v lesích, o tom se prostě nahlas nemluví. Město v mlze jsem zhltla téměř na jedno posezení a je úplně jedno, že jsem ho četla počas snad těch nejtěplejších dnů tohoto léta, i tak mě mrazilo a svíral mě stísněný pocit. Ta atmosféra městěčka odříznutého od civilizace bez signálu, internetu, s podivnými lidmi, to se Jaroslavovi Konášovi neskutečně povedlo. A to byl teprve začátek, po překlopení do akční části, kdy teprve začala ta pravá jízda a boj o život, to jsem snad ani nedýchala. Za mě to nemělo naprosto chybu a neměnila bych nic. I když jde o zápletku, která už byla víckrát použitá, či už mluvíme o knihách nebo filmech, Jaroslavovi Konášovi se to povedlo zpracovat způsobem, který stojí za to si ho přečíst. Rozhodně to není ale čtení pro jemnější povahy, přece tam v určitých místech poteče docela dost krve. Ale to vše k tomu žánru patří. A řeknu už jenom jedno, díky Petre Klabouchové a Jardovi Konášovi, jak uvidím na podzim někde mlhu, nedostane mě tam nikdo ani náhodou :D To už z hlavy nedostanu.