Konec roku 1815. Mladá vdova Henriette je v noci probuzena ze spánku a musí urychleně opustit Prusko. Její líčení válečného utrpení a selhání panovníků v bitvě u Lipska a po jejím skončení vzbudila nelibost v nejvyšších kruzích. Přijme ji k sobě její strýc Friedrich Gerlach, vydavatel a knihkupec v saském Freibergu. Mladá žena ale brzy pozná, že se i tady přes všechnu maloměstskou pohodu časy změnily. Zostřená cenzura, návrat ke korzetu a společenský tlak znovu se provdat na ni těžce doléhají.
Hmmm, proč tomu dali lidé tak nízké hodnocení. Hlavně jediná recenze s nic moc komentem. Tohle rozhodně není kniha 3,6. +*4 Jde vlastně o volné pokračování 1813,1815, což byly tvrdé historické romány, které se dotýkaly bitev v Lipsku. Zlomené pero se věnuje těm nejoblíbenějším postavám z těchto knih. Věnuje se jim, co se dělo s nimi dál, jak žili. Historie tu dostala lidskou tvář, není to zcela klasický ženský nebo romantický román, protože je tu celkem trefný obrázek toho, jak to v té době fungovalo, chodilo, žilo, jsou tam reálné postavy z té doby. Nicméně je to tím odlehčené a takové schůdnější pro větší část čtenářů. Můžete ji podle mne číst samostatně, i když, upomínaly se mi věci z těch předešlých knih. V každém případě, pokud jste fanoušci 1813,1815, neměli byste si tuto knihu nechat ujít. Není nikterak tlustá, na rozdíl od těch předešlých. Před čím vás varovat? Možná je více výpravná.. protože se snaží navodit tu představu prostředí, toho, jak to vypadalo a co se dělo. Za mne však spokojenost.