Až jednou budeme na automatické odpovědi v nepřítomnosti vzpomínat jako na nejkřehčí věty, které nás dokázaly rozplakat, možná si někdo vzpomene na květnatého vypravěče Lipára, jenž se toulal ulicemi a budovami a zpíval o lásce a přírodě. Používal dokonce deodorant (sbíral je), protože se jednou dvakrát do roka skutečně potil, a to, čemu říkal „odstup“ (tohle slovo míval v oblibě), se podobalo polibku. Přesto jeho současníkům ty písně připadaly chladné, ironické a samé varování. Následovníci je budou považovat za smyslné, okouzlené a teskné. A on sám? Už teď se ví jen to, že kdysi toužil experimentovat a že se neměl rád.
Žijeme v době odosobnění, konzumerismu, v době, kdy digitální svět přebírá nadvládu, korporáty stále chladně vysávají z lidí životní energii, a jejich kreativitu přetváří na poslušnost a rutinu.
Sbírka Retro Ondřeje Lipára je v tomto světě trochu takovým majákem. S lehkou melancholií poukazuje na aspekty současné společnosti. Jde cítit nostalgie, až příjemný pocit vzpomínek na svět, který stále ještě trvá. I přes jistý chlad této doby můžeme jako čtenáři vnímat intenzivní emoce, které celou sbírkou prostupují. Jsou světlem v dnešní společnosti, jsou nadějí pro udržení lidskosti v mechanickém světě. To vše ve mně vytváří dojem nadčasovosti díla. Sbírka je jakýsi fragment naší doby a společnosti. Retro je skutečný odkaz, který Lipár přenechává dalším generacím.
Na korporátní společnost ve svých básních nahlíží velmi citlivě. Není kritikem nebo zastáncem. Čtenáři samozřejmě tuší, jaká ve skutečnosti práce v korporátním zařízení je, Lipár nic z toho však explicitně nesoudí. Skrz básně posílá soucit a podporu, porozumění.
Stejně jako společnost, i Lipárova poetika dospěla k jisté digitalizaci. Modernizace slovních spojení, metafor či myšlenek. Vše lidské se blíží zdrojovému kódu, strohému zápisu. Chladný digitální svět se tu prolíná s lidskými emocemi. Tyto dvě složky stále koexistují a vzájemně se doplňují. Je to poetika, kterou vytvořila sama společnost a její rozvoj. Lipár ji ve své sbírce dokázal skvěle uchopit a zpracovat.
Pokud bych měl vybrat jednu sbírku, kterou bych odložil budoucím generacím jako fragment současné doby, byla by to právě tahle.
Poslouchej jak poklidně Šeptám mezi vyhublými stejný Pečlivě komponované nesmysly Za kterými se krčí úmorné noci Na vyvanulých platformách (Senzor, s.33)
Sbírka je působivá. V celé řadě případů jsem měl daleko k tématům, nebo přístup Ondřeje byl pro mě do velké části cizí a bylo to jako setkání s cizincem, což samozřejmě není nic špatného, jen místy vázne porozumění. Ale volená slova, poetika a kniha jako komplet, jsou skvělým počinem a jistě se budu vracet.