"O životě farářky už jste četli. Teď se připravte na cestu do jejího nitra." Faráři i farářky jsou neustále připraveni naslouchat ostatním. Co se ale děje v jejich duši? Martina Viktorie Kopecká dává v nebývale otevřené zpovědi nahlédnout do svého vnitřního světa. Co si myslí o celibátu a založení rodiny? Jak vnímá vážné nemoci a odcházení svých farníků? Je ze služby někdy unavená? A jaké podoby může mít duchovní praxe v době zaměřené na výkon a hmotné statky? Sbírku nadčasových úvah doplňují rozhovory, v nichž nejznámější česká farářka vůbec poprvé promlouvá i o nečekaných tématech.
Deník farářky, čtený Terezou Kostkovou, mě moc nepřesvědčil, chybělo mi tam charisma M. V. Kopecké. V tomto smyslu jsem tentokrát byla s audioverzí spokojená. Přece jen když to čte sama, je to trochu uvěřitelnější. Ale ani tak mě to nepřesvědčilo. Připadá mi to moc "připravené". Chybí mi ten její spontánní projev. Jako osoba v televizi na mě Martina V. Kopecká působila velmi mile a příjemně, což se v delším textu knihy úplně vytratilo. Bylo to sice pro mě lepší než Deník, ale pořád někde u lepšího středu.
Autorka je farářka Církve československé husitské. Vystudovala teologii, psychologii, speciální pedagogiku a neurofyziologii. Desátým rokem slouží v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí a také v malé kapličce ve Strašnicích v Praze.
Kniha obsahuje autorčiny úvahy a také odpovídá na otázky, které ji pokládá herec TOMÁŠ NOVOTNÝ. Autorka pracovala na knize 1 rok.
V knize se vyskytují různá témata – láska, víra, odpuštění, manželství, rozvod, pravda, modlitba, kázání, úmrtí, křehkost, ženy v církvi, LGBTQ+ aj. Zaujalo mě také to, že také nevěřící člověk může navštívit bohoslužbu, anebo jít ke zpovědi.
Zajímavá je také autorčina myšlenka, že by se mohlo na školách vyučovat NÁBOŽENSTVÍ. Nejenom křesťanství, ale také jiná náboženství včetně různých příběhů ze Starého a Nového zákona. Náboženství se na některých školách vyučuje, ale je to nepovinný předmět, anebo se vyučuje mimo školu. Člověk by asi měl mít povědomí o těchto věcech a nebylo by to určitě na škodu. Vzpomínám si, že jsme na střední škole prolítli BIBLI během dvou vyučovacích hodin, a to bylo všechno.
Autorka je inteligentní a její názory jsou zajímavé a vedou určitě k zamyšlení. Na otázky odpovídá upřímně, nevyhýbá se žádné odpovědi. Autorka se také přiznává ke svému vztahu k ženě, i když se jen letmo o tom zmínila. Zúčastnila se také taneční soutěže Stardance. Lidé mají na autorku různé názory. Někteří lidé jsou rádi, že je farářkou, je svá a otevírá témata k diskusi, o kterých se příliš nemluví a jsou tabu. Jiní lidé nesouhlasí s tím, že je žena – farářka a nelíbí se jim její vystupování a mají další připomínky.
Myslím si, že autorka touto knihou může otevírat cestu k víře mnoha lidem včetně mladých lidí. Po dlouhé době jsem se začetl do knihy s námětem náboženství a rozhodně toho nelituji. Kniha se mi líbila a bylo to moc zajímavé a obohacující čtení. Jedná se o ten typ knihy, ke kterým se můžeme zpětně vracet a při četbě se můžeme zamyslet nad spoustou věcí, anebo alespoň já to tak většinou mám, když čtu tyto knihy. Časem bych si chtěl přečíst knihu DENÍK FARÁŘKY.
Kniha je pěkně graficky zpracovaná. Kniha má kvalitní papír, obsahuje barevné fotografie a různé ilustrace včetně citátů z básní. Kniha má pěknou obálku.
#audiokniha je velmi krásně načtená. Sice Martina Viktorie ji sama nenadabovala, ale jakoby ano. S Klárou Oltovou mají podobnou barvu hlasu i přednes, což bylo velmi autentické. Navíc doprovod hudby a celková režie byla velmi povedená.
Na knize nejvíc oceňuji spisovatelčino vyjadřování a slovni zásobu. Autorcino přemýšlení je mi blízké, avšak stále mám za to, ze nás čtenáře nepustila do svého nitra. Jen nahlédnout do kousku, které sama chtěla. Moc rada bych se dozvěděla víc o církevním zákulisí, o jejím dospívání a životu teď. Vždycky jakoby se jen kousicek nakousl a pak se odpověď přenesla do filozoficko-teologické roviny.
Myslím také, ze žen a farářek s takovým přehledem a slovni zásobou a vystupováním by Česko potřebovalo mnohem více.
K některým pasážím bych se po poslechu ještě rada vrátila.
Když jsem ji v knihovně uviděla, nalákala mě, ačkoli Deník jsem nečetla. V závěru to ale zůstalo tak na půli cesty. Kniha není špatná, některé myšlenky mě vlastně dost oslovily, příjemný je způsob a bohatost vyjadřování, to se jen tak nevidí. Ale přišlo mi to takové...hodně připravené. Ne že bych čekala bůhví jaké skandály, to vůbec, ale když se to jmenuje zpověď, čekala jsem to trochu..osobnější? Nevím, ale něco mi tam chybělo, možná zkrátka jen to charisma a lidskost, která jinak z autorky vyzařuje v živých výstupech a rozhovorech. Nepotěšily mne ani chyby, překlepy, či chybějící slova a neoslovilo mě ani grafické zpracování.
Přečetl jsem ji za den, ale ne proto, že bych ji hltal. Je to takové měkké plynutí po papíře. Vnímal jsem lehce bulvární styl, ale nevím přesně proč. A četl jsem docela pozorně, jinak by mi unikla chybějící písmenka a dokonce i celé slovo ve větě. Jasně, stane se. Závěr? Možná k té lehké bulvárnosti přispěla i grafická stránka knihy. Ta mě teda dost, řeknu to slušně, nebavila. Magentové otázky, i obrázky, nažehlené fotky, luxusní papír... Možná za to může tak trochu i "ten Stardance". Asi jsem si měl přečíst něco jiného, ale toho času mi líto není.
Jak jsem v první knize měla problém s formou, tady jsem měla problém s obsahem :D Kombinace progresivních a velmi církevně-konzervativních názorů se v celé té knize pro mě tak nějak tloukla, a to je škoda. Ve výsledku mi jsem nevěděla, co si z toho vzít. Audioverze se mi naopak líbilla moc, zejména části rozhovorů a citace hudebním podkresem. Jsem ráda, že Martina Viktorie tuhle knihu napsala a vydala. Některé její myšlenky Česko potřebuje jako sůl. Ale já naštěstí v tomhle ohledu nejsem cílovka :) 3/5*
Zpověď farářky je kniha, která vás donutí se zamyslet. Nad tím, co je to vlastně víra a naděje, kde všude je láska, proč odložit některé předsudky. I, pro mě jako nevěřící, vůči církvi. Úplně jsem při čtení slyšela uklidňující hlas Martiny Viktorie. Některé pasáže mě bavily více, některé méně. A možná bych si více užila delší zamyšlení a méně odpovědí na otázky. Ale jako celek byla kniha moc příjemná.
Martina je mi sympatická a bylo velmi osvěžující číst o křesťanství z pohledu ženy. Ženy plné emocí, hledající rovnováhu mezi touhou pomoci a snahou nevyhořet. Škoda, že rozhovor spíš klouzal po povrchu, než by se skutečně dotknul něčeho hlubokého. Grafická stránka knihy je povedená, jen se bojím, že čtenáři (snad neúmyslně) podsouvá autorův první dojem, že Martina je jen "ta hezká holka od husitů".
Jsem ráda, že farářka pozitivně prezentuje křesťanský život. Přesto z téhle knihy dýchala sebestřednost. Bylo tam až moc autorčiných portrétů, škoda že fotky nebyly raději dokumentační k obsahu knihy. Autorka moc hezky popisuje a vysvětluje modlitbu a význam bohoslužby, ale ostatní odpovědi na otázky jsou filozofické nicneříkající bleh. Za mě malá přidaná hodnota, jen clickbait a coming outem.
Na druhou knihu jsem slyšela samou chválu, tak jsem ji (i přes svůj názor na první) zkusila, když se mi ji podařilo ulovit v knihovně. Bohužel jsem ale měla úplně stejný problém jako s tou první, obohacenou o to, že Zpověď se mi mnohem hůře četla.
Poučení do budoucna: vyhýbat se knihám spjatým s náboženstvím, není to téma pro mě.
Martina mi je moc sympatická a proto mě takhle knížka hodně zajímala. Bylo to intimní, zajímavé, některé myšlenky velmi zajímavé. Ale v mnohém mi to přišlo až jakási naivita. S hodnocením zůstávám na půl cesty.
Spíš 3,5* První kniha se mi moc líbila, protože autorka je mi velmi blízká a jinak tomu nebylo ani teď. Měla jsem ale trošku problém některé pasáže ,,přelouskat,,. Do některých názorů jsem možná ještě jen nedožila, ale forma jakou je to psané je velice krásná a byla to cesta do duše nejen farářky ale i mě samotné.
Po prvních desitkach stran jsem chtěl čtení nechat, protože se řešilo hlavně Star Dance, což není můj šálek. Jsem rád ze jsem vydržel. Kniha se s každou další stranou po kapitole Star dance nořila do nosných a zajímavých, životních témat. Jedna se o zajímavý vhled do světa náboženství
Zvláštní kombinace progresivního a konzervativního přístupu. Bylo pro mě těžké se v tom orientovat. Některé myšlenky byly hezké a zajímavé, ale některé hodně duchovní pasáže nebo pasáže s modlitbami pro mě byly hodně těžko vstřebatelné. Vlastně jsem asi čekala víc o farářce a méně o Bohu.
Je to zhruba to, co člověk čeká. Neurazí to. Čteno jako e-book, ale vzhledem k ilustracím jde vidět, že kniha byla myšlena hlavně na svou trochu unikátní tištěnou formu.