Rusalky, žínky, meluzíny, divoženky, magicky nadané bytosti žijící na okraji moderní společnosti a stále si strážící svá tajemství před lidmi. Jenže s lidmi se to má tak, že tajemství nesnášejí a chtějí zjistit i to, co by pro ně možná bylo lepší nevědět. Eliška Blažková slouží prvním rokem na malém slezském oddělení Centrály speciálních činností a její snahou je právě jedno tajemství odhalit. Jak to, že dokázala sama zabít divoženku? Kde se v ní taková síla vzala? A jak to změní křehké soužití lidí a víl?
Vítejte ve špinavém světě víl, krve, staré magie, světě, který z Kristýny Sněgoňové udělal takřka přes noc hvězdu české fantastiky.
Tak trochu záhadná žena, mladá spisovatelka, která se před několika lety vynořila odnikud, aby následně začala s přehledem vítězit v žánrových soutěžích a dobývat jednu cenu za druhou. Je několikanásobnou Lady Řádu fantasy i Nositelkou meče, vítězkou Ceny Karla Čapka a držitelkou Mloka, stejně jako soutěží typu Vidoucí a jiných.
Svou literární kariéru začala výhrou v soutěži O brahmíní vemeno povídkou Zrůdy by měly držet spolu (2009) a po tvůrčí pauze, během které se věnovala sportu, napsala nespočet povídek a novel, protože ocenění vemenem zavazuje. Pro radost své rodiny z Vaultu šílené brahmíny napsala i povídku, která se stala základem pro Krev pro rusalku - jmenovala se Krvavý kožíšek a vzbudila tehdy pouze všeobecné zklamání, že se nejedná o dívčí román o ztrátě panenství.
Její díla jsou k nalezení v mnoha sbornících, v časopisu Pevnost se poprvé objevila jako vítězka soutěže Vidoucí s povídkou Zadostiučinění (Pevnost 03/2015), v roce 2017 si to zopakovala s povídkami O snílcích a snovačích (Pevnost 03/2017) a Sobotní směna (Pevnost 12/2017). Její povídky se stále pravidelněji objevují i v antologiích, jako například Ve stínu Říše (2017), kde ohromila a vyděsila příběhem "Na vlastní kůži", nebo ve volném pokračování antologie Ve stínu apokalypsy (2018).
Kristýna však nezůstala pouze u psaní povídek. Po úspěšném románu Krev pro rusalku (2018), který se v roce 2021 dočkal i druhého vydání, se vydala do Brna s fantasy románem Zřídla (2019), následovala sci-fi série Města, v rámci které zatím vyšly romány Město v oblacích (2020) a Země v troskách (2021), a v neposlední řadě se také podílela na antologiích Lockdown (2021), Krásky a vetřelci: Pulp stories (2021) a Zákon genu (2022).
Od roku 2020 pracuje společně s Františkem Kotletou na sci-fi sérii Legie, space opeře temné, akční i zábavné, jak jen to chladný vesmír dovolí.
S touto som sa trápila oveľa dlhšie, než by mi bolo milé. Nie snáď preto, že by ma čítanie nebavilo. To ani v najmenšom. Má to práve ten morálny presah, ktorý v knihách väčšinou najviac oceňujem. Problém bola epizodickosť. Namiesto jednej linky bol dej vystavaný z menších čiastkových, aby lepšie vynikla téma. Čo je fajn. Ale osobne si myslím, že by to vyniklo ešte o čosi lepšie, ak by to nebol román, ale radšej zbierka poviedok.
Alebo mi len možno vadilo, ako okato sa v tom všetkom hľadala hlavná hrdinka Eliška.
Naprosto famózní. Je tahle kniha jízda? Ano. Jsou tam skvěle vykreslené rozmanité vztahy postav? Ano. Jsou dialogy neskutečně realistické a čtivé? Ano. Doufám, že bude z tohoto univerza další kniha. A jsem také velmi ráda, že se objevily některé z postav Krve pro rusalku. Musela jsem se smát, když Eliška popisovala, jak Stolbenko nemůže vědět, co je to zrada. Krásné. 5/5
Po Krvi pro rusalku jsem si od Sněgoňové dala chvilku pauzu a druhý díl detektivek z ponurého světa, kde víly lidi žerou a lidé je týrají, jsem dočetla až teď.
A opět tleskám skvěle vystavěné atmosféře. Konec 80. let na ostravsku - ideální pozadí pro příběh o mladé speciálce, která se chce prosadit v mužském světě boje s nebezpečnými vílami. Nechybí sexismus, female rage, ale i naivita a její důsledky.
Příběh mi přišel méně předvídatelný než v prvním díle, působil zároveň ale i víc zmatečně. Konec by mohl být rozpracovanější, začátek se naopak trochu táhl.
Nejvíc oceňuju na tomto univerzu jeho “lore”. Rozervaná společnost, šedá zóna morálky a neustále přítomná otázka, kdo je větší monstrum. Hodně mi tento svět připomíná modernizovaného zaklínače - příšery vs lidé.
Obrovské zklamání. S předchozí knihou Krev pro rusalku to nemá společného téměř nic. Ploché a nezajímavé postavy (včetně té hlavní, ale i znovu se objevující Stolbenko je naprosto odfláknutý), mizerný příběh, u kterého vás vůbec nezajímá, jak bude pokračovat. Jo, a pak je tady konec, který je fenomenálně o ničem. Jediné plus je, že se to svižně čte, za to jedna hvězda nahoru. Mrzí mě to tuplem, protože předchozí kniha paní Sněgoňové byla výborná, stejně tak i několik povídek, které jsem od ní četl.
Že mě Krev pro divoženku bude bavit jsem čekal, ale že až tolik rozhodně ne. Krev pro rusalku, na kterou tahle kniha navazuje, jsem četl již před nějakou dobou, ale ukázalo se, že mi bohatě stačilo pamatovat si základní kostru. V této knize se autorce povedlo alternativní historickou realitu s přítomností rusalek, meluzín a dalších druhů víl dovést téměř k dokonalosti. Oceňuji i vysoký stupeň atmosféričnosti, kdy se autorce povedlo přenést mě zpátky v čase do osmdesátých let. Líbilo se mi i propojení s prvním dílem skrze některé postavy i osvědčený formát služebních parťáků. Navíc hlavní hrdinka Eliška Blažková mě svou dobrosrdečností a naivitou bavila ještě o chlup více, než deprimovaný Stolbenko v prvním díle. Sněgoňová touhle sérii opět dokazuje, že je možné napsat kvalitní fantasy i ve zcela českých reáliích, kde vystupují postavy jménem Vilemína Sudová apod. Ne fakt, tyhle jména víl mě vždycky donutila se uchcechtnout. Příběh sám o sobě je uvěřitelný a moc hezky graduje. Finále je výborné a oceňuji, že se povedlo udržet otěže a nikterak to nepřehnat. V tomto odstavci jsem plánoval knize něco vytknout, ale ono upřímně není moc co. Takže přeskočím zrovna k závěru. Jde o prakticky perfektní pokračování série, přesto se však dá bez problémů přečíst i samostatně, protože návaznost je spíše volná. Dávám tentokrát bez jakýchkoliv pochybností plné hodnocení a doufám, že se dočkáme dalšího dílu z tohoto světa, kde by vám éterická rusalka nejraději sežrala xicht.
První díl jsem přečetla za dva dny a stejně tak její pokračování. Oproti dílu mám pocit, že hlavní hrdinka Eliška děj netvoří, ale je v ní vláčená ostatními postavami a není se schopná postavit na vlastní nohy. Rozhodnutí, aby hrdinka byla úplný nováček, mělo potencionál ukázat nám Pospolitost v novém světle, ale když se má měřit s ostříleným Dominikem, připadá mi jako slabá a patetická. Finále děje mi přišlo zvláštní, jelikož hlavní hrdinka s ním neměla moc společného, její konflikty se moc nikam nepromítali a opět bylo spíše pro jiné postavy.
Knížka se čte skvěle, těším se na pokračování, kde doufám, že Eliška bude mít více prostoru na to zazářit a ukázat se. Oceňuji rozhodnutí děj přesunout z Brna do Ostavy, kde byla zapojena i polština a blízkost hranic.
Všetko, čo platilo pre prvý diel platí aj tu. Myslím že voľba rozprávača v podobe morálne rozpoltenej a trochu naivnej Elišky bola dobrá - aj keď možno nie je tak silným hýbateľom deja, jej pohľad na svet ktorý Sněgoňová vytvorila je aj vďaka sestre o dosť odlišný než ten, ktorý sme mali šancu spoznať v Rusalke. Majstrovsky napísané dialógy a výborné postavy zasadené do uveriteľného sveta, sprevádzané skvelo vyspádovaným príbehom robia z knihy jednoznačne povinnú jazdu pre fanúšikov temnej urban fantasy. Odporúčam knihu všetkými desiatimi a dúfam, že sa v budúcnosti ešte do tohto pochmúrneho sveta vrátime.
Wau!!! To bola jazda! Práve som dočítal túto skvelú knihu. Rusalka bola výborná, ale Divožienka je... ani nemám slov. Určite raz napíšem lepšiu a zmysluplnejšiu recenziu, ale teraz som plný dojmov, pocitov a myšlienok. V každom prípade je kniha majstrovsky napísaná a udrží čitateľa v napätí do poslednej strany. Je to ohňostroj pocitov, myšlienok a prežívania udalostí hlavnej hrdinky, tak perfektne opísaný, akoby ho čitateľ prežíval sám. Zostáva mi len pogratulovať Kristíne Sněgoňovej k ďalšej výbornej knihe.
Neviem či je to tým, že v tejto knihe je hlavnou postavou žena, alebo sa medzitým Kristýna vypísala pri sérii Legie, ale Krev po divoženku je oveľa lepšia ako Krev pro rusalku.
Hneď z úvodu sme vhodení do akcie, ktorá nás uchopí a nepustí až do poslednej stránky. Jasne zápletka nie je ničím originálna a každý kto čita tento žáner už v polovici knihy vie to, čo sa hrdinka dozvie až pri konci. Ale je to napísané tak dobre, že to vlastne vôbec nevadí.
Pokračování příběhu ze světa, kde mezi lidmi žijí také víly a na ty dohlíží speciální útvar. Po výbuchu na konci předchozího dílu, ve kterém mnoho speciálů zemřelo, nabírala policie lidi kde to jen šlo, a po zrychleně zakončeném studiu mezi speciály přichází mladá Eliška. Se svým parťákem je součástí něčeho, čemu se říká Program, a všechno kolem ní začne být pěkně podezřelé... Moc pěkné, říkal jsem si že Krev pro rusalku by si zasloužila pokračování, a tohle je moc povedené.
Tohle bylo další skvělé čtení ze světa, kde vedle sebe žijí lidé a různé druhy víl. Drsné, plné násilí, s minimem optimismu. Příběh tak trochu o tom, jak se ze strachu z monster, stávají monstra i z nás. Jenže kdo je pak horší? Už Krev pro rusalku se mi moc líbila, a Divoženka mě bavila taky a možná ještě o kousek více, jelikož se příběh odehrával v kraji, kde žiju :-)
Druhá kniha ze světa víl, divoženek a rusalek je opět řemeslně skvěle odvedené dílo. Kniha se četla sama a výborně funguje jako oddechovka od ostatní práce. Klidně bych zvládnul i další pokračování. Nechystá se náhodou?
Sequely obvykle stojí za prd, ale Divoženka mě bavila mnohem víc než Rusalka (220 stránek hned první den, to o něčem vypovídá). Možná se Kristýna autorsky vyvinula, možná je to jen tím, že Eliška byla mnohem sympatičtější, než Stolbenko. Teď už jen doufat, že se dočkáme i Meluzíny.
Hezké pokračování první knihy, bohužel mi předvídatelnost díla občas vloudila do hlavy slovní spojení “nastavovaná kaše”. Ale pořad velmi originální a čtivá kniha
Kniha mi dala přesně to, co jsem od ní čekala. Mrazení v zádech, nepříjemná, těžká atmosféra a skvělý děj. Co mi dělalo trochu problém, byl trochu těžkopádný styl vyprávění, který sice k příběhu jako takovému sedl, ale v kombinaci s dlouhými kapitolami mi to dělalo chvílemi problém.