Transfer

by Bianca Bellová

Nikdy si nemůžeme být jistí, kde přistaneme.

Velké evropské letiště, masa cestujících a každý z nich si v příručním zavazadle nese svůj osobní příběh. Občas o sebe zavadí ramenem a jejich cesty se na okamžik protnou. Žena žijící ve stínu svého partnera, programový smolař se slabostí pro Kerouaca, dcera na cestě z karu…

Bellová ve své nové knize umně propojuje obyčejné a zároveň pozoruhodné příběhy a ukazuje, že život je jako tranzitní zóna, kde náhodné setkání s cizím osudem může ten náš přesměrovat jinam. Anebo taky ne.

136 pages, Hardcover

First published January 1, 2023

About the author

Bianca Bellová se narodila roku 1970 v Praze. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze, přispívala do časopisů, pracovala v nadnárodních společnostech.

Je autorkou novely Sentimentální román (2009) a Mrtvý muž (2011). Publikuje povídky (ve sbírce O čem ženy píší, v povídkových sbírkách edice Česká povídka, Salon, Dobrá adresa). Živí se překladatelstvím a tlumočnictvím z angličtiny.

Reviews

[Ef Grey]

Kniha se jednoduše a rychle četla, jednotlivé příběhy/osoby na sebe nenavazují, ale přesto je všechny spojuje prostředí letiště a zpožděná letadla.

Některé příběhy se mi líbily více, některé míň; občas se pod zdánlivě jednoduchým příběhem skrývaly hlubší osudy. Jazykově a stylisticky moc dobré dílko a podívám se ještě na něco jiného od Bellové.

[Zuzana]

Dobře napsané, ale poměrně banální povídky. Píšu tohle hodnocení s odstupem a už si sotva vzpomenu, o čem byly. Nejvíc se mi líbila první pro dobře vykreslenou atmosféru, trefně popsané reálie českého venkova a rodinných vztahů. Bellová zručně pracuje s postavami, na malém prostoru umí barvitě vykreslit jejich črty, tak že před čtenářem doslova ožívají. Jednotlivé povídky jsou propojené právě postavami, ale jinak nápaditě. Co by si za mě autorka mohla odpustit je jistá žluč k feminismu a emancipaci, která v některých povídkách prosakuje (obtěžování na akademické půdě kladené za vinu obětem apod.). Škoda, že si autorka neuvědomuje, že nebýt těch "protivných feministek", tak by místo psaní leda kvedlala polívku.
Celkově to bylo tak nějak průměrně české, na víkend v posteli s chřipkou fajn.

[Steklina]

Čtyři osoby, čtyři životní osudy, které se v průběhu jednoho večera a noci protínají na jednom letišti.
Místo vyprávění s parádní atmosférou, kterou Bellová tak dobře vytvořila třeba v Moně či Jezeru, tu máme jen rychle vylíčené příběhy, které mají společného jmenovatele v pokřivených mezilidských vztazích. Tím se Bellová zařadila k víceméně šedivému průměru současného mainstreamu udávanému autorkami nakladatelství Host. Škoda, mám ji ráda, proto ji nezatracuji a pokud ještě něco napíše, dám jí šanci, protože přese všechno přece jen vyniká jazykem.

[Renata Connors]

Ve čtyřech kapitolách (Linda, Michael, David a Silva) odehrávajících se v letištní hale a propojených detaily a postavami nahlížíme do zásadních momentů v životech protagonistů. Díly mozaiky z transferové haly do sebe nenásilně zapadají a kniha se čte jedním dechem. Styl se mění podle hlavního hrdiny nebo hrdinky. Nejzajímavějších je Michael, který předkládá teorie z evoluční psychologie vysvětlující chování své a ostatních pasažérů a lidí v jeho zivotě, pragmaticky a bez empatie.

[Džejn]

Rychlé čtení. Stačily dvě hodinky a všechny příběhy z transferové haly nejmenovaného letiště se mi příjemně usadily v hlavě.

Příjemné čtení. Na zamyšlenou.

Jen si to představte. Vy sami. Čekáte. Letadlo má zpoždění. Co se vám honí hlavou? A co kolem sebe vidíte? Co se přihodí dál?

[Alena Bílková]

Čtyři povídky, které se rychle čtou. Částečně propojené příběhy lidí, kteří čekají na letišti. První povídka byla asi nejlepší, zbývající mi chvílemi přišly trochu banální, nejsem si jistá, jestli mi konvenovalo celkové vyznění, ale na cestu do práce ideální čtení.

[Lucka Strmisková]

Docela příjemná jednohubka bez hlubšího poselství.

[Jan]

Dobře napsané a svižné. Ovšem také lehce banální a rychle zapomenutelné.

[Veronika]

Čtivě napsané celkem obyčejné příběhy s kapkou české nonšalance. U finální scény jsem vyprskla smíchy, a od té doby se na ptáky dívám jinak, děkuji.

[f.enjoy6]

Oddychová, pohodová četba, kerá se ale člověku poměrně rychle vypaří z hlavy.

"Holku jako Lucy už jsem pak nikdy neměl. Občas se mi o ní ještě zdá. Je ve mně jako rána, která pořád hnisá. Když na ní myslím, mám takový ty romantický pocity, protože první láska je jen jedna..."

[Veronika Steff]

Čtivé povídky, které se ale hrozně rychle vykouří z hlavy. https://milyctenarskydenicku.blogspot...