Tomáš chce dopřát svým dětem a vnoučatům stejně bílé Vánoce, jako bývaly za jeho dětství, a je kvůli tomu schopen čehokoli. Terezka si nepřeje pod stromeček nic než jezdecký kurz, Julinka ještě věří na Ježíška, ale má už své pochybnosti. Zahraniční kancléř touží střelit si medvěda, Horáček už zase krade stromeček v lese. Tajemný muž jde k zamrzlé řece chytit rybu ke štědrovečerní večeři, paní Hrdličková zve na Štědrý večer jako každý rok muže bez domova k sobě domů, ale má jednu podmínku... Dvanáct populárních českých autorů a autorek napsalo vánoční povídky, které voní jehličím a cukrovím, jejichž hrdinové, jak se o Vánocích patří, plní sny sobě i svým nejbližším, a tak Ježíšek možná přinese brusle s kožíškem, štěňátko nebo duchovní prožitek. Jsou přece Vánoce a to je čas zázraků.
Alena Mornštajnová vystudovala angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. V současné době pracuje jako lektorka anglického jazyka a překladatelka. Žije ve Valašském Meziříčí. V roce 2013 vyšel její debutový román Slepá mapa, který byl nominován na Cenu Česká kniha 2014.
Ups and downs. Nektere povidky jsou velice povedene, nektere min. Jako vzdy, Alena Mornstajnova je sazka na jistotu, a to, co pise Epstejn, se standardne neda cist. Souhlasim s recenzi nize, ze vetsina povidek je sebrankou ceskych klise, coz ja osobne velmi tezce nesu, ale mozna k vanocni tvorbe to prece jen patri.
Alena Morštajnová: Sníh – 30 % s. 18 řekla Eliščina teta Zuzana A ta se tam vzala kde? s. 10-17 Bylo jich devět – Tomáš a jeho žena, oba synové a jejich rodiny 1. Tomáš 2. jeho žena Jana 3. a 4. dospělí synové Petr a Michal 5. a 6. jejich manželky Gábina a Iveta 7. nejmladší vnučka Eliška 8. vnuk Jakub 9. nejstarší vnuk Filip Podle s. 19 je Zuzana Michalova žena. Takže Iveta.
Petra Dvořáková: Pes na vrbě – 30 %
Petra Soukupová: Existuje Ježíšek? – 30 %
Michaela Klevisová: Veselé Vánoce, Terezko – 30 %
Bianca Bellová: Horáček shání stromeček – 0 %
Viktorie Hanišová: Los – 40 %
Anna Bolavá: Kamarády neštípeme – 0 %
Marek Epstein: Koloušek – 0 % Proč se to jmenuje Koloušek?
Kateřina Rudčenková: Gladys a jahodové moře – 0 % s. 139 že stráví týden v úplné tmě s. 140 V určený den, dva dny před Štědrým dnem, se sbalila a jela. (…) paní Irena jim pak přinesla večeři, kterou si mohly sníst už ve tmě, nebo si mohly samy zhasnout až po jídle. Takže by tam byla maximálně do 29. prosince. s. 150 Pátého dne (…) ale to se rozezvučela středeční siréna a bezpečně ji ukotvila v čase – první středa v měsíci 12 hodin To nemůže dopočítat.
Stanislav Beran: Chyba bude někde uvnitř – 10 %
Jakuba Katalpa: Košile – 10 % s. 186 Každý rok si dávali podivné rande v charitní jídelně. (…) On příjemně sytý dorazil na ubytovnu, svalil se na palandu a okamžitě usnul Na ubytovně? s. 182 Jakmile udeřila zima, přespával jedině u teple vydechujících otvorů z domů a sem tam u nakládací rampy pekárny, kam snad ústila pec s. 187 i když věděla, že většinou spí pod mostem
„Vánoční povídky, které voní jehličím a cukrovím,“ slibuje obálka knihy. To, co čtenář dostane, ho ale nepohladí na duši. Dialogy jsou bez iskry a bez obratnosti, vyvrcholení předvídatelné a těžkopádné. Čekala jsem víc. Jediné, co mě na knize zaujalo, byla věta: „Měl by vzít Vánoce na milost jako ruční brzdu na toboganu svého života.“ Tuto knihu však na milost vzít nejde. Bohužel. Příběhy, kdy otec naschvál vypne elektriku, aby byla rodina pohromadě, nebo kdy dcera dostane los, který je nakonec nevyherní, ale ona se tváří kvůli otci, že vyhrála – to byla jediná povídka, která byla hezká. Neměla moc prostoru emocionálně na čtenáře působit, což je škoda.
This entire review has been hidden because of spoilers.