Tajemný Ital, žid a velký fešák. Modi, nebo princ Modi, tak se říkalo Amedeu Modiglianimu, nezařaditelnému avangardnímu malíři a sochaři, který tvořil v pařížském Montparnassu a Montmartru ve zlatém věku první čtvrtiny 20. století.
Od Modiglianiho smrti loni uběhlo sto let. Od dětství trpěl tuberkulózou, kterou za svého pobytu v Paříži úzkostlivě tajil. Žil s věčnou myšlenkou na smrt, kterou zaháněl alkoholem, drogami a blízkostí žen. Prostě bohém.
Román Velkolepý Modigliani, autora Angela Longoniho, je spíše než životopisné dílo citlivá výpověď, díky které nahlédneme do Modiho křehké duše a sledujeme jeho strastiplnou a klikatou cestu za úspěchem, který se dostavil až na prahu jeho smrti, kdy už ho ani nevnímal a samozřejmě po ní. Modi maloval něžné portréty (nejen) žen a akty, mimo škatulky všech výtvarných směrů. A prý ženám maloval otevřené oči jen tehdy, když byl zamilovaný.Zemřel chudý jako kostelní myš. Před pár lety se jeho Ležící akt prodal za 3,4 miliardy korun.
V kavárnách, kabaretech, putikách či uličkách potkáme i další osoby uměleckého světa, které v Modiho životě hrály velkou roli: obdivovaného Piccasa, živočišného Soutina, básníka Cocteaua, zavalitého Riveru nebo jeho mecenáše. A také ženy, modelky a milenky: malířku a básnířku Annu Achmatovovou, novinářku Beatrici Hastings, mladičkou Jaene nebo slavnou Kiki z Montparnassu, která v knize dostala zastupující roli všech Modiho přítelkyň a milenek.