Kniha představuje dva texty nositelky Nobelovy ceny Annie Ernauxové. V Mladíkovi padesátiletá autorka vypráví v první osobě o milostném vztahu s mužem o třicet let mladším. Díky němu se na několik měsíců znovu stala „holkou budící pohoršení“, kterou byla v letech dospívání. Jedná se o cestu zpět v čase, díky níž překonala rozhodující etapu ve svém psaní.
Druhým textem, Událostí, se autorka vrací do roku 1963, ke svým deníkovým zápiskům. Tehdy jako třiadvacetiletá studentka bez stálého partnera zjistila, že je těhotná. Od začátku ví, že si dítě nemůže nechat. Ve Francii, kde je v té době potrat zakázán, se marně snaží těhotenství přerušit sama. Ve strachu a zoufalství nakonec vyhledá potratářku. V textu, jenž vznikl téměř o čtyřicet let později, se Ernauxová dotýká traumatu, které nikdy nepřekonala.
The author of some twenty works of fiction and memoir, Annie Ernaux is considered by many to be France’s most important writer. In 2022, she was awarded the Nobel Prize in Literature. She has also won the Prix Renaudot for A Man's Place and the Marguerite Yourcenar Prize for her body of work. More recently she received the International Strega Prize, the Prix Formentor, the French-American Translation Prize, and the Warwick Prize for Women in Translation for The Years, which was also shortlisted for the Man Booker International Prize in 2019. Her other works include Exteriors, A Girl's Story, A Woman's Story, The Possession, Simple Passion, Happening, I Remain in Darkness, Shame, A Frozen Woman, and A Man's Place.
Silný. A myšlenkově nesmírně podnětný. Nechápu, jak může psát o potratu a přitom tak krásně a procítěně. A ten Mladík tam taky není náhodou - vztah ji přivedl k tomu, aby poprvé napsala o svém potratu, ke kterému se uchýlila za dob studií. Reálně bych si od autorky přečetla i nákupní seznam.
Toto je obžaloba právního systému, bohužel v některých státech dosud převládajicí. Právo ženy na svobodné rozhodnutí je jednoznačné, neboť předpokládá a nese v sobè rozhodnutí o tom, co bude následovat. A vŭbec to neusnadňuje svèdomí, kteté si neseme v sobě. Nikdo nemá právo tuto svobodu ženám brát.
Udalosťou, ktorá poznačila ranný študentský život Annie Ernaux bol nelegálny potrat, ku ktorému sa uchýlila v čase, kedy boli potraty v Francúzsku ešte zakázané a prísne trestané. Ako tisíce iných žien, bola neodborným zásahom anjeličkárky obeťou " špinavej" interupcie. Autorka z odstupom času opisuje svoje najintímnejšie pocity a udalosti zobrazuje skoro žurnalisticky presne, v čom jej pomáhajú jej osobné denníky z tohto obdobia.
Novela Mladý muž je nepatetickou a neromantickou sondou do autorkinho vzťahu s o 30 rokov mladším mužom. Jeho nádej v spoločnú budúcnosť a spoločné dieťa v Annie Ernaux prebudila spomienky na nelegálnu interupciu a v čase, kedy bol jej vzťah s mladým mužom realitou napísala knihu Udalosť. Oba príbehy sa tak prelínajú a odohrávajú v inom časopriestore, ale s rovnakou protagonistkou.
Toto krásne modré vydanie od @inaque.sk obsahuje dve autobiografické novely od francúzskej laureátky Nobelovej ceny, ktoré skúmajú etapy z jej života s feministickým nádychom.
V Udalosti sa dozvieme o tom, ako sa počas univerzity rozhodla ísť na potrat. Interrupcia však bola v 60. rokoch vo Francúzsku nelegálna, a tak sa ocitla úplne sama nielen pred rozhodnutím, ale aj pred vykonaním zločinu.
Veľmi sa mi páči, ako vyobrazila ženskú realitu tohto obdobia a ako sa s odstupom takmer tridsiatich rokov rozhodla pridať nielen fakty, ale aj vlastné reflexie a s nimi spojené spomienky.
*Keby som túto skúsenosť nepodala v úplnosti, prispela by som k zahmlievaniu ženskej reality a zaradila by som sa na stranu mužskej dominancie.
Autorka nečelí len udalosti, ktorá ovplyvnila celý jej život, ale aj na nespoľahlivosť pamäti, triedne rozdiely a pokrytectvo patriarchátu, pokiaľ ide o tehotné ženy.
*Dievča, ktoré si nechá urobiť potrat, a slobodná matka z chudobnej štvrte v Rouene boli na tom rovnako. Možno ňou pohŕdali ešte viac ako mnou.
V Mladom mužovi Ernaux opisuje, čo prežívala počas románika s o 30 rokov mladším študentom. Ako si uvedomovala svoju dominanciu v ich vzťahu, ale zároveň si všímala, ako inak by sa na jej situáciu prizerala spoločnosť, keby bola mužom.
*Moje telo už nemalo vek. Pripomenúť mi ho musel pohoršlivý pohľad zákazníkov v reštaurácii vedľa nás. Pohľad, ktorý ani zďaleka vo mne nevyvolal pocit zahanbenia, zosilňoval moje odhodlanie neskrývať vzťah s mužom, „ktorý by mohol byť mojím synom“, keď sa hociktorý päťdesiatnik mohol predvádzať so ženou, ktorá zjavne nebola jeho dcérou, bez toho, aby vzbudil akékoľvek odsúdenie.
Annie Ernaux o svojom živote píše naozaj jedinečne, za nič sa neskrýva a nebojí sa povedať pravdu.
Velmi realisticky a bolestivě napsané. Autorka si na nic nehraje a dává čtenáři nahlédnout do svých pocitů bez přetvářky a příkras. Zrovna u této knihy bych řekl, že v bolesti lze nalézt krásu.
'Roky' mě svého času v mluveném projevu příliš neoslovily, ale chtěl jsem dát Annie Ernaux ještě další šanci, bez toho, abych víceméně věděl, o čem 'Mladík / Událost' jsou, jsem šel spíše po dojmu z obálky, názvu, délce knihy a dostal jsem krátký úvod v podobě prvního textu, kde si Ernaux začne románek s o třicet let mladším studentem, ale o drama nebo sexy time tu vůbec nejde, jako spíš o fakt, že jde o iniciační moment pro oba, ale do odlišných kapitol jejich životů. Pro Annie Ernaux to bylo se po čtyřiceti letech vyslovit okolo potratu, kterým si prošla jako třiadvacetiletá během roku 1963, když to bylo ve Francii ilegální, je to takové zpětně zamyšlení, formou krátkých odstavců, vzpomínek, myšlenek na téma, autorka vycházela i z deníků, který si vedla. Ale i přestože se mi líbí, jakým způsobem jsou propojeny texty, že jde o autentickou záležitost, kde se opravdu neděje žádný patos, krom pár myšlenek jsem možná čekal, že uvidím něco víc laurelát-unikát, i tak ale cením a hodnotím vysoko, i když je to přímo z kapsy pro feministky, kde je problémem všeho patriarchát - což je poněkud hlubší otázka, na níž mají podíl i ženy.
Moje první kniha od Annie Ernaux. Dva příběhy, dvě témata. Mladík o vztahu starší ženy s mladším mužem, Událost o potratu v zemi, kde je zakázaný. Událost mě opravdu zasáhla. Styl psaní Ernaux, který mísí vzpomínky, zápisky z deníku a komentář ze současnosti je naprosto geniální. Událost surově popisuje strasti mladých žen, které ve své zemi nemohou rozhodovat o své budoucnosti a svém těle. Dokazuje pokrytectví některých mužů, kteří nejprve potrat odmítají, poté o něm mluví jako o úlevě či hrdinství. Jsem ráda, že žijí v zemi, kde si mohu o svém těle a osudu rozhodnout sama.
100 stránek - na víkend ideální jednohubka! mladík byl fajn, kromě zasazení vztahu do kontextu patriarchální společnosti, mě to ale tak nebralo... událost byla silná. Ernauxová píše hodně zajímavě (je to první kniha, co od ní čtu) a komplexnost potratu se jí podařila vystihnout skvěle. měla jsem pocit, že si tím procházím s ní, chvílema mi z toho bylo až nepříjemně. jenom mě to utvrdilo v mém postoji vůči dostupným a legálním potratům. (shout out @benzoe za vypůjčení knihy!)
Dvě odpoledne s Annie Ernaux. / Četla jsem tenhle horror a poslouchala Dominique od The Singing Nun, You don't owe me a Marseillaise. / Baví mě na tom svědectví doby - šílenství nechtěného těhotenství na počátku šedesátých let / a taky pocity a prožitky spojené se vztahem s mnohem mladším mužem a vztah Annie k sexualitě obecně / Tohle mě zasáhlo mnohem víc než Paměť dívky a nějak to vlastně i zdůraznilo všechny její klady. Možná si nakonec někdy přečtu i Roky. / Půjčeno od Memorin. /
Máte taky pocit, že někdy kolem 25 roku vám některé dřív abstraktní a neuchopitelné věci přišly najednou děsivě představitelné a reálné? Já si možná bláznivě myslím, že je to spojené s tím, že nám doroste čelní lalok. Takhle se cítím třeba kolem interrupce pomocí pletacích jehlic. / Nesnáším patriarchát.
Podívala jsem se na sebe v zrcadle nad umyvadlem a pomýšlela si zhruba "to se děje mně" a "já to nevydržím".
Dve krátke novely v útlej knižke sú silnou a intímnou výpoveďou samotnej Annie Ernaux. V tej prvej nás autorka prenáša do 60. rokov, do obdobia jej vysokoškolského štúdia, kedy neplánovane otehotnela. Bola to pre ňu traumatizujúca skúsenosť, ktorá negatívne poznačila celý jej život. Druhý príbeh, odohrávajúci sa o niekoľko desaťročí neskôr, rozpráva o jej vzťahu s oveľa mladším mužom, ktorý pre ňu okrem iného znamená bolestivú sebareflexiu. Príbehy sú to skôr smutné až depresívne, treba sa na to naladiť. Ernaux píše úsporne, ale s mimoriadnou presnosťou – každé slovo má svoje miesto a význam. Dokáže čitateľa prirodzene vtiahnuť do deja, prinútiť ho vžiť sa do jej situácie, prežiť si s ňou všetky emócie a uvedomiť si, že niekedy nie je férové moralizovať, ak sme nechodili v topánkach tých, ktorých súdime...
4★ Tohle bylo knížka hodně mimo mé obvyklé žánry, ale musím říct, že to bylo velice zajímavé. Je to syrové a opravdové, ovšem to je asi u takových témat potřeba. Velice se mi líbil překlad a celkově styl psaní autorky.
Zkušenost je sdělitelná; obrazy, pocity, pronesené věty. Ale nepřenositelná. Přečetla jsem to v pohodlí postele a poslouchala jsem francouzskou hudbu šedesátých let, kterou v ty době poslouchala pravděpodobně i autorka, a bout de souffle. Byla jsem tomu všemu tak vzdálená, a přitom mi ty všechny popisované obrazy připadaly tak živé. Bylo to mířeno stejně přesně, jako když elisabeth moss pronáší přesně uprostřed celého seriálu mad men v roli peggy olson prostou větu sestávající z jediného slova: playgrounds. Je to centrem jejího života. I když se snaží, aby tomu tak nebylo a stal se její život zase normální. Ale stalo se to, a zbytek života jí to budou náhodné slova, gesta a obrazy připomínat.
Čo má spoločné Texas 2025, Poľsko 2024, El Salvador kedykoľvek a Paríž 1963? Fakt by ste tam nechceli neplánovane otehotnieť. (V El Salvadore ani plánovane, ale to je iná debata).
23-ročná študentka literatúry Anne dostala “chorobu, ktorá z dievčat robí ženy v domácnosti” 4 roky predtým, ako Francúzsko uzákonilo hormonálnu antikoncepciu, 12 rokov predtým, ako legalizovalo interupcie, a 59 rokov predtým, než získala Nobelovu cenu za literatúru.
Kniha aj film skvele pomaly budujú atmosféru úzkosti v spoločnosti, kde je potrat nelegálny, a ak pri pokuse oň žena nezomrie, tak basa hrozí nielen jej, ale aj všetkým, ktorí jej k nemu dopomohli. Rozhovory s kamoškami sa odohrávajú pošepky a v tmavých uličkách, internet neexistuje, plod v bruchu rastie, hodiny tikajú.
“Čas zničehonic přestal být nepostřehnutelným sledem dní vyplněných přednáškami, semináři, zastávkami v kavárně a knihovně, plynoucím ke zkouškám a letním prázdninám, do budoucnosti. Stalo se z něj cosi beztvarého ve mně, co postupuje a co je potřeba za každou cenu zničit. Existovaly ostatní dívky, ty s prázdným břichem, a já.”
Chlapci aj dievčatá rozhodne myslia viac na sex než na štúdium, no keď sa dostaví nevyhnutný následok, príde odsúdenie, pohŕdanie a pokrytectvo. Korunu všetkému nasadzuje týpek, čo robí zúfalej Anne návrhy s tým, že keďže už tehotná je, nič im nehrozí.
Od jedného gynekológa Anne dostane súcit, od druhého opovrhnutie, reálnu pomoc však nájde až v hodine dvanástej (v 12. týždni nechceného tehotenstva) u miestnej potratárky. Scéna, kde si žena zahrieva gynekologické zrkadlo, aby Anne nechladilo, hoci jej práve ide urobiť potrat bez anestézy, je silnejšia o to viac, o čo je ich herectvo minimalistické.
Vo filme bohužiaľ chýba zásadná scéna z nemocnice. K inému mladému dievčaťu, čo práve porodilo nemanželské dieťa, sa personál správa ešte horšie ako k Anne, ktorú privezú s masívnym krvácaním po pokútnom potrate. Takeaway message: v patriarchálnej spoločnosti je žena vždy vadná. Takeaway message 2: Anne sa rozhodla správne.
Budem sa opakovať, ale nech. Annie Ernaux píše výnimočne o témach, o ktorých sa možno potichu rozprávame s najbližšími alebo radšej o nich mlčíme. Vo výbornom českom preklade Tomáša Havla vyšli jej dve prelomové diela - Mladík a Událost, ktoré som síce čítala vo francúzštine, ale dala som ich ešte raz, pretože ide o dôležité knihy.
Mladík pojednáva o vzťahu Ernaux s mladším mužom. Píše o tom, ako ju tento muž vytrhol z jej generácie bez toho, aby mohla patriť do tej jeho. Vďaka nemu znova objavila samú seba.
“Procházela jsem s ním všemi obdobími života, svého života. (…) Zažívala jsem dlouhý pocit, že se pohybuji v nedefinovaném čase snu.”
Kniha Událost mala byť už dávno povinným čítaním. Venuje sa potratu, ktorý Ernaux ešte ako slobodná študentka podstúpila. Písal sa rok 1963 a umelé ukončenie tehotenstva bolo zakázané. Ernaux v knihe opisuje svoju snahu nájsť niekoho, kto ju zbaví toho, čo nechce. Je to surové a priame, presné a živé.
“Potratu jsem se nebála. (…) Stačilo se vydat cestou, po níž přede mnou prošly dlouhé zástupy žen.”
Ernaux sa nevenuje len tejto udalosti. Približuje aj proces samotného písania, pri ktorom vychádzala zo svojich zápiskov a denníkov. Až vďaka vzťahu s mladším mužom bola schopná napísať o tom, čo sa jej ako študentke stalo.
“Podobný příběh může vyvolat podráždění, odpor, případné nařčení z nechutnosti. Prožijeme-li něco, ať už je to cokoli, získáváme nezadatelné právo o tom napsat. Neexistuje částečná pravda.”
Podľa mňa ide o tak významné knihy, že by mali byť vo vašej knižnici. Ernaux totiž približuje to, čo stále zažívajú mnohé ženy len preto, že žijú v spiatočníckej krajine. Mimochodom, vo Francúzsku bol v roku 1975 legalizovaný potrat zákonom Veil (pomenovanom po ministerke zdravotníctva), v súčasnosti sa v krajine pojednáva o tom, že právo na umelé ukončenie tehotenstva bude zakotvené v ústave.
Tato autorka mne už dříve zaujala řadou věcí. Nejdřív to byla témata, s nimiž přichází ve svých knihách, a pak tím svým způsobem psaní, který jsem u ní objevila, když jsem se do ní poprvé pustila. Její styl psaní je takový dost úsporný a minimalistický, místy i poněkud odosobněně, jako by občas na popisované události nahlížela jako nestranný vnější pozorovatel, aby to pak zkombinovala s popisem toho, jak se cítila a jak vnímala to, co se jí děje. Ernaux jde každopádně přímo k věci, noří se do svých vzpomínek, do svého života a odhaluje nám své nejniternější zážitky a události svého života. Tohle asi nebude čtení pro každého, ale mně autorčin styl sedí. Právě proto, že je takový syrový a přímý, bez nějakých zbytečných omáček okolo. V této knize se vrací ke dvěma obdobím svého života - v Mladíkovi se vrací ke svému milostnému poměru s o 30 let mladším mužem, v Události píše o svých zkušenostech s andělíčkářkou, kterou vyhledala, aby mohla podstoupit potrat. Zvláště druhý příběh je hodně silný a ukazuje čtenářům problematiku potratů v 60. letech 20. století ve Francii. Je to tak nejen výpověď o jedné kapitole z autorčina života, ale i svědectví o problémech tehdejší společnosti a tehdejšího zdravotnictví, kdy se ženy musely potýkat s nejednou překážkou, co se nechtěných těhotenství týkalo. Pokud vás tato autorka láká, určitě ji zkuste, sami pak uvidíte, jestli vás její styl psaní oslovuje. Těžko určit, komu přesně by to mohlo vyhovovat, to si musí asi každý vyzkoušet sám...
Povídka MLADÍK. Součástí knihy je povídka, ve které se popisuje vztah 50 leté ženy s 20 letým mladíkem. Není to nic neobvyklého, funguje to i opačně, mezi starým mužem a mladou ženou a to častěji. Starší mladšího finančně zabezpečí a mladší dá staršímu iluzi mladosti. Oba ale na druhou stranu ví, že takový příběh většinou není na věky. Povídka UDÁLOST. I když člověk jistě něco tušil o zákonech v oblasti potratů v poválečné Evropě. Povědomí o potratech bylo takové, že vraždění nenarozených dětí je velmi špatné. Zákony je stritně zakazovaly. Lidé se zmohli v nadsázce jen na vtipy o andělíčkářkách. Teprve autorka dokázala geniálním způsobem popsat peripetie spojené v té době se zařizováním přerušení těhotenství, i s pocity, které v průběhu celé hrůzné akce musela vytrpět. Seznamuje nás také s fungováním celého francouzské zdravotního systému té doby. Je jasné, že takto to muselo fungovat u většiny žen, které šly na potrat. Můžeme jen děkovat a obdivovat, že tak traumatické věci byla ochotna autorka veřejně sdělit.
Skvělá jednohubka na jeden večer. Texty mezi sebou mají zajímavé propojení, jejich společné vydání považuju za skvělou volbu.
U mladíka jsem hodně vzpomínala na Svolení od Springory a hledala rozdíly. Ten zásadní je samozřejmě v tom, že mladíkovi bylo už kolem dvaceti an e čtrnáct. Autorka nebyla ani jeho první, ani poslední, pravděpodobně. I tak by mě dost zajímalo, jak tuhle zkušenost vnímal on a co s ním pak udělalo, když autorka jejich společný čas převtělila do knihy. A upřímně si umím představit, že nebyl rád. Protože z autorčina vyprávění rozhodně vyčuhuje jistá sebestřednost.
Druhý, a pro mě důležitější, text Událost o autorčině potratu, je samozřejmě úplně jiný. Teda, samozřejmě i tady reflektor míří jen a pouze na autorku, ale zároveň zmiňuje, jak tehdejší událost vnímalo její okolí.
Nejvíc mě dostal popis samotného průběhu potratu, kam se hrabe Zola se svým naturalismem. Myslim, že tyhle obrazy už nikdy z hlavy nevymažu.
Stylově se blíží k autorčiným Rokům, ale myslím, že je vlastně jednodušší a taky chybí odkazy na francouzskou kulturu, které pro mě v Rocích bylo těžk�� pochopit.