Román Vášeň pro broskve je dobrodružným putováním po magickém, dosud neznámém světě, kde možná neplatí tytéž přírodní a společenské zákony, ale i přesto jeho obyvatele s lidmi pojí nad očekávání mnoho. Na bizarním pozadí dvou protipólních společenských seskupení – čisté, leč povrchní Konvence a špinavé, chaotické Dekadence – kontrastně vystupuje společenská karikatura, vykreslená nevšedním hravým jazykem. Zprvu náhodně, z rozmaru či nevědomosti, později však stále vědoměji podniká hlavní hrdinka cesty, při kterých zavítá v roli vyhnance do exilové Dekadence, coby napravená pobude v Konvenci, a v době války jako sestra navštíví i Válečný ostrov. Při nedobrovolné dezerci se uchýlí do Bažin utečenců, kde prožije velkou lásku, a posléze v rámci snahy o ozdravení místní nevyrovnané komunity podnikne strastiplnou výpravu na kontinent. Společenská fikce s prvky sci-fi, postkatastrofické prózy i pohádky – ne náhodou věnována Borisu Vianovi.
Celou knihou se prolíná zvláštní atmosféra neznámého a nekonvenčího života. Příběh má v sobě mnoho myšlenek, zajímavých obrazů a slovních obratů. I přesto že je kniha obsahově velice zajímavá, tak jsem si od ní musela několikrát dát pauzu, kvůli tězkosti i složitosti příběhu a textu.