Je něco jiného jít na rande, když je vám čtrnáct, než když vám je přes padesát. Je něco jiného myslet si, že všechno, včetně toho rande, je tak nějak na zkoušku, a že to buď báječně dopadne, nebo ne… Když je vám víc než padesát a máte rande, víte skoro jistě, že to nevyjde, ale přesto je ve vás absurdní naděje, že třeba, navzdory všem okolnostem, pravděpodobnosti, zkušenostem, vás čeká něco úchvatného a vy jdete na rande s odhodláním člověka, který dostal k narozeninám zážitkový dárek a je přinucen skočit s padákem, i když se mu vůbec nechce!
Tři hvězdy dávám v rámci žánru. První kapitola mi přišla nadějná - úvahy o randění po smrti muže a já si vzpomněla na Carrie Bradshaw. Myslím, že by to téma mělo obrovský potenciál, ale moc hluboko se nedostaneme a velmi brzy sklouzneme k humoru ala banánové rybičky. Není to úplně zlé a obecně mám Halinu spíš ráda, jen vtipy na nevěru a tloušťku… jsou už nějak asi over? Jestli někdo má blbé narážky na její tělo a ona to odvrací vtipem, chápu že je to lety budovaný obranný mechanismus, ale nic to nemění na tom, že původce je debil. Myslím, že generaci našich maminek to pohladí, ale mladší ročníky by mohly mít s tímhle humorem trochu problém. Nicméně k vodě pokud chcete vypnout mozek… who am I to judge?